Správní stížnost k Evropské službě pro vnější činnost

1. Stěžovatel je smluvním zaměstnancem přiděleným k delegaci EU v Alžírsku. Předtím měl několik dalších úkolů ve třetích zemích s obtížnými životními podmínkami. Jeho stížnost evropskému veřejnému ochránci práv je namířena proti rozhodnutí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) získat zpět některé platby, které mu byly vyplaceny v souvislosti s těmito podmínkami.

2. Dne 1. prosince 2013 začal stěžovatel pracovat pro delegaci do Alžírska. V té době činila výše „příspěvku na životní podmínky“(LCA) pro Alžírsko 30 %, aby se zohlednila úroveň obtížnosti přidělení ^[1]. Vzhledem k tomu, že jeho předchozí vyslání byla rovněž do „obtížných“^[2] třetích zemí s LCA ve výši 30 %, obdržel kromě LCA doplňkovou prémii (prémii)^[3]. Dne 20. prosince 2013 ESVČ s účinností od 1. ledna 2014 snížila LCA pro Alžírsko na 25 %. Stěžovatel nadále pobíral prémii.

3. V únoru 2019 se ESVČ rozhodla získat zpět ^[4] prémii vyplacenou stěžovateli za období od ledna 2014 do prosince 2018 (dále jen „rozhodnutí o navrácení“).

4. V březnu 2019 podal stěžovatel správní stížnost ^[5] proti rozhodnutí ESVČ o navrácení, v níž tvrdil, že porušuje zásadu zákazu zpětné účinnosti. Podle příručky ESVČ pro delegaci EU z roku 2014 „musí být LCA země ke dni zahájení přidělení 30 % nebo vyšší, aby byl způsobilý pro prémii“. Rozuměl tomu tak, že ESVČ měla prémii platit po celou dobu jeho vyslání. Místo toho, aby se ESVČ řídila příručkou z roku 2014, však zpětně uplatnila to, co stěžovatel považoval za „nové výkladové pravidlo“, které se poprvé objevilo v příručce pro delegace EU z roku 2017. Posledně uvedená věta obsahovala tuto novou větu: „Pokud se změní LCA místa přidělení pro daný rok, nárok na doplňkovou prémii bude následně znovu posouzen, a to s účinností od vstupu příslušného rozhodnutí o LCA v platnost, tj. pokud se LCA sníží na méně než 30 %, doplňková prémie již nebude poskytnuta“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).

Správní rozhodnutí ESVČ

5. ESVČ ve svém správním rozhodnutí z července 2019 potvrdila své rozhodnutí o navrácení. Vysvětlila, že ačkoli měl stěžovatel nárok na prémii při nástupu do funkce v Alžírsku (prosinec 2013), přestalo tomu tak být dne 1. ledna 2014, kdy ESVČ snížila LCA pro Alžírsko na 25 %. Stěžovatel i nadále chybně dostával prémii, kterou ESVČ zjistila v lednu 2019, kdy byla LCA pro Alžírsko zvýšena zpět na 30 %.

6. ESVČ zamítla tvrzení stěžovatele, že při nařízení vrácení prémie uplatnila pokyny z roku 2017 se zpětnou účinností. Uvedla, že ačkoli pokyny z let 2014, 2015 a 2016 mlčí o tom, co by se mělo stát, pokud by se úroveň LCA pro obtížné vyslání změnila během přidělení, rozhodnutí o navrácení bylo v souladu s pravidly platnými v té době. Ze služebního řádu zejména vyplývá, že pokud by místo zaměstnání přestalo být obtížné, dotyčný zaměstnanec by již nemohl pobírat prémii ^[6]. Příručka z roku 2017 proto namísto zavedení nového pravidla pouze objasnila stávající praxi ESVČ.

7. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesouhlasil se správním rozhodnutím ESVČ o své stížnosti, obrátil se dne 31. července 2019 na veřejnou ochránkyni práv.

Zjištění evropského veřejného ochránce práv

8. Veřejná ochránkyně práv nesouhlasí se stěžovatelem, že rozhodnutí ESVČ o navrácení použilo nové výkladové pravidlo se zpětnou účinností. Jak ESVČ uvedla ve svém rozhodnutí o správní stížnosti, příručka z roku 2017 nezavedla žádné nové pravidlo týkající se vyplácení prémie. Uvedený průvodce objasnil význam platných pravidel pro zaměstnance v tom smyslu, že platba prémie (mimo jiné) vyžaduje, aby byl LCA pro dané vyslání stanoven na 30 %. Z toho vyplývá, že prémie by již nebyla splatná, pokud by byl LCA později stanoven pod 30 %. Naopak zaměstnanec vyslaný do země s LCA původně nižším než 30 % by měl nárok na prémii, pokud by se později tento LCA zvýšil na 30 % nebo více.

9. Napadené rozhodnutí o navrácení bylo proto v souladu s tehdy platnými pravidly ^[7] a neporušilo zásadu zákazu zpětné účinnosti.

10. S ohledem na výše uvedené a na základě informací poskytnutých stěžovatelem neshledává veřejný ochránce práv v tomto případě žádný nesprávný úřední postup ^[8].

Lambros Papadias

Vedoucí šetření – oddělení 3

Štrasburk, 23. srpna 2019

[1] Článek 10.1 přílohy X služebního řádu úředníků a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „služební řád“) stanoví: „1. Příspěvek za životní podmínky se stanoví podle místa zaměstnání úředníka jako procentní podíl referenční částky. Tato referenční částka zahrnuje celkový základní plat zvýšený o příspěvek za práci v zahraničí, příspěvek na domácnost a příspěvek na vyživované dítě snížený o povinné srážky uvedené ve služebním řádu nebo v prováděcích předpisech k němu [...]. Orgán oprávněný ke jmenování může rozhodnout o poskytnutí příplatku k příspěvku za životní podmínky v případech, kdy byl úředník více než jednou přidělen na místo zaměstnání považované za obtížné nebo velmi obtížné.“ Viz http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A01962R0031-20140501.

[2] Nazývá se také „země v obtížích“.

[3] Viz čl. 10 odst. 1 přílohy X služebního řádu.

[4] Článek 85 služebního řádu.

[5] Podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

[6] Protože nejsou splněny nezbytné podmínky. Prémie může být poskytnuta za podmínky, že LCA je již vyplácena, protože místo zaměstnání je obtížné nebo velmi obtížné. Služební řád stanoví každoroční přezkum LCA. Viz čl. 10 odst. 1 přílohy X služebního řádu, pododstavce 1, 4 a 5.

[7] Viz poznámka pod čarou č. 3.

[8] Tato stížnost byla vyřízena v rámci delegovaného vyřizování případů v souladu s článkem 11 rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení.