Štrasburk 6. ledna 2005

Vážený pane X.,

Dne 2. prosince 2002 jste mi jménem Vaší komunikační společnosti podal stížnost na Evropskou komisi. Vaše stížnost se týkala rozhodnutí zastoupení Komise ve Francii zrušit svůj finanční závazek ve výši 94 850 EUR týkající se Vašeho projektu komunikačních strategií Komise v souvislosti s rozšířením Evropské unie.

Dne 31. prosince 2002 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 24. března 2003. Dne 28. března 2003 jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 11. května 2003.

Dne 29. listopadu 2003 jste mi zaslal e-mail, v němž jste požádal o informace o pokroku při vyřizování Vaší stížnosti. Dne 12. prosince 2003 jsem Vás informoval, že Vaše stížnost je vyřizována. Dne 15. prosince 2003 Vás mé útvary telefonicky kontaktovaly s cílem projednat možné přátelské řešení Vaší stížnosti.

Dne 4. února 2004 jsem Komisi předložil návrh smírného řešení. O této skutečnosti jste byl informován dopisem zaslaným téhož dne.

Komise zaslala své stanovisko k tomuto návrhu dne 16. března 2004. Toto stanovisko jsem Vám předal dne 7. dubna 2004 k vyjádření, které jste zaslal dne 15. dubna 2004.

Dne 24. května 2004 jsem si od Komise vyžádal další informace. Dne 15. června 2004 mi Komise zaslala odpověď. Dne 30. června 2004 Vám byla faxem zaslána kopie odpovědi Komise s výzvou k vyjádření, kterou jste téhož dne zaslal elektronickou poštou.

Dne 20. září 2004 jsem Komisi předložil návrh doporučení. O této skutečnosti jste byl informován dopisem zaslaným téhož dne.

Dne 4. listopadu 2004 jste mi zaslal další korespondenci týkající se Vaší stížnosti.

Dne 30. listopadu 2004 mi Komise zaslala své stanovisko k mému návrhu doporučení. Předala jsem Vám jej dne 14. prosince 2004 s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 21. prosince 2004.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatelem je novinář, který založil komunikační společnost.

Podle stěžovatele jsou relevantní tyto skutečnosti:

V únoru 2001 předložil stěžovatel zastoupení Komise ve Francii projekt komunikačních strategií Evropské komise v souvislosti s rozšířením Unie. Projekt zahrnoval tři návštěvy tisku: dvě návštěvy 12 francouzských novinářů v Polsku a České republice a návštěva 24 novinářů z 10 kandidátských zemí ve Francii.

Dne 16. listopadu 2001 (1) přijala Komise finanční závazek na spolufinancování jeho projektu ve výši 94 854 EUR na tři tiskové návštěvy.

Komise poskytla finanční podporu na první část projektu týkající se dvou tiskových návštěv francouzských novinářů v Polsku a České republice. Nicméně dne 22. února 2002, tj. čtyři týdny před závěrečnou částí projektu týkající se tiskové návštěvy 24 novinářů z deseti kandidátských zemí ve Francii, se zastoupení Komise ve Francii rozhodlo zrušit odpovídající finanční závazek.

Stěžovatel se domníval, že toto rozhodnutí bylo přijato tak pozdě, že nemohl přípravy zrušit. Místo toho pokračoval ve svém projektu a financoval jej částečně z vlastních zdrojů. Stěžovatel poskytl materiály, z nichž vyplývá, že návštěva tisku ve Francii byla dokončena.

Dne 18. listopadu 2002 se stěžovatel písemně obrátil na ředitele generálního ředitelství Komise pro tisk a komunikaci, aby požádal o náhradu výdajů, které mu vznikly v souvislosti s poslední částí projektu a které činily 20 702 eur. Dále se domáhal náhrady škody.

