Vážený pane X.,

Dne 31. října 2000 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv tři stížnosti týkající se Vašich pracovních podmínek v Evropské komisi a Vašeho vztahu k zaměstnavateli. Všechny tři stížnosti byly projednány společně.

Dne 4. prosince 2000 jsem předal stížnosti předsedovi Evropské komise. Evropská komise zaslala své stanovisko dne 13. března 2001. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 27. března 2001. Ve dnech 5. a 27. dubna 2001 jste předložil další připomínky. Bylo nutné provést další šetření. Komise mi dne 3. dubna 2001 zaslala doplňující informace. Vaše doplňující připomínky jsem obdržel dne 31. května 2001 a dne 31. října 2001.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel je úředníkem Generální služby Evropské komise.

Dne 8. října 1999 se stěžovatelka ucházela o pracovní místo zveřejněné Komisí v oznámení o volném pracovním místě. Dne 6. března 2000 byla jeho žádost rozhodnutím Komise zamítnuta. Stěžovatel se domníval, že Komise neuvedla důvody zamítnutí jeho žádosti (stížnost 1373/2000/ADB).

Dne 12. ledna 2000 Komise rozhodla o změně pracovního zařazení stěžovatele a o jeho převedení na nové pracovní místo v témže generálním ředitelství. Stěžovatel se domníval, že tato změna byla provedena proti jeho souhlasu a že neexistuje žádná souvislost mezi jeho odbornou praxí a jeho novým pracovním zařazením (stížnost 1372/2000/ADB).

Komise nakonec nevydala hodnotící zprávu stěžovatele za období 1997–1999 (stížnost 1374/2000/ADB).

Dne 17. dubna 2000 tedy stěžovatel podal tři stížnosti orgánu oprávněnému ke jmenování v souladu s postupem stanoveným v článku 90 služebního řádu. Stěžoval si na rozhodnutí Komise změnit jeho pracovní zařazení bez jeho souhlasu, na nedostatek odůvodnění v návaznosti na zamítnutí jeho žádosti a na nevydání jeho hodnotící zprávy za období 1997–1999. Všechny tři výtky byly implicitně zamítnuty bez odpovědi ze dne 17. srpna 2000.

Dne 31. října 2000 proto stěžovatel podal evropskému veřejnému ochránci práv tři stížnosti. Stížnosti byly řešeny společně veřejným ochráncem práv. Stěžovatel vznesl tato tvrzení:

1. Komise změnila pracovní zařazení stěžovatele bez jeho souhlasu. Kromě toho neexistovala žádná souvislost mezi jeho odbornou praxí a jeho novým pracovním zařazením.

2. Komise neuvedla odůvodnění zamítnutí žádosti stěžovatele o pracovní místo.

3. Komise nevydala hodnotící zprávu stěžovatele za období 1997–1999.

4. Pokud jde o tři výše uvedená tvrzení, Komise neodpověděla na žádosti stěžovatele podané v souladu s postupem stanoveným v článku 90 služebního řádu.

Stěžovatel očekává, že Komise uzná skutečnosti, vyřeší situaci, poskytne mu odškodnění a potrestá odpovědné úředníky.

Šetření

Stanovisko Evropské komise

Stanovisko Evropské komise ke stížnosti bylo v souhrnu následující:

1. Pokud jde o změnu pracovního zařazení stěžovatele, stěžovateli bylo připomenuto, že čl. 7 odst. 1 služebního řádu umožňuje orgánu oprávněnému ke jmenování „přidělit každého úředníka jmenováním nebo převedením na pracovní místo v jeho kategorii nebo službě, které odpovídá jeho platové třídě“. Kromě toho podle ustálené judikatury mají orgány Společenství širokou posuzovací pravomoc při organizaci svých útvarů a při přidělování svých úředníků, pokud je přidělení provedeno ve služebním zájmu a v souladu se zásadou přidělení na rovnocenné pracovní místo.

Ředitel ředitelství A stěžovatele informoval, že o jeho novém pracovním úkolu bylo rozhodnuto po konzultaci s odpovědným vedoucím oddělení a po pohovoru s ním. Rozhodnutí o změně zařazení stěžovatele mu bylo vysvětleno.

