- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o ukončení šetření z vlastního podnětu OI/2/2012/VL vůči Evropské komisi
Rozhodnutí
Případ OI/2/2012/VL - Otevřeno dne Pondělí | 12 března 2012 - Rozhodnutí ze dne Úterý | 18 prosince 2012 - Dotčený orgán Evropská komise ( Další šetření není důvodné )
Skutečnosti předcházející stížnosti
1. V roce 2002 vydala Komise "sdělení Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství"[1] (dále jen "sdělení z roku 2002"). Sdělení z roku 2002 stanovilo procesní záruky, k nimž se Komise zavázala při vyšetřování stížností na porušení práva Unie týkajících se takových otázek, jako je registrace stížností, a potvrdilo jejich přijetí a lhůty pro vyšetřování stížností. Sdělení z roku 2002 bylo v té době zveřejněno ve všech úředních jazycích EU, tj. v 11 jazycích [2].
2. Dne 1. května 2004 přistoupilo k Unii deset nových členských států a devět dalších jazyků se stalo úředními jazyky EU [3].
3. Dne 1. ledna 2007 přistoupily Bulharsko a Rumunsko k Unii, která doplnila úřední jazyky EU o další dva jazyky [4].
4. V roce 2007 se irština stala úředním jazykem Unie. Počet úředních jazyků Unie se tak zvýšil z jedenácti v roce 2002 na celkem dvacet tři.
5. Veřejný ochránce práv byl upozorněn, že Komise zřejmě neposkytla žádné překlady sdělení z roku 2002 do jazyků, které se od roku 2002 staly úředními jazyky Unie. Veřejná ochránkyně práv je pevně přesvědčena, že mají-li občané Unie plně využívat výhod svého občanství EU, musí být informováni o svých právech a o tom, jak je uplatňovat. Proto se rozhodl zahájit toto šetření z vlastního podnětu s cílem vyjasnit situaci.
Předmět šetření
6. Ve svém úvodním dopise veřejný ochránce práv požádal Komisi, aby vysvětlila:
i) proč sdělení z roku 2002, které Komise přijala a zveřejnila v roce 2002, nebylo zpřístupněno ve všech jazycích Unie a
ii) kdy budou k dispozici chybějící jazykové verze.
7. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že sdělení z roku 2002 je třeba revidovat, což již bylo předmětem probíhajícího šetření OI/2/2011/OV.[5] Jelikož však nebylo stanoveno konkrétní datum pro přijetí a zveřejnění revidovaného znění, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že by nebylo v zájmu dotčených občanů Unie dále odkládat poskytnutí překladu sdělení z roku 2002 do jejich příslušných jazyků.
Šetření
8. Dne 12. března 2012 zahájil veřejný ochránce práv toto šetření z vlastního podnětu.
9. Dne 17. července 2012 vydala Komise stanovisko.
Analýza a závěry veřejného ochránce práv
Argumenty předložené veřejnému ochránci práv
10. Komise ve svém stanovisku zdůraznila, že v roce 1999 zveřejnila informace o tom, jak podat stížnost na porušení unijního práva prostřednictvím formuláře stížnosti. Tyto informace lze nalézt ve vysvětlivce na zadní straně formuláře stížnosti [6] Komise zdůraznila, že tento formulář stížnosti a vysvětlivku zaslala těm stěžovatelům, kteří používali jazyky zemí, jež přistoupily k Unii v roce 2004 nebo později. Za tímto účelem Komise rovněž zveřejnila informace na internetových stránkách, aby se každý občan mohl seznámit se zárukami Komise, jak budou stížnosti na porušení předpisů vyřizovány.[7] Každý občan se tak mohl v jakémkoli úředním jazyce informovat o vyřizování stížností na porušení předpisů.
11. V této souvislosti Komise uvedla, že sporný dokument, který byl přijat v roce 2002 a revidován v roce 2012 [8], je čistě interním opatřením. Podle jejího názoru její obsah představoval pouze pokyny pro útvary Komise, které bylo třeba dodržovat při vyřizování stížnosti na porušení právních předpisů ve prospěch stěžovatele.
12. Neexistence překladů sdělení z roku 2002 byla způsobena skutečností, že každý stěžovatel měl na základě výše uvedených zdrojů k dispozici potřebné informace ve svém jazyce. Komise dodala, že se nicméně rozhodla zpřístupnit aktualizované sdělení na portálu Eur-Lex ve všech úředních jazycích EU [9].
Posouzení veřejného ochránce práv
13. Veřejný ochránce práv považuje za užitečné připomenout, že sdělení z roku 2002 bylo určeno Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv. Ještě důležitější je, že toto sdělení bylo odpovědí Komise na zjištění, ke kterým veřejný ochránce práv dospěl při vyšetřování toho, jak Komise vyřizovala stížnosti na porušení právních předpisů, jak to učinil například ve svém šetření 995/98/OV [10].
14. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že je obtížné pochopit, že Komise nyní považuje sdělení z roku 2002 za "čistě vnitřní opatření".
15. Podle názoru veřejného ochránce práv mělo sdělení z roku 2002 ve skutečnosti mnohem hlubší úlohu než pouhé interní „pokyny“. Potvrzuje to i) jeho forma a podstata, tj. jeho povaha jako sdělení veřejnému ochránci práv a Parlamentu o procesních zárukách poskytovaných občanům, kteří podávají stížnost na porušení právních předpisů Komisi, a ii) jeho účel, kterým je sloužit veřejnému ochránci práv a Parlamentu jako měřítko pro posouzení toho, jak Komise respektovala procesní práva občanů Unie při plnění svých povinností „strážkyně“ Smluv.
16. Ačkoli je chvályhodné, že Komise přeložila vysvětlující poznámku týkající se formuláře stížnosti do úředních jazyků EU a vytvořila zvláštní internetové stránky s příslušnými informacemi, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise nicméně neposkytla žádný přesvědčivý důvod, proč nepřeložila sdělení z roku 2002 jako takové. I když příslušná vysvětlující poznámka a internetová stránka obsahovaly některé informace obsažené ve sdělení z roku 2002, zjevně neobsahovaly informace o všech procesních zárukách ve prospěch občanů Unie, k nimž se Komise zavázala.
17. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že Komise mezitím zveřejnila aktualizovanou verzi sdělení z roku 2002 ve všech úředních jazycích Unie. Všichni občané Unie se tak nyní mohou seznámit s procesními zárukami, k nimž se Komise v tomto sdělení zavázala.
18. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejný ochránce práv domnívá, že proto neexistují důvody pro další šetření tohoto případu. Tímto závěrem není dotčeno věcné posouzení aktualizovaného sdělení z roku 2002, které bude provedeno v rámci šetření ve věci OI/2/2011/OV.
19. Pokud veřejný ochránce práv zjistí příležitosti ke zlepšení úrovně správy v budoucnu, může dotčenému orgánu zaslat další poznámku. Podle názoru veřejného ochránce práv nastoluje projednávaná věc důležitou zásadní otázku, a sice že občané musí mít možnost seznámit se se svým právem na řádnou správu [11] a se specifickým vyjádřením, které toto právo nachází v různých sděleních a kodexech evropských orgánů, úřadů, institucí a agentur. Je zřejmé, že příslušné informace by měly být občanům EU k dispozici ve všech úředních jazycích EU. V tomto ohledu se veřejná ochránkyně práv domnívá, že by bylo užitečné, kdyby Komise mohla přezkoumat, zda neexistují jiná sdělení nebo podobné publikace týkající se práv občanů, které dosud nebyly přeloženy do všech úředních jazyků Unie.
C. Závěry
Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:
V projednávané věci nejsou odůvodněna žádná další šetření.
Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.
Další poznámky
Bylo by užitečné, kdyby Komise mohla přezkoumat, zda neexistují jiná sdělení nebo podobné publikace týkající se práv občanů, které dosud nebyly přeloženy do všech úředních jazyků Unie.
P. Nikiforos Diamandouros
Ve Štrasburku dne 18. prosince 2012.
[1] Úř. věst. 2002, C 166, s. 3.
[2] Těmito jazyky byly angličtina, dánština, finština, francouzština, italština, němčina, nizozemština, portugalština, řečtina, španělština a švédština.
[3] čeština, estonština, maďarština, lotyština, litevština, maltština, polština, slovenština a slovinština.
[4] Bulharština a rumunština.
[5] Úvodní dopis k tomuto šetření z vlastního podnětu veřejné ochránkyně práv je k dispozici na adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/en/cases/correspondence.faces/en/10367/html.bookmark
[6] Úř. věst. 1999, C 119, s. 5.
[7] http://ec.europa.eu/eu_law/your_rights/your_rights_en.htm
[8] COM(2012) 154 final.
[9] Nové sdělení je nyní k dispozici ve všech úředních jazycích na tomto odkazu:
[10] V tomto smyslu viz pátý bod odůvodnění sdělení z roku 2002.
[11] Toto právo je zakotveno v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.