Dne 13. prosince 2002 podal stěžovatel stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv. Tvrdil, že zastoupení Komise ve Francii nese odpovědnost, protože se rozhodlo zrušit svůj finanční závazek odpovídající poslední tiskové návštěvě čtyři týdny před závěrečnou částí projektu. Stěžovatel požadoval náhradu nákladů a náhradu způsobené škody.

Šetření

Stanovisko Komise

Stanovisko Evropské komise ke stížnosti bylo shrnuto takto:

Dopisem ze dne 22. února 2002 informovalo zastoupení Komise ve Francii stěžovatele o svém rozhodnutí nepokrýt výdaje spojené s tiskovou návštěvou novinářů z kandidátských zemí ve Francii plánovanou na duben 2002.

Toto rozhodnutí v žádném případě nepředstavovalo jednostranné ukončení smluvního závazku, jak zřejmě uvedl stěžovatel. Podle Komise v tomto rámci neexistovala z její strany žádná právní povinnost vůči stěžovateli. V tomto ohledu se zdálo, že stěžovatel jasně zaměňuje rozpočtový závazek - čistě vnitřní mechanismus v rámci orgánu v rámci plnění rozpočtu - a smluvní závazek v širším smyslu mezi dvěma stranami.

Komise uznala, že dopis ze dne 22. února 2002 se mohl jevit jako opožděný s ohledem na dobu nezbytně nutnou k uskutečnění takové tiskové návštěvy. Vzhledem k neexistenci smlouvy však stěžovatel nemohl mít za to, že Komise je vázána formální povinností.

Komise rovněž zdůraznila, že před zasláním dopisu ze dne 22. února 2002 se vedoucí zastoupení Komise ve Francii snažil nalézt uspokojivé administrativní řešení, které by bylo finančně slučitelné s požadavky stěžovatele. Nebylo však nalezeno žádné řešení, které by bylo v souladu se správními a rozpočtovými předpisy.

Komise měla za to, že zastoupení ve Francii se musí od operace osvobodit, aby bylo zaručeno přísné dodržování finančních předpisů. Vzhledem k neexistenci právní povinnosti vůči stěžovateli se zdá, že o utrpěné škodě se nejedná.

Konečně, jak bylo vysvětleno v dopise ředitele generálního ředitelství pro tisk a komunikaci stěžovateli ze dne 7. ledna 2003, toto rozhodnutí nijak nebránilo stěžovateli v účasti na budoucích výzvách Komise k předkládání návrhů.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svých připomínkách ke stanovisku Komise trval na své stížnosti a uvedl následující další připomínky:

Stěžovatel zpochybnil tvrzení Komise, že mezi Komisí a stěžovatelem neexistuje žádný právní vztah. Podle něj byl e-mail GŘ pro rozšíření ze dne 16. listopadu 2001 důkazem závazku Komise k jeho projektu. Finanční příspěvek Komise na tiskovou návštěvu v Polsku - první fázi projektu financovaného Komisí -, která se konala od 12. do 16. prosince 2001, byl navíc začátkem finančního závazku Komise. Stěžovatel odkázal na e-mail zastoupení Komise ve Francii ze dne 30. listopadu 2001 adresovaný jemu a GŘ pro rozšíření (2).

Stěžovatel zdůraznil, že dodržel všechny požadavky stanovené zastoupením, pokud jde o změny v postupu financování. Zpochybnil rovněž argument Komise, podle kterého nelze nalézt žádné řešení. Podle e-mailů zaslaných dne 21. listopadu 2001 a 30. listopadu 2001 bylo zastoupení připraveno uhradit přímo cestovní výdaje novinářů a zaplatit zálohu ve výši 80 % výdajů za hotel.

Stěžovatel požadoval náhradu ve výši 20 702 EUR odpovídající výdajům, které vynaložil, a náhradu ve výši 35 000 EUR za způsobené úroky a škody.

Úsilí ombudsmana dosáhnout přátelského řešení

Po pečlivém zvážení stanoviska a připomínek nebyla veřejná ochránkyně práv spokojena s tím, že Komise odpovídajícím způsobem reagovala na tvrzení stěžovatele.

Návrh přátelského řešení

Ustanovení čl. 3 odst. 5 statutu veřejného ochránce práv ukládá veřejnému ochránci práv, aby s dotyčným orgánem pokud možno hledal řešení s cílem odstranit nesprávný úřední postup a vyhovět stížnosti.

Veřejná ochránkyně práv proto předložila Komisi tento návrh smírného řešení:

Komise mohla přijmout opatření k zajištění toho, aby stěžovatel byl pokud možno ve stejné situaci, v jaké by byl, kdyby k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. To by mohlo zahrnovat přiměřenou nabídku finanční náhrady.

Tento návrh vycházel z předběžného závěru veřejné ochránkyně práv, že zrušením finančního příspěvku na projekt stěžovatele Komise nerespektovala přiměřená očekávání stěžovatele.

Stanovisko Komise

Ve svém stanovisku předloženém dne 16. března 2004 Komise uvedla tyto připomínky:

„V návaznosti na dopis evropského veřejného ochránce práv ze dne 4. února 2003, který navrhoval smírné řešení, bylo rozhodnuto přijmout jeho návrh. Útvary Komise se obrátí na stěžovatele s cílem dosáhnout spravedlivého urovnání, které by zahrnovalo nabídku přiměřené náhrady.“

Připomínky stěžovatele

Ve svých připomínkách zaslaných dne 18. dubna 2004 stěžovatel uvedl, že ho Komise dosud nekontaktovala.

Zastoupení Komise ve Francii se podle něj nadále negativně dotýkalo projektu zahájeného v květnu 2004, který zahrnoval návštěvu novinářů z nových členských států ve Francii. Stěžovatel uvedl, že dne 5. dubna 2004 byl neformálně informován zastoupením Parlamentu ve Francii, že jej zastoupení Komise varovalo před jeho projektem, protože podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv. Zastoupení Parlamentu ve Francii nejprve odmítlo podpořit projekt stěžovatele. Stěžovateli se však následně podařilo změnit postoj zastoupení Parlamentu.

Další dotazy Žádost
o další informace

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření. Evropský veřejný ochránce práv proto požádal Komisi, aby jej informovala o těchto bodech:

„Přijala Komise opatření v návaznosti na svůj dopis ze dne 23. března 2004, v němž přijala návrh smírného řešení předložený veřejným ochráncem práv a v němž se zavázala kontaktovat stěžovatele, aby mu nabídl přiměřenou náhradu?“

Veřejný ochránce práv rovněž předal kopii připomínek stěžovatele Komisi.

Další stanovisko Komise

Ve svém dalším stanovisku předloženém dne 15. června 2004 Komise shrnula následující prohlášení:

Komise hledala nejvhodnější způsob, jak stěžovateli nabídnout přiměřenou náhradu. Bylo kontaktováno několik útvarů Komise, aby ověřily, zda jsou k dispozici finanční prostředky v rozpočtové položce určené na tento druh výdajů. Stěžovatel bude následně kontaktován a bude mu nabídnuto finanční vyrovnání.

Pokud jde o tvrzení týkající se projektu stěžovatele z května 2004, zastupitelská komise ve Francii nezasáhla do rozhodnutí Evropského parlamentu o financování projektu stěžovatele či nikoli.

Další připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svých připomínkách tvrdil, že na základě stanoviska Komise předloženého dne 16. března 2004 měl být kontaktován před čtyřmi měsíci. Doba, kterou Komise potřebovala k tomu, aby ho kontaktovala a nabídla mu odškodnění, byla nepřijatelná.

NÁVRH DOPORUČENÍ OMBUDSMANA

Návrh doporučení

Dne 20. září 2004 zaslal veřejný ochránce práv Komisi tento návrh doporučení:

Vzhledem k době, která uplynula mezi stanoviskem Komise předloženým dne 16. března 2004 a dalšími připomínkami stěžovatele ze dne 30. června 2004, by se Evropská komise měla neprodleně obrátit na stěžovatele s cílem dosáhnout spravedlivého urovnání, které by zahrnovalo nabídku přiměřené náhrady.

