Souvislosti: Transparentnost právních předpisů v EU

1. Včasný přístup veřejnosti k legislativním dokumentům má zásadní význam pro to, aby občané mohli vykonávat své právo podílet se na demokratickém životě EU, které vyplývá ze Smlouvy [1], a to na základě kontroly všech informací, na nichž je legislativní akt založen.^[2] Transparentnost právních předpisů rovněž umožňuje veřejnosti pohnat normotvůrce EU k odpovědnosti za jejich činnost.

2. Zásada legislativní transparentnosti je zakotvena ve Smlouvách EU [3] a odráží se v právních předpisech EU o přístupu veřejnosti k dokumentům (nařízení č. 1049/2001)[4], které stanoví, že „legislativní dokumenty“musí být přímo přístupné veřejnosti, ledaže by jejich zpřístupnění ohrozilo jeden nebo více výslovně chráněných veřejných nebo soukromých zájmů [5].

3. Podle nařízení č. 1049/2001 a ustálené judikatury jsou „legislativními dokumenty“dokumenty vypracované orgány EU nebo obdržené od třetích stran v průběhu přijímání legislativních aktů, a ještě obecněji akty, které jsou pro členské státy EU nebo v členských státech EU právně závazné [6]. Judikatura EU stanovila, že „legislativní dokumenty“ představují nejen dokumenty vypracované nebo obdržené orgány EU po přijetí legislativního návrhu, ale také dokumenty vypracované nebo obdržené Evropskou komisí jako „klíčovým aktérem v legislativním procesu“[7] v souvislosti s přípravou legislativního návrhu [8].

4. Nařízení č. 1049/2001 stanoví, že žádosti o přístup veřejnosti by měly být vyřizovány „okamžitě“. Pro rozhodnutí orgánu existuje lhůta 15 pracovních dnů, a to jak pro původní žádost o přístup, tak pro následné žádosti o přezkum (dále jen „potvrzující žádosti“), pokud orgán původně odmítl (úplný) přístup. Každá lhůta může být ve „výjimečných případech“ prodloužena o dalších 15 pracovních dnů, což znamená, že se očekává, že orgány EU přijmou rozhodnutí v počáteční a potvrzující fázi ve lhůtě nejvýše 30 pracovních dnů.

5. Zatímco nařízení č. 1049/2001 stanoví taxativní výčet výjimek z práva veřejnosti na přístup k dokumentům, tyto výjimky musí být vykládány a uplatňovány restriktivně.[9] Přístup veřejnosti může být odepřen pouze v případech, kdy by zpřístupnění dokumentů představovalo důvodně předvídatelné, skutečné a konkrétní riziko pro zájmy výslovně chráněné nařízením č. 1049/2001 [10].

6. V případě legislativních dokumentů musí být tyto výjimky vykládány „o to přísněji“[11], aby byla zajištěna nejvyšší úroveň transparentnosti těchto dokumentů. Pokud nelze prokázat konkrétní, konkrétní a konkrétní důkazy [12] o výjimečných okolnostech, jsou orgány EU ze zákona povinny požadované legislativní dokumenty neprodleně zpřístupnit.

7. Kromě toho, pokud jde o některé výjimky z přístupu veřejnosti - jako je potřeba chránit probíhající rozhodovací proces, právní poradenství nebo obchodní zájmy - v případech, kdy existuje silný veřejný zájem na zpřístupnění, může to mít přednost před výjimkami.

Šetření z vlastního podnětu

8. Veřejná ochránkyně práv soustavně vyzývá k větší transparentnosti legislativního procesu EU. Nadále dostává stížnosti týkající se odepření přístupu veřejnosti k legislativním dokumentům a doby potřebné k jejich zpřístupnění. V mnoha takových případech veřejný ochránce práv zjistil nesprávný úřední postup nebo kritizoval orgány za dobu potřebnou ke zpracování žádostí a za to, jak uplatnily výjimky z přístupu veřejnosti [14].

9. V této souvislosti zahájila veřejná ochránkyně práv toto šetření z vlastního podnětu s cílem přezkoumat ze systémového hlediska postupy těchto tří orgánů při vyřizování žádostí o přístup veřejnosti k legislativním dokumentům. Veřejný ochránce práv se zejména snažil přezkoumat, zda orgány plně uplatňují rozsáhlou judikaturu EU týkající se nařízení č. 1049/2001, podle níž se na legislativní dokumenty vztahuje nejvyšší úroveň transparentnosti.

10. Jako první krok veřejná ochránkyně práv požádala Parlament, Radu a Komisi, aby poskytly informace o svých odpovědích na žádosti veřejnosti o přístup k dokumentům týkající se přijetí těchto tří legislativních aktů:

• akt o digitálních trzích [15];
• revize směrnice o systému obchodování s emisemi [16]; a
• Směrnice o minimální mzdě [17]

11. Veřejná ochránkyně práv zvolila tyto tři legislativní akty, neboť se týkaly důležitých otázek, které u různých kategorií zúčastněných stran vzbuzují značný veřejný zájem v souvislosti s novými technologiemi, opatřeními v oblasti klimatu, jakož i sociální a hospodářskou nerovností.

12. Parlament informoval veřejnou ochránkyni práv [18], že obdržel pouze pět žádostí o přístup veřejnosti, které spadají do rozsahu šetření.[19] Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že tento nízký počet žádostí není reprezentativní, a proto nepokračovala v šetření postupů Parlamentu.

13. Na základě informací poskytnutých Radou [20] a Komisí [21] se veřejný ochránce práv snažil prověřit vzorek jejich odpovědí na žádosti veřejnosti o přístup. V několika spisech týkajících se Komise vyšetřovací tým veřejného ochránce práv rovněž zkontroloval dokumenty, u nichž Komise zjistila, že spadají do oblasti působnosti žádostí.

Odpovědi na žádosti přezkoumané veřejným ochráncem práv

Obecné informace

14. Rada určila 101 původních žádostí o přístup veřejnosti k legislativním dokumentům a tři potvrzující žádosti týkající se tohoto šetření. Poskytla rovněž informace o počtu dokumentů, které (zcela nebo částečně) zpřístupnila nebo odmítla zpřístupnit. Z těchto informací vyplývá, že Rada v reakci na většinu žádostí veřejnosti o přístup plně zpřístupnila legislativní dokumenty [22].

15. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv zkontroloval vzorek původních odpovědí poskytnutých Radou (47 odpovědí), jak je vysvětleno v níže uvedeném grafu. Všechna tři „potvrzující rozhodnutí“ vydaná Radou již byla posouzena veřejným ochráncem práv v rámci dřívějších šetření založených na stížnostech, takže v rámci tohoto šetření nebyla znovu přezkoumána [23].

16. Komise identifikovala 58 původních odpovědí a pět potvrzujících rozhodnutí relevantních pro toto šetření.

17. Jak ukazuje graf níže, Komise ve většině případů poskytla částečný přístup k požadovaným legislativním dokumentům, tj. pouze k některým požadovaným dokumentům nebo k částem (některým) dokumentů.

18. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv zkontroloval všech 58 původních odpovědí a pět potvrzujících rozhodnutí poskytnutých Komisí. Vyšetřovací tým rovněž zkontroloval dokumenty spadající do působnosti několika žádostí.

Doba potřebná k odpovědi na žádosti

19. Podle údajů, které poskytla, byla Rada v průměru schopna dodržet zákonnou lhůtu 15 pracovních dnů pro zpracování žádostí o přístup veřejnosti k legislativním dokumentům spadajícím do oblasti působnosti tohoto šetření.

20. Podle údajů odvozených z odpovědí poskytnutých Komisí měla Komise zpoždění při vyřizování více než poloviny sporných žádostí. V počáteční fázi, v devíti případech, došlo po uplynutí prodloužené lhůty ke zpoždění o méně než 15 pracovních dnů. V sedmi případech došlo ke zpoždění o 15–30 pracovních dnů. V osmi případech došlo ke zpoždění o 30–45 pracovních dnů. Ve třech případech došlo k mnohem výraznějšímu zpoždění přibližně 60, 90 a 120 pracovních dnů.  Ve fázi potvrzování Komise zaznamenala stejně významná zpoždění.

Výjimky z přístupu veřejnosti, kterých se dovolává Rada a Komise

21. Při odepření (úplného) přístupu veřejnosti se Rada dovolávala potřeby chránit i) probíhající rozhodovací procesy [24]; a ii) právní poradenství a soudní řízení [25].

22. Komise se dovolávala potřeby chránit i) probíhající rozhodovací procesy; ii) obchodní zájmy [26]; a iii) osobní údaje. [27] V několika případech se Komise dovolávala i dalších výjimek.

23. Níže uvedený graf znázorňuje výjimky z přístupu veřejnosti, kterých se dovolávaly Rada a Komise v původních odpovědích a potvrzujících rozhodnutích zkoumaných v rámci tohoto šetření [28].

24. Rada a Komise v žádném z těchto případů nezjistily převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

Argumenty Rady

25. Rada uplatnila výjimku týkající se ochrany probíhajícího rozhodovacího procesu ve 32 případech. Dokumenty požadované v těchto věcech se týkaly otázek a připomínek členských států k legislativním návrhům, stanovisek právní služby a práce jejích přípravných orgánů nebo jednání mezi Radou a Parlamentem.

26. Rada v podstatě tvrdila, že:

• požadované dokumenty obsahují stanoviska, která byla předběžná a interní;
• záležitosti, jimiž se tyto dokumenty zabývají, byly složité a kontroverzní;
• zpřístupnění těchto dokumentů by mohlo vystavit jeho zaměstnance a členy vnějšímu tlaku;
• zpřístupnění těchto dokumentů by mohlo snížit šance na dosažení dohody v rámci Rady a s Parlamentem o dotčených legislativních návrzích.

27. Ve 14 případech se Rada dovolávala zákonné výjimky týkající se ochrany právního poradenství s cílem odepřít veřejnosti přístup ke stanoviskům své právní služby.

28. Tvrdila, že toto doporučení bylo určeno členům Rady a že jeho zveřejnění by vystavilo členy její právní služby vnějšímu tlaku, což by ohrozilo schopnost Rady získat v budoucnu upřímné, objektivní a komplexní právní poradenství. Rada dále tvrdila, že zpřístupnění právních stanovisek by ohrozilo schopnost její právní služby hájit akty Rady před soudy EU.

Argumenty Komise

29. Komise vycházela z výjimky týkající se ochrany probíhajícího rozhodovacího procesu v 15 případech a odepřela veřejnosti přístup k záznamům o výměnách se zástupci zájmových skupin a členskými státy, jakož i k dalším dokumentům vypracovaným útvary Komise při přípravě legislativního návrhu nebo během legislativního postupu.

30. V rámci odepření přístupu Komise v podstatě tvrdila, že:

• požadované dokumenty obsahují předběžná stanoviska vypracovaná pro vnitřní použití a jejich obsah se může stále měnit;
• Komise potřebuje prostor k zamyšlení, aby prozkoumala všechny možné možnosti, a zveřejnění dokumentů by mohlo odradit její zaměstnance od toho, aby v budoucnu vyjadřovali své názory upřímně;
• veřejnost by nesprávně vyložila předběžné názory obsažené v dokumentech učiněných v rané fázi rozhodovacího procesu a včasné zveřejnění by mohlo vést ke spekulacím;
• zpřístupnění požadovaných dokumentů by vystavilo Komisi vnějšímu tlaku;
• legislativní návrhy, jichž se dokumenty týkaly, byly vysoce citlivé.

31. V některých případech Komise tuto výjimku uplatnila, aniž by poskytla jakékoli jiné odůvodnění než to, že probíhá příslušný rozhodovací postup.

32. Komise se rovněž opírala o výjimku týkající se ochrany obchodních zájmů s cílem odepřít veřejnosti přístup k výměnám s třetími stranami (často velkými technologickými společnostmi), které lobbují za změny návrhu aktu o digitálních trzích, a k podáním těchto stran.

33. V těchto případech Komise tvrdila, že požadované dokumenty „obsahovaly informace týkající se obchodních strategií, situace v oblasti hospodářské soutěže na trhu a jiných obchodních zájmů společností, včetně duševního vlastnictví“nebo „strategické informace... o fungování a rozvoji jejich podniků“. Kromě toho Komise tvrdila, že informace nejsou veřejně dostupné a jsou známy pouze omezenému počtu osob. V některých případech Komise dále uvedla, že požadované dokumenty obsahují „názory“a „postoje“třetích stran.

