Skutečnosti předcházející sporu

1. Stěžovatelem je sdružení působící v oblasti ochrany přírodního pobřeží se sídlem na Kypru. Stěžuje si na rozhodnutí Evropské komise ze dne 24. ledna 2019 o ukončení řízení o nesplnění povinnosti [1], které zahájila proti Kyperské republice z důvodu porušení směrnice o stanovištích [2]. Údajné porušení práva EU se týkalo dopadu stavebního projektu „Limni Bay Resort“ na celistvost lokality významné pro Společenství / zvláštní oblasti ochrany sítě Natura 2000 [3] Periochi Polis-Giala a prioritního druhu 1224 Caretta caretta (mořská želva).

2. Stěžovatel tvrdí, že ukončení dotčeného řízení o nesplnění povinnosti představuje nesprávný úřední postup, neboť Komise nejednala v souladu se zákonem [4] a zásadou řádné správy.

K stížnosti Komisi a řízení o nesplnění povinnosti

3. Stěžovatel patřil mezi sdružení/nevládní organizace, které v této věci podaly Komisi stížnosti. Stěžovatel tak učinil zejména dne 26. července 2017. Dne 2. srpna 2017 ji Komise informovala, že vzhledem k tomu, že v této věci probíhá řízení o nesplnění povinnosti, bude její stížnost v průběhu tohoto řízení zohledněna.

4. Komise zahájila v roce 2014 řízení o nesplnění povinnosti proti Kypru z důvodu nesprávného provedení článku 6 směrnice o stanovištích. Komise zaslala tomuto státu dne 10. července 2014 výzvu a dne 29. dubna 2015 odůvodněné stanovisko [5]. V průběhu řízení o nesplnění povinnosti měla Komise kontakty a výměny s kyperskými orgány s cílem řešit zjištěné nedostatky a upravit projekt tak, aby mohl být navržen a proveden v souladu s normami a požadavky EU v oblasti životního prostředí.

5. Podle Komise byly v důsledku tohoto společného úsilí účinky stavebního projektu přehodnoceny a byla určena další konkrétní zmírňující opatření, která byla začleněna do environmentálních podmínek projektu.

6. Komise proto dne 24. ledna 2019 ukončila řízení o nesplnění povinnosti, aniž by zahájila soudní řízení proti Kypru, a uvedla, že „[p]okud vezmeme v úvahu, že některá opatření týkající se kontroly přístupu na pláž a zabránění vyrušování hnízdění mořských želv jsou nezbytná pro celkovou ochranu a správu zvláštní oblasti ochrany Periochi Polis-Gialia [...], měla by být zahrnuta do připravované ministerské vyhlášky o zavedení ochranných opatření pro tuto lokalitu podle čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích“.

7. Stěžovatel nebyl s výše uvedeným vývojem spokojen a obrátil se na veřejného ochránce práv, který uvedl, že Kyperská republika dosud nepřijala nezbytná zmírňující opatření a nevydala výše uvedenou ministerskou vyhlášku. Stěžovatel rovněž tvrdí, že Komise neodpověděla na jeho poslední dopisy a že jej oficiálně neinformovala o svém rozhodnutí ukončit řízení o nesplnění povinnosti.

Zjištění evropského veřejného ochránce práv

8. Komise má při vyřizování stížností na údajné porušení práva EU (dále jen „stížnosti na porušení práva“) širokou posuzovací pravomoc. Přezkum veřejné ochránkyně práv v takových případech může zahrnovat posouzení toho, zda Komise sdělila své stanovisko stěžovateli, poskytla mu příležitost vyjádřit se k tomuto stanovisku a pečlivě tato stanoviska zvážila. Pokud jde o opodstatněnost stížnosti na nesplnění povinnosti, přezkum analýzy Komise veřejným ochráncem práv se zaměřuje na zjištění, zda mohlo dojít ke zjevně nesprávnému posouzení. Pokud Komise splní své procesní povinnosti a nedopustí se zjevně nesprávného posouzení, veřejný ochránce práv obvykle dospěje k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

9.  Z informací, které stěžovatel předložil, nevyplývá, že by ve způsobu, jakým Komise vyřizovala stížnost na nesplnění povinnosti, existovaly procesní nesrovnalosti.

10. Dne 2. srpna 2017 Komise sloučila stížnost stěžovatele z července 2017 do probíhajícího řízení o nesplnění povinnosti v této věci, aby mohla být v této souvislosti přezkoumána. Dne 13. ledna 2019 zaslala Komise všem stěžovatelům v řízení o nesplnění povinnosti dopis o předběžném uzavření, v němž uvedla, že kyperské orgány provedly a sdělily Komisi nové studie, které určily příslušná zmírňující opatření k řešení dopadů na lokalitu [6].

11. Komise stěžovatele rovněž ujistila, že má v úmyslu situaci sledovat, aby zajistila úplnost a účinnost zmírňujících opatření.

12. Dne 24. ledna 2019 Komise řízení o nesplnění povinnosti uzavřela. Odpověděla rovněž na dopis podepsaný několika sdruženími/nevládními organizacemi a vysvětlila, že zmírňující opatření zahrnují přísnou kontrolu návštěv pláže a prevenci světelného znečištění. Kromě toho Komise dne 5. února 2019 napsala stěžovateli, že je na vnitrostátních orgánech, aby posoudily dopad dotčeného záměru na životní prostředí a provedly odpovídající posouzení v souladu se směrnicí o stanovištích [7].

13. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že odpovědi Komise stěžovateli byly přiměřené a vhodné a že Komise přesvědčivým způsobem vysvětlila důvody pro uzavření řízení o nesplnění povinnosti.

14. Kromě toho informace ve spisu nepodporují tvrzení stěžovatele, že Komise neodpověděla na jeho poslední dopisy.

15. Veřejný ochránce práv rovněž poukazuje na to, že stěžovatel může považovat za užitečné obrátit se na kyperského veřejného ochránce práv [8], který by mohl mít dobré předpoklady k tomu, aby podnikl kroky v návaznosti na to, zda kyperské orgány dodržely zmírňující opatření, která se vůči Komisi zavázaly přijmout na vnitrostátní úrovni.

Na základě informací poskytnutých stěžovatelem neshledává veřejný ochránce práv v tomto případě žádný nesprávný úřední postup [9].

Marta Hirschová-Ziembińská

Vedoucí oddělení šetření a informačních a komunikačních technologií – oddělení 1

Štrasburk, 17. července 2019

[1] Případ porušení povinnosti č. 2014/4091

[2] Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin [https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:31992L0043]

[3] Více informací o lokalitách sítě Natura 2000 podle směrnice o stanovištích je k dispozici zde: http://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/sites_hab/index_en.htm

[4] Stěžovatel tvrdí, že Komise nedodržela článek 17, čl. 191 odst. 2 a 3 a článek 258 SFEU, jakož i čl. 6 odst. 3[4] směrnice o stanovištích[4]. Podle názoru stěžovatele Komise rovněž porušila svou povinnost uplatňovat zásadu předběžné opatrnosti, jak je stanovena ve sdělení Evropské komise o zásadě předběžné opatrnosti (COM/2000/0001 final) [https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52000DC0001&from=EN], neboť nezohlednila dostupné vědecké údaje a důvodné vědecké pochybnosti o celkovém dopadu projektu.

[5] Komise na jedné straně zpochybnila skutečnost, že příslušné orgány vhodným způsobem neposoudily významný nárůst přítomnosti lidí a tlak způsobený stavebním projektem „Limni Bay Resort“, a na druhé straně skutečnost, že příslušné orgány neposoudily žádná klíčová alternativní řešení, a zejména vytvoření zóny bez výstavby mezi navrhovanou zástavbou a hnízdící pláží mořských želv ve vzdálenosti nejméně 475 m od moře (275 m od lokality sítě Natura 2000).

[6] Komise vysvětlila, že „klíčové otázky týkající se kontroly lidského tlaku na pláž, omezení dopadu osvětlení a záře oblohy a účinnosti nárazníkové zóny mezi výstavbou a pláží jsou nyní řešeny prostřednictvím příslušných zmírňujících opatření začleněných do povolení. To znamená, že projekt, který měl na začátku zásadní nedostatky, se výrazně zlepšil.“

[7] Čl. 6 odst. 3 směrnice.

[8] Γραφείο Επιτρόπου Διοικήσεως, Era House, Διαγόρου 2, 1097, Λευκωσία, Κύπρος, τηλ. +35722405500.

[9] Tato stížnost byla vyřízena v rámci delegovaného vyřizování případů v souladu s článkem 11 rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení.