Vážený pane doktore X,

Nedávno jste evropské veřejné ochránkyni práv podal stížnost na to, jak Evropská komise naložila s Vašimi dopisy ze dne 22. ledna a 16. února 2022 týkajícími se údajného porušení základního práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces ^[1] soudy v Nizozemsku.

Ve svých dopisech zaslaných Komisi jste tvrdil, že nizozemské soudy nedodržely judikaturu týkající se odpovědnosti státu za nedodržení práva EU ^[2], což je v rozporu s vaším výše uvedeným základním právem.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdíte, že se Komise nesprávně domnívala, že v této věci nemůže zasahovat.

Po pečlivé analýze všech informací poskytnutých spolu s Vaší stížností jsme se rozhodli uzavřít šetření se závěrem, že:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise ^[3].

Komise má širokou posuzovací pravomoc při rozhodování o tom, zda a kdy zahájit řízení o nesplnění povinnosti ^[4]. Komise se může rozhodnout nezahájit formální řízení o nesplnění povinnosti, i když se domnívá, že došlo k porušení práva EU ^[5]. Pokud jde o stížnosti na to, jak Komise řešila obavy týkající se opatření členských států, úloha veřejného ochránce práv se omezuje na zajištění toho, aby Komise dodržovala zásady řádné správy tím, že náležitě řeší vznesené obavy jasným a přiměřeným způsobem. Veřejný ochránce práv zasáhne pouze v případě, že existuje náznak zjevně nesprávného posouzení ze strany Komise.

Komise Vás informovala, že nemá obecnou pravomoc zasahovat do záležitostí členských států. Rovněž uvedla, že nemůže zasahovat do jednotlivých věcí před vnitrostátními soudy ani přezkoumávat jejich rozhodnutí, což je důvod, proč se touto záležitostí nemůže zabývat.

Nic nenasvědčuje tomu, že by Komise zjevně nesprávně vyložila skutkové okolnosti nebo právní předpisy týkající se záležitosti, na kterou jste si stěžoval.

Zejména konstatujeme, že základní problém se týká zamítnutí Vaší žádosti o náhradu škody vnitrostátním soudem. Komise správně dospěla k závěru, že nemůže přezkoumávat rozhodnutí vnitrostátních soudů ani zasahovat do jednotlivých případů. Vezměte prosím na vědomí, že členské státy mohou i nadále upravovat svá soudní řízení, pokud poskytují účinnou právní ochranu v oblastech, na něž se vztahuje právo EU ^[6]. Kromě toho se Listina základních práv Evropské unie vztahuje na členské státy pouze tehdy, pokud uplatňují právo EU ^[7].

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem veřejný ochránce práv případ uzavřel.

I když chápu, že to není váš očekávaný výsledek, doufám, že považujete výše uvedená vysvětlení za užitečná.

Děkujeme, že jste se obrátili na evropského veřejného ochránce práv.

Upřímně,

Rosita Hickey
ředitel vyšetřování

Štrasburk, 1. září 2022

[1] Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie.

[2] Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. listopadu 1991, C-6/90 a C-9/90, Francovich v. Bonifaci, k dispozici zde.

[3] Úplné informace o postupu a právech týkajících se stížností naleznete na adrese  

  https://www.ombudsman.europa.eu/en/document/70707

[4] Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. února 1989, věc 247/87, Starfruit v. Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:61987CJ0247.

[5] Oddíl „Co Komise může a nemůže dělat?“, který je k dispozici zde.

[6] Umění. čl. 4 odst. 2, čl. 5 odst. 2 a čl. 19 odst. 1 bod 2 Smlouvy o Evropské unii.

[7] Článek 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.