34. Komise se rovněž dovolávala výjimky týkající se ochrany právního poradenství ve třech případech s cílem odepřít přístup k dokumentům obsahujícím poradenství její právní služby. Tvrdila, že zpřístupnění příslušných dokumentů by odhalilo „právní posouzení předběžné povahy určená k interním diskusím [...]“, což by oslabilo zájem Komise „vyhledat právní poradenství a obdržet upřímné, objektivní a komplexní poradenství“. Komise rovněž poukázala na riziko soudních sporů týkajících se právního základu aktu o digitálních trzích.

35. V několika případech se Komise dovolávala jiných výjimek, jako je ochrana veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy.

Posouzení veřejné ochránkyně práv

36. Veřejná ochránkyně práv zkoumala (A) dobu, kterou Rada a Komise potřebovaly k odpovědi na žádosti o přístup veřejnosti k legislativním dokumentům, (B) zda orgány ve svých posouzeních zohlednily legislativní povahu dokumentů, (C) jak Rada a Komise uplatňovaly výjimky z přístupu veřejnosti a (D) zda případně posuzovaly existenci převažujícího veřejného zájmu.

 A. Doba potřebná k odpovědi na žádosti o přístup k legislativním dokumentům

37. Veřejná ochránkyně práv vítá skutečnost, že Rada při odpovědích na žádosti o přístup veřejnosti k legislativním dokumentům obecně dodržovala zákonné lhůty.

38. Veřejná ochránkyně práv je znepokojena prodlevami, které Komisi vznikly při vyřizování žádostí o přístup veřejnosti. Z kontroly dokumentů vyplynulo, že Komise dodržela zákonné lhůty pro vyřízení žádostí o přístup veřejnosti pouze v přibližně polovině případů zkoumaných v rámci tohoto šetření. V druhé polovině byla odpověď Komise zpožděna, přičemž k významnému zpoždění o více než 30 pracovních dnů došlo ve 40 % zpožděných případů.

39. Je nezbytné zajistit včasný přístup k legislativním dokumentům, neboť to veřejnosti umožní pochopit rozhodnutí, která učinily orgány EU během legislativního procesu, a snažit se tato rozhodnutí ovlivnit [29].

40. Při vyřizování žádostí o přístup veřejnosti k legislativním dokumentům tak musí orgány EU dodržovat zákonné lhůty, povinnost vyřizovat žádosti „okamžitě“a povinnost poskytnout přístup veřejnosti „včas“, aby se žadatelé mohli účastnit legislativního procesu.

41. Veřejný ochránce práv již v předchozím šetření zjistil, že systémová a významná zpoždění při vyřizování žádostí veřejnosti o přístup představují nesprávný úřední postup, a naléhavě vyzval Komisi, aby přednostně zlepšila způsob vyřizování žádostí veřejnosti o přístup [30].

B. Zohlednění legislativní povahy požadovaných dokumentů 

42. V kontrolovaných odpovědích na žádosti o přístup k dokumentům Rada ani Komise výslovně neuvedly, že požadované dokumenty mají legislativní povahu. Není tedy jasné, do jaké míry orgány ve svých posouzeních zohlednily skutečnost, že se jedná o „legislativní dokumenty“, na které se vztahuje nejvyšší úroveň transparentnosti.

43. Ve svých odpovědích na odepření přístupu oba orgány obvykle odkazují na výjimky z přístupu veřejnosti v nařízení č. 1049/2001, aniž by zohlednily judikaturu, podle níž musí být tyto výjimky vykládány a uplatňovány striktně, a pokud jde o legislativní dokumenty, „o to přísněji“.

44. Podle nařízení č. 1049/2001 a související judikatury musí unijní orgány při posuzování žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům zohlednit, zda jsou požadované dokumenty legislativní povahy, a pokud ano, musí uplatňovat nejvyšší úroveň transparentnosti. Na základě kontrolovaných odpovědí Rady a Komise není jasné, zda tak oba orgány činí. Podle názoru veřejné ochránkyně práv by v odpovědích orgánů mělo být výslovně uvedeno, zda jsou požadované dokumenty „legislativními dokumenty“. Tím by byli žadatelé ujištěni, že orgány vzaly v úvahu povahu požadovaných dokumentů. Mohlo by také zvýšit povědomí a citlivost orgánů, pokud jde o jejich povinnost uplatňovat nejvyšší úroveň transparentnosti a vykládat výjimky z přístupu veřejnosti obzvláště striktně, pokud jde o legislativní dokumenty. Veřejný ochránce práv předloží níže odpovídající návrh na zlepšení.

C. Uplatňování výjimek z přístupu veřejnosti k legislativním dokumentům

45. Celkově Rada a Komise zveřejnily velký počet legislativních dokumentů. Kromě toho Komise s odvoláním na určité výjimky z přístupu veřejnosti upravila pouze omezené informace, čímž poskytla široký přístup veřejnosti k požadovaným dokumentům. Konkrétně, když se Komise dovolávala ochrany osobních údajů, v zásadě skryla pouze osobní údaje svých zaměstnanců, zatímco žalobkyně o tyto údaje nevyjádřily žádný zájem.

46. Toto šetření však rovněž odhalilo závažné problémy v tom, jak Rada a Komise uplatňují určité výjimky pro odepření přístupu veřejnosti k legislativním dokumentům, které jsou shrnuty níže. Podrobnější posouzení toho, jak Rada a Komise tyto výjimky uplatňují, je uvedeno v příloze.

 1. Nedostatek konkrétních důkazů o riziku

47. Ve většině kontrolovaných odpovědí, v nichž byl odepřen přístup veřejnosti za účelem ochrany probíhajících rozhodovacích procesů a právního poradenství, se Rada i Komise dovolávají obecných rizik, která by podle nich vyplývala ze zpřístupnění dotčených dokumentů. Oba orgány například odkazují na:

• výzvy při dosahování politické dohody o legislativních návrzích v rámci orgánů EU a mezi členskými státy;
• „vnější tlak“ vyvíjený na orgány;
• potřeba zachovat vnitřní prostor pro reflexi;
• potenciální veřejná nedorozumění, která by zveřejněné dokumenty mohly způsobit; a/nebo
• citlivost dotčených legislativních návrhů,
• problémy při získávání objektivního právního poradenství v budoucnu, pokud jde o legislativní návrhy vyvolávající právní otázky.

48. Uvedená obecná rizika představují standardní prvky jakékoli demokratické tvorby právních předpisů a unijní soudy tyto argumenty za podobných okolností pravidelně zamítají [31] Jako takové nemohou samy o sobě odůvodnit nezveřejnění, a to tím spíše, pokud jsou dotčené dokumenty legislativní povahy. Pokud orgán EU nemůže poskytnout žádné konkrétní důkazy o konkrétním, skutečném a důvodně předvídatelném riziku pro zájmy chráněné uplatňovanou výjimkou nebo výjimkami, musí být požadované dokumenty zpřístupněny.

49. Skutečnost, že Rada a Komise neposkytly konkrétní příklady a konkrétní důkazy rizika zpřístupnění, a nikoli pouhé obecné argumenty, pokud jde o některé kategorie legislativních dokumentů týkajících se probíhajících rozhodovacích procesů, je v rozporu s platnou judikaturou, podle níž musí orgány EU provést konkrétní a individuální posouzení požadovaných dokumentů [32].

2. Příliš široké uplatnění výjimky obchodního zájmu

50. Při přípravě svého návrhu aktu o digitálních trzích obdržela Komise značný počet podání od zúčastněných třetích stran, jako jsou velké technologické společnosti. Šetření veřejné ochránkyně práv ukázalo, že Komise často odmítala přístup k takovým podáním s odvoláním na výjimku týkající se ochrany obchodních zájmů.

51. Veřejná ochránkyně práv zastává názor, že „lobbování“, tj. zapojení zástupců zájmových skupin, je nedílnou součástí legislativního procesu. Aby si však všichni zástupci zájmových skupin mohli v průběhu probíhajícího legislativního procesu vyměňovat informované názory, je zásadní, aby existovaly v co největší míře rovné podmínky, pokud jde o přístup k informacím. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že zpřístupnění podání třetích stran by umožnilo veřejnosti - včetně zástupců zájmových skupin, ale také široké veřejnosti a novinářům - podílet se účinněji a za rovných podmínek na legislativním procesu, čímž by se zvýšila kvalita a legitimita tohoto procesu.

52. Orgány by jako takové měly pouze za skutečně výjimečných okolností odepřít veřejnosti přístup k podáním třetích stran v rámci probíhajících legislativních postupů s odvoláním na výjimku na ochranu obchodních zájmů. Tuto výjimku nemohou uplatnit na každý dokument předložený obchodními subjekty. Výjimka by se spíše měla použít pouze v případě, že by zpřístupnění dokumentu mohlo odhalit skutečně citlivé duševní vlastnictví, obchodní tajemství nebo finanční informace.

53. Praxe Komise v tomto ohledu se nezdá být konzistentní. V některých případech zkoumaných v rámci tohoto šetření byly úpravy omezené a zdálo se, že jsou oprávněné chránit obchodní tajemství společností. V jiných případech však Komise odepřela veřejnosti přístup k celým dokumentům, v nichž společnosti vyjádřily své názory na návrh aktu o digitálních trzích, a dokonce v něm navrhla konkrétní změny. Nezdálo se, že by tyto dokumenty obsahovaly obchodní strategie, know-how nebo jiná obchodní tajemství, která by si zasloužila ochranu na základě výjimky dovolávané Komisí.

54. Podle názoru veřejné ochránkyně práv by orgány měly zajistit, aby si třetí strany, které předkládají orgánům podání v rámci své lobbistické činnosti týkající se konkrétních legislativních spisů, byly v budoucnu vědomy toho, že tato podání musí být v zásadě na požádání zveřejněna. Orgány by mohly proaktivně požádat všechny zúčastněné třetí strany, aby ve svých podáních jasně uvedly obchodně citlivé informace a vysvětlily své důvody. Tento přístup by orgánům umožnil snížit potřebu vést konzultace s třetími stranami v případě následných žádostí veřejnosti o přístup, čímž by se věci urychlily, a při vyřizování žádostí veřejnosti o přístup vědět, zda požadované dokumenty obsahují obchodně citlivé informace. Veřejný ochránce práv předloží níže odpovídající návrh na zlepšení.

D. Posouzení existence převažujícího veřejného zájmu

55. V případě některých výjimek z přístupu veřejnosti [33], i když se použijí, musí orgány ještě posoudit, zda existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentů. Orgány musí takové posouzení provést z vlastního podnětu [34] a v každém případě se musí zabývat argumenty žalobkyň vznesenými v tomto ohledu.

56. V odpovědích, které byly předmětem kontroly, neměly Rada a Komise tendenci podrobně posoudit, zda existuje převažující veřejný zájem, či nikoli. Orgány pouze dospěly k závěru, že „nebyl zjištěn žádný převažující veřejný zájem“. Není tedy jasné, zda orgány provedly analýzu toho, jaký by mohl být veřejný zájem na zpřístupnění, a pokud takový zájem existuje, proč nepřevážil nad zájmem, který se orgány snaží chránit. Jednotlivci žádající o přístup proto nemohou zkoumat ani zpochybňovat důvody, na nichž je založeno posouzení orgánů. Veřejný ochránce práv předloží odpovídající návrh na zlepšení.

Závěry

Ze spisů zkontrolovaných v rámci tohoto šetření vyplývá, že Komisi dochází ke značným zpožděním při vyřizování žádostí o přístup veřejnosti k legislativním dokumentům. Veřejná ochránkyně práv se touto záležitostí zabývala ve svém předchozím šetření OI/2/2022/OAM, v němž naléhavě vyzvala Komisi, aby se otázkou zpoždění zabývala přednostně. Tato zpoždění mají obzvláště závažné důsledky, pokud jde o legislativní dokumenty.

Ze spisů zkontrolovaných v rámci tohoto šetření vyplývá, že Rada a Komise nedodržují v plném rozsahu zásadu legislativní transparentnosti stanovenou ve Smlouvách EU, nařízení č. 1049/2001 a související judikatuře. S cílem pomoci orgánům při zlepšování jejich postupů v tomto ohledu předkládá veřejný ochránce práv níže řadu návrhů.

Návrhy na zlepšení

Rada a Komise by měly:

• ve svých odpovědích na žádosti veřejnosti o přístup výslovně uvedly, zda jsou požadované dokumenty „legislativními dokumenty“, na něž se vztahují nejvyšší standardy transparentnosti;
• neprodleně zpřístupnit požadované legislativní dokumenty bez ohledu na politickou citlivost navrhovaných právních předpisů, a i kdyby tomu tak bylo, vedlo by to například k vnějšímu tlaku, neboť se jedná o obecné prvky jakéhokoli demokratického legislativního procesu;
• zajistit, aby odepřely veřejnosti přístup k legislativním dokumentům pouze za skutečně výjimečných okolností, tj. pokud zjistí konkrétní (neobecné) riziko pro výslovně chráněné zájmy, které lze prokázat hmatatelnými důkazy; v opačném případě musí být požadované dokumenty zpřístupněny;
• ve svých odpovědích prokázaly, že provedly skutečnou analýzu existence převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění, a v každém případě se zabývaly případnými argumenty žalobkyň v tomto ohledu,
• zajistit, aby třetí strany, které předkládají podání v rámci legislativních postupů, byly informovány o tom, že jejich podání mohou být v zásadě zpřístupněna veřejnosti a že veškeré obchodně citlivé informace musí být v těchto podáních předem jasně uvedeny, spolu s jasným vysvětlením, proč mají být považovány za důvěrné.

Rada EU a Komise informují veřejnou ochránkyni práv o tom, jak tyto návrhy na zlepšení provedly, do 3. června 2025.

 

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 3. prosince 2024

Příloha – Podrobné posouzení argumentů použitých Radou a Komisí k odepření přístupu veřejnosti k legislativním dokumentům

Argumenty Rady

Ochrana probíhajícího rozhodovacího procesu – čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1049/2001

1. Tím, že Rada odepřela veřejnosti přístup k legislativním dokumentům v odpovědích zkoumaných v rámci tohoto šetření, předložila vágní, abstraktní a nepodložené argumenty odkazující na údajná rizika pro probíhající rozhodovací procesy. Tyto argumenty již byly soudy zamítnuty, jak je shrnuto v následující tabulce.

Argument Rady	Jak Soudní dvůr řešil tento argument v judikatuře
Požadované dokumenty obsahují předběžné připomínky k legislativnímu návrhu a legislativní postup je stále v rané fázi.	Právní předpisy EU o přístupu veřejnosti k dokumentům „nerozlišují podle stavu jednání“.[35] „Pouhá skutečnost, že žádost o zpřístupnění byla podána ve velmi rané fázi legislativního procesu, nepostačovala k tomu, aby bylo možné tuto výjimku uplatnit“ [36] Výše uvedené právní předpisy „nevylučují možnost požádat o přístup k dokumentům prozatímní povahy.“ Orgány nemohou předpokládat, že zpřístupnění s sebou nese riziko, dokud probíhá rozhodování [37].
Zveřejnění by vedlo k nesprávnému výkladu ze strany veřejnosti.	„Veřejné mínění je zcela schopné pochopit, že autor [předběžného dokumentu] může následně změnit jeho obsah“[38].
Zveřejnění by vedlo k vnějšímu tlaku.	Riziko mimořádného vnějšího tlaku, který by podstatně ovlivnil konečné rozhodnutí, musí být s jistotou stanoveno prostřednictvím „hmatatelných důkazů“. Tvůrci právních předpisů EU musí být schopni čelit vnějšímu tlaku, který „nepřekračuje rámec toho, co lze očekávat od veřejnosti“za běžných okolností [39].
Zveřejnění by snížilo šance na dosažení politické dohody o návrhu.	Upřímná spolupráce je zákonnou povinností orgánů EU.[40] Členské státy musí akceptovat, že jejich postoje vyjádřené v Radě se mohou vyvíjet. Zveřejnění jejich stanovisek tedy samo o sobě nemůže narušit loajální spolupráci, k níž jsou orgány EU a členské státy právně zavázány [41].
Dotčený legislativní návrh je kontroverzní.	Právě obsah požadovaných dokumentů musí být obzvláště citlivý, aby se prokázalo riziko pro probíhající rozhodovací proces [42] Složitost diskusí, rozdílné názory nebo citlivá povaha diskuse samy o sobě nepostačují k prokázání vážné újmy rozhodovacímu procesu při zveřejňování dokumentů [43].

2. Týká se toho, že Rada zopakovala tytéž obecné argumenty, které již byly soudy zamítnuty.

3. Na základě těchto obecných argumentů není zřejmé, že Rada přezkoumala konkrétně a individuálně každý legislativní dokument, k němuž byl odepřen přístup veřejnosti. Radě se spíše zdá, že uplatnila domněnku nepřístupnosti určitých kategorií legislativních dokumentů souvisejících s probíhajícími rozhodovacími postupy. To by nebylo v souladu s judikaturou.

Ochrana právního poradenství – čl. 4 odst. 2 druhá odrážka nařízení č. 1049/2001

4. Když se Rada dovolávala potřeby chránit své právní poradenství, neposkytla „podrobné odůvodnění“vysvětlující, proč existuje „rozumně předvídatelné, a nikoli hypotetické riziko“, že by zpřístupnění požadovaného právního poradenství ohrozilo její schopnost získat v budoucnu upřímné, objektivní a komplexní právní poradenství.[44] Rada naopak takové riziko tvrdila, aniž by jej nějakým smysluplným způsobem odůvodnila. Rada použila argumenty obecné povahy, které by ve skutečnosti mohly být použitelné na jakékoli právní poradenství. Soud tyto argumenty zamítl, jak je shrnuto v následující tabulce.

Argument Rady	Jak Soudní dvůr řešil tento argument v judikatuře
Právní poradenství se týkalo citlivých otázek, které byly v probíhajících jednáních kritické.	„Údajně citlivé téma nelze zaměňovat s citlivým dokumentem... Otázky... pravidelně nastolené během legislativního postupu, jako je právní základ..., nejsou... zvlášť citlivé.“[45] „Otázka, zda legislativní proces může být sám o sobě považován za citlivý, jak tvrdí Rada, je irelevantní. Skutečnost, že právní otázky vznesené v souvislosti s takovým procesem mohou být kontroverzní a jsou předmětem neshod nebo že se těmito otázkami zabývala právní služba, na tom nic nemění.“[46] „Transparentnost právního poradenství... přispívá k tomu, aby orgány získaly větší legitimitu v očích evropských občanů a zvýšila se jejich důvěra v ně tím, že umožňuje otevřenou diskusi o rozdílech mezi různými hledisky “[47].
Právní poradenství se týkalo otázek, které by mohly být předmětem soudního sporu.	Takový obecný argument nemůže odůvodnit výjimku z otevřenosti stanovenou nařízením č. 1049/2001 [48].
Právní poradenství se týkalo nového a neobvyklého problému.	„Nová a sporná povaha spisu jsou faktory, které hovoří ve prospěch zpřístupnění požadovaného dokumentu.“ [49] Přiznání zvláštní citlivosti právnímu poradenství týkajícímu se nových otázek by v praxi bránilo zpřístupnění velké části tohoto právního poradenství, neboť právě při řešení nových otázek instituce žádají o poradenství své právní služby [50].
Rada by při hledání právního poradenství v budoucnu postupovala obezřetně.	„Toto riziko musí být vyváženo převažujícími veřejnými zájmy, které spočívají ve zvýšení transparentnosti legislativního procesu a demokratického práva evropských občanů... Rada je povinna zveřejnit stanoviska své právní služby týkající se legislativního procesu, s výjimkou případů, kdy podrobně prokáže, že požadované právní stanovisko je obzvláště citlivé nebo má obzvláště široký rozsah, který přesahuje rámec daného legislativního procesu.“[51]
Právní služba Rady by se dostala pod vnější tlak a v budoucnu by byla zdrženlivá.	„Zájem tohoto orgánu by byl ohrožen tímto tlakem, a nikoli možností zpřístupnění právních stanovisek [...], a bylo by zjevně na Radě, aby přijala opatření nezbytná k jeho zastavení [...]“[52].

5. V odpovědích Rady bylo uvedeno, že v rozporu s judikaturou EU má Rada za to, že poradenství její právní služby je v zásadě důvěrné a nemůže být zveřejněno, dokud probíhá příslušný legislativní proces. Tento přístup by nebyl v souladu s judikaturou.

Argumenty Komise

Ochrana soukromí a osobnosti jednotlivce – čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001

6. Nejčastěji uplatňovanou výjimkou z přístupu veřejnosti byla ochrana osobních údajů. Kontrola ukázala, že žadatelé obecně nevyjádřili zájem na předání osobních údajů, ani nepředložili žádné argumenty prokazující nezbytnost předání osobních údajů ve veřejném zájmu. Toto šetření proto neodhalilo žádné problémy s uplatňováním této výjimky ze strany Komise.

Ochrana probíhajícího rozhodovacího procesu – čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1049/2001

7. Když se Komise opírala o potřebu chránit probíhající rozhodovací proces, předložila vágní, abstraktní a nepodložené argumenty, které soudy zamítly, jak je shrnuto v následující tabulce.

Argumentace Komise	Jak Soudní dvůr řešil tento argument v judikatuře
Požadované dokumenty obsahují předběžná stanoviska, byly vypracovány pro interní použití a jejich obsah by se mohl ještě změnit.	Právní předpisy EU o přístupu veřejnosti k dokumentům „nerozlišují podle stavu jednání “.[53] „Pouhá skutečnost, že žádost o zpřístupnění byla podána ve velmi rané fázi legislativního procesu, nepostačovala k tomu, aby bylo možné tuto výjimku uplatnit“[54] Uvedené právní předpisy „nevylučují možnost požádat o přístup k dokumentům prozatímní povahy.“ Orgány nemohou předpokládat, že zpřístupnění s sebou nese riziko, dokud probíhá rozhodování [55].
Komise potřebuje prostor k zamyšlení, aby prozkoumala všechny možné možnosti, zatímco zpřístupnění dokumentů by její zaměstnance odradilo od upřímného vyjadřování jejich názorů.	Soudní dvůr konstatoval, že podobná tvrzení týkající se ochrany „prostoru pro autonomní jednání“nelze učinit, pokud neexistuje konkrétní odůvodnění toho, jak by zpřístupnění dokumentů vzhledem k jejich specifickému obsahu bránilo schopnosti orgánu jednat zcela nezávisle [56].
Veřejnost by spekulovala a nesprávně vykládala předběžné názory obsažené v dokumentech učiněných v rané fázi rozhodovacího procesu.	„Veřejné mínění je zcela schopné pochopit, že autor [předběžného dokumentu] může následně změnit jeho obsah“[57] Veřejná diskuse o nekonečných dokumentech by měla být spíše vítána [58].
Zpřístupnění požadovaných dokumentů by Komisi vystavilo vnějšímu tlaku.	Riziko vnějšího tlaku, který by podstatně ovlivnil konečné rozhodnutí, musí být s jistotou stanoveno pomocí „hmatatelných důkazů“[59]. Tvůrci právních předpisů EU musí být schopni čelit vnějšímu tlaku, který „nepřekračuje rámec toho, co lze očekávat od veřejnosti“za běžných okolností [60].
Legislativní návrhy, jichž se dokumenty týkaly, byly velmi citlivé.	„Vysoká citlivost“legislativního aktu, který má být přijat, je irelevantní. Je to spíše obsah požadovaných dokumentů, který musí být obzvláště citlivý, aby prokázal riziko pro probíhající rozhodovací proces.[61] Obecněji Tribunál rozhodl, že složitost diskusí, rozdílné názory nebo citlivá povaha diskuse samy o sobě nepostačují k prokázání vážné újmy probíhajícímu rozhodovacímu procesu [62].

8. Stejně jako v případě Rady se jedná o to, že Komise použila stejné obecné argumenty, které byly zamítnuty soudem.

9. Na základě těchto obecných argumentů není zřejmé, že Komise zkoumala konkrétně a individuálně každý legislativní dokument, k němuž byl odepřen přístup veřejnosti. Zdá se spíše, že Komise de facto uplatnila domněnku nedostupnosti některých kategorií legislativních dokumentů souvisejících s probíhajícími rozhodovacími postupy, což by nebylo v souladu s judikaturou.

Ochrana obchodních zájmů – čl. 4 odst. 2 první odrážka nařízení č. 1049/2001

10. Komise se při přípravě aktu o digitálních trzích dovolávala výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů, aby odepřela přístup veřejnosti nebo upravila některé informace v dokumentech obdržených od třetích stran, obvykle velkých technologických společností.

11. Podle ustálené judikatury se výjimka z přístupu veřejnosti k dokumentům týkající se ochrany obchodních zájmů vztahuje na dokumenty obsahující informace, které by v případě zpřístupnění mohly „vážně ohrozit“obchodní zájmy právnické osoby. Tyto informace se týkají zejména obchodních strategií, obchodních vztahů a odborných znalostí této právnické osoby.[63] Pouhé nepodložené tvrzení týkající se obecného rizika zneužití potenciálně citlivých obchodních informací nepostačuje k uplatnění dotčené výjimky [64].

12. Praxe Komise se nezdá být konzistentní. V některých případech byly úpravy ve zveřejněných dokumentech omezené a zdálo se, že jsou oprávněné chránit obchodní tajemství společností. V jiných případech však Komise odepřela veřejnosti přístup k celým dokumentům, v nichž se společnosti vyjádřily k návrhu aktu o digitálních trzích, a dokonce v něm navrhla konkrétní změny. Nezdálo se, že by tyto dokumenty obsahovaly obchodní strategie, know-how nebo jiná obchodní tajemství, která by mohla být chráněna na základě výjimky dovolávané Komisí.

Ochrana právního poradenství – čl. 4 odst. 2 druhá odrážka nařízení č. 1049/2001

13. Ve svých původních odpovědích, v nichž se Komise dovolávala potřeby chránit právní poradenství, neposkytla „podrobné odůvodnění“vysvětlující, proč existuje „rozumně předvídatelné, a nikoli hypotetické riziko“, že by zpřístupnění požadovaného právního poradenství ohrozilo její schopnost získat v budoucnu upřímné, objektivní a komplexní právní poradenství. [65] Komise naopak takové riziko tvrdila, aniž by jej nějakým smysluplným způsobem doložila. Komise použila argumenty, které byly obecné povahy a mohly být ve skutečnosti použitelné na jakékoli právní poradenství. Soudy tyto argumenty zamítly, jak je uvedeno v tabulce shrnující argumenty Rady a způsob, jakým se k nim soudy vyjádřily.

14. Nahlížení do požadovaných dokumentů, které obsahují právní poradenství, naznačovalo, že toto poradenství není příliš složité nebo citlivé povahy. Jednalo se spíše o standardní právní poradenství týkající se právního základu navrhovaného právního předpisu EU.

15.  Komise se dovolávala dalších výjimek z přístupu veřejnosti v několika případech, které se týkaly pouze zvláštních okolností. Veřejný ochránce práv je proto v tomto rozhodnutí, které se týká systémové praxe orgánů, neposuzuje.

 

[1] Čl. 10 odst. 3 SEU.

[2] Rozsudek Soudního dvora ze dne 1. července 2008 ve spojených věcech Švédsko a Turco v. Rada, C-39/05 P a C-52/05 P, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=67058&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=2310692, bod 46.

[3] Článek 15 SFEU.

[4] Nařízení 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=celex%3A32001R1049

[5] Čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1049/2001.

[6] Rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C-57/16 P, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=205322&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3693014, bod 85.

[7] Tamtéž, bod 88.

[8] Tamtéž, body 88 a 90 až 93.

[9] Rozsudek ze dne 17. října 2013, C‑280/11 P, Rada v. Access Info Europe, body 30 a 33, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=33DFC4BEF1DCDBAED7499CE14BAAF0F4?text=&docid=143182&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3841290; Věc C-57/16 P, ClientEarth v. Komise, body 78 a 84–85.

[10] Věc C‑280/11 P, Rada v. Access Info Europe, bod 31; rozsudek ze dne 8. června 2023 ve věci C-408/21 P, Rada v. Pech, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=274436&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=2311573, bod 34.

[11] Věc C-408/21 P, Rada v. Pech, bod 82.

[12] Tamtéž, bod 86; rozsudek ze dne 25. ledna 2023 ve věci De Capitani v. Rada, T-163/21, body 83, 85 a 93. https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=269684&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3531724.

[13] Čl. 4 odst. 2 in fine a čl. 4 odst. 3 první pododstavec in fine nařízení č. 1049/2001. Výjimky, které nemohou být převáženy veřejným zájmem, jsou: veřejné bezpečnosti, obrany a vojenských záležitostí, mezinárodních vztahů, finanční měnové nebo hospodářské politiky.

[14] Viz příloha 1, https://www.ombudsman.europa.eu/en/opening-summary/en/175931.

[15] Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2022/1925 ze dne 14. září 2022 o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví, Úř. věst. L 265/1, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex%3A32022R1925. 

[16] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2023/959 ze dne 10. května 2023, kterou se mění směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii a rozhodnutí (EU) 2015/1814 o vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém Unie pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, Úř. věst. L 130/134, https://eur-lex.europa.eu/eli/dir/2023/959/oj. 

[17] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii (Úř. věst. L 275/33, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32022L2041).

[18] https://www.ombudsman.europa.eu/doc/correspondence/196628

[19] Veřejný ochránce práv se již jednou z těchto žádostí zabýval v rámci šetření založeného na stížnosti. 253/2023/MIK týkající se způsobu, jakým Evropský parlament vyřídil žádost o přístup veřejnosti k „čtyřsloupcovému dokumentu“ týkajícímu se třístranných jednání o aktu EU o digitálních trzích, https://www.ombudsman.europa.eu/en/case/en/63316.

[20] https://www.ombudsman.europa.eu/doc/correspondence/196629

[21] https://www.ombudsman.europa.eu/doc/correspondence/196630

[22] Rada uvedla, že plně zpřístupnila 325 dokumentů, částečně zpřístupnila 47 dokumentů a odmítla zpřístupnit 46 dokumentů spadajících do rozsahu tohoto šetření.

[23] Věc 1834/2022/NH týkající se odmítnutí Rady EU poskytnout veřejnosti plný přístup k právnímu stanovisku k navrhované směrnici EU o přiměřených minimálních mzdách, https://www.ombudsman.europa.eu/en/case/en/62606; věc 1499/2021/SF týkající se odmítnutí Rady EU poskytnout plný přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím s jednáními o návrhu „aktu o digitálních trzích“, https://www.ombudsman.europa.eu/en/case/en/59957; Věc 788/2022/SF týkající se odmítnutí Rady EU poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům souvisejícím s jednáními o návrhu „aktu o digitálních trzích“ a „aktu o digitálních službách“, https://www.ombudsman.europa.eu/en/case/en/61556.

