Skutečnosti předcházející stížnosti [1]

1. Stěžovatel pozorně sleduje provádění acquis v oblasti životního prostředí v Irsku. Je autorem řady publikací, včetně knihy s názvem "Irská volba: Politika EU v oblasti životního prostředí nebo zelená ekonomika“.

2. V polovině roku 2009 se stěžovatel písemně obrátil na zastoupení Komise v Irsku (dále jen „dublinský úřad“) s odkazem na zápis ze schůzky mezi úředníky Komise a nevládními organizacemi působícími v oblasti životního prostředí, která se konala v Irsku. Přiložil dokument, který předložil irskému parlamentu, a odkázal na Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí uzavřenou v dánském Aarhusu dne 25. června 1998 (dále jen "Aarhuská úmluva")[2]. Stěžovatel byl znepokojen nesprávným uplatňováním politiky a právních předpisů EU v oblasti životního prostředí v Irsku. Chtěl se touto záležitostí zabývat společně s úředníky Komise, kteří se zúčastnili výše uvedeného zasedání, a to s ohledem na situaci v Irsku a na to, jak by ji bylo možné zlepšit.

3. Dublinský úřad předal výše uvedenou korespondenci stěžovatele generálnímu ředitelství Komise pro životní prostředí.

4. Dne 13. září 2009 se stěžovatel opět písemně obrátil na dublinský úřad. Mimo jiné poukázal na to, že podle jeho názoru irské orgány brání provádění acquis EU v oblasti životního prostředí. Měl rovněž za to, že irské orgány nevynaložily žádné úsilí na řešení problému přístupu ke spravedlnosti nebo souladu s Aarhuskou úmluvou. Podle jeho názoru to vedlo k obrovským obchodním příležitostem pro ty, kteří se zabývají využíváním nefunkční energetické politiky. Tímto jednáním, které bylo v rozporu s právními předpisy EU, trpěly irské technické zdroje a irské hospodářství. Vzhledem k tomu, že v důsledku toho došlo ke ztrátě pracovních míst, bylo třeba tyto otázky rychle řešit.

5. Dne 18. září 2009 vyzvalo GŘ pro životní prostředí stěžovatele, aby předložil návrhy, jak zlepšit uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí v Irsku, zejména s ohledem na Aarhuskou úmluvu. Navrhla, že by mohlo být užitečné, kdyby stěžovatel spolupracoval s environmentální nevládní organizací v Irsku, která má podobné cíle jako on. Pokud by však stěžovatel měl konkrétní stížnosti týkající se možného porušení právních předpisů EU v oblasti životního prostředí v Irsku, mohl by tyto stížnosti vznést přímo u GŘ pro životní prostředí tím, že mu poskytne shrnutí problémů a příslušných právních předpisů, o nichž se domníval, že byly porušeny.

6. Stěžovatel odpověděl, že podle jeho názoru irské orgány obecně nedodržují právní rámec EU. To jasně dokládá velký počet věcí podaných k Soudnímu dvoru Evropské unie proti Irsku. Stěžovatel poskytl Komisi příklady vnitrostátních orgánů, kterým zaslal řadu dokumentů a žádostí podle Aarhuské úmluvy a/nebo u nichž podal stížnosti. Podle stěžovatele někteří jednoduše ignorovali jeho Aarhuské požadavky. Jiní odmítli odpovědět. Veřejné prostředky byly využívány k dezinformování veřejnosti o přínosu vědeckých a technických zdrojů pro irskou společnost. V tomto ohledu stěžovatel odkázal na „irský program větrné energie“, což je projekt v hodnotě 30 miliard EUR, který byl podle stěžovatele schválen, aniž by byla veřejnost informována o jeho nákladech, přínosech, dopadech nebo alternativách. Podle názoru stěžovatele neměly obrovské finanční náklady programu podle acquis v oblasti životního prostředí žádné opodstatnění. Bylo by mnohem snazší získat výhody acquis s jinými technologiemi, jako je spalování odpadu. Podle jeho názoru však použití těchto technologií bránila irská vláda. Stěžovatel poukázal na právo na řádnou správu stanovené v Listině základních práv EU a měl za to, že občané mají takové právo, pokud jde o záležitosti týkající se provádění acquis v oblasti životního prostředí. Zeptal se, jak bude Komise tuto otázku řešit.

