Vážený pane B.,
dne 15. října 1998 jste jménem Mezinárodního ústavu pro prevenci zneužívání drog (dále jen "IFLD") podal stížnost na údajné nezaplacení konečné částky projektu D - ID 91/42 "Zlepšení léčebného, dokumentačního a preventivního programu" v Bombaji financovaného Evropskou komisí.
Dne 14. prosince 1998 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 31. března 1998 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Neposlal jste žádné připomínky.
Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledek dotazů, které byly učiněny.
Omlouvám se za dobu potřebnou k vyřízení Vaší stížnosti.

Stížnost

Stěžovatel tvrdí, že Komise nezaplatila částku 93 781 ECU. Neplacení se projevilo již v květnu 1994. Mezi tímto datem a říjnem 1998 se stěžovatel pokusil získat nezaplacenou částku korespondenčně.

Šetření

Stanovisko Komise
Komise v říjnu 1991 souhlasila s financováním výzkumného střediska Sparc National Addiction Research Center v indické Bombaji z prostředků vnější pomoci po dobu tří let. Maximální výše grantu měla činit 261,700 ECU, což odpovídá 71,23 % odhadovaných nákladů na projekt. Za předpokladu, že dohodnuté rozpočtové položky jsou orientační, měl být skutečný příspěvek Komise vypočten v rámci tohoto limitu na základě „skutečných“ nákladů, které skutečně vznikly. IFLD bylo vyplaceno celkem 155 000 ECU jako zálohové a průběžné platby.
Jak však potvrdil audit útvarů Komise, ukázalo se, že celkové způsobilé výdaje na projekt za celé období projektu nikdy nepřekročily ekvivalent 161.174 ECU, takže konečný závazek Komise v reálných hodnotách činí celkem 114.804 ECU a 40.196 ECU, které již byly vyplaceny navíc, by musely být proplaceny.
Pokud jde o jednotlivé rozpočtové položky, IFLD buď fakturovala nezpůsobilé výdaje, nebo požadovala platbu za části projektu, které nebyly řádně realizovány. Z auditu vyplynulo, že nebylo zakoupeno vybavení, na jehož nákup byl stanoven rozpočet, např. sanitka, a že nebyly provedeny ani jiné části projektu, například vzdělávací činnosti. Namísto toho byly finanční prostředky Evropského společenství použity na splacení starých dluhů příjemce, jakož i na úhradu provozních výdajů nezahrnutých do projektu a dokonce souvisejících s činnostmi v jiných částech Indie.
Komise proto zamítla žádost společnosti IFLD o zaplacení zbývající poslední splátky ve výši 93 781 Ecus, jak bylo požadováno. Komise vydala příkaz k navrácení částky 40.196 ECU v plné výši, která byla vyplacena nad rámec jejích závazků vůči IFLD.
Stěžovatel se ke stanovisku Komise nevyjádřil.

ROZHODNUTÍ

Údajné nezaplacení konečné částky projektu D-ID 91/42 Zlepšení léčebného, dokumentačního a preventivního programu v Bombaji
1.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise nevyplatila IFLD konečnou částku 93.781 Ecus projektu D-ID 91/42.
1.2 Komise tvrdí, že audit útvarů Komise potvrdil, že celkové způsobilé výdaje projektu za celé období projektu nikdy nepřekročily ekvivalent 161.174 ECU. Konečný závazek Komise v reálných hodnotách tedy činil celkem 114 804 ECU a 40 196 ECU, které již byly vyplaceny nadměrně, by muselo být vráceno. Audit dále ukázal, že zařízení, na jehož nákup byl stanoven rozpočet, nebylo zakoupeno a že jiné části projektu, jako jsou vzdělávací činnosti, nebyly provedeny.
1.3 V této souvislosti a s ohledem na zásady řádného finančního řízení veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise ve svém stanovisku poskytuje důkazy o tom, že měla skutečné důvody zamítnout žádost IFLD o zaplacení zbývající poslední splátky ve výši 93 781 ECU požadované stěžovatelem.
2 Závěr
Na základě šetření evropské veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv se proto rozhodla případ uzavřít.
O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.
Upřímně,
Jacob SÖDERMAN