[24] Čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1049/2001.

[25] Čl. 4 odst. 2 druhá odrážka nařízení č. 1049/2001.

[26] Čl. 4 odst. 2 první odrážka nařízení č. 1049/2001.

[27] Článek 4 písm. b) nařízení č. 1049/2001.

[28] To zahrnuje 58 původních odpovědí a 5 potvrzujících rozhodnutí Komise a 47 původních odpovědí Rady. To nezahrnuje tři potvrzující rozhodnutí Rady. Veřejná ochránkyně práv tato šetření přezkoumala v souvislosti s předchozími šetřeními založenými na stížnostech, takže v souvislosti s tímto šetřením nebyla znovu přezkoumána. Viz poznámka pod čarou 23.

[29] Tamtéž, bod 84. Viz rovněž rozhodnutí o tom, jak Evropská komise vyřídila dvě žádosti o přístup veřejnosti k posouzením dopadů a stanoviskům Výboru pro kontrolu regulace týkajícím se plánované revize nařízení EU o chemických látkách (REACH) a rtuti (věc 1053/2023/MIK), https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/183548, body 29–32; Rozhodnutí o tom, jak Evropský parlament vyřídil žádost o přístup veřejnosti k čtyřsloupcovému dokumentu týkajícímu se třístranných jednání při přijímání aktu o digitálních trzích (věc 253/2023/MIK), https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/172851, body 35–37.

[30] Zvláštní zpráva evropské veřejné ochránkyně práv v jejím strategickém šetření týkajícím se doby, kterou Evropská komise potřebuje k vyřízení žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům (OI/2/2022/OAM), https://www.ombudsman.europa.eu/fr/special-report/en/175425.

[31] Viz příloha.

[32] Rozsudek Soudního dvora ve věci ClientEarth v. Komise, C-57/16 P, bod 120.

[33] To se týká ochrany obchodních zájmů; soudní řízení; účel inspekcí, vyšetřování a auditů; probíhající rozhodovací proces; a dokončený rozhodovací proces. Viz čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001.

[34] Rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech Švédsko a Turco v. Rada, C-39/05 P a C-52/05 P, body 49 a 67.

[35] Rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2022, Access Info Europe v. Rada, T‑233/09, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=84636&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3847531, bod 76.

[36] C‑280/11 P, Access Info v. Rada, bod 60.

[37] Rozsudek Soudního dvora ve věci Client Earth v. Komise, C‑57/16 P, body 111–112.

[38] Věc T-233/09, Access Info Europe v. Rada, bod 69; rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2018 ve věci T-540/15, De Capitani v. Parlament, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=200551&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3693797, bod 102.

[39] Věc T-540/15, De Capitani v. Parlament, bod 99; Věc T-233/09, Access Info Europe v. Rada, bod 74.

[40] Rozsudek ve věci De Capitani v. Parlament, T-540/15, bod 104.

[41] Věc T-163/21, De Capitani v. Rada, bod 83.

[42] Věc T-540/15, De Capitani v. Parlament, bod 89 a následující body.

[43] Spojené věci Pollinis France v. Komise, T-371/20 a T-554/20, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=265442&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3694808, body 116–117.

[44] Spojené věci C‑39/05 P a C‑52/05 P, Švédsko a Turco v. Rada, bod 69; Rozsudek ze dne 21. dubna 2021, Pech v. Rada, T-252/19, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=240171&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3699084, bod 79; rozsudek Soudního dvora ze dne 3. července 2014 ve věci C-350/12 P, Rada v. in’t Veld, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=154535&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3848773, bod 96.

[45] Věc T-252/19, Pech v. Komise, bod 57.

[46] Tamtéž, bod 85.

[47] Spojené věci C‑39/05 P a C‑52/05 P, Švédsko a Turco v. Rada, bod 59, a rozsudek Soudního dvora ze dne 21. července 2011, Švédsko v. MyTravel a Komise, C-506/08 P, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=107935&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3850542, bod 113.

[48] Spojené věci C-39/05 P a C-52/05 P, Švédsko a Turco v. Rada, bod 65; Věc T-252/19, Pech v. Komise, bod 89.

[49] Rozsudek ze dne 18. září 2015, Miettinen v. Rada, T-395/13, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=168066&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=806108, bod 37.

[50] Tamtéž, body 42–43. Viz rovněž rozsudek ve věci Pech v. Komise, T-252/19, body 85–87.

[51] Tamtéž, body 35–36.

[52] Rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech Švédsko a Turco v. Rada, C-39/05 P a C-52/05 P, bod 64.

[53] Věc T‑233/09, Access Info Europe v. Rada, bod 76.

[54] Věc C‑280/11 P, Access Info v. Rada, bod 60.

[55] Rozsudek Soudního dvora ve věci Client Earth v. Komise, C‑57/16 P, body 111–112.

[56] Tamtéž, body 107–108.

[57] Věc T-233/09, Access Info Europe v. Rada, bod 69; Věc T-540/15, De Capitani v. Parlament, bod 102.

[58] Věc T‑163/21, De Capitani v. Rada, bod 79.

[59] Věc T-252/19, Pech v. Rada, bod 92.

[60] Věc T-540/15, De Capitani v. Parlament, bod 99; Věc T-233/09, Access Info Europe v. Rada, bod 74.

[61] Rozsudek ve věci De Capitani v. Parlament, T-540/15, bod 89 a následující body.

[62] Rozsudek ve spojených věcech Pollinis France v. Komise, T-371/20 a T-554/20, body 116–117.

[63] Rozsudek Tribunálu ze dne 7. února 2018 ve věci T-718/15, PTC Therapeutics International v. Evropská agentura pro léčivé přípravky, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=199044&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3848461, bod 85.

[64] Tamtéž, 96.

[65] Spojené věci C‑39/05 P a C‑52/05 P, Švédsko a Turco v. Rada, bod 69; věc T-252/19, Pech v. Rada, bod 79; rozsudek Soudního dvora ze dne 3. července 2014 ve věci C-350/12 P, Rada v. in’t Veld, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=154535&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3848773, bod 96.