Souvislosti stížnosti

1. S cílem pomoci řešit pandemii COVID-19 vypracovala Evropská komise „Strategii pro očkovací látky“^[1], která má zajistit bezpečné a účinné očkovací látky pro Evropu a svět. Strategie stanoví, že za účelem podpory společností při rychlém vývoji a výrobě očkovací látky uzavře Komise jménem členských států dohody s jednotlivými výrobci očkovacích látek. Výměnou za právo na nákup určitého počtu dávek očkovacích látek v daném časovém rámci a za danou cenu by část počátečních nákladů, s nimiž se potýkají výrobci očkovacích látek, byla financována z „nástroje pro mimořádnou podporu“^[2]. Smlouvy uzavřené mezi Komisí a farmaceutickými společnostmi zajišťujícími tento postup se nazývají „pokročilé kupní smlouvy“. Komise koordinuje tým, včetně odborníků z vnitrostátních správních orgánů členských států EU, kteří tyto předběžné dohody o nákupu sjednali s příslušnými farmaceutickými společnostmi.

2. V září 2020 předložil stěžovatel, poslanec Evropského parlamentu, žádost o přístup veřejnosti ^[3] k 1) „smlouvě, kterou Komise sjednala a podepsala s farmaceutickou společností AstraZeneca na nákup očkovací látky proti COVID-19 pro všechny členské státy EU“ a 2) „jménům osob jednajících jménem členských států EU“.

3. Komise prodloužila lhůtu, ve které by měla o žádosti rozhodnout ^[4], a nakonec vydala své původní rozhodnutí v říjnu 2020. Identifikovala jeden dokument, na který se vztahuje první část žádosti, a sice předběžnou dohodu podepsanou se společností AstraZeneca (jedna z farmaceutických společností vyvíjejících očkovací látky). Odmítla však přístup a tvrdila, že zpřístupnění by mohlo ohrozit ochranu obchodních zájmů společnosti AstraZeneca.^[5] Komise se zabývala druhou částí žádosti jako „žádostí o informace“^[6]. Komise tvrdila, že nemůže zveřejnit jména, neboť by to ohrozilo ochranu osobních údajů ^[7] dotčených osob. Uvedla, že je třeba chránit jejich identitu, aby byla zachována jejich nezávislost a aby byly chráněny před nepatřičným vnějším tlakem a vlivem. Zveřejnila však jméno odborníka jednajícího jménem Komise.

4. Stěžovatel nebyl s odpovědí spokojen a požádal Komisi, aby přezkoumala své původní stanovisko tím, že předloží „potvrzující žádost“.

5. Poté, co Komise tuto lhůtu jednou prodloužila, informovala v prosinci 2020 stěžovatele, že vzhledem k probíhajícím interním konzultacím není schopna vyřídit potvrzující žádost ve stanovených lhůtách. Zavázala se odpovědět „co nejdříve“.

6. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neodpověděl, obrátil se v lednu 2021 na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

7. Několik dní poté, co se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv, zveřejnila Komise předběžnou dohodu se společností AstraZeneca, jejíž některé části byly skryty. Veřejná ochránkyně práv tento vývoj uvítala. V důsledku toho zahájila šetření pouze ohledně toho, že Komise odmítla zveřejnit jména zástupců vnitrostátních správních orgánů zapojených do jednání o APA.

8. Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby upřesnila své odmítnutí zveřejnit jména, a zejména aby zvážila, zda by nebylo možné zveřejnit některé informace, jako jsou tituly a/nebo funkce jednotlivců a údaje o vnitrostátní správě, ke které patří. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv odpověď Komise a následně připomínky stěžovatele k této odpovědi.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

9. Stěžovatel tvrdil, že existuje veřejný zájem na zveřejnění jmen odborníků. Uvedl, že transparentní rozhodování má zásadní význam pro fungování demokracie a důvěru veřejnosti. Žadatel se rovněž domníval, že nezveřejnění požadovaných informací by mohlo vést k nedostatečné důvěře v očkovací látku, což by vedlo k určité neochotě veřejnosti nechat se očkovat. EU by proto měla učinit vše, co je v jejích silách, aby obnovila důvěru veřejnosti.

10. Stěžovatel se dále domníval, že zveřejnění názvů by mohlo pomoci snížit vnímání potenciálních střetů zájmů.

11. Komise vysvětlila, že jednání s dodavateli očkovacích látek vede společný vyjednávací tým. Odborníci ze společného vyjednávacího týmu, který zastupuje sedm členských států s výrobními kapacitami pro očkovací látky, jsou jmenováni spolupředsedy řídícího výboru. Komise je rovněž součástí společného vyjednávacího týmu. Řídící výbor před podpisem projednává a přezkoumává všechny aspekty smluv o akreditovaných parlamentních asistentech ^[8].

12. Komise uvedla, že při vyřizování žádostí o informace je vázána evropským kodexem řádné správní praxe ^[9], který stanoví, že instituce by měly chránit osobní údaje v souladu s pravidly EU pro ochranu údajů ^[10]. Komise vysvětlila, že v tomto ohledu vyvinula interní správní postupy, které jsou důležité i pro vyřizování žádostí o informace.

13. V souladu s těmito správními postupy by neměla být zveřejňována jména třetích stran, které nejsou veřejnými činiteli jednajícími v rámci svých veřejných funkcí, pokud nejsou splněny podmínky právních předpisů EU o ochraně údajů pro předávání údajů.^[11] Totéž platí pro „funkce“ třetích stran, pokud by uvolnění těchto funkcí umožnilo identifikovat osoby. Vzhledem k tomu, že žádný z odborníků řídícího výboru a společného vyjednávacího týmu nespadal do kategorie „veřejných činitelů“, Komise tvrdila, že je třeba ověřit, zda byly splněny podmínky pro předání jejich osobních údajů.

14. Komise měla za to, že stěžovatel nepředložil žádné přesvědčivé argumenty na podporu toho, že by zpřístupnění požadovaných osobních údajů sloužilo veřejnému zájmu (první podmínka). Komise rovněž tvrdila, že zpřístupnění by poškodilo „oprávněné zájmy“ dotčených osob, neboť existuje skutečné a nehypotetické riziko, že by zveřejnění jejich totožnosti mohlo poškodit jejich soukromí a vést k nevyžádaným vnějším kontaktům a tlaku (druhá podmínka). Komise proto tvrdila, že právní podmínky nebyly splněny a nebyla schopna zveřejnit jména odborníků.

15. Kromě toho Komise uvedla, že s ohledem na probíhající jednání je třeba chránit nezávislost odborníků a chránit je před nepatřičným vnějším tlakem a vlivem.

16. Komise měla za to, že zveřejnění titulů odborníků nebo uvedení vnitrostátních správních orgánů osob v týmu by je pravděpodobně učinilo identifikovatelnými na základě veřejně dostupných informací (jako jsou organizační schémata nebo seznamy veřejných služeb), čímž by byl porušen cíl ochrany jejich soukromí, kterého se Komise snažila dosáhnout.

Posouzení veřejného ochránce práv

17. Veřejná ochránkyně práv považuje za přiměřené, aby Komise vyřídila žádost stěžovatele jako „žádost o informace“. V každém případě poznamenává, že způsob, jakým žádost klasifikovala, neměl žádný dopad na skutečnost, že předávání osobních údajů musí být prováděno v souladu s právními předpisy EU o ochraně údajů. Veřejný ochránce práv souhlasí s tím, že jména odborníků řídícího výboru a společného vyjednávacího týmu jsou osobními údaji ^[12].