Tento návrh doporučení vycházel z následujících úvah:

1. V únoru 2001 předložil stěžovatel zastoupení Komise ve Francii projekt komunikačních strategií Evropské komise v souvislosti s rozšířením Unie. Projekt zahrnoval tři návštěvy tisku: dvě návštěvy 12 francouzských novinářů v Polsku a České republice a návštěva 24 novinářů z 10 kandidátských zemí ve Francii. V e-mailu ze dne 16. listopadu 2001 Komise podle stěžovatele přijala finanční závazek na spolufinancování jeho projektu ve výši 94 854 EUR na tři tiskové návštěvy.

Komise poskytla finanční podporu na první část projektu týkající se dvou tiskových návštěv francouzských novinářů v Polsku a České republice.

Dopisem ze dne 22. února 2002 informovalo zastoupení Komise ve Francii stěžovatele o svém rozhodnutí nepokrýt výdaje spojené s tiskovou návštěvou novinářů z kandidátských zemí ve Francii plánovanou na duben 2002.

Stěžovatel tvrdil, že zastoupení Komise ve Francii nese odpovědnost, protože se rozhodlo zrušit svůj finanční závazek odpovídající poslední tiskové návštěvě čtyři týdny před závěrečnou částí projektu. Stěžovatel požadoval náhradu nákladů a náhradu způsobené škody.

2. Komise tvrdila, že dotčené rozhodnutí nepředstavuje jednostranné ukončení smluvního závazku. Podle Komise neměla vůči stěžovateli žádnou právní povinnost. Komise měla za to, že zastoupení ve Francii se musí od operace osvobodit, aby bylo zaručeno přísné dodržování finančních předpisů. Komise uznala, že dopis ze dne 22. února 2002 se může jevit jako opožděný s ohledem na dobu nezbytně nutnou k uskutečnění takové tiskové návštěvy. Komise však tvrdila, že při neexistenci smlouvy se stěžovatel nemohl domnívat, že je Komise vázána formální povinností. Vzhledem k neexistenci právní povinnosti vůči stěžovateli se zdá, že o utrpěné škodě se nejedná.

3. Veřejný ochránce práv připomíná, že článek 10 Evropského kodexu řádné správní praxe stanoví:

„Úředník respektuje oprávněná a přiměřená očekávání veřejnosti s ohledem na to, jak orgán jednal v minulosti.“

4. Veřejný ochránce práv konstatuje, že jak GŘ pro rozšíření, tak zastoupení Komise ve Francii zaslaly stěžovateli dne 16. a 21. listopadu 2001 e-maily, v nichž ho informovaly, že projekt byl schválen a že zjištěné náklady budou pokryty. Dále konstatuje, že Komise finančně přispěla na návštěvu tisku v Polsku, kterou uspořádal stěžovatel a která představovala první fázi projektu. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že stěžovatel mohl důvodně očekávat, že Komise poskytne finanční příspěvek na návštěvu tisku, která vedla ke stížnosti.

Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že Komise netvrdila, že stěžovatel jednal nepřiměřeně a způsobil náklady na základě svého očekávání financování ze strany Komise, a že zřejmě souhlasila s tím, že její konečné rozhodnutí přišlo příliš pozdě na to, aby se stěžovatel těmto nákladům vyhnul.

5. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že zrušením finančního příspěvku na projekt stěžovatele Komise nerespektovala přiměřená očekávání stěžovatele. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

Další korespondence stěžovatele ze dne 4. listopadu 2004

Dne 4. listopadu 2004 obdržel veřejný ochránce práv další e-mail, v němž jej stěžovatel informoval, že dne 28. října 2004 byla uspořádána schůzka mezi ním a úředníky zastoupení Komise v Paříži. Komise a stěžovatel se dohodli, že vyrovnávací platba nabídnutá stěžovateli bude činit 56 000 EUR. Stěžovatel ke svému e-mailu připojil dopis, ve kterém informoval o schůzce ze dne 28. října 2004.

Stanovisko Komise

Ve svém stanovisku k návrhu doporučení Komise uvedla, že kontaktovala stěžovatele s cílem dosáhnout spravedlivého urovnání, jak navrhuje evropský veřejný ochránce práv.

Dne 28. října 2004 byla uspořádána schůzka mezi stěžovatelem a úředníky zastoupení Komise v Paříži. Na konci schůzky stěžovatel navrhl, aby mu bylo vráceno 56 000 EUR, což Komise přijala.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že je spokojen s kompenzací nabídnutou Komisí. Informoval veřejného ochránce práv, že mu byla dne 17. prosince 2004 vyplacena částka 56 000 EUR. Stěžovatel poděkoval veřejnému ochránci práv za jeho úspěšný zásah.

ROZHODNUTÍ

1 Rozsah šetření veřejného ochránce práv

1.1 Původní stížnost se týkala rozhodnutí zastoupení Komise ve Francii zrušit finanční závazek, který byl údajně přijat dne 16. listopadu 2001 a který se týkal projektu stěžovatele týkajícího se komunikačních strategií Komise v souvislosti s rozšířením Unie.

1.2 Stěžovatel ve svých připomínkách ke stanovisku Komise uvedl, že zastoupení Komise ve Francii se i nadále negativně dotýká jeho chování v souvislosti s projektem zahájeným v květnu 2004 a zahrnujícím tiskovou návštěvu novinářů z nových členských států ve Francii. Stěžovatel uvedl, že dne 5. dubna 2004 byl neformálně informován zastoupením Parlamentu ve Francii, že jej zastoupení Komise varovalo před jeho projektem, protože podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

1.3 Podle článku 195 Smlouvy o založení Evropského společenství "Evropský veřejný ochránce práv provádí šetření, která považuje za odůvodněná". Evropský veřejný ochránce práv se domnívá, že stěžovatel nepředložil dostatek podpůrných důkazů týkajících se jeho dalšího tvrzení. Evropský veřejný ochránce práv proto nepovažuje za vhodné rozšířit své šetření tak, aby se vztahovalo i na toto další tvrzení. Stěžovatel však může v souvislosti s tímto dalším tvrzením podat novou stížnost, pokud si to přeje.

2 Rozhodnutí zastoupení Komise o zrušení finančního závazku

2.1 V únoru 2001 předložil stěžovatel zastoupení Komise ve Francii projekt komunikačních strategií Evropské komise v souvislosti s rozšířením Unie. Projekt zahrnoval tři návštěvy tisku: dvě návštěvy 12 francouzských novinářů v Polsku a České republice a návštěva 24 novinářů z 10 kandidátských zemí ve Francii. V e-mailu ze dne 16. listopadu 2001 Komise podle stěžovatelky přijala finanční závazek na spolufinancování jejího projektu ve výši 94 854 EUR na tři tiskové návštěvy.

Dopisem ze dne 22. února 2002 informovalo zastoupení Komise ve Francii stěžovatele o svém rozhodnutí nepokrýt výdaje spojené s tiskovou návštěvou novinářů z kandidátských zemí ve Francii plánovanou na duben 2002.

Stěžovatel tvrdil, že zastoupení Komise ve Francii nese odpovědnost, protože se rozhodlo zrušit svůj finanční závazek odpovídající poslední tiskové návštěvě čtyři týdny před závěrečnou částí projektu. Stěžovatel požadoval náhradu nákladů a náhradu způsobené škody.

