Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Tento případ se týká výběrového řízení Evropského parlamentu (dále jen „Parlament“) na vytvoření Domu evropských dějin v Bruselu.

2. Ve dnech 15. a 18. března 2010 zaslal Evropský parlament stálým zastoupením členských států EU a síti evropských muzejních organizací (NEMO) výzvu k vyjádření zájmu o nábor dočasných a smluvních zaměstnanců Domu evropských dějin. V rámci tohoto projektu se Parlament snažil najmout dočasného zaměstnance na pozici ředitele Domu evropských dějin (místo AD 12) a 13 smluvních zaměstnanců na pomocné úkoly. Lhůta pro podání přihlášek uplynula dne 23. dubna 2010.

3. Stěžovatel, který byl zaměstnancem řeckého muzea, se o výzvě k vyjádření zájmu dozvěděl dne 25. dubna 2010. Téhož dne podala přihlášku na jedno z pracovních míst smluvního zaměstnance. Parlament však odmítl její žádost posoudit, neboť byla podána po uplynutí lhůty.

4. Dne 29. dubna 2010 podal stěžovatel tuto stížnost veřejnému ochránci práv. Další informace poskytla ve dnech 30. dubna, 3. května a 6. května 2010.

5. Dne 14. června 2010 informoval Parlament stěžovatele, že se rozhodl prodloužit lhůtu pro podání přihlášek týkajících se pracovního místa AD 12 do 9. července 2010. Toto prodloužení se však netýkalo 13 pracovních míst smluvních zaměstnanců.

Předmět šetření

6. Dopisy ze dne 4. června a 7. července 2010 zahájil veřejný ochránce práv šetření těchto tvrzení a tvrzení:

Tvrzení:

(1) Parlament nezajistil dostatečnou publicitu volných míst v Domě evropských dějin.

(2) Časový rámec mezi zveřejněním volných pracovních míst a lhůtou pro podání přihlášek byl příliš krátký.

(3) Parlament neupřesnil požadovanou odbornou praxi pro pracovní místo AD 12.

(4) Parlament i) neupřesnil, zda za posouzení zásluh přihlášek odpovídá výhradně výběrová komise, nebo zda výběrová komise bude posuzovat pouze uchazeče, které Parlament vybral do užšího výběru, a ii) nevysvětlil metody, které budou použity pro posouzení uchazečů, jako jsou pohovory nebo písemné testy.

(5) Výběrové řízení Parlamentu nebylo v souladu s postupy, k nimž se Parlament veřejně zavázal i) vzhledem k tomu, že jej neprovedl Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO), a ii) vzhledem k tomu, že volné pracovní místo AD 12 nebylo zveřejněno v Úředním věstníku.

(6) Parlament nezařadil výzvu k vyjádření zájmu a/nebo příslušné popisy pracovních míst, požadavky na kvalifikaci a zkušenosti na pořad jednání správní rady Domu evropských dějin.

Nárok:

Parlament by měl výběrové řízení zrušit a znovu jej inzerovat v souladu s pracovním řádem ostatních zaměstnanců a kodexem řádné správní praxe.

7. Stěžovatel rovněž tvrdil, že postup náboru je v rozporu s návrhem usnesení Parlamentu předloženým Výborem pro právní záležitosti. Avšak vzhledem k tomu, že plenární zasedání Parlamentu se tímto návrhem v této fázi dosud nezabývalo, veřejný ochránce práv se rozhodl nezahrnout toto tvrzení do svého šetření, protože Parlament nemohl být vázán návrhem uvedeného výboru.

Šetření

8. Parlament vydal stanovisko dne 21. září 2010. Dne 4. listopadu 2010 požádal veřejný ochránce práv Parlament o poskytnutí dalších informací, které byly poskytnuty dne 3. února 2011. Stanovisko Parlamentu a jeho odpověď na žádost o další informace byly předány stěžovatelce k vyjádření, které bylo poskytnuto dne 16. února 2011.

9. Dne 6. září 2011 útvary veřejného ochránce práv nahlédly do spisu Parlamentu. Kopie inspekční zprávy byla zaslána stěžovatelce k vyjádření. Stěžovatel však k inspekční zprávě nepředložil žádné připomínky.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

Úvodní poznámky

10. Parlament předběžně vyjádřil pochybnosti ohledně aktivní legitimace stěžovatelky k podání této stížnosti veřejné ochránkyni práv, protože většina jejích tvrzení se týkala dočasného pracovního místa AD 12. Parlament konstatoval, že stěžovatel mohl o toto stanovisko požádat, ale rozhodl se tak neučinit. Naproti tomu stěžovatel požádal o pracovní místa smluvního zaměstnance a měl o ně zájem. Z tohoto důvodu Parlament zřejmě zpochybnil přípustnost její stížnosti, pokud jde o pracovní místo AD 12.

11. Veřejný ochránce práv konstatuje, že ani Smlouva o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), ani statut veřejného ochránce práv nestanoví jako podmínku přípustnosti stížností, že stěžovatel by měl být případem údajného nesprávného úředního postupu přímo dotčen. Z tohoto důvodu není v souladu se zavedenou praxí veřejného ochránce práv nutné, aby stěžovatelé prokazovali, že mají přímý zájem na tom, aby byli oprávněni podat stížnost veřejnému ochránci práv.[1] Proto bez ohledu na to, zda stěžovatelka měla přímý zájem na pracovním místě AD 12 a byla údajným nesprávným úředním postupem přímo dotčena, byla oprávněna podat stížnost týkající se této záležitosti veřejnému ochránci práv.

A. Tvrzení o nedostatečné publicitě volných pracovních míst v Domě evropských dějin

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

12. Stěžovatelka ve své stížnosti tvrdila, že nedostatečná publicita volných míst v Domě evropských dějin jí zabránila, aby se o nich dozvěděla před uplynutím lhůty pro podání přihlášek. Stěžovatel se domníval, že využití nominovaného organizátora trhu s elektřinou a stálých zastoupení členských států EU k zajištění publicity je nedostatečné. Stěžovatel zejména uvedl, že nominovaný organizátor trhu s elektřinou není sítí muzeí, ale sítí sdružení národních muzeí. Proto podle názoru stěžovatele museli členové nominovaných organizátorů trhu s elektřinou (tj. sdružení národních muzeí) zveřejňovat volná místa informováním svých členů (tj. národních muzeí). Podle stěžovatele to vedlo k nedostatečné propagaci v Řecku, protože v Řecku neexistuje žádné sdružení národních muzeí. Naopak jiné země byly zvýhodněny (stěžovatel například uvedl, že německý svaz muzeí byl přímým příjemcem dopisu adresovaného nominovanému organizátorovi trhu s elektřinou).

13. Stěžovatel dále tvrdil, že volná pracovní místa měla být zveřejněna v Úředním věstníku EU a/nebo na internetových stránkách úřadu EPSO.

14. Parlament tvrdil, že ani služební řád, ani pracovní řád ostatních státních zaměstnanců, ani vnitřní předpisy Parlamentu upravující přijímání úředníků neobsahují žádná zvláštní ustanovení týkající se zveřejňování pracovních míst dočasných zaměstnanců nebo smluvních zaměstnanců. Parlament tedy uvedl, že není povinen zveřejňovat tato volná pracovní místa v Úředním věstníku EU. Kromě toho rozhodl, že není povinen požádat EPSO o pomoc.

15. Parlament konstatoval, že má široký prostor pro uvážení při výběru prostředků, které považuje za nejvhodnější pro zveřejňování volných pracovních míst. Dodala, že vzhledem k velmi specifickým požadovaným profilům se rozhodla nepožádat o pomoc úřad EPSO a místo toho se rozhodla využít stálá zastoupení a nominovaného organizátora trhu s elektřinou k propagaci volných pracovních míst v příslušných vnitrostátních orgánech a institucích. Podle názoru Parlamentu skutečnost, že se o volná pracovní místa ucházel značný počet lidí (zejména řeckých občanů), naznačovala, že publicita nebyla nedostatečná.

16. Pokud jde o použití stejných propagačních prostředků (tj. nominovaného organizátora trhu s elektřinou a stálých zastoupení), když se Parlament rozhodl prodloužit lhůtu pro podání přihlášek na pracovní místo AD 12, navrhl, že použití těchto prostředků se ukázalo jako vhodné pro nalezení vhodných kandidátů na 13 pracovních míst jako smluvních zaměstnanců. Vzhledem k tomu měl Parlament za to, že nemá důvod používat jiné způsoby propagace.

17. Parlament proto dospěl k závěru, že zajistil odpovídající publicitu volných pracovních míst v Domě evropských dějin.

18. Stěžovatelka ve svých připomínkách trvala na tom, že volná pracovní místa nebyla dostatečně zveřejněna.

Posouzení veřejného ochránce práv

19. Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle ustálené judikatury mají orgány EU široký prostor pro uvážení, pokud jde o organizaci a průběh přijímacích řízení.[2] Přezkum prováděný soudy EU a veřejným ochráncem práv se proto musí omezit na zjištění, zda dotyčný orgán jednal v přiměřených mezích a nevykonával svou diskreční pravomoc zjevně nesprávným způsobem [3].

20. Podle názoru veřejného ochránce práv široký prostor pro uvážení Parlamentu opravňuje mimo jiné k tomu, aby určil prostředky, které považuje za nejvhodnější pro zveřejňování volných pracovních míst dočasných a smluvních zaměstnanců. Tento závěr vyplývá ze skutečnosti, že ani pracovní řád ostatních zaměstnanců, ani vnitřní předpisy Parlamentu neukládají použití zvláštních prostředků propagace, jako je zveřejnění v Úředním věstníku, na internetových stránkách Parlamentu nebo prostřednictvím úřadu EPSO.

21. V projednávané věci se Parlament rozhodl informovat potenciální kandidáty zasláním příslušných informací nominovanému organizátorovi trhu s elektřinou a stálým zastoupením členských států v Bruselu.

22. Pokud jde o nominovaného organizátora trhu s elektřinou, stěžovatel vznesl dvě konkrétní námitky.

23. Za prvé stěžovatel navrhl, aby využití nominovaného organizátora trhu s elektřinou k informování potenciálních kandidátů poskytlo potenciálním kandidátům usazeným v Německu nespravedlivou výhodu, neboť Německé sdružení muzeí bylo přímým příjemcem dopisu adresovaného nominovanému organizátorovi trhu s elektřinou. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že skutečnost, že Německý muzejní svaz a jeho prostřednictvím kandidáti usazení v Německu obdrželi příslušné informace rychleji než ostatní, by byla pravděpodobně způsobena skutečností, že nominovaný organizátor trhu s elektřinou má sídlo v prostorách Německého muzejního svazu.[4] Veřejný ochránce práv proto považuje námitku stěžovatele proti používání nominovaného organizátora trhu s elektřinou za neopodstatněnou.

24. Za druhé stěžovatel tvrdil, že v Řecku neexistuje žádné sdružení muzeí, a že je proto obtížné zjistit, jak by kandidáti se sídlem v Řecku mohli obdržet informace o volných pracovních místech. V této souvislosti je třeba poznamenat, že Parlament ve svém dopise nominovanému organizátorovi trhu s elektřinou požádal, aby informoval „muzea“, která jsou součástí jeho sítě, o příslušných volných pracovních místech. Tvrzení stěžovatele proto není přesvědčivé.

25. Podle názoru veřejného ochránce práv tedy Parlament nepřekročil prostor pro uvážení tím, že se obrátil na nominovaného organizátora trhu s elektřinou, aby informoval potenciální kandidáty, za podmínky, že nominovaný organizátor trhu s elektřinou tyto informace skutečně předá. Je však třeba zohlednit skutečnost, že nominovaný organizátor trhu s elektřinou podle všeho neměl právní povinnost spolupracovat s Parlamentem. Dále je třeba poznamenat, že Parlament neprokázal, že nominovaný organizátor trhu s elektřinou jeho žádosti vyhověl. Vzhledem k tomu, že takové důkazy neexistují, lze žádost nominovaného organizátora trhu s elektřinou o předání příslušných informací jen stěží považovat za dostatečnou, pokud jde o povinnost Parlamentu informovat potenciální kandidáty o volných pracovních místech, která mají být obsazena.

26. Parlament se však v této souvislosti nespoléhal pouze na nominovaného organizátora trhu s elektřinou, ale rovněž vyzval stálá zastoupení členských států v Bruselu, aby tyto informace předala. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii mají členské státy povinnost loajálně spolupracovat s orgány EU. Konkrétněji členské státy přijmou veškerá vhodná opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smluv nebo z aktů orgánů Unie, a kromě toho usnadňují plnění úkolů Unie.

27. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Parlament nepřekročil prostor pro uvážení, když vyzval nominovaného organizátora trhu s elektřinou a stálá zastoupení, aby informoval potenciální uchazeče o volných pracovních místech, která mají být obsazena. První tvrzení by proto mělo být považováno za neopodstatněné.

28. Ačkoli Parlament neměl právní povinnost zveřejňovat volná pracovní místa na svých internetových stránkách, veřejný ochránce práv by považoval za velmi žádoucí, aby Parlament mohl v budoucnu zvážit zveřejnění těchto volných pracovních míst i na svých internetových stránkách. K tomuto závěru veřejný ochránce práv rovněž přihlíží k úvahám vyjádřeným v oddíle E níže. S ohledem na výše uvedené uvede veřejný ochránce práv v tomto ohledu další poznámku.

B. Tvrzení o nedostatečné době mezi zveřejněním volných pracovních míst a lhůtou pro podání přihlášek

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

29. Stěžovatel tvrdil, že lhůta poskytnutá Parlamentem k podání žádostí (tj. nejvýše pět a půl týdne) je nedostatečná vzhledem k prostředkům použitým k propagaci volných pracovních míst. Podle názoru stěžovatele to bylo způsobeno skutečností, že nominovaný organizátor trhu s elektřinou a stálá zastoupení budou muset předat výzvy k vyjádření zájmu příslušným vnitrostátním orgánům a institucím. Stěžovatel dále uvedl, že dotčené období zahrnovalo velikonoční svátek.

30. Parlament konstatoval, že pracovní řád ostatních zaměstnanců nestanoví žádnou konkrétní lhůtu, v níž by uchazeči mohli podat svou přihlášku. Parlament měl navíc za to, že lhůta pěti týdnů a půl je dostatečná k tomu, aby potenciální žadatelé výzvy k vyjádření zájmu vzali na vědomí. Podle názoru Parlamentu to odráží spravedlivou rovnováhu mezi zájmem Parlamentu rychle obsadit pracovní místa a zájmy potenciálních uchazečů. Parlament dále uvedl, že tato doba není neobvyklá. A konečně, jak je uvedeno výše, Parlament tvrdil, že skutečnost, že o pozici, o kterou se stěžovatel zajímal, požádalo 266 osob (včetně 54 řeckých občanů), prokazuje, že poskytnutá lhůta není nedostatečná.

31. Stěžovatelka ve svém vyjádření tvrdila, že skutečnost, že o dotčené místo požádalo 54 řeckých občanů, neznamená, že poskytnutá lhůta byla dostatečná. Stěžovatelka uvedla, že byla informována o tom, že asistentka poslance Evropského parlamentu zaslala výzvy k vyjádření zájmu řadě příslušných řeckých institucí (např. muzeím). Navrhla, že by to mohlo vysvětlit značný počet žádostí řeckých občanů.

Posouzení veřejného ochránce práv

32. Jak je uvedeno výše, podle ustálené judikatury mají orgány EU široký prostor pro uvážení, pokud jde o organizaci a průběh přijímacích řízení.[5] Přezkum veřejného ochránce práv se týká otázky, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu při výkonu diskrečních pravomocí Parlamentu.

33. Jako výchozí bod Parlament správně poznamenal, že platná pravidla nestanoví žádnou konkrétní lhůtu pro žadatele k podání jejich žádostí.

34. Parlament ve svém stanovisku uvedl, že lhůta, v níž mohou uchazeči podat přihlášku, činí pět a půl týdne. Parlament však rovněž uvedl, že jeho dopisy stálým zastoupením a nominovanému organizátorovi trhu s elektřinou byly zaslány e-mailem a že tyto e-maily byly zaslány dne 18. a 19. března 2010. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání přihlášek uplynula dne 23. dubna 2010 v poledne, měli uchazeči ve skutečnosti k dispozici maximální lhůtu o něco delší než pět týdnů.

35. Doba pěti týdnů jako taková se nezdá být nezvykle krátká ve srovnání s jinými přijímacími řízeními prováděnými orgány EU. Naopak se zdá, že tato lhůta je v souladu s lhůtou obecně povolenou v jiných přijímacích řízeních. V této souvislosti je třeba zejména poznamenat, že služební řád úředníků Evropské unie stanoví, že oznámení o otevřených výběrových řízeních musí být zveřejněno nejméně jeden měsíc před uplynutím lhůty pro podání přihlášek [6].

36. Je však třeba připomenout, že čas, který byl k dispozici pro podání přihlášek, závisel na tom, jak rychle nominovaný organizátor trhu s elektřinou a stálá zastoupení předali informace, které obdrželi od Parlamentu, potenciálním zájemcům. To mělo pravděpodobně za následek zkrácení lhůty, která byla uchazečům skutečně poskytnuta k podání přihlášek, zejména proto, že Parlament zřejmě nepožádal stálá zastoupení a nominovaného organizátora trhu s elektřinou, aby se touto záležitostí urychleně zabývali. Parlament ve svém stanovisku neposkytl žádné informace o tom, kdy přesně se příslušné informace dostaly k potenciálním kandidátům. Skutečnost, že Parlament nakonec považoval za nezbytné prodloužit lhůtu pro pracovní místo AD 12 vzhledem ke skutečnosti, že se do uplynutí původní lhůty neprojevili žádní vhodní uchazeči, do jisté míry podporuje tvrzení stěžovatele, že čas, který měli uchazeči k dispozici, nebyl dostatečný.

37. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že období mezi datem, kdy se Parlament obrátil na nominovaného organizátora trhu s elektřinou a stálá zastoupení, a lhůtou pro podání přihlášek se týkalo velikonočního období.

38. Veřejný ochránce práv uznává, že mohou nastat případy, kdy je nutné jednat rychle, aby byla příslušná pracovní místa obsazena co nejrychleji. Parlament se však omezil na prohlášení, že považuje za vhodné obsadit příslušná místa co nejrychleji. Toto tvrzení nepostačuje k prokázání, že skutečně existovala potřeba jednat rychle. V této souvislosti může být rovněž užitečné poznamenat, že dopisy určené nominovanému organizátorovi trhu s elektřinou a stálým zastoupením byly zřejmě zaslány e-mailem až několik dní poté, co byly podepsány, a že tyto dopisy neupozorňují adresáty na možnou naléhavost.

39. Výše uvedené úvahy vyvolávají pochybnosti o tom, zda byla lhůta, kterou měli uchazeči k dispozici, skutečně přiměřená. Je však třeba vzít v úvahu také skutečnost, že Parlament obdržel ve stanovené lhůtě značný počet žádostí, včetně značného počtu žádostí z Řecka. Přestože stěžovatel tvrdil, že počet přihlášek z Řecka může být rovněž způsoben informacemi, které potenciálním uchazečům poskytl asistent poslance Evropského parlamentu, veřejný ochránce práv se domnívá, že počet přihlášek naznačuje, že mnoho uchazečů, a to i z jiných členských států než z Řecka, mělo dostatek času na to, aby se seznámili s volnými pracovními místy a podali přihlášku.

40. S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem se veřejný ochránce práv domnívá, že konstatování nesprávného úředního postupu při výkonu diskreční pravomoci Parlamentu by nebylo odůvodněné. Pokud jde o druhé tvrzení, nebyl tedy zjištěn nesprávný úřední postup.

41. Avšak s ohledem na skutečnost, že v tomto případě Parlament použil "nepřímé" prostředky propagace a že povolená doba zahrnovala období dovolených, učiní veřejný ochránce práv v tomto ohledu další poznámku.

C. Tvrzení o neuvedení požadované odborné praxe pro pracovní místo AD 12

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

42. Stěžovatel tvrdil, že Parlament neupřesnil minimální počet let odborné praxe, které jsou požadovány pro podání žádosti o pracovní místo AD 12.

43. Parlament odpověděl, že se rozhodl, že tuto skutečnost ve výzvě k vyjádření zájmu neuvede, aby příliš neomezil počet přihlášek, které mohou odpovídat potřebám daného pracovního místa. Podle názoru Parlamentu tedy výzva k vyjádření zájmu pouze vyžadovala, aby žadatelé měli "zkušenosti s navrhováním a realizací muzejních nebo výstavních projektů"a "vynikající ekonomické a administrativní zkušenosti s řízením kulturního institutu nebo srovnatelné manažerské zkušenosti". Parlament se domnívá, že tím nepřekročil meze své diskreční pravomoci.

44. Stěžovatelka ve svém vyjádření uvedla, že se domnívá, že Parlament překročil hranice svých diskrečních pravomocí tím, že neuvedl minimální počet let praxe. Uznala však, že na podporu svého tvrzení nemůže odkázat na žádné konkrétní pravidlo.

Posouzení veřejného ochránce práv

45. Veřejná ochránkyně práv předběžně konstatuje, že ve výzvě k vyjádření zájmu bylo uvedeno pouze toto: „Kvalifikace: [...] zkušenosti s navrhováním a realizací muzejních nebo výstavních projektů". Kromě toho byla ve výzvě k vyjádření zájmu pod nadpisem "Znalosti a zkušenosti"uvedena "vynikající ekonomická a administrativní zkušenost s řízením kulturního institutu nebo srovnatelná manažerská zkušenost". Ve svém stanovisku Parlament uvedl, že kandidáti „musí mít“výše uvedené zkušenosti. Veřejný ochránce práv však předpokládá, že Parlament tím, že použil mírně odlišné znění, neměl v úmyslu dát příslušné části výzvy k vyjádření zájmu jiný význam. Zdá se, že tento předpoklad sdílí i stěžovatel, který se k této otázce nevyjádřil.

46. V souvislosti s tvrzením obsaženým v jeho šetření veřejný ochránce práv opakuje, že orgány EU mají široký prostor pro uvážení, pokud jde o organizaci a průběh přijímacích řízení, jak je uvedeno výše [7].

47. V této souvislosti se veřejná ochránkyně práv domnívá, že stěžovatel nepředložil přesvědčivé důvody, které by podpořily názor, že Parlament měl upřesnit minimální počet let odborné praxe, které byly požadovány pro podání žádosti o pracovní místo AD 12. Parlament naopak uvedl pádný důvod pro neupřesnění minimálního počtu let, konkrétně aby se zabránilo nadměrnému omezování počtu přihlášek, které mohou odpovídat potřebám daného pracovního místa.

48. Vzhledem k tomu se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Parlament nepřekročil meze svých širokých diskrečních pravomocí, když se rozhodl nestanovit minimální počet let odborné praxe, aby se mohl ucházet o pracovní místo AD 12.

49. S ohledem na výše uvedené je třeba třetí tvrzení považovat za neopodstatněné.

D. Údajné neupřesnění, zda za posouzení přihlášek odpovídá výlučně výběrová komise, a nevysvětlení metod hodnocení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

50. Stěžovatel tvrdil, že výběrové řízení stanovené ve výzvách k vyjádření zájmu bylo protiprávní, neboť správa Parlamentu byla odpovědná za předběžný výběr kandidátů, které považovala za nejvhodnější. Podle názoru stěžovatele by pak výběrová komise posuzovala pouze přihlášky uchazečů předběžně vybraných správními útvary Parlamentu. Podle stěžovatele to bylo v rozporu s judikaturou Soudu pro veřejnou službu ve věci Pachtitis v. Komise, F-35/08 [8], která by měla být analogicky použita na projednávanou věc. Stěžovatel uvedl, že výběrová komise by měla mít výlučnou odpovědnost za výběr přihlášek.

51. Stěžovatel dále tvrdil, že Parlament ve výzvách k vyjádření zájmu neuvedl metody posuzování žádostí a to, zda se budou konat písemné testy a/nebo pohovory.

52. Parlament poukázal na to, že podle judikatury má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o organizační uspořádání výběrových řízení a jejich průběh [9]. Kromě toho objasnil, že správa Parlamentu nemá pravomoc vypracovat užší seznam uchazečů a že k tomu má pravomoc pouze výběrová komise. Kromě toho Parlament spolu se svou odpovědí na žádost veřejného ochránce práv o další informace poskytl kopii zápisu ze schůze výběrové komise, v němž bylo uvedeno, že přezkoumal všechny přihlášky podané na pracovní místo AD 12 (včetně přípustných i nepřípustných přihlášek).

53. Parlament dodal, že jak je uvedeno v zápisu z výše uvedené schůze, výběrová komise posoudila přihlášky na pracovní místo AD 12 s ohledem na požadavky týkající se „znalostí a zkušeností“, které byly stanoveny ve výzvě k vyjádření zájmu.

54. Parlament dále uvedl, že důvodem, proč výzvy k vyjádření zájmu nezmiňují žádné písemné ani jiné testy, je skutečnost, že žádné takové testy nepředpokládá. Dodala však, že během výběrového řízení se výběrová komise rozhodla provést pohovory s uchazeči zařazenými do užšího výběru, což spadá do její diskreční pravomoci.

55. Stěžovatelka ve svých připomínkách zopakovala, že výběrové řízení stanovené ve výzvách k vyjádření zájmu je protiprávní, neboť za předběžný výběr kandidátů odpovídá správa Parlamentu.

Posouzení veřejného ochránce práv

56. Toto tvrzení má dva aspekty. Za prvé, stěžovatel tvrdil, že výběrové řízení bylo protiprávní, neboť administrativa Parlamentu byla odpovědná za předběžný výběr těch uchazečů, které považovala za nejvhodnější, zatímco pouze výběrová komise byla oprávněna vybrat uchazeče. Zadruhé stěžovatel tvrdil, že Parlament ve výzvě k vyjádření zájmu neuvedl metody posuzování žádostí a to, zda se budou konat písemné testy a/nebo pohovory.

57. Pokud jde o první aspekt tohoto tvrzení, Soud pro veřejnou službu v rozsudku Pachtitis rozhodl, že „přísluší následně samotné výběrové komisi [...], aby zaprvé sestavila seznam uchazečů, kteří splňují požadavky stanovené v oznámení o výběrovém řízení, zadruhé pokračovala ve zkouškách a zatřetí sestavila seznam vhodných uchazečů a zaslala jej orgánu oprávněnému ke jmenování.“[10] Veřejný ochránce práv konstatuje, že Pachtitis se týkala výběrového řízení na úředníky. Parlament však nezpochybnil argument stěžovatele, že rozsudek Pachtitis by se měl analogicky použít na tento případ.

58. Pokud jde o výběrové řízení, příloha 1 výzvy k vyjádření zájmu týkající se pracovního místa AD 12 stanoví: „Uchazeči s nejvhodnějším profilem budou vyzváni, aby zaslali úplnou dokumentaci k přihlášce s podpůrnými dokumenty, která bude poté předložena smíšenému výboru. Následně bude sestaven seznam vhodných uchazečů.“Příloha 2 výzvy k vyjádření zájmu týkající se pracovních míst smluvních zaměstnanců obsahuje podobné prohlášení, které se týká výběrové komise.

59. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že znění výzev k vyjádření zájmu není v této otázce zcela jasné. Tyto výzvy k vyjádření zájmu lze skutečně vykládat tak, že naznačují, že předběžný výběr nejvhodnějších uchazečů provede blíže neurčený subjekt (pravděpodobně správa Parlamentu) a že předběžně vybraní uchazeči budou vyzváni, aby zaslali úplnou přihlášku výběrové komisi / smíšené komisi, která poté vypracuje konečný seznam vybraných uchazečů.

60. Parlament však ve svém stanovisku a ve své odpovědi na žádost o další informace zdůraznil, že výběrová komise provedla výběr uchazečů, a nikoli administrativa Parlamentu. Zástupci Parlamentu navíc při nahlížení do spisu ze strany útvarů veřejného ochránce práv uvedli, že administrativa žádosti pouze prověřila, aby určila, které žádosti jsou přípustné. Podle zástupců Parlamentu obdržela výběrová komise všechny přihlášky, včetně těch nepřípustných, k ověření.

61. Vzhledem k domněnce zákonnosti jakéhokoli prohlášení orgánu [11] nemá veřejný ochránce práv v zásadě žádné důvody zpochybňovat pravdivost prohlášení jiného orgánu, ledaže existují náznaky, že toto prohlášení nemusí být přesné.

62. V této souvislosti je užitečné přezkoumat dokumenty obsažené ve spisu týkající se prací a úkolů výběrové komise.

63. V zápisu ze schůze výběrové komise konané po prodloužení lhůty pro pracovní místo AD 12 (který byl předložen spolu s odpovědí Parlamentu na žádost o další informace) je uvedeno toto: „Na závěr bylo předloženo celkem 122 žádostí, které obdrželo generální ředitelství EP pro personál. Mnohé z nich považovalo GŘ PERS za nepřípustné, zejména z důvodu nedostatečných zkušeností [...]. Byla jmenována výběrová komise [...], aby posoudila přípustné a nepřípustné přihlášky a dále sestavila užší seznam, který má být předán GŘ PERS.“Tato pasáž patrně naznačuje, že správa Parlamentu obdržené přihlášky přezkoumala a určila ty, které se v zásadě z důvodu nedostatečných zkušeností jeví jako nepřípustné. Zdá se však také, že všechny přihlášky (včetně přípustných i nepřípustných) byly předloženy výběrové komisi k posouzení. Zdá se tedy, že tento dokument potvrzuje stanovisko Parlamentu a prohlášení zástupců Parlamentu učiněné během kontroly.

64. V průběhu svého šetření veřejný ochránce práv nezjistil žádné známky toho, že by se výběrové řízení na pracovní místa smluvních zaměstnanců lišilo od výběrového řízení na pracovní místo AD 12 v souvislosti s touto otázkou. Výše uvedené úvahy by se proto měly vztahovat i na výběrové řízení na místa smluvních zaměstnanců.

65. S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že první aspekt tohoto tvrzení by měl být považován za neopodstatněný.

66. Druhý aspekt tohoto tvrzení se týká kritiky stěžovatele, že Parlament ve výzvě k vyjádření zájmu neuvedl metody posuzování žádostí a zda se uskuteční písemné testy a/nebo pohovory.

67. Parlament provedl příslušné výběrové řízení na základě posouzení spisů k přihláškám zaslaných uchazeči a pohovorů s vybranými uchazeči.

68. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že Parlamentu nelze vytýkat, že ve výzvě k vyjádření zájmu neuvedl podrobnosti o jakýchkoli písemných testech, neboť se žádné takové testy neuskutečnily.

69. Kromě toho, ačkoli výzva k vyjádření zájmu výslovně neuváděla, že vybraní uchazeči budou pozváni k pohovoru, měli všichni potenciální uchazeči očekávat, že se pohovory uskuteční. Zdá se totiž nereálné, že žadatel o pracovní místo může očekávat, že mu bude nabídnuto dotčené pracovní místo, aniž by se zúčastnil pohovoru.

70. Z výše uvedených důvodů by druhý aspekt čtvrtého tvrzení měl být rovněž považován za neopodstatněný.

71. Veřejná ochránkyně práv však poukazuje na to, že výzvy k vyjádření zájmu by měly potenciálním uchazečům poskytovat co nejúplnější informace. Bylo by proto užitečné, kdyby budoucí výzvy k vyjádření zájmu mohly potenciální uchazeče výslovně informovat o tom, zda se pohovory uskuteční. Veřejný ochránce práv proto v tomto ohledu učiní další poznámku. Parlament by měl veřejného ochránce práv informovat o opatřeních, která přijme v souvislosti s jeho další poznámkou.

E. Tvrzení o nedodržení postupů, k nimž se Parlament veřejně zavázal

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

72. Stěžovatel tvrdil, že Parlament nedodržel výběrová řízení, k nimž se veřejně zavázal. Stěžovatelka zejména odkázala na internetové stránky Parlamentu a na brožuru, v níž podle jejího názoru Parlament uvedl, že veškeré informace týkající se výzev k vyjádření zájmu lze nalézt na internetových stránkách úřadu EPSO. Kromě toho podle stěžovatele tyto zdroje rovněž uváděly, že Parlament měl zejména zveřejnit výzvu k vyjádření zájmu o pracovní místo AD 12 v Úředním věstníku.

73. Parlament obvinění stěžovatele zpochybnil.

74. Pokud jde o internetové stránky Parlamentu (které uváděly, že oznámení o výběrových řízeních jsou zveřejňována v Úředním věstníku a v celostátních novinách), Parlament uvedl, že se toto prohlášení netýká náboru dočasných a smluvních zaměstnanců. Podle názoru Parlamentu se toto prohlášení týkalo pouze náboru úředníků.

75. Pokud jde o brožuru, Parlament navrhl, aby neobsahovala žádné informace o postupech přijímání dočasných a smluvních zaměstnanců.

76. Parlament kromě toho zdůraznil, že ani jeho internetové stránky, ani dotčená brožura pro něj nejsou právně závazné.

77. Parlament rovněž konstatoval, že čl. 12 odst. 3 pracovního řádu ostatních zaměstnanců stanoví, že úřad EPSO „poskytne jednotlivým orgánům na jejich žádost pomoc při výběru dočasných zaměstnanců, zejména vymezením obsahu testů a organizací výběrových řízení“. Článek 82 odst. 5 PŘOZ obsahuje totožné ustanovení týkající se smluvních zaměstnanců. Parlament proto dospěl k závěru, že tato ustanovení neukládají Parlamentu povinnost požádat úřad EPSO o pomoc při organizaci výběrového řízení. Poskytují Parlamentu pouze možnost požádat o takovou pomoc, pokud to považuje za nezbytné, v rámci své diskreční pravomoci organizovat výběrová řízení.

78. Stěžovatelka ve svých připomínkách připustila, že internetové stránky Parlamentu a dotčená brožura nejsou pro Parlament právně závazné. Uvedla však, že i když internetové stránky a brožura nejsou právně závazné, Parlament by neměl prostřednictvím těchto zdrojů poskytovat zavádějící informace o tom, jak Parlament přijímá své zaměstnance.

Posouzení veřejného ochránce práv

79. Veřejný ochránce práv předběžně konstatuje, že jak Parlament správně zdůraznil, pracovní řád ostatních zaměstnanců Parlamentu neukládá žádnou povinnost požádat úřad EPSO o pomoc při provádění výběrových řízení na dočasné a smluvní zaměstnance. Tvrzení obsažené v šetření veřejného ochránce práv se však netýkalo údajného porušení pracovního řádu ostatních zaměstnanců ze strany Parlamentu. Místo toho se týkal údajného nedodržování postupů ze strany Parlamentu, k němuž se veřejně zavázal, a to prostřednictvím svých internetových stránek a brožury.

80. Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle jeho ustálené rozhodovací praxe je sice nedodržování právních povinností formou nesprávného úředního postupu, avšak pojem nesprávného úředního postupu je širší než pojem zákonnosti.[12] Pokud by tedy Parlament nedodržel postupy, k nimž se veřejně zavázal prostřednictvím svých internetových stránek a/nebo brožury, jednalo by se o nesprávný úřední postup. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že pro tyto účely je relevantní spíše obsah informací poskytnutých Parlamentem než údajná nezávazná povaha jeho internetových stránek a brožury.

81. Podle dokumentů získaných v průběhu tohoto šetření byly na internetových stránkách Parlamentu uvedeny tyto informace:

„Jak se stanete úředníkem Společenství?

Evropský parlament, stejně jako všechny ostatní orgány EU, přijímá zaměstnance na základě výběrového řízení. Existují různé typy výběrových řízení na různých úrovních, což znamená, že se můžete ucházet o různá pracovní místa, jako je administrátor, právník, lingvista, tlumočník, překladatel, asistent, sekretářka, kvalifikovaný zaměstnanec atd.

Oznámení o výběrovém řízení se zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. EU) a v celostátních novinách. Chcete-li získat informace o oznámeních o výběrových řízeních a předpokládaném harmonogramu, klikněte na odkaz na Úřad pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO).

82. Podle názoru veřejného ochránce práv z předchozí pasáže vyplývá, jak správně uvedl Parlament, že tato stránka internetových stránek Parlamentu se týká náboru úředníků prostřednictvím výběrových řízení, a nikoli náboru dočasných a smluvních zaměstnanců. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že Parlament v tomto případě neporušil postup oznámený na jeho internetových stránkách.

83. Kromě toho brožura s názvem "Připojit se k Evropskému parlamentu - příležitosti pro mladé absolventy"uvádí v části nazvané "Profese administrátora v generálním sekretariátu"toto:

„Všechny informace o současných, nových a nadcházejících výběrových řízeních a o tom, jak se do nich přihlásit, jsou k dispozici na internetových stránkách Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) na této adrese: http://europa.eu/epso/“

84. Z výše uvedeného vyplývá, že tento výňatek z brožury se týkal rovněž organizace výběrových řízení na přijímání úředníků. Parlament tedy neporušil postup oznámený v projednávané věci.

85. Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že v této brožuře je v oddíle nazvaném „Smlouvy na dobu určitou pro administrátory v generálním sekretariátu“rovněž uvedeno toto:

„Na zaměstnance zaměstnané na základě smluv na dobu určitou se vztahují zvláštní pravidla. Veškeré informace o současných nebo připravovaných výzvách k vyjádření zájmu spolu s podrobnostmi o postupech podávání přihlášek jsou k dispozici na internetových stránkách Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) na této adrese: http://europa.eu/epso/“

86. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tato pasáž brožury se týkala přijímání dočasných a/nebo smluvních zaměstnanců Parlamentem, neboť úředníci jsou přijímáni na dobu neurčitou. V brožuře bylo navíc výslovně uvedeno, že „veškeré informace o současných a nadcházejících výzvách k vyjádření zájmu“lze nalézt na internetových stránkách úřadu EPSO (zvýraznění doplněno).

87. Podle názoru veřejné ochránkyně práv se proto Parlament zavázal zveřejnit podrobnosti o výběrových řízeních na dočasné a/nebo smluvní zaměstnance na internetových stránkách úřadu EPSO, nebo alespoň vyvolat takový dojem.

88. Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že Parlament ve svém stanovisku vysvětlil, že měl za to, že vzhledem k velmi specifickým požadovaným profilům by nebylo vhodné požádat EPSO o pomoc.[14] I když Parlament skutečně mohl mít oprávněné důvody nepožádat EPSO o pomoc za konkrétních okolností tohoto případu, skutečností zůstává, že veřejně oznámil, že "všechny informace o současných a nadcházejících výzvách k vyjádření zájmu"lze nalézt na internetových stránkách EPSO. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že dotčená brožura proto mohla uvést potenciální uchazeče v omyl, pokud jde o reklamu na volná pracovní místa ze strany Parlamentu.

89. Z těchto důvodů dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že se Parlament v tomto případě dopustil nesprávného úředního postupu.

90. Veřejný ochránce práv proto v tomto ohledu učiní kritickou poznámku.

F. Tvrzení o nezahrnutí výzev k vyjádření zájmu a/nebo příslušných popisů pracovní náplně, požadavků na kvalifikaci a zkušenosti do programu jednání správní rady

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

91. Stěžovatel tvrdil, že Parlament nezařadil výzvy k vyjádření zájmu, příslušné popisy pracovních míst a požadavky na kvalifikaci a zkušenosti na pořad jednání schůzí správní rady před zveřejněním výzev k vyjádření zájmu.

92. Parlament ve svém stanovisku uvedl, že správní rada nemá pravomoc posuzovat žádosti s ohledem na výzvy k vyjádření zájmu, což je výlučná pravomoc výběrové komise.

93. Ve své odpovědi na žádost veřejného ochránce práv o další informace Parlament uvedl, že správní rada byla pravidelně informována o postupu výběrového řízení na 13 pracovních míst smluvních zaměstnanců. Pokud jde o místo dočasného zaměstnance AD 12, Parlament uvedl, že úloha správní rady se omezuje na doporučení Parlamentu. Parlament dodal, že správní rada obdržela nezbytné informace a dokumenty, aby mohla vydat informované doporučení.

Posouzení veřejného ochránce práv

94. Podle názoru veřejného ochránce práv je hlavní otázkou, kterou je třeba řešit, to, zda správní rada měla zvážit výzvy k vyjádření zájmu před jejich zveřejněním.

95. V tomto ohledu je třeba analyzovat pravidla správní rady (dále jen "pravidla"). Konkrétně čl. 1 odst. 1 („Mise“) jednacího řádu stanoví následující (francouzsky):

„Le conseil de direction [správní rada] dohlíží na les travaux de création de la Maison de l'histoire européenne. Il prend les décisions fondamentales concernant les Missions de cet organisme (Péče o tělo) En particulier

-il détermine les grandes lignes de sa programmation;

-il supervise les activités de l'équipe chargée de la réalisation de ce projet;

-il proposed la nomination du directeur.“ (neoficiální překlad)

96. Podle názoru veřejného ochránce práv se nezdá, že by výzvy k vyjádření zájmu patřily mezi "zásadní rozhodnutí týkající se služebních cest"Domu evropských dějin. Zejména se nezdá, že by výzvy k vyjádření zájmu souvisely s hlavními směry programu Domu evropských dějin nebo s dohledem nad prací týmu odpovědného za tento projekt. Kromě toho, i když správní rada měla pravomoc navrhnout jmenování ředitele, neznamená to nutně, že musela zvážit výzvy k vyjádření zájmu.

97. Nezdá se tedy, že by správní rada měla zvažovat výzvy k vyjádření zájmu. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že Parlament nezařadil výzvy k vyjádření zájmu na pořad jednání schůzí správní rady před zveřejněním výzev k vyjádření zájmu. V průběhu šetření veřejného ochránce práv bylo navíc shromážděno mnoho důkazů na podporu tvrzení Parlamentu, že správní rada byla dobře informována o průběhu výběrového řízení, včetně zejména výběru ředitele Domu evropských dějin (tj. místa AD 12).

98. Šesté tvrzení by proto mělo být považováno za neopodstatněné.

G. K žalobě

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

99. Stěžovatel tvrdil, že Parlament by měl výběrové řízení zrušit a znovu jej inzerovat v souladu s pracovním řádem ostatních zaměstnanců a kodexem řádné správní praxe.

100. Parlament tvrzení stěžovatele zpochybnil, neboť se podle jeho názoru nedopustil žádného nesprávného úředního postupu.

Posouzení veřejného ochránce práv

101. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že jedno z tvrzení stěžovatele je částečně opodstatněné, jak je vysvětleno výše. Otázkou však zůstává, zda by zrušení výběrového řízení a jeho opětovná reklama představovaly vhodný způsob, jak odstranit nesprávný úřední postup vyplývající ze skutečnosti, že Parlament nesplnil svůj (alespoň zřejmý) závazek zveřejnit informace o tomto výběrovém řízení na internetových stránkách úřadu EPSO.

102. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že výběrové řízení již bylo ukončeno a byla provedena jmenování. Proto je nezbytné vyvážit na jedné straně zájmy stěžovatele a na druhé straně zájmy osob, které byly jmenovány, jakož i zájem služby. V této souvislosti je třeba věnovat zvláštní pozornost zásadě proporcionality a zásadě legitimního očekávání [15].

103. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že není vhodné vyzvat Parlament, aby zvážil zrušení výběrového řízení a jeho opětovnou reklamu. Tvrzení předložené stěžovatelem proto nemůže za okolností tohoto případu obstát. Veřejný ochránce práv navíc nemůže počítat s žádným jiným postupem, který by mohl případ nesprávného úředního postupu odstranit. Za těchto okolností veřejný ochránce práv případ uzavře kritickou připomínkou.

H. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následující kritickou poznámkou a následujícími dalšími poznámkami:

V brožuře týkající se náborových záležitostí Parlament uvedl, že veškeré informace o současných nebo nadcházejících výzvách k vyjádření zájmu o nábor dočasných nebo smluvních zaměstnanců budou zpřístupněny na internetových stránkách Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO). V projednávané věci však Parlament žádné takové informace nezpřístupnil prostřednictvím internetových stránek EPSO, což je v rozporu s jeho závazkem nebo přinejmenším v rozporu s dojmem, který vyvolal. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

Pokud jde o další tvrzení stěžovatele, nebyl zjištěn nesprávný úřední postup.

Stěžovatel a Parlament budou o tomto rozhodnutí informováni.

Další poznámky

(1) Parlament by mohl zvážit zveřejnění volných pracovních míst, která nejsou zveřejněna v Úředním věstníku nebo prostřednictvím úřadu EPSO, na svých internetových stránkách.

(2) Parlament by mohl, pokud a pokud používá „nepřímé“ prostředky pro zveřejňování volných pracovních míst, věnovat zvláštní pozornost potřebě poskytnout uchazečům přiměřenou lhůtu k podání přihlášky.

(3) V budoucích výzvách k vyjádření zájmu by Parlament mohl potenciální uchazeče informovat o tom, zda se pohovory uskuteční.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 23. července 2012.

---

[1] Viz například rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 1386/2002/IP proti Evropské komisi, body 1.1–1.2, a rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 353/99/ME proti Evropské komisi, bod 4.3.

[2] Obdobně viz věc Neirinck v. Komise, T-494/04, Sb. rozh. 2006, SC-I-A-2-259 a SC-II-A-2-1345, bod 101, věc Bataille v. Parlament, T-56/89, Recueil 1990, s. II-597, bod 42, a věc Chetcuti v. Komise, T-357/04, Sb. rozh. 2006, SC-I-A-2-255 a SC-II-A-2-1323, bod 49. Viz rovněž stanovisko generálního advokáta Bota ve věci Chetcuti v. Komise, C-16/07 P, Sb. rozh. 2008, s. I-7469, body 23 a 57.

[3] Věc T-357/04, Chetcuti v. Komise [2006] SC-I-A-2-255 a SC-II-A-2-1323, bod 51.

[4] Podle informací dostupných na jeho internetových stránkách: http://www.ne-mo.org

[5] Viz poznámka pod čarou 2 výše.

[6] Viz čl. 1 odst. 2 přílohy III služebního řádu.

[7] Viz judikatura uvedená v poznámce pod čarou 2.

[8] Věc F-35/08 Pachtitis v. Komise, rozsudek ze dne 15. června 2010, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí.

[9] Výše uvedený rozsudek ve věci Neirinck v. Komise, T-494/04.

[10] Výše uvedený rozsudek ve věci Pachtitis v. Komise, F-35/08, bod 52; odvolání Komise proti tomuto rozsudku bylo zamítnuto: Věc Pachtitis v. Komise, T-361/10 P, rozsudek ze dne 14. prosince 2011, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí.

[11] Viz například spojené věci T-110/03, T-150/03 a T-405/03 Sison v. Rada, rozsudek ze dne 26. dubna 2005, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 98: „vzhledem k domněnce legality každého prohlášení orgánu je třeba uvést, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že prohlášení Rady – že obdržela záporné stanovisko od dotčených států – je chybné.“

[12] Viz například bod 95 rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 1935/2008/FOR.

[13] Tyto informace jsou stále k dispozici na internetových stránkách Parlamentu http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/cs/0079d60a3f/Recruitment.html.

[14] Viz bod 15 tohoto rozhodnutí.

[15] Viz věc T-10/02, Girardot v. Komise, Sb. VS s. A-109 a II-483 (dále jen "prozatímní rozsudek"), body 85 až 87.