Souvislosti stížnosti

1. Stěžovatel je charitativní organizace registrovaná ve Spojeném království, která spolupracuje s uprchlíky a žadateli o azyl. Evropská komise mu udělila grant ^[1] na realizaci projektu, jehož cílem je umožnit uprchlíkům a žadatelům o azyl vést více naplněných životů prostřednictvím fyzické aktivity.

2. V souladu s grantovou dohodou měla Komise uhradit 19,42 % způsobilých nákladů projektu, které byly v době podpisu dohody odhadovány na 294 657,22 EUR.

3. Před zahájením projektu vyplatila Komise stěžovateli „platbu předběžného financování“ ve výši 45 793,50 EUR.

4. Na konci projektu však skutečné náklady vzniklé stěžovateli činily pouze 105 539,29 EUR. Podle podmínek grantové dohody tedy konečná výše grantu poskytnutého Komisí, pro který byl projekt způsobilý, činila 20 995,73 eura, což je o 25 297,77 eura méně než výše platby předběžného financování.

5. Dne 11. června 2018 požádala Komise stěžovatele prostřednictvím tzv. „dopisu s předběžnými informacemi“ o vrácení 25 297,77 EUR. Komise ve svém dopise vysvětlila provedené výpočty a informovala žadatele, že veškeré dotazy nebo stížnosti by měly být předloženy do 30 dnů. Komise rovněž podrobně uvedla, jaké informace a dokumenty by stěžovatel musel předložit, pokud by chtěl rozhodnutí napadnout. Komise dodala, že zašle stěžovateli výzvu k úhradě, pokud stěžovatel nezareaguje do 30 dnů. Kromě toho uvedla, že pokud nezaplatí ve lhůtě stanovené ve výzvě k úhradě, budou připočteny úroky z prodlení v sazbě uvedené ve výzvě k úhradě.

6. Dopisem ze dne 11. července 2018 stěžovatel Komisi odpověděl. Uvedla, že se dopustila „upřímné chyby“a neuvědomila si, že možná bude muset vrátit část platby předběžného financování.^[2] Stěžovatel uvedl, že se jedná o velmi malou charitativní organizaci a že dopad splacení částky 25 297,22 EUR předem by byl „katastrofický“jak pro charitu, tak pro její klienty. Dotázala se, zda existují důvody pro odvolání proti výši splacení nebo jeho podmínkám (například prostřednictvím splacení ve splátkách). Rovněž se dotázala, zda existuje nějaký způsob, jak by Komise mohla odepsat nebo výrazně snížit částku, která má být vrácena.

7. V návaznosti na tento dopis došlo mezi Komisí a žadatelem k výměně e-mailů o možném snížení splatné částky a o možnosti vrácení ve splátkách ^[3].

8. V prosinci 2018 vydala Komise výzvu k úhradě, v níž uvedla, že stěžovatel by měl do 14. ledna 2019 zaplatit částku 25 297,77 EUR. Po tomto datu by stěžovatel musel platit úroky ve výši 2,43 EUR denně až do vyrovnání dluhu.

9. Dne 29. ledna 2019 stěžovatel odpověděl a poukázal na to, že podle probíhající korespondence Komise jeho žádost stále posuzuje. Proto nepovažovala za rozumné vrátit celou částku a požádala Komisi, aby pozastavila platby úroků. Téhož dne Komise odpověděla, že platby úroků nemůže pozastavit ^[4].

10. Po další korespondenci stěžovatel v e-mailu ze dne 21. února 2019 uvedl, že chápe, že není jiná možnost než vrátit celou částku a že pracuje na tom, aby co nejdříve potvrdil, jak tak učinit. Dne 21. července 2019 však informoval Komisi, že poté, co požádal o právní poradenství, zpochybnil právo Komise požádat o vrácení, jakož i úroky ^[5].

11. Stěžovatel se poté obrátil na evropského veřejného ochránce práv. Uvedla, že jejím požadovaným výsledkem je splácení částky ve splátkách a prominutí úroků.

Šetření

12. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření, zda Komise při vymáhání finančních prostředků postupovala podle platného postupu.

13. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv odpověď Komise na stížnost ^[6] a následně připomínky stěžovatele v reakci na odpověď Komise.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

14. Stěžovatel tvrdil, že Komise řádně nezvážila jeho žádost o shovívavost a odpověděla na ni před vydáním oznámení o dluhu. To mimo jiné znamenalo, že stěžovateli byly od 15. ledna 2019 účtovány úroky.

15. Stěžovatel tvrdil, že se jedná o malou charitativní organizaci a že splacení požadované částky předem v kombinaci s úrokovými platbami by ohrozilo její existenci. Tvrdila, že Komise měla tuto skutečnost zohlednit a řádně posoudit její žádost před vydáním výzvy k úhradě. Stěžovatel nakonec tvrdil, že v grantové dohodě nejsou jasně stanoveny ani podmínky pro vrácení, ani odvolací řízení.

16. Komise tvrdila, že stěžovateli nabízela nepřetržitou pomoc během projektu a po jeho skončení, a to i poté, co obdržela odpověď stěžovatele na jeho dopis s předběžnými informacemi.

17. Podle Komise však stěžovatel v této odpovědi nezpochybnil částku, která má být navrácena, a nepředložil žádné „připomínky“ ani důkazy na podporu svého odvolání. V důsledku toho se Komise nedomnívala, že před vydáním výzvy k úhradě musí předložit formální „odůvodněnou odpověď“^[7].

18. Komise nicméně tvrdila, že při telefonických kontaktech se stěžovatelem poskytla informace o možnosti uhradit nesplacenou částku ve splátkách, jakož i o podmínkách spojených s touto možností. Komise poukázala na to, že podle finančního nařízení EU ^[8] nemůže odepsat dotčený dluh ^[9]. Dodala, že jakékoli splácení ve splátkách znamená, že dlužník splácí dluh po datu splatnosti, a musí tedy platit i úroky. Nemohla se tedy vzdát povinnosti zaplatit úroky, které jsou považovány za součást dluhu. Podle Komise poskytla tyto informace a další vysvětlení žadateli.

19. Komise dále poukázala na to, že v e-mailu ze dne 21. února 2019 právní zástupce stěžovatele potvrdil, že stěžovatel „podotkl, že neexistuje jiná možnost než splatit celou částku“. Stěžovatel proto uznal svůj dluh.

20. Komise uvedla, že grantová dohoda objasňuje, že pokud by platba předběžného financování byla následně vyšší než konečná výše grantu, je Komise povinna získat rozdíl zpět ^[10].

21. Komise rovněž odmítla argument stěžovatele týkající se nejasnosti odvolacího řízení. Tvrdila, že grantová dohoda ^[11] jasně stanoví postup a důvody, na nichž by měly být připomínky založeny, „tj. splatnou částku a důvody pro zpětné získání“ ^[12].

22. Ačkoli Komise argumenty stěžovatele odmítla, uvedla, že může žádosti stěžovatele o platbu ve splátkách vyhovět. Uvedla, že podrobnosti tohoto postupu budou muset být dohodnuty v souladu s platnými pravidly.^[13] Komise se však domnívala, že neexistuje žádný důvod pro upuštění od úroků.

23. Ve svých připomínkách k odpovědi Komise žadatel prohlásil, že nezpochybňuje správnost skutečností uvedených v odpovědi Komise. Uvedla, že splácí dluh ve splátkách 500 liber měsíčně. Od poslední výměny informací s Komisí se však její finanční situace podstatně zhoršila, což vedlo ke značným finančním potížím. Stěžovatel poukázal na to, že podle finančního nařízení lze dluhy za určitých okolností prominout, například pokud je zpětné získání v rozporu se zásadou proporcionality.^[14] Stěžovatel tvrdil, že vzhledem k tomu, že splacení dluhu ohrožuje jeho existenci jako malé charitativní organizace, je zpětné získání v rozporu se zásadou proporcionality ^[15].

Posouzení veřejného ochránce práv

24. Veřejná ochránkyně práv oceňuje, jak obtížné musí být pro malou charitativní organizaci, jako je stěžovatel, orientovat se v postupech, jako je ten, o který se jedná v projednávané věci. To, co stěžovatel považoval za úspěch projektu, konkrétně skutečnost, že byl díky práci dobrovolníků realizován v rámci rozpočtu, vedlo k tomu, že se ocitl v rozpočtové situaci, která ohrožuje jeho existenci.

25. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že Komise vydala předmětné oznámení o dluhu v prosinci 2018, a to navzdory skutečnosti, že si v této fázi se stěžovatelem stále vyměňuje informace o otázkách zkoumaných v tomto šetření. Vydání této výzvy k úhradě vedlo k zaplacení úroků, což dále zhoršilo finanční obtíže stěžovatele.

26. Veřejná ochránkyně práv přijímá argument Komise, že grantová dohoda jasně stanoví podmínky pro vrácení částek vyplacených Komisí nad rámec a odvolací řízení. Kromě toho, ačkoli mezi Komisí a stěžovatelem mohlo dojít k určité míře nedorozumění, za což se Komise před zahájením tohoto šetření omluvila, Komise nakonec jednala v souladu s grantovou dohodou.

27. Grantová dohoda jasně stanoví ^[16], že grant činí 19,42% způsobilých nákladů, které jsou "skutečně vynaloženy". Kromě toho jasně stanoví ^[17], jaké náklady lze považovat za "způsobilé náklady". Pokud některé z rozpočtovaných nákladů nakonec dodavateli skutečně nevzniknou, nejsou za normálních okolností způsobilé pro financování.

28. Jak uvedla Komise, grantová dohoda ^[18] rovněž objasňuje, že bude-li platba předběžného financování následně považována za vyšší než výše grantu, je Komise povinna získat rozdíl zpět.

29. Grantová dohoda stanoví, že stěžovatel mohl předložit připomínky k dopisu s předběžnými informacemi, a tím napadnout navrácení podpory.^[19] V tomto dopise bylo rovněž jasně vysvětleno, jak mohlo být rozhodnutí Komise napadeno (a potřeba předložit podpůrné argumenty a podpůrné dokumenty). V odpovědi stěžovatele na dopis s předběžnými informacemi bohužel nepředložil argumenty, které by bylo možné považovat za argumenty napadající rozhodnutí Komise a splatnou částku. Pouze požádala Komisi, aby zaujala shovívavý přístup, a dotázala se na možnost platby dlužné částky ve splátkách. Tyto žádosti nelze považovat za připomínky. Takové připomínky by musely například prokázat, že se Komise dopustila pochybení při výpočtu částky, která má být vrácena, nebo že částka, kterou Komise požadovala od stěžovatele, nebyla splatná z jiného důvodu. K těmto připomínkám by rovněž musely být přiloženy podpůrné doklady. Stěžovatel bohužel žádné takové argumenty ani podpůrné dokumenty nepředložil.

30. Stěžovatel se rovněž dotázal, zda existují důvody pro odvolání proti částce, která má být vrácena, nebo proti podmínkám vrácení. Jak je však uvedeno výše, každé takové odvolání mělo být podáno do jednoho měsíce ode dne, kdy byl zaslán dopis s předběžnými informacemi (tj. do 11. července 2018, což bylo datum dopisu stěžovatele).

31. S ohledem na výše uvedené skutečnosti byla Komise oprávněna vydat výzvu k úhradě. Jak je však uvedeno výše, bylo by vhodnější, kdyby Komise odpověděla na žádosti stěžovatele před vydáním výzvy k úhradě. V neposlední řadě proto, že po vydání výzvy k úhradě se stěžovatel vedle celkové výše dluhu stal odpovědným za úroky za každý den prodlení se splacením dluhu.

32. Veřejná ochránkyně práv vítá skutečnost, že se Komise brzy omluvila za jakékoli nedorozumění. Kromě toho Komise nyní přijala žádost stěžovatele o vrácení splatné částky ve splátkách, což podle veřejného ochránce práv stěžovatel v uplynulém roce činil.

33. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem veřejný ochránce práv konstatuje, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise.

34. Veřejná ochránkyně práv nicméně bere na vědomí prohlášení stěžovatele, že se jeho finanční situace podstatně zhoršila. Uznává rovněž důležitou práci stěžovatele a nemá důvod pochybovat o tom, že k chybě došlo v dobré víře.

35. Veřejná ochránkyně práv jako taková a s ohledem na možnost prominutí dluhů podle finančního nařízení ^[20] vyzývá Komisi, aby pečlivě přezkoumala nejnovější argumenty stěžovatele s cílem rozhodnout, zda by mohla přehodnotit své stanovisko. Přinejmenším by mohla zvážit například to, zda je možné prominout částku dluhu, která odpovídá očekávaným úrokovým platbám.

36. Pokud se Komise rozhodne neprominout splatný dluh, veřejná ochránkyně práv ji naléhavě vyzývá, aby podnikla kroky k co nejrychlejšímu dosažení dohody o podrobnostech splácení ve splátkách.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

Ačkoli neexistují žádné důkazy o nesprávném úředním postupu ze strany Evropské komise, veřejná ochránkyně práv naléhavě vyzývá Komisi, aby své posouzení zohlednila při dalších výměnách se stěžovatelem.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 31. července 2020

 

[1] Grant byl udělen na projekt „Aštanga Yoga Good Health Project“ (grantová dohoda: EAC-2016-0469), v rámci výzvy k předkládání návrhů EAC/S16/2016 o podpoře politických opatření

v oblasti zdraví upevňujících pohybových aktivit (HEPA) a opatření pro uprchlíky.

[2] Stěžovatel rovněž uvedl, že projekt byl realizován s dostatečným rozpočtem „pouze díky výjimečně oddaným a velkorysým dobrovolníkům, kteří věnovali obrovské množství dobrovolných hodin, aby tuto práci umožnili“.

[3] Dne 14. září 2018 stěžovatel navrhl platební plán se čtyřmi platbami ve výši 6 324,44 EUR každé tři měsíce počínaje 1. říjnem 2018. Opakovala rovněž svou žádost o prominutí nebo snížení částky, která má být vrácena. Dne 26. listopadu 2018 zaslala Komise upomínku, že podmínky předběžného informačního dopisu zůstávají v platnosti.

[4] Komise stěžovateli doporučila provést požadovanou platbu co nejdříve, aby se úroky omezily. Poukázala na to, že v případě pozdějšího rozhodnutí o změně vrácení budou případné přeplatky vráceny.

[5] Stěžovatel však dodal, že jako gesto dobré vůle zahájí splácení ve výši 500 GBP měsíčně s účinností od července 2019.

[6] Poté, co Komise požádala o prodloužení lhůty pro odpověď dne 13. listopadu a 11. prosince 2019, zaslala svou odpověď veřejné ochránkyni práv dne 11. května 2020.

[7] Komise odkázala na článek II.26.2 grantové dohody, v němž se uvádí, že: „Pokud nebyly předloženy žádné připomínky nebo pokud se Komise navzdory předloženým připomínkám rozhodne pokračovat v řízení o zpětném získání částek, může Komise potvrdit zpětné získání zasláním formálního oznámení příjemci sestávajícího z výzvy k úhradě [...].“

[8] Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2018/1046, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32018R1046&from=EN

[9] Komise tvrdila, že čl. 101 odst. 2 finančního nařízení stanoví možnost prominout dluh nebo jeho část pouze za velmi specifických podmínek, které se v případě stěžovatele nepoužijí.

[10] Komise odkázala na články I.5.2 a I.5.4 zvláštních podmínek grantové dohody.

[11] Článek II.26 grantové dohody stanoví: „Před navrácením podpory musí Komise zaslat příjemci formální oznámení: a) informuje ji o svém záměru získat neoprávněně vyplacenou částku zpět; b) upřesní splatnou částku a důvody pro její zpětné získání; a c) vyzvat příjemce, aby ve stanovené lhůtě předložil jakékoli připomínky“.

[12] Komise rovněž odkázala na článek II.18 obecných podmínek grantové dohody, který stanoví pravidla pro řešení sporů a odvolání.

[13] Zejména finanční nařízení.

[14] Čl. 101 odst. 2 písm. c) finančního nařízení.

[15] Stěžovatel odkázal na čl. 101 odst. 2 a 3 finančního nařízení. Tvrdila, že dluh lze prominout, pokud k chybě došlo v dobré víře, a že prominutí dluhu nemá podstatný dopad na finanční zájmy Evropské unie.

[16] Viz článek 1.3.2 zvláštních podmínek grantové dohody.

[17] Viz článek II.19 obecných podmínek grantové dohody.

[18] Článek I.5.2 a článek I.5.4 zvláštních podmínek grantové dohody.

[19] Článek II.26.2 - vyjádření by mělo být předloženo ve lhůtě stanovené Komisí v jejím dopise s předběžnými informacemi (v tomto případě jeden měsíc).

[20] Čl. 101 odst. 2