Stížnost Evropské investiční bance

1. Stěžovatel je zaměstnancem Evropské investiční banky (EIB). Vyjádřil obavy s EIB ohledně některých dohod, které uzavřela pro své zaměstnance s poskytovateli zdravotní péče v Lucembursku. Jedna dohoda byla s nemocnicemi a druhá s lékaři a zubními lékaři. Podle obou dohod mohou poskytovatelé zdravotní péče fakturovat procentní příplatek pacientům, kteří pracují pro orgán EU (což je praxe nazývaná „přeplatky“).

2. V květnu 2017 zaslal stěžovatel EIB e-mail a požádal ji, aby na intranetovém blogu ^[1] vysvětlila, proč tyto dohody nadále „dodržuje“s ohledem na judikaturu EU zakazující cenovou diskriminaci ^[2] a pravidla EU týkající se práv pacientů na přeshraniční zdravotní péči ^[3]. EIB prostřednictvím svého intranetu odpověděla, že dohody „nejsou nezákonné“. Stěžovatel se domníval, že se tím neřeší jeho otázka týkající se právního vývoje, na který se odvolává. V červnu 2018 se obrátil na evropského veřejného ochránce práv a vyjádřil svůj názor, že EIB by měla obě dohody ukončit.

Reakce EIB

3. Veřejná ochránkyně práv požádala EIB, aby na otázku stěžovatele odpověděla, a jasně uvedla svůj postoj k právnímu vývoji, na který ji stěžovatel upozornil. 

4. EIB zaslala stěžovateli dvě odpovědi (v srpnu a září 2018). Uznala, že došlo k právnímu vývoji, který by mohl vyvolat otázky ohledně „legality předražení lékařských faktur v Lucembursku“. EIB však nesdílela názor stěžovatele, že dohody byly protiprávní. Podle jeho názoru se judikatura EU, na kterou odkázal, týkala různých skutečností ^[4]. Tuto judikaturu navíc nebylo možné použít k prokázání porušení unijního práva, protože se jednalo o rozhodnutí o předběžné otázce ^[5], které lucemburskému soudu poskytlo vodítko v odpovědi na jeho otázky týkající se výkladu unijního práva. Pokud jde o pravidla pro přeshraniční zdravotní péči ^[6], EIB poukázala na to, že se vztahují pouze na členské státy EU. EIB proto nebyla povinna dohody ukončit.

5. EIB se  nicméně domnívala, že právní vývoj zjištěný stěžovatelem by mohl být důvodem pro opětovné sjednání dohod.

6. Dne 10. září 2018 zaslala EIB zástupcům zaměstnanců a členům svého smíšeného výboru pro zdravotní pojištění dopis, v němž je informovala, že se společně s Evropskou komisí rozhodla od 1. října 2018 ukončit dohodu s lékaři a zubními lékaři. Od té doby by lékaři a zubní lékaři v Lucembursku měli zaměstnancům EIB účtovat stejnou částku jako místním pacientům.

7. Pokud jde o dohodu s nemocnicemi, EIB uvedla, že spolupracuje s Komisí na posouzení, zda ji ukončit. V lednu 2019 v dalším dopise ^[7] zaslaném stěžovateli EIB uvedla, že k dohodě s nemocnicemi zaujala opatrnější přístup a rozhodla se ji prozatím neukončit, aby zaměstnanci EIB nemuseli platit nadměrně nákladné nemocniční poplatky.

Zjištění evropského veřejného ochránce práv

8. Veřejná ochránkyně práv oceňuje úsilí stěžovatele zajistit, aby v případě pochybností o tom, jak orgány EU vynakládají peníze daňových poplatníků, byly náležitě řešeny.

9. EIB vyřešila aspekt „neodpovězení“ tohoto případu tím, že poskytla jasnou a přiměřenou odpověď na otázku stěžovatele.

10.  Pokud jde o tvrzení, že by EIB měla odstoupit od dohod, EIB mezitím ukončila dohodu s lékaři a zubními lékaři. Pokud jde o dohodu s nemocnicemi, EIB uvedla, že tato otázka je stále předmětem přezkumu, a vysvětlila proč.^[8] Z těchto důvodů se veřejný ochránce práv domnívá, že žádná další šetření týkající se tohoto aspektu stížnosti nejsou odůvodněná.

11. S ohledem na výše uvedené veřejný ochránce práv uzavírá tento případ s následujícími zjištěními ^[9].

Evropská investiční banka stěžovateli odpověděla, a proto tento aspekt případu vyřešila.

Žádná další šetření týkající se ostatních vznesených otázek nejsou odůvodněná.

Lambros Papadias

Vedoucí šetření – oddělení 3

Štrasburk, 21. června 2019

[1] EIB zveřejňuje informace na svém intranetu, aby mohla komunikovat se svými zaměstnanci.

[2] Rozsudek (rozhodnutí o předběžné otázce) Evropského soudního dvora ze dne 3. října 2000, Angelo Ferlini, C-411/98: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=45706&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=7479553.

[3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32011L0024

[4] Věc Ferlini se týkala nákladů na péči v mateřství. Soudní dvůr EU rozhodl, že „[p]oužití sazeb poplatků za lékařskou a nemocniční péči v mateřství, které jsou vyšší než sazby platné pro rezidenty zapojené do vnitrostátního systému sociálního zabezpečení, skupinou poskytovatelů zdravotní péče jednostranně vůči úředníkům ES představuje diskriminaci na základě státní příslušnosti [...], pokud v tomto ohledu neexistuje objektivní odůvodnění“.

[5] Další informace o rozhodnutích o předběžné otázce viz https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=LEGISSUM%3Al14552.

[6] V čl. 4 odst. 4 směrnice 2011/24/EU se stanoví, že „[č]lenské státy zajistí, aby poskytovatelé zdravotní péče na jejich území uplatňovali stejný sazebník poplatků za zdravotní péči pro pacienty z jiných členských států jako pro domácí pacienty ve srovnatelné zdravotní situaci nebo aby účtovali cenu vypočtenou podle objektivních a nediskriminačních kritérií, pokud pro domácí pacienty neexistuje srovnatelná cena.“

[7] Rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv ze dne 7. května 2019 ve stížnosti 1882/2018/MH, k dispozici na adrese https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/113548

[8] Komise nedávno informovala stěžovatele, že analyzuje dohodu s nemocnicemi a v současné době spolupracuje s lucemburskými orgány na její změně na přechodné období, dokud Lucembursko neprovede reformy sociálního zabezpečení. Pokud jednání nebudou úspěšná, mohly by se orgány EU rozhodnout dohodu ukončit. Rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv ze dne 8. května 2019 ve věci 2065/2018/MH o tom, jak Evropská komise řešila e-mail týkající se dohody s lucemburskými nemocnicemi: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/113549

[9] Tato stížnost byla vyřízena v rámci delegovaného vyřizování případů v souladu s článkem 11 rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení.