- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Rozhodnutí o tom, jak hodlá Evropská komise zaručit dodržování lidských práv v souvislosti s memorandem o porozumění mezi EU a Tuniskem (OI/2/2024/MHZ)
Rozhodnutí
Případ OI/2/2024/MHZ - Otevřeno dne Pátek | 12 dubna 2024 - Rozhodnutí ze dne Pondělí | 21 října 2024 - Dotčený orgán Evropská komise ( Další šetření není důvodné ) - Země Francie
Šetření zahájeno
12/04/2024Probíhající šetření
12/04/2024Výsledek šetření
11/10/2024
Toto šetření z vlastního podnětu posoudilo, jak Evropská komise hodlá zaručit dodržování lidských práv v souvislosti s memorandem o porozumění mezi EU a Tuniskem. Byly vyjádřeny obavy ohledně povahy memoranda o porozumění obecně, a zejména ohledně podpory iniciativ v oblasti ochrany hranic, zejména s ohledem na hluboce znepokojivé zprávy o tom, jak tuniské orgány jednají s migranty.
Veřejná ochránkyně práv byla obzvláště znepokojena tím, že nebylo provedeno předchozí posouzení dopadu na lidská práva, zejména pokud jde o pilíř „Migrace a mobilita“ memoranda o porozumění a projekty, které mají spadat do tohoto pilíře. Vzhledem k tomu, že tento pilíř memoranda o porozumění je jasně navržen tak, aby omezil nelegální migraci do EU a odrazoval od ní prostřednictvím lepší kontroly migrace ze strany tuniských orgánů, má provádění projektů uvádějících tento cíl do praxe zcela zjevně rozměr lidských práv. Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby odpověděla na řadu otázek týkajících se toho, jak hodlá sledovat dopad opatření v rámci memoranda o porozumění na lidská práva a jaká opatření předvídala a plánovala, a to i s ohledem na možné pozastavení financování EU, pokud bude zjištěno porušování lidských práv.
Veřejná ochránkyně práv zjistila, že navzdory opakovaným tvrzením Komise, že předchozí posouzení dopadu na lidské zdroje nebylo nutné, ve skutečnosti dokončila řízení rizik pro Tunisko před podpisem memoranda o porozumění.
Tento postup, který Komise provádí se všemi partnerskými zeměmi EU, které by mohly obdržet rozpočtovou podporu EU, zohlednil kritéria podobná těm, která se používají ve standardním předchozím posouzení dopadu na lidská práva. Ty mimo jiné posuzují stav lidských práv, demokracie, právního státu, bezpečnosti a konfliktů v příslušné partnerské zemi. Komise však tyto informace aktivně nesdílela, a to ani ve své odpovědi na strategickou iniciativu veřejné ochránkyně práv v této věci.
Veřejná ochránkyně práv předložila návrhy, jak tuto situaci řešit. Vzhledem k rozsahu zjištěných rizik rovněž navrhla, aby Komise vypracovala konkrétní kritéria pro možné pozastavení smluv financovaných EU v souvislosti s řízením migrace, pokud zjistí důkazy o porušování lidských práv při provádění projektů. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise vybídla své prováděcí partnery k vytvoření mechanismů pro podávání stížností, které by jednotlivcům umožňovaly oznamovat údajné porušování jejich lidských práv při provádění projektů/programů financovaných EU v Tunisku. Vzhledem k nedávným zprávám o významných problémech na místě nabývá tato skutečnost ještě většího významu.
Souvislosti
1. EU má s Tuniskem dlouhou historii spolupráce, včetně spolupráce v oblasti migrace.[1] Evropsko-středomořská dohoda o přidružení mezi EU a Tuniskem, která je zastřešujícím právním rámcem pro dvoustranné vztahy mezi EU a Tuniskem, byla uzavřena v roce 1998 [2].
2. Počet nelegálních migrantů a žadatelů o azyl, kteří cestují z Tuniska a přes Tunisko do Evropy (většinou na Maltu a do Itálie), se od roku 2020 dramaticky zvýšil. V této souvislosti oznámili dne 11. června 2023 předseda Evropské komise, italský a nizozemský předseda vlády společně s tuniským prezidentem „komplexní balíček partnerství“[3] (dále jen „společné prohlášení“).
3. Dne 16. července 2023 podepsaly Komise a tuniské orgány memorandum o porozumění o komplexním („strategickém a globálním“) balíčku partnerství mezi EU a Tuniskem [4], které obsahuje oddíl o „migraci a mobilitě“. Memorandum o porozumění ve své preambuli odkazuje na společné prohlášení.
4. Na základě memoranda o porozumění se EU zavázala poskytnout Tunisku dodatečné finanční prostředky na odbornou přípravu a technickou podporu v oblasti správy hranic s cílem bojovat proti převaděčským operacím a posílit ochranu hranic. EU již Tunisku poskytla finanční prostředky na řízení migrace v rámci Nástroje pro sousedství a rozvojovou a vnitřní spolupráci (NDICI) – Globální Evropa a v rámci Azylového, migračního a integračního fondu a od roku 2017–2020 v rámci okna nouzového svěřenského fondu EU pro severní Afriku [5].
5. Byly vyjádřeny obavy ohledně memoranda o porozumění obecně, a zejména ohledně podpory iniciativ v oblasti ochrany hranic, zejména s ohledem na hluboce znepokojivé zprávy o tom, jak tuniské orgány jednají s migranty.
6. Dne 13. září 2023 se evropská veřejná ochránkyně práv dotázala Komise [6], jak hodlá zajistit dodržování lidských práv v souvislosti s finančními prostředky EU stanovenými v memorandu o porozumění a jak hodlá zmírnit rizika porušování lidských práv. Komise odpověděla dne 16. února 2024 [7].
7. Vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv měla za to, že odpověď Komise se nezabývala všemi záležitostmi, které vznesla, zahájila šetření z vlastního podnětu.
Šetření
8. Veřejný ochránce práv položil Komisi otázky [8]. Její vyšetřovací tým následně nahlédl do spisu Komise k tomuto případu a setkal se se zástupci Komise, kteří odpověděli na otázky veřejného ochránce práv [9].
Argumenty předložené veřejnému ochránci práv
9. V odpovědi na otázku veřejné ochránkyně práv, zda Komise před podpisem memoranda o porozumění provedla posouzení dopadu na lidská práva, Komise uvedla, že před podpisem memoranda o porozumění není nutné provést posouzení dopadu na lidská práva. Důvodem je skutečnost, že memorandum o porozumění je nezávaznou politickou dohodou, která stanoví chápání společných cílů, a to i v oblasti migrace.
10. Komise uvedla, že má dostatek informací, o které se může opřít při jednáních vedoucích k podpisu memoranda o porozumění. Konkrétně delegace EU v Tunisku sledovala situaci v oblasti lidských práv v zemi již dlouho před uzavřením memoranda o porozumění. Činí tak prostřednictvím zjišťování faktů na místě („mise“) a setkání se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, na jejichž základě poskytuje Komisi pravidelná posouzení. Tato posouzení tvořila základ pro jednání o memorandu o porozumění a byla vodítkem pro provádění všech opatření v rámci memoranda o porozumění. Delegace EU poskytuje pravidelné aktuální informace o situaci na místě.
11. Dalším zdrojem informací jsou „třístranná setkání“ mezi Komisí, tuniskými orgány a tuniskou občanskou společností. Tato zasedání se konají před každým tematickým podvýborem pro migraci, sociální věci a zaměstnanost mezi orgány EU a Tuniska v rámci dohody o přidružení.[10] Poslední zasedání věnované migraci, sociálním věcem a zaměstnanosti se konalo dne 25. ledna 2023. Komise se rovněž pravidelně schází s tuniskými organizacemi občanské společnosti, aby projednala otázky lidských práv a zmocnila je k tomu, aby se zasazovaly o lidská práva a pokračovaly ve své činnosti.
