Věc se týkala přijímacího řízení organizovaného Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) pro dočasné zaměstnance jejího stálého útvaru. Stěžovatel, uchazeč v tomto řízení, získal minimální celkové skóre požadované pro vyřazovací test s výběrem odpovědí (dále jen „test MCQ“). Agentura Frontex jej však vyloučila z další účasti na přijímacím řízení, protože nezískal minimální počet bodů v každém ze samostatných oddílů testu s otázkami s výběrem odpovědí. Stěžovatel tvrdil, že jeho vyloučení z výběrového řízení bylo nespravedlivé, protože tento požadavek, který považoval za svévolný, nebyl uchazečům sdělen před testem s otázkami s výběrem odpovědí.

Veřejná ochránkyně práv měla za to, že agentura Frontex může stanovit prahové hodnoty pro test s otázkami s výběrem odpovědí v pozdější fázi přijímacího řízení, pokud tak učiní před tím, než se dozví o individuálních výsledcích uchazečů. Vzhledem k tomu, že agentura Frontex stanovila prahové hodnoty před provedením testu, veřejná ochránkyně práv zjistila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Veřejná ochránkyně práv nicméně navrhla, aby agentura Frontex pokud možno zvážila informování uchazečů ve svých přijímacích řízeních o prahových hodnotách pro jakýkoli vyřazovací test před testováním, aby se zvýšila transparentnost a aby se uchazeči mohli na test lépe připravit.

Veřejná ochránkyně práv dále zjistila nedostatky ve způsobu, jakým agentura Frontex vede záznamy o interní práci výběrové komise. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby agentura Frontex z důvodů transparentnosti a odpovědnosti zlepšila standardy jasnosti a přístupnosti těchto záznamů.

 

Věci se týkaly rozhodnutí agentury Frontex nehradit stěžovatelům, kteří byli uchazeči v přijímacím řízení agentury Frontex pro členy jejího „stálého útvaru“, cestovní výdaje a výdaje na pobyt poté, co odcestovali do Varšavy (Polsko) za účelem plaveckých testů a lékařských prohlídek. Pravidla agentury Frontex pro nábor pracovníků stanoví, že náklady spojené se závěrečnou lékařskou prohlídkou budou uhrazeny pouze v případě, že uchazeč následně nastoupí na své místo v agentuře Frontex, zatímco stěžovatelé tak neučinili.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že podle platných pravidel agentury Frontex měla agentura Frontex provést samostatné hodnocení nákladů souvisejících s plaveckými testy, zatímco plavecké testy kombinovala s lékařskou prohlídkou kvůli tlaku na své přijímací postupy.

Veřejná ochránkyně práv předložila návrh řešení, podle něhož by agentura Frontex měla přehodnotit své rozhodnutí neproplatit stěžovatelům veškeré cestovní náklady a náklady na pobyt a měla by zvážit proplacení nevyhnutelných nákladů souvisejících s plaveckými zkouškami, které podstoupili. Agentura Frontex souhlasila s příspěvkem ve formě denního příspěvku na počet dnů navíc, které stěžovatelé strávili ve Varšavě, aby mohli absolvovat plavecké zkoušky.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že agentura Frontex návrh řešení přijala.

 

Věc se týkala způsobu, jakým Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie (dále jen „překladatelské středisko“) posoudilo nabídku v oblasti překladatelských a redakčních služeb. Stěžovatel byl zejména znepokojen výkladem kritérií pro výběr a kritérií pro zadání zakázky ze strany Překladatelského střediska a tím, jak hodnotilo kritéria pro zadání zakázky, jakož i rozhodnutím Překladatelského střediska upustit od procedurálního kroku „specifikace pro nabídky“ (pravidla vztahující se na zadávací řízení).

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Překladatelské středisko v zadávací dokumentaci jasně nedefinovalo a nerozlišovalo mezi kritérii pro výběr a kritérii pro zadání zakázky. Jednalo se o nesprávný úřední postup. Nicméně vzhledem k tomu, že Překladatelské středisko nakonec nezadalo žádnou zakázku na překladatelské služby dotčené ve stížnosti, měl veřejný ochránce práv za to, že doporučení by nepřineslo žádný užitečný účel.

Veřejná ochránkyně práv nicméně navrhla zlepšení, aby Překladatelské středisko v budoucích výzvách jasně rozlišovalo mezi kritérii pro výběr a kritérii pro zadání zakázky v zadávací dokumentaci, aby bylo v souladu s finančním nařízením EU. Překladatelské středisko by v tomto ohledu mělo rovněž poskytnout jasné pokyny ohledně druhu důkazů, které mají být poskytnuty pro výběrová kritéria i kritéria pro udělení grantu. Veřejná ochránkyně práv rovněž uvedla, že bude monitorovat budoucí výzvy k podávání nabídek a v případě potřeby zváží opětovné prošetření této záležitosti.

Veřejná ochránkyně práv rovněž poukázala na to, že je řádnou správní praxí zajistit, aby uchazeči byli informováni o jakémkoli rozhodnutí upustit od procesních kroků stanovených v zadávací dokumentaci, a že je politováníhodné, že Překladatelské středisko tak neučinilo. Nesprávným úředním postupem bylo rovněž neinformování uchazečů o upuštění od procesního úkonu. Veřejná ochránkyně práv se dále domnívala, že upuštění od procesního kroku je v rozporu s platnými pravidly. V tomto ohledu předložila odpovídající návrh na zlepšení.

Případ se týkal studie vypracované výzkumnou organizací na základě smlouvy s delegací EU v Guineji-Bissau. Organizace vyjádřila obavy ohledně podmínek souvisejících se zveřejněním studie, zejména ohledně toho, že by měla být distribuována bezplatně. Organizace se domnívala, že tato podmínka by účinně zabránila zveřejnění studie jako akademické knihy, protože akademičtí vydavatelé jsou komerční subjekty, které vydělávají na knihách, které vydávají.

Šetření prokázalo, že studie byla zadána na základě „smlouvy o poskytování služeb“, v jejímž rámci Evropská komise, která je odpovědná za celkový dotčený rozpočet, převzala vlastnictví studie. Studie jako taková byla považována za „veřejný statek“ a Komise správně trvala na tom, aby byla bezplatně zpřístupněna veřejnosti.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že je rozumné, aby Komise trvala na tom, aby byla studie distribuována bezplatně, vzhledem k tomu, že byla vypracována s využitím finančních prostředků EU, a proto by neměla být uváděna na trh. Veřejná ochránkyně práv nicméně vyjádřila politování nad tím, že Komise jasně stanovila podmínky týkající se zveřejnění až po dokončení studie. Veřejná ochránkyně práv případ uzavřela zjištěním, že žádná další šetření nebyla odůvodněná, ale navrhla, aby se podobné problémy v budoucnu nevyskytly.

Věc se týkala způsobu, jakým Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) vyřídil žádost uchazeče, který nedávno porodil, o změnu termínu ústní zkoušky (rozhovoru) ve výběrovém řízení na odborníky na technickou podporu. Úřad EPSO souhlasil s přeložením jednoho pohovoru, ale přeložil jej tak, aby se konal ve stejný den jako další pohovor související s výběrovým řízením. Stěžovatelka nebyla spokojena s tím, jak úřad EPSO řešil její správní stížnost v této věci.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že není rozumné, aby úřad EPSO naplánoval dva testy ve stejný den, neboť všichni ostatní uchazeči mohli testy absolvovat v samostatných dnech. Pro stěžovatelku to bylo obzvláště obtížné, neboť nedávno porodila. Způsob, jakým úřad EPSO žádost vyřídil, tedy představoval nesprávný úřední postup. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv navrhla úřadu EPSO, aby se stěžovatelem zahájil dialog s cílem nalézt vhodné a spravedlivé řešení.