2.2 Komise tvrdila, že dotčené rozhodnutí nepředstavuje jednostranné ukončení smluvního závazku. Podle Komise neměla vůči stěžovateli žádnou právní povinnost. Komise měla za to, že zastoupení ve Francii se musí od operace osvobodit, aby bylo zaručeno přísné dodržování finančních předpisů. Komise uznala, že dopis ze dne 22. února 2002 se může jevit jako opožděný s ohledem na dobu nezbytně nutnou k uskutečnění takové tiskové návštěvy. Komise však tvrdila, že při neexistenci smlouvy se stěžovatel nemohl domnívat, že je Komise vázána formální povinností. Vzhledem k neexistenci právní povinnosti vůči stěžovateli se zdá, že o utrpěné škodě se nejedná.

2.3 Dne 4. února 2004 předložil veřejný ochránce práv Komisi návrh smírného řešení. Ve svém stanovisku k tomuto návrhu Komise informovala veřejnou ochránkyni práv, že se rozhodla jej přijmout a že útvary Komise kontaktují stěžovatele s cílem dosáhnout spravedlivého urovnání, které by zahrnovalo nabídku přiměřené náhrady. Stěžovatel ve svých připomínkách uvedl, že ho Komise dosud nekontaktovala.

2.4 Dne 20. září 2004 zaslal veřejný ochránce práv Komisi návrh doporučení, podle kterého by Komise měla neprodleně kontaktovat stěžovatele s cílem dosáhnout spravedlivého urovnání, které by zahrnovalo nabídku přiměřené náhrady, s ohledem na dobu, která uplynula mezi stanoviskem Komise předloženým dne 16. března 2004.

2.5 Komise ve své odpovědi informovala veřejného ochránce práv, že kontaktovala stěžovatele s cílem dosáhnout spravedlivého urovnání, jak navrhoval evropský veřejný ochránce práv. Dne 28. října 2004 byla uspořádána schůzka mezi stěžovatelem a úředníky zastoupení Komise v Paříži. Na konci schůze stěžovatel navrhl, aby mu bylo vráceno 56 000 EUR, což Komise přijala.

2.6 Stěžovatel ve svém vyjádření zdůraznil, že je spokojen s kompenzací nabídnutou Komisí. Informoval veřejného ochránce práv, že mu byla dne 17. prosince 2004 vyplacena částka 56 000 EUR. Stěžovatel poděkoval veřejnému ochránci práv za jeho úspěšný zásah.

3 Závěr

3.1 Na základě svých šetření dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že Komise přijala návrh doporučení veřejného ochránce práv a že opatření přijatá Komisí jsou uspokojivá.

3.2 Veřejný ochránce práv proto případ uzavírá. O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) V e-mailu adresovaném stěžovateli dne 16. listopadu 2001 GŘ pro rozšíření uvedlo následující:

„ me revoici comme promis, j'ai le plaisir de vous annoncer que le projet a été visé, les frais identifiés seront couverts, je suppose que vous avez vu avec M. M. comment faire pour la transmission des factures. Tous mes vœux de succès, et tenez-nous au courant s'il vous plaît du bon déroulement de ce projet qui a si bien „retenu toute notre attention“!

V e-mailu adresovaném stěžovateli dne 21. listopadu 2001 zastoupení Komise ve Francii uvedlo následující:

„ Faisant suite à mon émail de hier et étant donné l'accord final que nous avons reçu le vendredi soir 16/11 je vous prie de bien vouloir me transmettre les informations suivantes (…) Je vous remercie encore une fois de votre patience et j'espère que dès la réception de la liste et des dates de votre prochain voyage nous serons en mesure de beginr cette opération.

Par ailleurs, veuillez noter que cette procédure sera identique également pour le voyage de presse en République Tchèque ainsi que le voyage de journalistes de pays candidats en France ...“

2) "Les sochory d'avion: Comme déjà mentionné dans mon émail du 21/11, les billets pour la totalité de participants seront achetés par nous et payés directement,... více informací Frais d'hôtel: Nous sommes disposés à payer une avance à hauteur de 80% de frais d'hôtel ...“

„Enfin, vu les dates proches du voyage en Pologne et en considérant la liste de participants, que vous venez de nous transmettre, comme définitive, je demanderai cet après-midi à notre agence de voyage la réservation de billets pour tout le monde ...“