12. Výroční zpráva EU o lidských právech a demokracii ve světě [11] obsahuje kapitolu o Tunisku, která rovněž poskytuje informace o situaci v Tunisku, včetně informací o migraci.
13. Stejně jako všechny partnerské země EU, které dostávají nebo by mohly obdržet rozpočtovou podporu EU, provedla Komise pro Tunisko každoroční cvičení v oblasti řízení rizik, které zahrnovalo posouzení lidských práv, demokracie, právního státu, bezpečnosti a konfliktů.
14. V odpovědi na otázku veřejné ochránkyně práv, zda má Komise v úmyslu provádět pravidelná hodnocení dopadu opatření přijatých v průběhu provádění memoranda o porozumění na lidské zdroje, Komise uvedla, že programy a projekty zahájené po podpisu memoranda o porozumění a prováděné prostřednictvím smluv jsou průběžně sledovány, pokud jde o dodržování závazků v oblasti lidských práv.
15. „Dohody o příspěvcích“[12] podepsané Komisí s partnery, kteří provádějí projekty financované EU, obsahují doložky o lidských právech, které stanoví, že projekty musí být prováděny v souladu se závazky v oblasti lidských práv.
16. Komise sleduje provádění těchto projektů prostřednictvím zpráv svých prováděcích partnerů. Tito partneři jsou povinni předkládat pravidelné popisné a finanční zprávy, jakož i prohlášení o věrohodnosti, že finanční prostředky EU byly vynaloženy v souladu s dohodou o příspěvcích. Tyto zprávy jsou jedním z nástrojů v rámci standardního procesu monitorování.
17. Komise se rovněž spoléhá na externí odborníky, kteří provádějí zvláštní „monitorování zaměřené na výsledky“. ROM iniciují delegace EU a mohou se týkat mimo jiné otázek životního prostředí a lidských práv. V roce 2023 iniciovala delegace EU v Tunisku řadu ROM. Pro Tunisko jsou v roce 2024 plánovány také ROM, které se týkají migračních programů v rámci nástroje NDICI.
18. Komise dále uvedla, že v oblasti migrace nejsou tuniským orgánům přímo poskytovány žádné finanční prostředky. „Prováděcími partnery“ Komise jsou Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), Mezinárodní středisko pro rozvoj migrační politiky (ICMPD), Vysoký komisař OSN pro lidská práva (UNHCR) a nevládní organizace. Dostávají finanční prostředky EU určené na podporu migračních opatření v Tunisku.
19. Všichni prováděcí partneři v oblasti migrace v Tunisku mají prokazatelné výsledky a vysoce specializované technické odborné znalosti, a to i v oblasti monitorování a hodnocení. Poskytují komplexní a časté analýzy měnících se podmínek, v nichž působí v Tunisku, a situace v oblasti lidských práv.
20. Doložky o lidských právech ve všech dohodách o příspěvcích uzavřených s prováděcími partnery umožňují Komisi přijmout opatření v případě nesouladu a podle potřeby upravit provádění.
21. Obecné podmínky pro dohody o financování stanoví možnost pozastavit celkovou dohodu a/nebo pozastavit platby v případě porušení základních práv.
22. V odpovědi na otázku veřejné ochránkyně práv, na jakých kritériích zakládá rozhodnutí o pozastavení financování, Komise uvedla, že obecné podmínky dohod o příspěvcích stanoví, že taková rozhodnutí mohou být přijata za výjimečných okolností.
23. Komise uvedla, že má monitorovací systém třetích stran pro programy související s migrací prováděné v Libyi. Má rovněž v úmyslu posílit systém monitorování programů souvisejících s migrací v Tunisku, a to i s ohledem na zásadu „neškodit“ a dodržování lidských práv.
24. V odpovědi na otázku veřejné ochránkyně práv, zda má Komise v úmyslu zveřejnit více podrobností o provádění memoranda o porozumění, včetně projektů a projektových partnerů, a o tom, jak je provádění monitorováno, Komise uvedla, že veřejné informace o obecném rámci spolupráce mezi EU a Tuniskem jsou k dispozici na jejích internetových stránkách o Tunisku.[13] Tyto informace byly nedávno aktualizovány. Na internetových stránkách delegace EU v Tunisku je rovněž k dispozici zvláštní internetová stránka [14].
25. Komise si je vědoma významu transparentní komunikace o spolupráci EU s Tuniskem a pracuje na zlepšení dostupnosti informací.
Posouzení veřejného ochránce práv
26. Šetření veřejné ochránkyně práv se zaměřilo na posouzení toho, jaké správní kroky Komise podnikla, aby vyhodnotila potenciální dopad memoranda o porozumění na lidská práva a průběžně rizika v oblasti lidských práv související s projekty financovanými EU, s nimiž se počítá v rámci memoranda o porozumění. Úlohou veřejného ochránce práv není posuzovat opodstatněnost samotného memoranda o porozumění ani politický proces, který vedl Komisi k uzavření memoranda o porozumění [15].
27. Finanční prostředky EU by neměly podporovat opatření, která jsou v rozporu s ustanoveními Listiny základních práv EU [16] a mezinárodním právem v oblasti lidských práv. Nařízení 2021/947, kterým se zřizuje Nástroj pro sousedství a rozvojovou a vnitřní spolupráci (NDICI), z něhož jsou Tunisku poskytovány finanční prostředky, uvádí, že finanční prostředky by měly být využívány k řešení otázek lidských práv a demokratizace na všech úrovních a že demokracie a lidská práva by měly být zohledněny a začleněny do celého provádění nástroje NDICI [17].
28. Veřejná ochránkyně práv již dříve zdůraznila, že je důležité provádět předchozí posouzení dopadu na lidská práva předtím, než EU přijme opatření v zemích mimo EU, zejména pokud existuje riziko dopadů na lidská práva u osob, které jsou těmito opatřeními přímo dotčeny.[18] V rozhodnutí ve svém šetření týkajícím se neexistence předchozí posouzení dopadu na lidská práva v souvislosti s prohlášením EU a Turecka [19] veřejná ochránkyně práv zdůraznila, že u všech politik a opatření EU, které mají dopad na lidi, by každé hodnocení mělo obsahovat výslovné posouzení dopadu těchto politik a opatření na lidská práva. Toto hodnocení by mělo být provedeno v ideálním případě před zahájením těchto opatření a před přijetím politik, a to formou předběžného posouzení dopadu na lidská práva.
29. Předchozí posouzení dopadu na lidská práva jsou důležitými nástroji pro identifikaci potenciálních problémů v oblasti lidských práv vyplývajících z dohod se zeměmi mimo EU a pro přijetí zmírňujících opatření.[20] Provádění předchozího posouzení dopadu na lidská práva rovněž pomáhá řešit obavy veřejnosti ohledně povahy spolupráce EU se třetími zeměmi, neboť posouzení dopadu na lidská práva by měla být zveřejňována.
30. Skutečnost, že memorandum o porozumění nemusí vytvářet právně závazné závazky podle mezinárodního nebo vnitrostátního práva, neznamená, že není nutné nebo vhodné provést předchozí posouzení dopadu na lidské zdroje. Například v případě Tuniska obsahuje memorandum o porozumění politické závazky, které povedou k významnému financování opatření souvisejících s migrací, za něž odpovídá Komise. Komise uznává, že programy a projekty financované EU byly zahájeny po podpisu memoranda o porozumění.
31. Kromě toho je pilíř memoranda o porozumění týkající se migrace a mobility (jeden z pěti pilířů) jasně navržen tak, aby omezil nelegální migraci do EU a odrazoval od ní prostřednictvím lepší kontroly migrace ze strany tuniských orgánů. Provádění projektů, které tento cíl uvádějí do praxe, má ze své podstaty dopad na lidská práva lidí.
32. Komise tvrdila, že předchozí posouzení dopadu na lidská práva není nutné, neboť si byla před podpisem memoranda o porozumění vědoma situace v oblasti lidských práv v Tunisku. Toto povědomí vycházelo ze zpráv delegace a dvoustranných kontaktů s tuniskými orgány v rámci evropsko-středomořské dohody o přidružení a jejích kontaktů s tuniskou občanskou společností.
33. Jak sama Komise uvedla ve svých pokynech pro zlepšování právní úpravy [21], všechny možnosti politiky, které uplatňuje, by měly být prověřeny, aby se ověřily jejich důsledky pro základní práva. To by znamenalo, že nezávazné dohody by měly být rovněž předem posouzeny. Dokumenty související se standardním operačním postupem týkajícím se „nezávazných nástrojů“ dohodnutých mezi Komisí, Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) a Radou EU, které byly kontrolovány vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv [22], neuvádějí, že by nezávazné dohody neměly podléhat předchozímu posouzení v oblasti lidských práv.
34. V této souvislosti je zřejmé, že před uzavřením memoranda o porozumění s Tuniskem bylo nezbytné provést předchozí posouzení dopadu na lidská práva nebo rovnocenné cvičení s cílem stanovit opatření ke zmírnění možného porušování lidských práv.
35. Ačkoli Komise opakovaně uvedla, že předchozí posouzení dopadu na lidské zdroje není nutné, před podpisem memoranda o porozumění dokončila řízení rizik pro Tunisko [23]. Tato analýza zohlednila podobná kritéria, jaká se používají ve standardních předchozích posouzeních dopadu na lidské zdroje [24].
36. Navzdory tomu memorandum o porozumění odkazuje pouze obecně na dodržování lidských práv, důstojnosti a mezinárodního práva [25] a neobsahuje žádná ustanovení o zárukách v oblasti lidských práv, jako je zavedení monitorovacího mechanismu nebo ustanovení o pozastavení/ukončení financování v případě porušování lidských práv. Ačkoli veřejná ochránkyně práv považuje za uklidňující, že Komise před podpisem memoranda o porozumění skutečně pečlivě a pečlivě přezkoumala dopad na lidská práva, je i nadále přesvědčena, že je vhodnější předchozí posouzení dopadu na lidská práva, zejména – jak je uvedeno výše – je obvykle k dispozici pro veřejnou kontrolu. Nedostatek veřejně dostupných informací v tomto případě, a to i prostřednictvím odpovědi Komise na strategickou iniciativu veřejné ochránkyně práv v této věci, byl jednoznačně důvodem k obavám. V této souvislosti nelze přehlédnout ani hluboce znepokojivé zprávy, které se stále objevují o situaci v oblasti lidských práv v Tunisku, zejména pokud jde o zacházení s migranty. Zásadní význam má proto trvalá ostražitost ze strany Komise.
37. V zájmu řešení těchto nedostatků v transparentnosti by Komise měla na svých internetových stránkách zveřejnit shrnutí svého postupu řízení rizik pro Tunisko. Veřejná ochránkyně práv předloží níže uvedený návrh na zlepšení.
38. Na základě kontrolovaných dokumentů [26] veřejný ochránce práv chápe, že provádění programů NDICI představuje zmírňující opatření.[27] Kromě toho vzorek kontrolovaných zpráv ukazuje, že podávání zpráv o provádění projektů je řádné. „Obecné podmínky“ dohod o přiznání příspěvku s prováděcími partnery Komise však uvádějí pouze dvě situace, kdy by smlouva mohla být pozastavena z důvodu porušení lidských práv [28] Veřejná ochránkyně práv souhlasí s Komisí, že před rozhodnutím o pozastavení smlouvy by měly být zváženy všechny faktory. V zájmu administrativní jasnosti by však Komise měla přijmout podrobná kritéria, která stanoví „výjimečné“ okolnosti, jež mohou vést k pozastavení smluv. Navrhne zlepšení k řešení tohoto problému níže.
39. Na základě každoročního řízení rizik by se mělo zdát, že jakmile začnou být projekty v rámci memoranda o porozumění prováděny, mělo by docházet k pravidelnému posuzování jejich dopadu na lidská práva [29]. To by mohlo pomoci určit dlouhodobé dopady každého projektu na lidská práva.
40. Inspekce provedená vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv ukázala, že delegace EU v Tunisku poskytuje Komisi pravidelné a důkladné zprávy o provádění memoranda o porozumění prostřednictvím svých „ověřovacích misí“, které se týkají situace v oblasti lidských práv v Tunisku. Komise sama provádí určité monitorování prostřednictvím svých vlastních misí do Tuniska. Dopad na lidská práva sledují rovněž externí organizace provádějící smlouvy, na něž se vztahuje nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci, v některých případech společně s vnitrostátním orgánem členského státu EU. Delegace EU v Tunisku navíc provádí „monitorování zaměřené na výsledky“ na základě externích hodnocení.
41. I když jsou všechna tato monitorovací opatření cenná, nedosahují formálního samostatného pravidelného posouzení dopadu na lidské zdroje. Velká část monitorování je prováděna externími subjekty, přičemž výsledky jsou prezentovány v různých formách a v různých dokumentech, které nejsou veřejné.[30] Pro veřejné orgány nebo orgány odpovědné za odpovědnost, jako je veřejný ochránce práv, je proto obtížné získat úplný obraz. Komise by měla sestavit a pravidelně aktualizovat dokument, který přezkoumá, jak byl sledován dopad každého projektu/programu souvisejícího s migrací v rámci memoranda o porozumění na lidská práva. Tento dokument by měl být rovněž zveřejněn. Veřejná ochránkyně práv předloží níže uvedený návrh na zlepšení.
42. A konečně, monitorování dodržování lidských práv nemůže být plně účinné bez zahrnutí těch, kteří jsou tímto porušováním dotčeni. Komise by měla požadovat, aby její prováděcí partneři, kteří v konečném důsledku hrají významnou úlohu při rozvoji schopností Tuniska v oblasti správy hranic, zavedli mechanismy pro podávání stížností, které jednotlivcům umožní oznamovat údajné porušení jejich lidských práv v souvislosti s projekty/programy financovanými EU. To by mohlo pomoci sledovat dopad projektů na lidská práva a umožnit Komisi sledovat porušování. Veřejný ochránce práv předloží níže návrh na zlepšení za tímto účelem.
Závěr
Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:
Evropská komise před podpisem memoranda o porozumění s Tuniskem nepřijala samostatné posouzení dopadu na lidská práva a neprováděla samostatná pravidelná posouzení dopadu opatření prováděných v rámci memoranda o porozumění. Řízení rizik, které Komise provedla před podpisem memoranda o porozumění, však určitým způsobem přispívá k nápravě tohoto stavu. Různá monitorovací opatření popsaná Komisí by měla pravidelně vyhodnocovat dopad opatření v rámci memoranda o porozumění na lidská práva.
Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že žádná další šetření nejsou opodstatněná, naléhavě však vyzývá Komisi, aby se řídila níže uvedenými návrhy.
Komise bude o tomto rozhodnutí informována.
Návrhy na zlepšení
1. Komise by měla na svých internetových stránkách zveřejnit shrnutí řízení rizik, které v případě Tuniska provedla před podpisem memoranda o porozumění.
2. Komise by měla v jediném dokumentu shromáždit informace o výsledcích monitorování lidských práv ze strany partnerů, kteří provádějí projekty v oblasti řízení migrace v rámci nástroje NDICI – Globální Evropa v Tunisku, které bylo zahájeno po uzavření memoranda o porozumění. Tento dokument by měl být pravidelně aktualizován a zveřejňován.
3. Komise by měla stanovit kritéria, na nichž by bylo založeno pozastavení smluv z důvodu porušování lidských práv při provádění projektů financovaných EU v Tunisku. Tato kritéria by měla být zveřejněna.
4. Komise by měla vybízet své prováděcí partnery, aby zřídili mechanismy pro podávání stížností, které by jednotlivcům umožňovaly oznamovat údajné porušování jejich lidských práv při provádění projektů/programů financovaných EU v Tunisku.
Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv
Štrasburk, 21. října 2024
[1] https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/european-neighbourhood-policy/countries-region/tunisia_en (anglicky)
[2] https://eur-lex.europa.eu/EN/legal-content/summary/euro-mediterranean-association-agreement-between-the-eu-and-tunisia.html
[3] https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/news/european-union-and-tunisia-agreed-work-together-comprehensive-partnership-package-2023-06-11_en,
[4] https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_23_3887
Memorandum o porozumění podepsali komisař pro sousedství a rozšíření a ministr zahraničních věcí, přistěhovalectví a tuniských občanů žijících v zahraničí.
[5] https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/european-neighbourhood-policy/countries-region/tunisia_en
[6] https://www.ombudsman.europa.eu/cs/doc/correspondence/cs/183009
[7] Odpověď je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/183009.
[8] K dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/opening-summary/en/184858
[9] Komise označila zprávu o schůzce a přílohu se seznamem kontrolovaných dokumentů za důvěrné.
[10] https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/MEMO_17_1263
[11] Nejnovější veřejně dostupná verze zahrnuje rok 2022: https://www.eeas.europa.eu/sites/default/files/documents/2023/2022%20EU%20Annual%20Human%20Rights%20and%20Democracy%20Country%20Reports_0.pdf
[12] https://international-partnerships.ec.europa.eu/funding-and-technical-assistance/guidelines/working-partner-organisations_en (v angličtině)
[13] https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/european-neighbourhood-policy/countries-region/tunisia_en
[14] https://www.eeas.europa.eu/delegations/tunisia_en
[15] Zejména rozhodnutí o uzavření memoranda o porozumění uvedené ve společném prohlášení a povaha rozhodovacího procesu pro přijetí memoranda o porozumění, včetně úlohy ostatních orgánů.
[16] Listina základních práv EU článek 51: https://fra.europa.eu/en/eu-charter/article/51-field-application
[17] Například 28., 40. a 42. bod odůvodnění preambule. Pokud jde o „migraci, nucené vysídlování a mobilitu“, příloha II odst. 3 písm. i) nařízení NDCI-GE stanoví cíl: „zajistit ochranu, dodržování a naplňování lidských práv všech migrantů, uprchlíků, násilně vysídlených osob a vnitřně vysídlených osob, včetně osob vysídlených v důsledku změny klimatu, se zvláštním důrazem na zranitelné skupiny“.
[18] Věc 1409/2014/MHZ https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/64308; věc 1026/2020/MAS https://www.ombudsman.europa.eu/en/case/en/57236; věc 1904/2021/MHZ https://www.ombudsman.europa.eu/en/case/en/60368
[19] https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/75160
[20] Ve svém doporučení v dokumentu 1409/2014/MHZ (viz poznámka pod čarou 18) veřejná ochránkyně práv uvedla, že pokud je posouzení dopadů na lidská práva provedeno správně, je analytickým nástrojem, který zajišťuje, že při vytváření politiky byly zohledněny všechny nezbytné faktory a okolnosti. Nástroj pro posouzení dopadů na lidská práva identifikuje zdroje rizik a dopady na lidská práva dotčených zúčastněných stran v každé fázi provádění dotčené dohody. Jeho úloha je preventivní v první řadě proto, že jsou-li zjištěny negativní dopady, je třeba buď sjednaná ustanovení změnit, nebo rozhodnout o zmírňujících opatřeních před uzavřením dohody.
[21] Pokyny pro zlepšování právní úpravy: https://commission.europa.eu/document/download/de79fb8e-4cc1-45a0-ac34-72f73a5147ca_en?filename=BRT-2023-Chapter%203-Identifying%20impacts%20in%20evaluations%20fitness%20checks%20and%20impact%20assesments.pdf (strana 244-250)
[22] Komise uvedla, že tyto dokumenty jsou důvěrné.
