Vážený pane doktore X,

Nedávno jste evropskému veřejnému ochránci práv předložil stížnost ohledně toho, jak Evropská komise vyřizovala Vaše dopisy ze dne 22. ledna a 16. února 2022 týkající se údajného porušení základního práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces^[1] soudy v Nizozemsku.

Ve svých dopisech Komisi jste tvrdil, že nizozemské soudy nedodržely judikaturu týkající se odpovědnosti státu za nedodržování práva EU^[2], čímž porušily Vaše výše uvedené základní právo.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdíte, že se Komise nesprávně domnívala, že v této věci nemůže zasáhnout.

Po pečlivé analýze všech informací poskytnutých spolu s Vaší stížností jsme se rozhodli ukončit šetření se závěrem, že:

Nedošlo k žádnému nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise^[3].

Komise má širokou posuzovací pravomoc při rozhodování o tom, zda a kdy zahájit řízení o nesplnění povinnosti^[4]. Komise může rozhodnout, že formální řízení o nesplnění povinnosti nezahájí, i když se domnívá, že došlo k porušení práva EU^[5]. Pokud jde o stížnosti týkající se toho, jak Komise řešila obavy týkající se opatření členských států, je úloha veřejného ochránce práv omezena na zajištění toho, aby Komise dodržovala zásady řádné správy tím, že odpovídajícím způsobem reagovala na vznesené obavy jasným a přiměřeným způsobem. Veřejný ochránce práv zasáhne pouze v případě, že existuje náznak zjevně nesprávného posouzení ze strany Komise.

Komise Vás informovala, že nemá žádné obecné pravomoci zasahovat s členskými státy. Rovněž uvedla, že nemůže zasahovat do jednotlivých věcí před vnitrostátními soudy ani přezkoumávat jejich rozhodnutí, což byl důvod, proč se touto věcí nemůže zabývat.

Nic nenasvědčuje tomu, že by Komise zjevně nesprávně vyložila skutkové okolnosti nebo právní předpisy týkající se věci, na kterou jste si stěžoval.

Zejména bereme na vědomí, že základní otázka se týká zamítnutí Vaší žádosti o náhradu škody vnitrostátním soudem. Komise správně dospěla k závěru, že nemůže přezkoumávat rozhodnutí vnitrostátních soudů ani zasahovat do jednotlivých případů. Vezměte prosím na vědomí, že členské státy mohou i nadále upravovat svá soudní řízení, pokud poskytují účinnou právní ochranu v oblastech, na něž se vztahuje právo EU^[6]. Kromě toho se Listina základních práv Evropské unie vztahuje na členské státy pouze tehdy, provádějí-li právo EU^[7].

S ohledem na výše uvedené skutečnosti veřejný ochránce práv případ uzavřel.

I když chápu, že to není váš očekávaný výsledek, doufám, že vám výše uvedená vysvětlení pomohou.

Děkujeme, že jste se obrátil na evropského veřejného ochránce práv.

S upřímnou úctou,

Rosita Hickey
ředitelka šetření

Štrasburk, 1. září 2022

[1] Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie.

[2] Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. listopadu 1991, C-6/90 a C-9/90, Francovich v. Bonifaci, k dispozici zde.

[3] Úplné informace o postupu a právech týkajících se stížností naleznete na adrese  

  https://www.ombudsman.europa.eu/en/document/70707

[4] Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. února 1989, věc 247/87, Starfruit v. Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:61987CJ0247.

[5] Oddíl „Co Komise může a nemůže dělat?“, je k dispozici zde.

[6] Umění. 4 odst. 2, čl. 5 odst. 2 a čl. 19 odst. 1 bodu 2 Smlouvy o Evropské unii.

[7] Čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.