Komise odmítá argument vycházející z údajné neexistence souvislosti mezi odbornou praxí stěžovatele a jeho novým pracovním zařazením. Změna neohrožuje kariéru stěžovatele. Spisy, kterými se stěžovatel zabýval, se změnily v důsledku vnitřní reorganizace generálního ředitelství (GŘ). Stěžovatel se však i ve svém novém úkolu stále zabývá řadou spisů, kterými se dříve zabýval. Není tedy namístě tvrdit, že jeho odborná praxe není relevantní. Kromě toho zásada přidělení na rovnocenné pracovní místo neznamená srovnání mezi úkoly, které byly splněny před změnou a po ní, ale znamená, že úkoly by měly být v souladu s platovou třídou úředníka.

2. K přímému zamítnutí žádosti stěžovatele nedošlo. Byl jediným žalobcem podle čl. 29 odst. 1a služebního řádu. Byly zohledněny základní prvky profilu stěžovatele. Orgán oprávněný ke jmenování měl nicméně za to, že nebude schopen splnit následující požadavek oznámení o volném pracovním místě: „vytvářet a rozvíjet dlouhodobé strategické iniciativy, jako jsou politické dokumenty o otázkách souvisejících s přístupem k elektronickému šíření a obchodnímu využití informací veřejného sektoru“. Orgán oprávněný ke jmenování se proto rozhodl jmenovat nového úředníka z rezervního seznamu sestaveného na základě otevřeného výběrového řízení. GŘ pro personál a administrativu informovalo stěžovatele o zamítnutí jeho žádosti s obvyklým „zeleným kmenovým listem“ používaným pro všechny neúspěšné žadatele, který neuvádí žádné důvody zamítnutí.

3. Pokud jde o hodnotící zprávu za období 1997–1999, uskutečnily se dva pohovory, a to dne 6. října 1999 a 26. listopadu 1999. Hodnotící zpráva byla vypracována dne 10. ledna 2000. Stěžovatel se proti ní odvolal, odvolací hodnotitel však hodnotící zprávu nezměnil. Stěžovatel se proto obrátil na smíšený výbor pro hodnotící zprávy. Posledně uvedený měl za to, že žádná skutečnost nemůže odůvodnit nové posouzení rozhodnutí odvolacího hodnotitele neměnit hodnotící posudek. Měl rovněž za to, že vypracování hodnotící zprávy bylo v souladu s postupem stanoveným v pokynech k hodnotícím zprávám a se zásadami spravedlnosti a objektivity. Zpoždění při vydávání hodnotící zprávy stěžovatele za období 1997–1999 je způsobeno četnými odvoláními, která stěžovatel podal. Toto zpoždění nemělo žádný negativní dopad na kariéru stěžovatele, neboť v roce 1999 byl povýšen do platové třídy A4.

4. Komise odpověděla na žádosti stěžovatele podané v souladu s postupem stanoveným v článku 90 služebního řádu dne 10. ledna 2001.

Připomínky stěžovatele

Evropský veřejný ochránce práv předal stanovisko Evropské komise stěžovateli s výzvou k vyjádření. Stěžovatel ve své odpovědi uvedl následující:

1. Při změně pracovního zařazení stěžovatele nejednal orgán oprávněný ke jmenování ve služebním zájmu. Stěžovatel byl přidělen k oddělení, které podle řídícího výboru, jehož členy byli pan Prodi a pan Kinnock, mělo nadbytečný počet zaměstnanců a muselo být sníženo. Naproti tomu bílá kniha Komise o správě věcí veřejných v Evropské unii zdůraznila význam činností souvisejících s dovednostmi stěžovatele. Argument „nezbytné vnitřní reorganizace v GŘ“ se zdá být přehnaný. Z 800 osob pracujících v jeho službách byly změněny pouze pracovní úkoly a povinnosti stěžovatele. Tato změna byla provedena proti vůli stěžovatele. Nové úkoly nespadají do oblasti působnosti stěžovatele, a vyžadují proto značné úsilí. Možné důsledky pro kariéru stěžovatele jsou zřejmé.

2. Navzdory žádostem podaným v souladu s postupem stanoveným v článku 90 služebního řádu si stěžovatel po dobu devíti měsíců nebyl vědom důvodů zamítnutí své žádosti. Zdá se, že je to v rozporu s článkem 25-3 služebního řádu, který stanoví minimální transparentnost (1).

Orgán oprávněný ke jmenování musí po zamítnutí žádosti uvést odůvodnění. Tvrdila, že stěžovatel nemohl splnit následující požadavek stanovený v oznámení o volném pracovním místě „vytvářet a rozvíjet dlouhodobé strategické iniciativy, jako jsou politické dokumenty týkající se otázek souvisejících s přístupem k elektronickému šíření a obchodnímu využití informací veřejného sektoru“. Předchozí hodnotící zprávy stěžovatele však přesně odkazovaly na dovednosti stěžovatele v oblasti strategické iniciativy.

Stěžovatel rovněž zdůrazňuje, že Komise ve své odpovědi na žádosti podané v souladu s postupem stanoveným v článku 90 služebního řádu uvedla, že na toto pracovní místo byli přihlášeni dva uchazeči. Ve svém vyjádření veřejnému ochránci práv Komise uvádí, že stěžovatel byl jediným žadatelem. Tento rozpor svědčí o nekonzistentnosti prohlášení Komise.

3. Konečně, pokud jde o nevydání hodnotící zprávy stěžovatele za období 1997–1999; stěžovatel informoval útvary veřejného ochránce práv dne 6. prosince 2000, že jeho hodnotící zpráva za období 1997–1999 byla dokončena dne 9. listopadu 2000 poté, co smíšený výbor pro hodnotící zprávy vydal své stanovisko dne 9. října 2000. Podle článku 7 obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu a příručky k hodnotícím zprávám měl být celý postup ukončen do 31. prosince 1999. Hodnotící zpráva stěžovatele byla nakonec vypracována s desetiměsíčním zpožděním. Toto zpoždění není v žádném případě způsobeno odvoláními stěžovatele, který využil svého práva na odvolání. Nevydání hodnotící zprávy stěžovatele a průtahy v řízení mohly mít vliv na zamítnutí žádosti stěžovatele o pracovní místo.

Další informace

Dne 4. února 2001 se stěžovatel údajně stal obětí urážlivých a hanlivých komentářů v e-mailech. Informoval veřejného ochránce práv, že dne 1. února 2001 předložil Komisi žádost o pomoc v souladu s článkem 24 služebního řádu. Dne 3. dubna 2001 informovala Evropská komise útvary veřejného ochránce práv, že bude zahájeno správní šetření s cílem určit, zda lze v tomto případě použít článek 24 služebního řádu. Dne 21. listopadu 2001 Komise informovala veřejného ochránce práv, že šetření stále probíhá. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že není vhodné prošetřovat toto nové tvrzení v rámci tohoto šetření.

Stěžovatel rovněž poskytl veřejnému ochránci práv informace, které nejsou součástí tohoto šetření, ale týkají se jiných stížností nebo možných nových stížností podaných stěžovatelem. Toto rozhodnutí se proto těmito otázkami nebude zabývat.

ROZHODNUTÍ

1 Změna pracovního zařazení stěžovatele

1.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise změnila jeho pracovní zařazení bez jeho souhlasu. Kromě toho neexistovala žádná souvislost mezi jeho odbornou praxí a jeho novým pracovním zařazením.

1.2 Komise tvrdila, že čl. 7 odst. 1 služebního řádu umožňuje orgánu oprávněnému ke jmenování přidělit každého úředníka jmenováním nebo převedením na pracovní místo v jeho kategorii nebo službě, které odpovídá jeho platové třídě.

1.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle ustálené judikatury soudů Společenství mají orgány Společenství širokou posuzovací pravomoc při organizaci svých útvarů a při přidělování svých úředníků, pokud je přidělení provedeno ve služebním zájmu a v souladu se zásadou přidělení na rovnocenné pracovní místo (2). Tato zásada vyžaduje, aby úkoly odpovídaly platové třídě úředníka (3). Za předpokladu, že jsou splněny výše uvedené podmínky, služební řád nevyžaduje souhlas úředníka s novým přidělením (4).

1.4 V projednávaném případě se zdá, že nic nenasvědčuje tomu, že by nové úkoly svěřené stěžovateli, i když se částečně změnily, neodpovídaly jeho platové třídě. Kromě toho pouhá skutečnost, že stěžovatel byl přidělen do oddělení s nadměrným počtem zaměstnanců, v němž mělo být zrušeno pět pracovních míst, neznamená, že odborné znalosti stěžovatele nebyly pro konkrétní pracovní místo, na které byl přidělen, potřebné. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by nové přidělení nebylo provedeno v zájmu služby.

1.5 Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se nezdá, že by orgán překročil svou zákonnou pravomoc při přidělování stěžovatele na nové pracovní místo. Veřejný ochránce práv proto v souvislosti s tímto aspektem případu nezjistil žádný nesprávný úřední postup.

2 Nedostatečné odůvodnění po zamítnutí žádosti o pracovní místo

2.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise po zamítnutí jeho žádosti o pracovní místo neuvedla důvody.

2.2 Komise tvrdila, že stěžovatel byl informován o zamítnutí své žádosti s obvyklým "zeleným kmenovým listem" používaným pro všechny neúspěšné žadatele, který neuvádí žádné důvody zamítnutí. Stěžovatel byl jediným žalobcem podle čl. 29 odst. 1a služebního řádu. Stěžovatel nesplnil všechny požadavky, a Komise se proto rozhodla jmenovat nového úředníka z rezervního seznamu.

2.3 Stěžovatel ve svých připomínkách k veřejnému ochránci práv nesouhlasil s vysvětlením Komise k zamítnutí jeho žádosti. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že v souladu s judikaturou soudů Společenství je na orgánu oprávněném ke jmenování, aby určil, zda uchazeč splňuje požadavky oznámení o volném pracovním místě, a toto rozhodnutí lze napadnout pouze v případě zjevného omylu (5). Nezdá se, že by orgán překročil svou zákonnou pravomoc, když rozhodl, že stěžovatel, který byl jediným uchazečem o obsazení pracovního místa povýšením nebo převedením, nesplnil požadavky stanovené v oznámení o volném pracovním místě.

2.4 V daném případě byl stěžovatel informován o důvodech zamítnutí své žádosti ve stanovisku Komise ke stížnosti, které mu bylo sděleno veřejným ochráncem práv. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že není odůvodněné se tímto aspektem případu dále zabývat.

3 Nevydání hodnotící zprávy za období 1997-1999

3.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise nevydala hodnotící zprávu stěžovatele za období 1997-1999.

3.2 Komise tvrdila, že hodnotící zpráva za období 1997-1999 byla vypracována dne 10. ledna 2000 a že došlo k dalšímu zpoždění z důvodu odvolání podaného stěžovatelem.

3.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle judikatury soudů Společenství je nevypracování hodnotící zprávy včas chybou služby. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že zpoždění při vypracování hodnotící zprávy může být za výjimečných okolností odůvodněné (6).

3.4 V projednávaném případě byl hodnotící posudek vyhotovený dne 10. ledna 2000 napaden stěžovatelem, a nemohl být proto považován za konečný. Konečná verze byla stanovena až dne 9. listopadu 2000 během šetření veřejného ochránce práv. S ohledem na článek 7 obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu (7) tedy zpoždění činilo 10 měsíců.

3.5 Zdá se tedy, že Komise nedokončila hodnotící zprávu stěžovatele za období 1997-1999 v souladu s harmonogramem stanoveným obecnými prováděcími ustanoveními k článku 43 služebního řádu. Avšak vzhledem k tomu, že hodnotící zpráva byla nyní řádně dokončena, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že není odůvodněné se tímto aspektem případu dále zabývat.

4 Neposkytnutí odpovědi v rámci řízení podle článku 90 služebního řádu

4.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise neodpověděla na jeho žádosti podané v souladu s postupem stanoveným v článku 90 služebního řádu.

4.2 Během šetření veřejného ochránce práv v tomto sporu informovala Komise veřejného ochránce práv, že stěžovateli byla poskytnuta odpověď na jeho žádosti dne 10. ledna 2001. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že není odůvodněné se tímto aspektem případu dále zabývat.

5 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

 

Jacob SÖDERMAN

---

(1) Článek 25-3 služebního řádu: „Zvláštní rozhodnutí týkající se jmenování, jmenování, povýšení, přeložení, určení služebního postavení a skončení služebního poměru úředníka se okamžitě vysílají do prostor orgánu, k němuž úředníci náleží, a zveřejňují se v Měsíčním věstníku zaměstnanců Společenství.“

(2) Rozsudek ze dne 23. listopadu 1999, Sabbioni v. Komise (T-129/98).

(3) Rozsudek ze dne 23. října 1990, Pitrone v. Komise (T-46/89, Sb. rozh. s. II-577).

(4) Rozsudek ze dne 11. července 1996, Aubineau v. Komise (T-102/95, Sb. VS s. II-1053).

(5) Rozsudek ze dne 4. července 1989, Kerzmann v. Evropský účetní dvůr (C-198/87. Sb. rozh. s. 2083).

(6) Rozsudek ze dne 28. května 1997, Burban v. Parlament (T-59/96, Sb. VS s. II-331).

(7) "(.) Celý postup musí být dokončen nejpozději do 31. prosince."