[23] Komise uvedla, že tyto dokumenty jsou důvěrné.
[24] Bod 25 rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv ve věci 1409/2014/MHZ: https://www.ombudsman.europa.eu/nl/decision/en/64308
Pokud jde o metodiku HRIA, viz: „Pokyny Evropské komise k analýze dopadů na lidská práva v posouzeních dopadů pro iniciativy v oblasti obchodní politiky“ na adrese: https://circabc.europa.eu/ui/group/7fc51410-46a1-4871-8979-20cce8df0896/library/991d8e1d-dbaa-49d6-8582-bb3aab2cab48/details; pracovní dokument útvarů Evropské komise „Operační pokyny k zohlednění základních práv v posouzeních dopadů Komise“ na adrese: https://commission.europa.eu/system/files/2017-09/opperational-guidance-fundamental-rights-in-impact-assesments_en.pdf.
Human Rights Due Diligence Policy on United Nations Support to Non-United Nations Security Forces – Guidance note at: https://unsdg.un.org/sites/default/files/Inter-Agency-HRDDP-Guidance-Note-2015.pdf (Politika náležité péče v oblasti lidských práv na podporu bezpečnostních sil OSN – pokyny na adrese: https://unsdg.un.org/sites/default/files/Inter-Agency-HRDDP-Guidance-Note-2015.pdf)
[25] „Tento přístup je založen na dodržování lidských práv a zahrnuje boj proti zločineckým sítím převaděčů migrantů a obchodníků s lidmi (...). Obě strany se dohodly (...) v souladu s mezinárodním právem.“
[26] Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv během tohoto šetření zkontroloval velký objem dokumentů Komise. Komise uvedla, že všechny tyto dokumenty jsou důvěrné. Kontrola se týkala projektů NDICI, které v době podpisu memoranda o porozumění probíhaly. V době kontroly nebyly k dispozici žádné zprávy o provádění smluv uzavřených po podpisu memoranda o porozumění.
[27] Například projekt na zajištění odborné přípravy pro tuniskou pobřežní stráž, který zahrnuje složku týkající se lidských práv.
[28] Článek 11 obecných podmínek dohod o příspěvku: „Veřejný zadavatel může rovněž oznámit organizaci pozastavení provádění dohody, pokud to vyžadují výjimečné okolnosti, zejména: a) pokud bylo přijato příslušné rozhodnutí EU, kterým se konstatuje porušení lidských práv, nebo b) v případech, jako je krize, která vede ke změně politiky EU.“(zvýraznění doplněno)
[29] Ve svém rozhodnutí o společném šetření týkajícím se stížností 506-509-674-784-927-1381/2016/MHZ veřejná ochránkyně práv zdůraznila, že posouzení dopadu na základní práva hrají důležitou úlohu i poté, co již byla příslušná akce zahájena. (https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/75160
Veřejná ochránkyně práv vyvodila podobné závěry v rozhodnutí o svém šetření z vlastního podnětu OI/3/2022/MHZ (https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/170792 (bod 51).
[30] Internetové stránky Komise týkající se Tuniska obsahují pouze informativní přehled o podpoře EU pro řízení migrace v Tunisku, který neodkazuje na podporu EU po uzavření memoranda o porozumění. https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/document/download/5fd60eeb-7748-4f29-bda6-de875be53317_en0
Zdá se, že archiv dokumentů Generálního ředitelství pro politiku sousedství a jednání o rozšíření neobsahuje žádné nedávné dokumenty o projektech v Tunisku v rámci programu NDICI – Globální Evropa. https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/about-us/documents-repository_en
Ve své kapitole o Tunisku výroční zpráva EU o lidských právech a demokracii ve světě (viz poznámka pod čarou č. 11) nezmiňuje partnery Komise, kteří provádějí programy/projekty financované EU.