FOR PREVIEWING & TESTING PURPOSES ONLY.
This notification will disappear once the page will be published.
This link is available for less than 30 minutes.
  • Snadné čtení
  • Velikost textu

Chcete podat stížnost na orgán či instituci EU?

Zvolený jazyk: 
  • Čeština
Výchozí jazyk: 
Dostupné jazyky: 
Tato stránka byla přeložena pomocí strojového překladu.
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.

Rozhodnutí ve věci 552/2018/MIG o odepření přístupu veřejnosti k dokumentům týkajícím se německého zákona o prosazování pravidel sítě ze strany Evropské komise

Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům Evropské komise týkajícím se německého zákona o prosazování sítí [1], vnitrostátního zákona zaměřeného na boj proti falešným zprávám na sociálních sítích.

Veřejná ochránkyně práv předložila návrh řešení a požádala Komisi, aby znovu zvážila své (částečné) odmítnutí poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům. Komise neodpověděla ve lhůtě stanovené veřejným ochráncem práv. Veřejná ochránkyně práv poté vydala doporučení Komisi.

Komise odpověděla, že doporučení veřejné ochránkyně práv nepřijala.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že se Komise neřídila jejím doporučením. Trvá na svých zjištěních o nesprávném úředním postupu.

 

[1] Úř. věst. V němčině „Netzwerkdurchsetzungsgesetz“, https://www.gesetze-im-internet.de/netzdg/.

Souvislosti stížnosti a šetření

1. Podle pravidel EU [1] musí členské státy, které hodlají přijmout technické právní předpisy pro výrobky nebo on-line služby, informovat Komisi. Komise a ostatní členské státy pak mohou ve „odkladné lhůtě“ tří měsíců posoudit, zda je návrh zákona v souladu s unijním právem.

2. V březnu 2017 oznámily německé orgány Komisi svůj záměr přijmout zákon zaměřený na boj proti „agitaci“ a „falešným zprávám“ na sociálních sítích, Netzwerkdurchsetzungsgesetz [2] (dále jen „zákon o prosazování sítí“). Odkladná lhůta skončila dne 28. června 2017, aniž by Komise nebo jiné členské státy předložily jakékoli připomínky.

3. V červenci 2017 stěžovatelka, německá poslankyně Evropského parlamentu, požádala Komisi, aby jí umožnila přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se návrhu zákona o prosazování pravidel sítě a jeho oznámení německými orgány [3].

4. Komise stěžovatele informovala o dvanácti dokumentech, které již byly veřejně dostupné, a poskytla mu široký částečný přístup k šesti dalším dokumentům, přičemž upravila pouze osobní údaje. Stěžovatelka však tvrdila, že Komise neidentifikovala všechny dokumenty, které jsou relevantní pro její žádost o přístup veřejnosti.

5. Komise znovu zkontrolovala své archivy a identifikovala 18 dalších dokumentů. Poskytla částečný přístup k 13 z těchto dokumentů a žádný přístup k 5 dokumentům. Odůvodnila úpravy tím, že se opírala o potřebu chránit osobní údaje, chránit své rozhodování a chránit právní poradenství [4].

6. Stěžovatel se poté obrátil na veřejného ochránce práv.

7. Během šetření veřejné ochránkyně práv stěžovatelka informovala veřejnou ochránkyni práv o dalších šesti dokumentech (e-mailech), o nichž se domnívá, že jí měly být zpřístupněny v návaznosti na její žádost o přístup veřejnosti.

8. Veřejná ochránkyně práv zkontrolovala dokumenty, k nimž Komise odepřela plný přístup, jakož i šest e-mailů identifikovaných stěžovatelem.

Návrh veřejného ochránce práv na řešení

9. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že výklad žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti ze strany Komise byl příliš restriktivní. Dospěla k závěru, že Komise neidentifikovala alespoň pět dokumentů.

10. Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise provedla nové posouzení žádosti stěžovatele o přístup a vyhledala dokumenty týkající se návrhu zákona a oznámení tohoto zákona Německem.

11. Pokud jde o dokumenty, které již byly určeny, veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise s ohledem na nedávnou judikaturu přehodnotila své částečné odmítnutí poskytnout plný přístup [5].

12. Komise požádala veřejnou ochránkyni práv o prodloužení lhůty pro odpověď na její návrh řešení, ale v prodloužené lhůtě neodpověděla.

Doporučení veřejného ochránce práv

13. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že přetrvávající nesprávný výklad rozsahu žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti a restriktivní uplatňování výjimky, jejímž cílem je chránit jeho rozhodování a právní poradenství, ze strany Komise představuje nesprávný úřední postup. Doporučila, aby Komise s přihlédnutím k nedávné judikatuře EU poskytla stěžovateli co nejširší přístup k již určeným dokumentům a ke všem dokumentům, které lze důvodně považovat za dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti [6].

14. Ve své odpovědi Komise setrvala na svém předchozím stanovisku. Konkrétně uvedla, že ve svém původním rozhodnutí informovala stěžovatele, že „všechny identifikované dokumenty byly vypracovány v rámci [oznamovacího řízení]“ a že stěžovatel nezpochybnil její výklad rozsahu její žádosti. Rovněž zopakovala, že GŘ GROW je útvarem Komise odpovědným za postup oznamování, a poukázala na to, že mezi identifikovanými dokumenty jsou některé dokumenty z jiných útvarů.

15. Pokud jde o nedávnou judikaturu EU, na kterou veřejný ochránce práv odkázal, Komise tvrdila, že při přijímání konečného rozhodnutí o žádosti stěžovatele o přístup zohlednila právní a skutkové okolnosti v té době, včetně stavu judikatury v té době. Kromě toho se relevantní dokumenty, k nimž stěžovatel požádal o přístup, liší od dokumentů dotčených ve věci před unijními soudy. Konkrétně dokumenty dotčené v žádosti stěžovatele o přístup nebyly předloženy v rámci posouzení dopadů, ale týkají se oznamovacího postupu. Komise se proto domnívala, že tuto judikaturu nelze použít [7].

16. Stěžovatelka odpověděla, že Komise nesprávně vyložila rozsah její žádosti o přístup, a proto neidentifikovala všechny relevantní dokumenty. Uvedla rovněž, že argumenty Komise jsou protichůdné.

Posouzení veřejného ochránce práv po návrhu řešení a doporučení

17. Veřejná ochránkyně práv má za to, že Komise nesprávně vyložila rozsah žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti.

18. Před šetřením veřejné ochránkyně práv stěžovatelka opakovaně uvedla, že Komise musí mít v držení další dokumenty spadající do oblasti působnosti její žádosti o přístup. Vzhledem k tomu, že Komise stěžovatele neinformovala o způsobu, jakým pochopila jeho žádost, nemohl být stěžovatel v té době konkrétnější. Stěžovatel zejména nemohl vědět, že Komise vyhledávala dokumenty pouze v rámci GŘ GROW. Jak uvedla sama Komise, existují i dokumenty, které mají v držení jiné útvary Komise. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise je jediným subjektem.

19. Během šetření veřejné ochránkyně práv stěžovatelka znovu objasnila, jak musí být její žádost chápána, konkrétně že usiluje o přístup k dokumentům týkajícím se oznámení návrhu zákona a samotného návrhu zákona kdekoli v Komisi, což je v souladu se zněním její žádosti o přístup. Kromě toho stěžovatel identifikoval šest e-mailů, které si vyměnily různé útvary Komise. Jeden z těchto e-mailů tvořil přílohu jednoho z identifikovaných dokumentů. Zbývajících pět e-mailů Komise skutečně neidentifikovala. Všechny tyto e-maily se jednoznačně týkají oznámení návrhu zákona a lze je klasifikovat jako „dokumenty Komise“. Je tedy zřejmé, že Komise neidentifikovala alespoň těchto pět e-mailů.

20. Pokud jde o úpravy provedené na ochranu rozhodovacího a právního poradenství Komise, veřejná ochránkyně práv nesouhlasí s názorem Komise, že nedávný rozsudek ve věci ClientEarth se v tomto případě nepoužije.

21. Dokumenty dotčené ve věci ClientEarth byly dokumenty týkajícími se „posouzení dopadů provedených za účelem případného přijetí legislativních iniciativ Komisí“. [8] Ačkoli se dokumenty dotčené v projednávané věci netýkají legislativních iniciativ Komise - týkají se legislativní iniciativy členského státu za účelem přijetí vnitrostátních pravidel - veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že relevantním faktorem ve věci ClientEarth bylo to, že dokumenty se týkaly přijetí právních předpisů. Občané mají v demokracii větší zájem na tom, aby věděli, proč a jak jsou právní předpisy přijímány. K dokumentům týkajícím se přijímání právních předpisů by měl být vždy poskytnut širší přístup veřejnosti, neboť právní předpisy budou mít dopad na všechny občany, kteří spadají do územní působnosti právních předpisů. Skutečnost, že právní úprava dotčená v projednávané věci je vnitrostátní právní úpravou, která je použitelná pouze v Německu, na této zásadě nic nemění. Proto bylo zcela správné spoléhat se na zásady, na nichž je založena judikatura ClientEarth.

22. Kromě toho Komise tvrdila, že sporné dokumenty „zůstávají relevantní pro přípravu posouzení dopadů“ týkajícího se „možných opatření k dalšímu zlepšení účinnosti boje proti nezákonnému obsahu online.“ Toto posouzení dopadů vedlo k návrhu unijního práva o prevenci šíření teroristického obsahu online, který předložila Komise.[9] Sporné dokumenty se tedy nepřímo týkají legislativní iniciativy Komise. Ačkoli formálně nepředstavují „zprávy o posouzení dopadů“ ve smyslu judikatury ClientEarth, zásady, na nichž je založena judikatura ClientEarth, se jistě použijí i z tohoto důvodu.

23. Veřejná ochránkyně práv je proto zklamána tím, že Komise její doporučení zamítla a nevyužila příležitosti k větší transparentnosti.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv tento případ uzavírá s tímto závěrem:

Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí zamítnutí jejího doporučení a opakuje své zjištění, že Komise měla stěžovateli poskytnout co nejširší přístup k dokumentům, které požadovala.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 20. listopadu 2019

 

[1] Úř. věst. Směrnice 2015/1535 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=celex%3A32015L1535.

[2] Úř. věst. Viz https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=celex%3A32015L1535.

[3] Úř. věst. Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32001R1049&from=EN.

[4] Úř. věst. V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b), odst. 3 druhou odrážkou a odst. 2 druhou odrážkou nařízení č. 1049/2001.

[5] Úř. věst. Návrh řešení předložený veřejnou ochránkyní práv je k dispozici na adrese:

https://www.ombudsman.europa.eu/en/solution/en/114788.

[6] Úř. věst. Doporučení veřejné ochránkyně práv je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/115002.

[7] Úř. věst. Úplné znění odpovědi Komise na doporučení veřejné ochránkyně práv je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/correspondence/en/118691.

[8] Úř. věst. Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C-57/16 P, bod 89: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=205322&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=2625130.

[9] Úř. věst. Viz: https://ec.europa.eu/info/law/better-regulation/initiatives/ares-2018-1183598_cs.

Co si myslíte o tomto automatickém překladu? Sdělte nám svůj názor.