7. Dne 5. října 2009 stěžovatel znovu napsal GŘ pro životní prostředí o programu větrné energie v Irsku. Podle něj neměl program žádný zdravý hospodářský nebo technický základ. Porušil rovněž základní právní předpisy EU, neboť veřejnost nebyla informována o jeho skutečných nákladech a přínosech a o dostupných alternativách k nim. Podle názoru stěžovatele bránily irské orgány jiným úspornějším a prospěšnějším možnostem, které by mohly dosáhnout cílů stanovených ve směrnici o elektřině z obnovitelných zdrojů [3] nebo v následné směrnici o obnovitelných zdrojích energie [4], zejména spalování odpadní biomasy a anaerobní digesci odpadů. Podle stěžovatele byl program větrné energie navíc v rozporu s pokyny EU ke státní podpoře na ochranu životního prostředí [5]. Kromě toho se mnoho dodavatelů a provozovatelů odvětví větrné energie chovalo neeticky. V tomto ohledu stěžovatel odkázal na vysoké představitele z jiných členských států, kteří podle něj irským sdělovacím prostředkům sdělili nesprávné informace, aby ovlivnili veřejné mínění a prodej větrné technologie. Stěžovatel se rovněž obrátil na velvyslanectví členského státu v Dublinu s několika žádostmi o přístup k informacím týkajícím se instalace sedmi turbín u irského východního pobřeží, které navrhla jedna univerzita tohoto členského státu. Tyto žádosti však byly jednoduše ignorovány. Podle stěžovatele je technologie větrné energie nevhodná k dosažení snížení emisí oxidu uhličitého. Listina základních práv EU stanoví právo na odpověď, na řádnou správu a na náhradu škody v případech, kdy politiky EU nejsou řádně prováděny.

8. Dne 6. října 2009 GŘ pro životní prostředí odpovědělo, že by bylo užitečné, kdyby stěžovatel mohl poskytnout shrnutí konkrétních právních předpisů EU, které jsou v sázce. Vysvětlila, že směrnice o obnovitelných zdrojích energie má být členskými státy provedena do 5. prosince 2010. Orgánem odpovědným za sledování provádění směrnice je GŘ pro energetiku, které je samostatným útvarem Komise. Pokud by se stěžovatel domníval, že záležitosti týkající se jeho žádostí o přístup k informacím o životním prostředí vyvolávají otázky nesprávného uplatňování směrnice o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí [6], za něž je odpovědný, měl by shrnout dotčené žádosti, jakož i údajná pochybení, a Komise by na ně upozornila orgány dotčených členských států.

9. Téhož dne stěžovatel odpověděl s tím, že irské orgány nezohlednily definice "obnovitelné energie"a "biomasy z odpadu"stanovené ve směrnici o elektřině z obnovitelných zdrojů energie. Provádění programu pro energii z obnovitelných zdrojů v Irsku bylo podle stěžovatele mimořádně zkreslené, pokud jde o dosažení maximálního technického rozsahu elektřiny vyráběné větrnou energií. Více než poloviny z předpokládaných 4 milionů tun úspor skleníkových plynů by bylo možné dosáhnout přechodem od skládkování odpadů k "odpadním energetickým technologiím", což by umožnilo soulad se "směrnicí o skládkách"[7]. Dalších snížení by mohlo být dosaženo prováděním projektů bioplynu založených na anaerobní digesci, které by vedly ke zlepšení životního prostředí v oblasti působnosti „rámcové směrnice o vodě“[8]. Podle stěžovatele by výše uvedená opatření s náklady nižšími než 1 miliarda EUR dosáhla stejného snížení úspor skleníkových plynů, zlepšila životní prostředí tím, že by umožnila soulad s jinými směrnicemi acquis v oblasti životního prostředí, měla mnohem delší provozní životnost a vedla k nižším poplatkům za elektřinu. Snahy stěžovatele o zveřejnění těchto informací však byly vždy mařeny. Zejména irská vláda běžně zamítala jeho žádosti o informace.

10. Dne 18. října 2009 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.

Předmět šetření

11. Stěžovatel tvrdil, že se Komise řádně nezabývala jeho sdělením ze dne 5. října 2009. Zdálo se, že to považuje za stížnost týkající se porušení právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a energetiky v Irsku, konkrétně směrnice o elektřině z obnovitelných zdrojů energie a směrnice o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí.

12. Stěžovatel tvrdil, že Komise by se jeho stížností měla řádně zabývat.

13. Dne 12. března 2011 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že původně podal žádost o přístup veřejnosti k dokumentům GŘ pro životní prostředí a GŘ pro energetiku a později také GŘ pro oblast klimatu (dále jen „GŘ Clima“). GŘ Clima informovalo stěžovatele dne 3. března 2011, že na jeho žádost odpoví do 23. března 2011.

14. Pokud si stěžovatel předložením výše uvedených informací přál podat nové tvrzení, veřejný ochránce práv se jím nemůže zabývat. Konstatuje, že v době, kdy s ním stěžovatel v této věci komunikoval (12. března 2011), Komise o této žádosti ještě nerozhodla [9]. Pokud by stěžovatel nebyl spokojen s konečným rozhodnutím Komise o jeho žádosti o přístup k dokumentům [10], může zvážit podání nové stížnosti veřejnému ochránci práv.

Šetření

15. Dne 13. ledna 2010 postoupil veřejný ochránce práv stížnost předsedovi Komise k vyjádření stanoviska.

16. Dne 20. dubna 2010 obdržel veřejný ochránce práv stanovisko Komise, které předal stěžovateli s výzvou k vyjádření. Připomínky stěžovatele obdržela veřejná ochránkyně práv dne 28. dubna a 10. května 2010.

17. Dne 29. října 2010 zahájil veřejný ochránce práv další šetření stížnosti tím, že Komisi položil konkrétní otázky a předal jí připomínky stěžovatele.

18. Komise odpověděla dne 22. prosince 2010. Veřejná ochránkyně práv předala odpověď Komise stěžovateli k vyjádření.

19. Stěžovatel mezitím ve dnech 2. listopadu a 4. prosince 2010 předložil další informace a ve dnech 16. a 28. ledna, 12. března a 15. července 2011 zaslal své připomínky k výše uvedené odpovědi Komise [11].

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

Úvodní poznámka

20. Veřejný ochránce práv bere na vědomí občasné odkazy stěžovatele na záležitosti spadající do působnosti vnitrostátních orgánů [12].

21. V zájmu jasnosti veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že činnost vnitrostátních veřejných orgánů nespadá do jeho mandátu. Veřejný ochránce práv může přijímat pouze stížnosti na údajný nesprávný úřední postup orgánů, institucí a jiných subjektů Unie.

A. Tvrzení o nesprávném projednání stížnosti na porušení právních předpisů a souvisejícího tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

22. Komise ve svém stanovisku tvrdila, že informace poskytnuté stěžovatelem v jeho e-mailu ze dne 5. října 2009 byly velmi široké povahy a že nikdy neodkazoval na konkrétní korespondenci nebo dokumentaci, které by mu mohly pomoci při zjišťování možného porušení právních předpisů EU v oblasti životního prostředí.

23. Komise se proto domnívá, že není v zájmu řádné správy vynakládat omezené zdroje EU na následná opatření a pokusy odpovědět na každou otázku, jakkoli vágní, která je vznesena v souvislosti se stížností.

24. Bez ohledu na výše uvedené Komise veřejnou ochránkyni práv ujistila, že je odhodlána usilovat o řádné provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a že je připravena přezkoumat všechna doložená tvrzení o porušení práva EU. V tomto ohledu zdůraznila, že opakovaně žádala stěžovatele o poskytnutí dalších podrobností.

25. Kromě toho Komise vysvětlila, že dne „21. února 2010“jí stěžovatel zaslal další e-mail, v němž znovu poukázal na to, že irské orgány obecně nevyhověly žádostem o přístup k informacím o životním prostředí. Následující den Komise požádala stěžovatele, aby poskytl podrobné informace o povaze jednotlivých podaných žádostí a o odpovědi irských orgánů. Stěžovatel poté dne 24. února 2010 předložil podrobné připomínky.

26. V tomto ohledu Komise zdůraznila, že dne 18. března 2010 zaevidovala výše uvedenou korespondenci jako stížnost ve svém ústředním registru (CHAP) a že v době, kdy zaslala veřejnému ochránci práv své stanovisko, korespondenci stále přezkoumávala. Komise rovněž uvedla, že pokud byly v informacích poskytnutých stěžovatelem zjištěny případy, v nichž byly zjištěny problémy s nedodržováním ustanovení směrnice o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a mechanismy přezkumu uvedené směrnice byly vyčerpány, předloží je přímo irským orgánům. Rovněž včas informuje stěžovatele o výsledku svého posouzení otázek týkajících se přístupu k informacím o životním prostředí.

27. Ve své odpovědi na žádost veřejného ochránce práv o další informace, a to

„s ohledem na e-mail GŘ pro životní prostředí ze dne 6. října 2009 vysvětlete, zda GŘ pro životní prostředí předalo GŘ pro energetiku obavy stěžovatele týkající se souladu irských orgánů se [směrnicí o elektřině z obnovitelných zdrojů energie] nebo se [směrnicí o obnovitelných zdrojích energie], a v případě, že tak učinilo, vysvětlete, zda jeho prohlášení v jeho stanovisku, že se v souhrnu zabýval „opakovanými žádostmi stěžovatele o poskytnutí dalších podrobností“, pokud jde o údajné porušení právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a energetiky v Irsku, znamená, že GŘ pro energetiku mezitím nepřijalo žádné opatření, a rovněž uveďte podrobnosti o výše uvedených „opakovaných žádostech“, neboť veřejný ochránce práv [byl] informován pouze o jedné takové žádosti v návaznosti na korespondenci stěžovatele Komisi ze dne 5. října 2009.“

Komise odkázala na veškerou korespondenci vyměněnou se stěžovatelem a uvedla, že GŘ pro životní prostředí nepředalo GŘ pro energetiku původní připomínky stěžovatele ze dne 5. října 2009 týkající se směrnice o elektřině z obnovitelných zdrojů energie. Důvodem bylo, že Komise v této fázi čekala na odpověď stěžovatele na jeho výzvu k poskytnutí dalších informací. GŘ pro životní prostředí nicméně stěžovatele jasně informovalo, že směrnici o elektřině z obnovitelných zdrojů energie se zabývá GŘ pro energetiku. Stěžovatel ji proto mohl kontaktovat přímo.

28. Komise dodala, že GŘ pro životní prostředí i GŘ pro energetiku naplánovaly společnou schůzku se stěžovatelem na 3. prosince 2010. Stěžovatel měl proto příležitost předložit a vysvětlit všechny své obavy přímo úředníkům obou GŘ.

29. Ve svých připomínkách k odpovědi Komise žadatel nejprve doplnil další obavy týkající se údajné situace v Irsku, pokud jde o energii, odpady, průmyslový rozvoj a přístup k informacím o životním prostředí. Přiložil několik nových dokumentů týkajících se jeho žádostí o přístup k informacím o životním prostředí, které zaslal irským orgánům.

30. Zadruhé stěžovatel uvedl, že byl schůzkou ze dne 3. prosince 2010 zklamán. Ačkoli byl schopen vysvětlit situaci nesprávného úředního postupu a "porušení Aarhuské úmluvy"v Irsku, úředníci Komise zjevně nepřezkoumali"obsah rozsáhlé dokumentace předložené k řízení o stížnosti CHAP (2010) 00645"a nebyli připraveni zabývat se vznesenými záležitostmi.

31. Zatřetí stěžovatel shledal nedostatečným stanovisko Komise, že případy nedodržení směrnice o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí upozorní až poté, co tyto případy zjistí a vyčerpá mechanismy přezkumu stanovené touto směrnicí. Požádal, aby se GŘ pro životní prostředí znovu setkalo s ním a s řadou dalších odborníků, které uvedl ve svých připomínkách.

32. Stěžovatel nakonec informoval veřejného ochránce práv, že předložil sekretariátu Aarhuské úmluvy sdělení týkající se dodržování některých ustanovení úmluvy ze strany EU v souvislosti s programem pro energii z obnovitelných zdrojů v Irsku. Výbor pro dohled nad dodržováním Aarhuské úmluvy shledal sdělení stěžovatele přípustným a zaslal v tomto ohledu GŘ pro životní prostředí žádost o informace [13]. Ten na konci června 2011 odpověděl Výboru pro dohled nad dodržováním Aarhuské úmluvy.

Posouzení veřejného ochránce práv

Obavy stěžovatele týkající se směrnice o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí

33. Veřejná ochránkyně práv přezkoumala příslušnou korespondenci, kterou Komise přiložila ke svému stanovisku a odpověděla na jeho žádost o další informace. Ve svém e-mailu ze dne 22. února 2010 informovalo GŘ pro životní prostředí stěžovatele, že má v úmyslu zahájit řízení o stížnosti v souvislosti s jeho tvrzeními o nedodržení požadavků směrnice o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí. GŘ pro životní prostředí vyzvalo stěžovatele, aby mu poskytl podrobnosti o jednotlivých žádostech, zejména data původních žádostí, příslušné orgány a požadované informace o životním prostředí. Požádala rovněž stěžovatele, aby jí dále poskytl data odpovědí vnitrostátních orgánů a (případné) důvody, proč mu neposkytl přístup k požadovaným informacím, jakož i podrobnosti o případných odvolacích řízeních, která mohl zahájit.

34. Stěžovatel poskytl požadované informace. V důsledku toho Komise dne 18. března 2010 zaevidovala tyto informace jako stížnost „CHAP (2010) 00645“a informovala stěžovatele, že je přezkoumá.

35. Kromě toho se úředníci GŘ pro životní prostředí se stěžovatelem osobně setkali.

36. Ačkoli tedy konstatuje, že stěžovatel se v souhrnu domnívá, že již Komisi poskytl dostatečné informace ve svých dřívějších sděleních a že GŘ pro životní prostředí není ochotno tuto záležitost řádně prošetřit, veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise nakonec dodržela své vlastní sdělení Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství (dále jen "sdělení")[14].

37. Článek 3 sdělení, nadepsaný "Zaznamenávání stížností", stanoví:

„[k]aždá korespondence, která bude pravděpodobně prošetřena jako stížnost, se zaznamená do centrálního registru stížností vedeného generálním sekretariátem Komise...“

Článek 4 sdělení, nadepsaný "Potvrzení o přijetí", stanoví:

„[c] nebo korespondenci zaregistrovanou jako stížnost potvrdí generální tajemník znovu do jednoho měsíce ode dne odeslání původního potvrzení. V tomto potvrzení musí být uvedeno číslo stížnosti, které musí být uvedeno ve veškeré korespondenci...“

Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že potvrzení Komise o přijetí ze dne 18. března 2010 podepisuje vedoucí oddělení GŘ pro životní prostředí, a odkazuje na korespondenci stěžovatele „ze dne 17. února 2010“.

38. Ačkoli se zdá, že existuje určitý rozpor, pokud jde o skutečné datum příslušné stížnosti stěžovatele (17. nebo 21. února 2010), skutečností zůstává, že Komise nakonec jednala vhodným způsobem a reagovala na tvrzení stěžovatele, že by se měla zabývat jeho stížností na porušení směrnice o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí.

39. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v souvislosti s tímto aspektem stížnosti nejsou odůvodněna žádná další šetření.

Obavy stěžovatele týkající se směrnice o elektřině z obnovitelných zdrojů energie

40. Pokud jde o tvrzení stěžovatele a související tvrzení týkající se porušení směrnice o elektřině z obnovitelných zdrojů energie (nebo související směrnice o obnovitelných zdrojích energie), bylo nepochybně na GŘ pro energetiku, a nikoli na GŘ pro životní prostředí, aby se těmito záležitostmi zabývalo.

41. GŘ pro životní prostředí však GŘ pro energetiku nepředalo informace, které obdrželo od stěžovatele, aby mohlo přijmout vhodná následná opatření. Ačkoli veřejný ochránce práv souhlasí s tím, že Komise musí mít na paměti způsob, jakým uplatňuje své zdroje při vyřizování stížností na porušení práva EU, zdůrazňuje rovněž, že by to nemělo být na úkor zásad řádné správy. V tomto ohledu odkazuje na článek 15 Evropského kodexu řádné správní praxe („Povinnost předat věc příslušnému útvaru orgánu“) a zdůrazňuje, že

„1. Je-li dopis nebo stížnost adresována [...] generálnímu ředitelství [...], které nemá pravomoc se jimi zabývat, jeho útvary zajistí, aby byl spis neprodleně předán příslušnému útvaru orgánu. 2. Útvar, který dopis nebo stížnost původně obdržel, uvědomí o tomto předání autora a uvede jméno a telefonní číslo úředníka, jemuž byl spis předán. 3. Úředník upozorní veřejnost nebo organizaci na jakékoli chyby nebo opomenutí v dokumentech a poskytne příležitost k jejich nápravě.“

42. Aby byla dodržena výše uvedená zásada řádné správy, mělo GŘ pro životní prostředí příslušné stížnosti stěžovatele ihned po jejich obdržení předat GŘ pro energetiku, místo aby předpokládalo, že tak nakonec učiní on sám. Informace původně poskytnuté stěžovatelem byly dostatečné k řádnému určení příslušného GŘ. GŘ pro životní prostředí proto nemuselo čekat na další informace od stěžovatele, aby mohly být jeho příslušné stížnosti předány GŘ pro energetiku. Pokud tak GŘ pro životní prostředí neučiní, jedná se o nesprávný úřední postup.

43. Výše uvedený nesprávný úřední postup však nemá žádné závažné důsledky, neboť je nesporné, že se stěžovatel mohl dne 3. prosince 2010 osobně setkat s úředníkem GŘ pro energetiku. Během této schůzky stěžovatel předložil veškeré informace, které považoval za užitečné k tomu, aby GŘ pro energetiku mohlo navázat na jeho stížnost týkající se údajného porušení směrnice o elektřině z obnovitelných zdrojů energie. Tím, že Komise svolala výše uvedenou schůzi, byla nakonec také schopna vyřešit obavy stěžovatele týkající se porušení směrnice o elektřině z obnovitelných zdrojů energie. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v souvislosti s tímto aspektem stížnosti nejsou nutná žádná další šetření.

44. Veřejná ochránkyně práv dále bere na vědomí závazek Komise vyjádřený v jejím stanovisku, že „bude usilovat o správné provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí v celé EU a že přezkoumá všechna doložená tvrzení o porušení práva EU.“ V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv odkazuje na rozsáhlou dokumentaci, kterou mu stěžovatel zaslal, a zdůrazňuje značný čas a úsilí vynaložené stěžovatelem na to, aby se pokusil poskytnout Komisi informace týkající se údajného selhání irských orgánů při řádném provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí. S ohledem na ujištění Komise, že bude i nadále plně podporovat svou úlohu „strážkyně Smluv“, veřejný ochránce práv věří, že Komise náležitě zváží informace poskytnuté stěžovatelem dne 2. listopadu a 4. prosince 2010 a ve dnech 16. a 28. ledna, 12. března a 15. července 2011 v rámci postupu pro podávání stížností CHAP (2010) 00645. Předává proto výše uvedené informace Komisi k patřičnému zvážení a následným opatřením. Veřejný ochránce práv učiní v tomto ohledu další poznámku.

B. Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Žádné další šetření stížnosti není odůvodněné.

Stěžovatel a předseda Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Další poznámky

S ohledem na ujištění Komise, že bude i nadále plně podporovat svou úlohu „strážkyně Smluv“, veřejný ochránce práv věří, že Komise náležitě zváží informace poskytnuté stěžovatelem dne 2. listopadu a 4. prosince 2010 a ve dnech 16. a 28. ledna, 12. března a 15. července 2011 v rámci postupu pro podávání stížností CHAP (2010) 00645. Předává proto výše uvedené informace Komisi k patřičnému zvážení a následným opatřením.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 27. září 2011.

---

[1] Stížnost, připomínky stěžovatele ke stanovisku Komise a připomínky k její odpovědi na žádost veřejného ochránce práv o další informace jsou rozsáhlé. V tomto rozhodnutí jsou proto shrnuty pouze skutečnosti, které jsou relevantní pro tvrzení a tvrzení uvedené níže v části "Předmět šetření".

[2] Organizace spojených národů, Treaty Series, sv. 2161, s. 447.

[3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou, Úř. věst. L 283, s. 33.

[4] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. 2009, L 140, s. 16).

[5] Bod 1.3.5 pokynů nazvaný "Proporcionalita podpory" stanoví, že "(30) Podpora se považuje za přiměřenou pouze tehdy, pokud stejného výsledku nelze dosáhnout s menší podporou. Kromě toho může proporcionalita rovněž záviset na stupni selektivity opatření, Úř. věst. 2008, C 82, s. 1.

[6] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS, Úř. věst. 2003, L 41, s. 26.

[7] Veřejný ochránce práv chápe odkaz stěžovatele tak, že odpovídá směrnici Rady 1991/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů, Úř. věst. 1999, L 182, s. 1.

[8] Veřejný ochránce práv chápe odkaz stěžovatele tak, že odpovídá směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, Úř. věst. 2000, L 327, s. 1.

[9] E-mail GŘ Clima stěžovateli ze dne 3. března 2011 obsahuje tato prohlášení: „[a)] již jste zaslal(a) žádost o přístup k dokumentům GŘ ENER a GŘ ENVI ... dne 12. prosince... b) v souvislosti se zásahem komisařky paní Hedegaardové během rozhlasového programu dne 3. února, který se týkal větrné energie na moři v Irsku, žádáte o „kopii dokumentace Komise pro tento vývoj“. Vzhledem k interním zpožděním, za které se upřímně omlouváme, byla vaše žádost zakódována včera ... Proto v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise obdržíte odpověď do 15 pracovních dnů, tedy přesně do 23. března. Pokud jde o písmeno b) výše, vezměte prosím na vědomí, že s Vaší žádostí není spojena žádná podkladová dokumentace, neboť prohlášení komisařky se netýkalo žádného konkrétního projektu nebo vývoje, ani nebylo založeno na žádné nebo konkrétní dokumentaci, ale na veřejně dostupných informacích a jejích obecných zkušenostech, znalostech a politických názorech...“

[10] Veřejný ochránce práv upozorňuje stěžovatele na postup stanovený v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

[11] Veřejný ochránce práv konstatuje, že některé připomínky stěžovatele jsou zkopírovány mimo jiné GŘ pro životní prostředí a Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF).

[12] Část korespondence stěžovatele, konkrétně korespondence, která obsahovala jeho připomínky k odpovědi Komise na žádost veřejného ochránce práv o další informace, obsahuje následující prohlášení: „[P] lease viz nedávná rozhodnutí zveřejněná [irským] komisařem pro informace o životním prostředí... Například důležitá dokumentace týkající se [irského] odboru komunikací, energetiky a přírodních zdrojů trvala celý rok, než bylo přijato rozhodnutí, a týká se věcné záležitosti stížnosti 2587/2009/JF, stejně jako ostatní.“

„V lednu 2010 zahájila evropská veřejná ochránkyně práv ... mým jménem podrobné šetření (2587/2009/JF) týkající se porušování právních předpisů v oblasti životního prostředí a energetiky v Irsku.“

„Už téměř dva roky žádám o informace o výkonnosti stávajících sedmi mořských větrných turbín ... východního pobřeží Irska. Univerzita ... kdo navrhl tuto technologii odmítl poskytnout tyto informace ..., stejně jako ... Orgány [členského státu]. Tyto záležitosti tvořily jednu ze složek podrobného šetření současného veřejného ochránce práv EU 2587-2009-JF".

„A konečně, současný program obnovitelných zdrojů v Irsku je předmětem postupu podávání stížností u evropského veřejného ochránce práv / Evropské komise a u Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) ... Skutečnost, že tyto údaje [týkající se turbín na irském východním pobřeží] nebyly zpřístupněny před více než rokem, je nyní jedním z problémů, které veřejný ochránce práv EU zkoumá. [T] jeho údaje nejsou v [Strategickém posouzení vlivů na životní prostředí] k dispozici a zcela jistě měly být...“

[13] Žádost o informace obsahovala tyto otázky:

„1. Jaké činnosti nebo kroky Evropská unie, zejména Evropská komise, podnikla, aby sledovala provádění úmluvy v Irsku, a jak tyto činnosti nebo kroky souvisejí s předmětem sdělení.

2. Při přijímání rozhodnutí ze září 2007 o schválení ... programu státní podpory ... zjišťovala Evropská komise, zda je program v souladu s Úmluvou?

3. Ověřila Evropská komise při přijímání rozhodnutí z března 2010 o přidělení [částek] propojovacímu vedení mezi Irskem a Spojeným královstvím (Wales) soulad rozhodovacího procesu týkajícího se propojovacího vedení s Úmluvou?

4. Ověřila Evropská unie, zejména Evropská komise, zda byl akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů, který Irsko předložilo Evropské komisi, vypracován v souladu s úmluvou?“

[14] Úř. věst. 2002, C 244, s. 5.