Souvislosti stížnosti

1. Žadatel je italským dovozcem čínských výrobků z hliníku.

2.  V únoru 2020 zahájila Komise antidumpingové^[1] šetření týkající se dovozu hliníkových „extrusí“^[2] z Číny. Šetření probíhalo v době, kdy stěžovatel kontaktoval veřejného ochránce práv.

3. Dne 26. února 2020 požádala Komise žadatele, aby do 27. března 2020 vyplnil dotazník zaslaný vybraným dovozcům v EU.

4. Dne 16. března 2020 zveřejnila Komise oznámení o důsledcích rozšíření onemocnění COVID-19 pro antidumpingová šetření^[3] (dále jen „oznámení o onemocnění COVID-19“). Oznámení o onemocnění COVID-19 umožňuje Komisi prodloužit lhůty pro odpovědi na dotazníky a jiné žádosti o informace za předpokladu, že tato prodloužení nepředstavují riziko včasného uzavření antidumpingových šetření.

5. Dne 17. března 2020 požádal žadatel Komisi o pozastavení antidumpingového šetření z důvodu krize COVID-19. Pokud by to nebylo možné, požádal stěžovatel Komisi, aby alternativně prodloužila lhůty pro předložení informací Komisi. Stěžovatel rovněž požádal o odložení ústního slyšení.

6. Dne 23. března 2020 žadatel informoval Komisi, že italská vláda a regionální správa Lombardie (kde se společnost nachází) uložily záruky v oblasti veřejného zdraví, které ovlivnily schopnost společnosti reagovat a hájit své zájmy v antidumpingovém šetření^[4].

7. Dne 25. března 2020 Komise žadateli odpověděla, že použitelné právo, „základní antidumpingové nařízení“^[5], jí neumožňuje pozastavit šetření. Vzhledem k výjimečným okolnostem a v souladu s oznámením COVID-19 však Komise žadateli prodloužila odpověď na dotazník do 13. dubna. Rovněž uvedla, že žadatel již dne 24. února 2020 předložil připomínky k otázce „definice výrobku“. I pokud jde o tuto otázku, Komise výjimečně poskytla stěžovateli lhůtu do 14. dubna 2020, aby předložil další připomínky. Komise rovněž uvedla, že slyšení odloží a že k účasti na slyšení lze využít videokonference (v závislosti na vývoji situace v souvislosti s onemocněním COVID-19). V neposlední řadě informovala žadatele, že nemůže prodloužit jednu konkrétní lhůtu, konkrétně lhůtu pro podání připomínek ke stanovení „obvyklé hodnoty“ výrobků, které jsou předmětem šetření.

8. Ve dnech 27. března a 6. dubna 2020 žadatel zopakoval svou žádost o pozastavení antidumpingového šetření, a pokud to nebylo možné, o další prodloužení lhůt pro všechny zúčastněné strany.

9. Dne 8. dubna 2020 Komise žadateli odpověděla a potvrdila, že základní antidumpingové nařízení neumožňuje pozastavení šetření. Vzhledem k právním omezením Komise rovněž uvedla, že žadateli nemůže poskytnout žádná další prodloužení odpovědi na dotazník (nad rámec již stanovených prodloužených lhůt).

10. Dne 24. dubna 2020 zaslal žadatel Komisi přehled hospodářských dopadů rozšíření onemocnění COVID-19 v Itálii.

11. Dne 13. května 2020 požádal žadatel úředníka pro slyšení pro obchod^[6] o intervenci.

12. Úředník pro slyšení odpověděl, že vznesené otázky nespadají do jeho mandátu. Zejména uvedl, že nemá mandát k pozastavení probíhajícího antidumpingového šetření ani k provedení změn v oznámení o onemocnění COVID-19.

13. Dne 27. května 2020 se stěžovatel obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

14. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se obav stěžovatele, že Komise odmítla pozastavit antidumpingové šetření a dále neprodloužila lhůty.

15. Dne 17. července 2020 se veřejná ochránkyně práv podělila o svůj předběžný názor na případ se stěžovatelem. Veřejná ochránkyně práv obdržela připomínky stěžovatelky k jejímu předběžnému stanovisku dne 14. září 2020.

Předběžné stanovisko veřejného ochránce práv

16. Veřejná ochránkyně práv si je vědoma obtíží, s nimiž se potýkají osoby a společnosti postižené pandemií COVID-19. Domnívá se, že pokud je to z právního a praktického hlediska možné, měly by veřejné orgány přijmout veškerá přiměřená opatření na pomoc osobám a společnostem v těchto mimořádně těžkých časech.

17. Veřejná ochránkyně práv si je rovněž vědoma skutečnosti, že cílem antidumpingových šetření je ověřit, zda jsou výrobky nezákonně uváděny na trh EU a zda poškozují průmysl EU (a tím i pracovní místa a živobytí v EU). Je důležité, a to tím spíše v této náročné době, aby Komise prováděla taková šetření svědomitě a včas.

Pozastavení antidumpingových šetření

18. Podle jejího předběžného názoru veřejná ochránkyně práv uvedla, že antidumpingová řízení se řídí základním antidumpingovým nařízením. Základní antidumpingové nařízení neobsahuje žádný právní základ pro pozastavení šetření.

19. Namísto toho základní antidumpingové nařízení stanoví, že „šetřeníse pokud možno ukončí do jednoho roku. V každém případě musí být tato šetření ukončena do 14 měsíců od zahájení“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska). ^[7] Kromě toho, mají-li být uložena prozatímní cla, musí být uložena‚v každém případě‘nejpozději do osmi měsíců od zahájení řízení^[8].

20. S cílem shromáždit důkazy, které by jí umožnily dokončit antidumpingové šetření, zasílá Komise dovozcům dotazníky. Dovozci musí mít na odpověď nejméně 30 dnů. Prodloužení lhůty 30 dnů lze podle čl. 6 odst. 2 antidumpingového nařízení povolit „snáležitým přihlédnutím ke lhůtám pro šetření, pokud strana pro takové prodloužení prokáže řádné důvody s ohledem na své konkrétní okolnosti“.

21. Souhrnně řečeno, antidumpingové nařízení již stanoví výjimečné okolnosti, kterými pandemie COVID-19 jistě je, a umožňuje Komisi prodloužit v této souvislosti lhůty. Použitelné právo však rovněž stanoví, že každé takové prodloužení musí „řádnězohlednit“lhůty (pro provedení a dokončení) šetření.

Zda Komise přijala vhodná opatření v reakci na krizi COVID-19 v souvislosti s antidumpingovými řízeními

22. Dne 16. března 2020 zveřejnila Komise oznámení o důsledcích rozšíření onemocnění COVID-19 pro antidumpingová a antisubvenční šetření (dále jen „oznámení o onemocnění COVID-19“).  V oznámení o onemocnění COVID-19 se v příslušných částech uvádí (zdůraznění doplněno):

•  „Vyvážejícívýrobci a další strany nacházející se v oblastech postižených onemocněním COVID-19 mohou podléhat bezpečnostním opatřením, která zabraňují nebo omezují jejich schopnost vykonávat obchodní činnost po delší dobu. To může mít dopad na schopnost stran včas odpovědět na dotazníky a jiné žádosti o informace zaslané v průběhu šetření na ochranu obchodu.
• „Vzhledem k tomu, že rozšíření onemocnění COVID-19 je nepředvídanou událostí představující vyšší moc, která může dotčeným hospodářským subjektům bránit v dodržování příslušných lhůt pro předložení informací, může být prodlouženo o 7 dnů.“
• „Hospodářské subjekty nacházející se v regionech obzvláště postižených rozšířením onemocnění COVID-19 mohou podléhat dalším významným bezpečnostním opatřením, která brání jejich schopnosti vyhovět žádostem Komise, jako jsou karantény a/nebo povinné uzavírání továren. V těchto mimořádných případech může Komise výjimečně rozhodnout o prodloužení lhůty nad rámec sedmidenní lhůty.“
• „Pokudby tato delší prodloužení z důvodu vyšší moci nebo dodatečná bezpečnostní opatření mohla ohrozit včasné ukončení šetření, může Komise žádosti o prodloužení zamítnout nebo poskytnutou lhůtu zkrátit.“

23. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že oznámení o onemocnění COVID-19 uvádí v soulad účinky „nepředvídanéudálosti představující vyšší moc“na zúčastněné strany se zákonným požadavkem uzavřít antidumpingová šetření do 14 měsíců od zahájení.

24. Předběžně se tedy domnívala, že Komise přijetím oznámení o onemocnění COVID-19 odpovídajícím způsobem reagovala na konkrétní výzvy, které krize COVID-19 představuje.