18. Při posuzování toho, zda by předávání osobních údajů odborníků bylo zákonné, musí Komise postupovat podle třífázové analýzy. Zaprvé musí přezkoumat, zda žadatel prokázal nezbytnost předání osobních údajů žadateli pro konkrétní účel ve veřejném zájmu. Je-li tomu tak, musí Komise zjistit, zda by předání mohlo ohrozit oprávněné zájmy „subjektů údajů“ (v tomto případě odborníků). V neposlední řadě musí Komise provést „vyvažování“ mezi zájmy osoby žádající o přístup k osobním údajům a oprávněnými zájmy subjektů údajů ^[13].

19. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s tím, že argumenty předložené stěžovatelem neprokazují zvláštní potřebu ve veřejném zájmu, která by byla uspokojena získáním přístupu ke jménům jednotlivců.

20. Komise proto nemusela podniknout další krok, aby posoudila, zda by zpřístupnění mohlo ovlivnit oprávněné zájmy odborníků. Veřejná ochránkyně práv však souhlasí s Komisí, že by mohly být poškozeny jejich zájmy, zejména vzhledem k citlivé povaze jejich vyjednávací úlohy.

21. Za těchto okolností veřejná ochránkyně práv shledává, že Komise byla oprávněna odmítnout zveřejnit jména odborníků za účelem ochrany jejich osobních údajů. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že jméno vysokého úředníka Komise ve společném vyjednávacím týmu je veřejné.

22. Veřejná ochránkyně práv je však zklamána tím, že Komise odmítla zveřejnit alespoň některé informace týkající se odborníků. Ačkoli veřejná ochránkyně práv chápe, že Komise chtěla chránit jejich totožnost, domnívá se, že zveřejnění obecných informací, které by naznačovaly, ke které vnitrostátní správě vyjednavači patřili, by bylo možné, aniž by byla odhalena jejich totožnost. Jasná signalizace toho, který členský stát je zastoupen ve „společném vyjednávacím týmu“ a na jaké úrovni je zastoupena vnitrostátní veřejná správa, by přispěla k posílení důvěry veřejnosti a zajistila by skutečnou odpovědnost, pokud jde o proces jednání o nákupu očkovacích látek. Vzhledem k probíhající veřejné diskusi o akreditovaných parlamentních asistentech obecně a o akreditovaných parlamentních asistentech v tomto případě konkrétně by bylo rovněž v zájmu EU, aby jednání byla transparentnější.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

Vzhledem k právním předpisům EU o ochraně údajů nedošlo ze strany Evropské komise k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a Evropská komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Návrh

Veřejná ochránkyně práv trvá na tom, že je nezbytná větší transparentnost, pokud jde o jednání. Důrazně navrhuje, aby Komise zveřejnila seznam sedmi členských států zastoupených ve společném vyjednávacím týmu.

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 22. března 2021

[1] Sdělení Komise ze dne 17. června 2020, Strategie EU pro očkovací látky proti COVID-19, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?qid=1597339415327&uri=CELEX:52020DC0245.

[2] Nástroj pro mimořádnou podporu pomáhá členským státům reagovat na koronavirovou pandemii strategickým a koordinovaným řešením potřeb na evropské úrovni. Více informací je k dispozici na adrese: https://ec.europa.eu/info/live-work-travel-eu/coronavirus-response/emergency-support-instrument_en.

[3] V souladu s článkem 6 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise je k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=CELEX%3A32001R1049.

[4] V souladu s čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

[5] V souladu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001.

[6] V souladu s Evropským kodexem řádné správní praxe, který je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/publication/en/3510.

[7] V souladu s ustanoveními nařízení 2018/1725 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů, která jsou k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32018R1725.

[8] https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/QANDA_21_48.

[9] https://www.ombudsman.europa.eu/en/publication/en/3510.

[10] Nařízení 2018/1725.

[11] Tyto tři podmínky jsou uvedeny v čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/1725.

[12] Ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1725.

[13] Ustanovení čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/1725.