25. Pokud jde o to, zda Komise v tomto případě jednala v souladu s oznámením o onemocnění COVID-19, veřejná ochránkyně práv konstatovala, že oznámení předpokládá prodloužení lhůty o sedm dnů a výjimečně možnost prodloužit lhůtu o více než sedm dnů pro „hospodářskésubjekty nacházející se v regionech, které jsou obzvláště postiženy rozšířením onemocnění COVID-19“. V oznámení se rovněž uvádí, že „pokudby tato delší prodloužení z důvodu vyšší moci nebo dodatečných bezpečnostních opatření mohla ohrozit včasné ukončení šetření, může Komise žádosti o prodloužení zamítnout nebo zkrátit lhůtu pro udělení grantud.“

26. Komise žadateli prodloužila odpověď na dotazník o 17 dnů. Komise rovněž přijala žádost stěžovatele o změnu termínu slyšení. Dne 8. dubna 2020 Komise jakékoli další prodloužení zamítla. Přitom vysvětlila, že vzhledem k zákonným lhůtám stanoveným v základním antidumpingovém nařízení nemůže udělit další prodloužení.

27. Veřejná ochránkyně práv se předběžně domnívala, že rozhodnutí Komise prodloužit lhůtu o 17 dnů, tedy nad rámec standardních sedmi dnů, je přiměřené, a to z těchto důvodů:

•  Žadatel je hospodářským subjektem nacházejícím se v regionu, který je obzvláště postižen rozšířením onemocnění COVID-19, a měl by proto využít prodloužení nad rámec standardních sedmi dnů, jak se stalo v tomto případě.
•  I když je pravda, že se dotyčná společnost potýkala s obtížemi, prodloužení bylo dostatečné k tomu, aby žadatel mohl předložit svou odpověď na dotazník.
•  Komise je v antidumpingových řízeních vázána zákonnými lhůtami. Oznámení o onemocnění COVID-19 tyto zákonné lhůty uznává a umožňuje Komisi zamítnout žádosti o prodloužení v případech, kdy by takové prodloužení znamenalo, že Komise riskovala nedodržení těchto zákonných lhůt. Komise dospěla k závěru, že v tomto případě by jakékoli další prodloužení ohrozilo včasné ukončení šetření.

28. S ohledem na tyto úvahy dospěla veřejná ochránkyně práv k předběžnému názoru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise, když se rozhodla nepozastavit dotčené antidumpingové šetření a dále neprodlužovat lhůty pro předložení požadovaných informací.

Připomínky stěžovatele

29. Ve svých připomínkách k předběžnému stanovisku veřejného ochránce práv se stěžovatel zabýval především zjištěním veřejného ochránce práv, že v základním antidumpingovém nařízení neexistuje právní základ pro pozastavení šetření a že Komise je povinna šetření uzavřít do 14 měsíců od zahájení. Stěžovatel nesouhlasil s názorem veřejného ochránce práv ze tří hlavních důvodů.

30. Zaprvé uvedl, že odmítnutí Komise pozastavit antidumpingová šetření z důvodu vyšší moci porušuje základní práva zúčastněných stran v antidumpingových řízeních, zejména právo být vyslechnut, právo na řádnou správu, zásadu rovnosti a právo na ochranu zdraví. Tato základní práva jsou chráněna Listinou základních práv EU, která je nadřazena sekundárním právním předpisům EU, jako je základní antidumpingové nařízení.

31. Za druhé, žadatel zastával názor, že Komise může prodloužit lhůty stanovené v základním antidumpingovém nařízení „beznásledného legislativního řízení“. To by bylo zřejmé z nedávno přijatého nařízení Komise v přenesené pravomoci č. 202/1173, které prodlužuje dobu předběžného poskytování informací: „Uvedenýakt v přenesené pravomoci je jasným důkazem toho, že jakékoli prodloužení příslušných lhůt by nebylo překážkou pro útvary Evropské komise, GŘ pro obchod“.

32. Žadatel rovněž uvedl, že prodloužení lhůt podle základního antidumpingového nařízení EU je slučitelné s antidumpingovou dohodou Světové obchodní organizace, která vyžaduje, aby šetření „vžádném případě netrvalo déle než 18 měsíců“.

33. Žadatel dále tvrdil, že Komise neměla zahájit šetření dne 14. února 2020 vzhledem k situaci COVID-19 v Číně v té době.

Posouzení veřejného ochránce práv

Pozastavení antidumpingových šetření

34. Žadatel ve svých připomínkách nezpochybňuje neexistenci právního základu pro pozastavení šetření v základním antidumpingovém nařízení. Žadatel však tvrdí, že a) tato absence porušuje základní práva a b) lhůty v základním antidumpingovém nařízení by mohly být změněny přijetím aktu Komise v přenesené pravomoci.

Porušení základních práv

35. Stěžovatel se domnívá, že bylo porušeno jeho právo být vyslechnut, neboť nebyl dostatečně vyslechnut ohledně aktu, který nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení.

36. Právo být vyslechnut je základním právem přiznaným každé osobě před přijetím jakéhokoli opatření, které se jí nepříznivě dotýká^[9].

37. Rozhodnutí o zahájení nového antidumpingového šetření není aktem nepříznivě ovlivňujícím osobu, protože v důsledku zahájení šetření nejsou uložena žádná antidumpingová cla.^[10] Cla budou uložena pouze během šetření (prozatímní antidumpingová cla) nebo na konci šetření (konečná antidumpingová cla). Zúčastněné strany mají v souvislosti s uložením těchto cel pouze právo být vyslechnuty. Nemají formální právo být vyslechnuti v souvislosti s přípravnými akty.  V daném případě nebylo v době podání podnětu uloženo žádné prozatímní clo.^[11] Otázka, zda bylo respektováno právo stěžovatele být vyslechnut, je proto předčasná.

38. Požadování informací od dovozců v EU, například prostřednictvím dotazníku, nesouvisí s právem být vyslechnut. Komise není „slyšením“ zúčastněných stran. Dotazník je spíše součástí důkazů, které Komise shromažďuje.

39. V rámci řádné správy je však důležité, aby shromažďování informací Komisí bylo účinné a včasné. Komise by proto měla usilovat o včasné shromáždění úplných a přesných informací. V této souvislosti by veřejná ochránkyně práv měla přezkoumat, zda byla stěžovateli poskytnuta přiměřená lhůta na odpověď na žádosti Komise o informace vzhledem k situaci COVID-19 v regionu Lombardie v té době.

40. Jak veřejná ochránkyně práv uvedla ve svém předběžném stanovisku, Komise přijetím oznámení o onemocnění COVID-19 náležitě reagovala na konkrétní výzvy, které pro antidumpingová řízení představuje krize COVID-19. Oznámení zohledňuje dopady „nepředvídanéudálosti představující vyšší moc“na zúčastněné strany a zároveň umožňuje Komisi splnit právní požadavek na uzavření antidumpingových šetření do 14 měsíců od zahájení.

41. Veřejná ochránkyně práv rovněž považuje použití oznámení o onemocnění COVID-19 Komisí v konkrétním případě stěžovatele za přiměřené z důvodů uvedených v jejím předběžném stanovisku. Nejenže bylo prodloužení uděleno, ale Komise žadateli poskytla dalších 17 dní, což je mnohem více než standardní sedmidenní prodloužení stanovené v oznámení COVID-19. Komise rovněž souhlasila s odložením ústního slyšení a uvedla, že se může konat buď osobně, nebo prostřednictvím videokonference (v závislosti na vývoji situace v souvislosti s onemocněním COVID-19). Bylo to jak flexibilní, tak rozumné.

Změna lhůt prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci

42. Žadatel dále tvrdí, že Komise může prodloužit lhůty stanovené v základním antidumpingovém nařízení přijetím aktu v přenesené pravomoci.

43. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise může doplnit nebo změnit jiné než podstatné prvky právních předpisů přijetím aktu v přenesené pravomoci pouze v případě, že cíle, obsah, rozsah a doba trvání takového přenesení pravomoci jsou již výslovně definovány v legislativním aktu^[12].

44. Základní antidumpingové nařízení nesvěřuje Komisi pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými se prodlužují lhůty pro uložení prozatímních nebo konečných antidumpingových cel.

45. Naproti tomu příklad, na který žadatel odkazuje, se týká přijetí nařízení v přenesené pravomoci Komisí, které je konkrétně stanoveno v čl. 7 odst. 1 základního antidumpingového nařízení^[13].

46. Argumenty stěžovatele proto nejsou opodstatněné.

K zahájení antidumpingového řízení navzdory situaci v souvislosti s onemocněním COVID-19 v Číně

47. Žadatel tvrdí, že Komise nikdy neměla zahájit šetření dne 14. února 2020 vzhledem k tehdejší situaci v Číně v souvislosti s onemocněním COVID-19.

48. Jak veřejná ochránkyně práv zdůraznila ve svém předběžném stanovisku, Komise je povinna zahájit řízení do 45 dnů, pokud výrobní odvětví Unie podalo podnět v souladu s článkem 5 základního antidumpingového nařízení a „pokudje zřejmé, že existují dostatečné důkazy odůvodňující zahájení řízení“.^[14] V tomto případě Komise zahájila řízení na základě podnětu výrobního odvětví Unie. To znamená, že Komise neměla žádný prostor pro uvážení, zda zahájit či nezahájit šetření, jakmile existovaly dostatečné důkazy o dumpingu a újmě.

49. Jak je uvedeno výše, cílem antidumpingových šetření je ověřit, zda jsou výrobky na trhu EU nezákonně dumpingové a poškozují výrobní odvětví EU (a tím i pracovní místa a živobytí v EU). Je proto důležité, aby Komise prováděla tato šetření svědomitě a včas.

50. S ohledem na výše uvedenou analýzu připomínek stěžovatele veřejná ochránkyně práv potvrzuje své předběžné stanovisko, že se Komise nedopustila nesprávného úředního postupu, když se rozhodla nepozastavit dotčené antidumpingové šetření a neprodlužovat lhůty pro předložení požadovaných informací.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

Komise se nedopustila nesprávného úředního postupu, když se rozhodla nepozastavit dotčené antidumpingové šetření a neprodlužovat lhůty pro předložení požadovaných informací.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 20. října 2020

 

[1] Společnost ze zemí mimo EU se považuje za „dumpingovou“, pokud vyváží výrobek do EU za cenu nižší, než je „obvyklá hodnota“ výrobku. „Obvyklá hodnota“ je buď cena výrobku při jeho prodeji na domácím trhu společnosti ze země mimo EU, nebo cena založená na výrobních nákladech a zisku.

[2] Hliníkové „extrusiony“ jsou tvarované hliníkové trubky (trubky, tyče, pruty ...), které se používají jako surovina například ve stavebnictví a výrobě.

[3] K dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv:OJ.C_.2020.086.01.0006.01.ENG

[4] Žadatel uvedl, že jeho továrny musely ukončit svou činnost v důsledku omezení volného pohybu osob v souvislosti s onemocněním COVID-19.

[5] Nařízení (EU) 2016/1036 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie: http://data.europa.eu/eli/reg/2016/1036/oj

[6] Úředník pro slyšení v oblasti obchodu usnadňuje komunikaci mezi zúčastněnými stranami a útvary Komise v obchodních řízeních a nabízí mediaci – v procedurálních otázkách – mezi zúčastněnými stranami a Generálním ředitelstvím pro obchod. Jeho úkolem je zajistit účinný výkon procesních práv zúčastněných stran a zajistit, aby obchodní řízení byla vedena nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.

[7] V souladu s čl. 6 odst. 9 základního antidumpingového nařízení.

[8] Článek 7 odst. 1 základního antidumpingového nařízení.

[9] Čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv EU.

[10] Rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv ve věci 231/2019/TE o odmítnutí Evropské komise poskytnout přístup k původní verzi antidumpingového podnětu: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/129552

[11] Stížnost byla podána dne 27. května 2020. Komise zveřejnila informace v prozatímní fázi (předběžné poskytnutí informací) dne 22. září 2020. Dne 12. října 2020 přijala Komise rozhodnutí o uložení prozatímního cla.

[12] Článek 290 Smlouvy o fungování EU.

[13] Toto ustanovení v příslušné části stanoví: „Komisedo 9. června 2020 přezkoumá, zda během období předběžného poskytování informací došlo k podstatnému nárůstu dovozu a zda v případě, že k tomuto nárůstu došlo, způsobil výrobnímu odvětví Unie další újmu, a to navzdory opatřením, která Komise mohla přijmout na základě čl. 14 odst. 5a a čl. 9 odst. 4. Spoléhá se zejména na údaje shromážděné na základě čl. 14 odst. 6 a na veškeré relevantní informace, které má k dispozici. Komise přijme akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23a za účelem změny doby poskytování předběžných informací na dva týdny v případě podstatného nárůstu dovozu, který způsobil dodatečnou újmu, a na čtyři týdny, pokud tomu tak není“ (zvýraznění doplněno).

[14] Čl. 5 odst. 9 základního antidumpingového nařízení.