Evropská komise financuje výzkumné programy v Evropě prostřednictvím rámcových programů pro výzkum a technologický rozvoj. Tato stížnost se týká údajných nesrovnalostí při hodnocení návrhu předloženého konsorciem, které žádá o takové financování v rámci energetické sekce programu.

V únoru 2013 Komise informovala stěžovatele, že její návrh projektu byl zamítnut. Stěžovatel poté podal Komisi žádost o nápravu. Vzhledem k tomu, že Komise nebyla spokojena s výsledky tohoto opravného řízení, stěžovala si veřejnému ochránci práv, že se Komise dopustila nesprávného posouzení jejího návrhu. Vytýkala rovněž úředníkovi Komise, že na veřejném fóru zveřejnil výsledky výběrového řízení dva týdny před oznámením oficiálních výsledků. Během šetření stěžovatel tvrdil, že jeden z nezávislých odborných hodnotitelů byl ve střetu zájmů.

Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o hodnocení návrhu stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv však zjistila, že předčasné zveřejnění výsledků výběrového řízení Komisí představovalo nesprávný úřední postup.

Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že Komise v případě jednoho ze svých odborných hodnotitelů neřešila a neřešila zdání střetu zájmů. Toto selhání se rovnalo nesprávnému úřednímu postupu. V zájmu zlepšení postupů Komise veřejná ochránkyně práv poznamenala, že Komise by měla zajistit, aby od počátku získala veškeré nezbytné informace týkající se příslušných zájmů a aby řešila veškeré případy střetu zájmů, které nastanou.

The case concerned access to documents relating to the EU's natural gas policy and, specifically, documents regarding the control of investments by third countries in the network infrastructure of the EU Member States. A British academic complained to the Ombudsman about the Commission's refusal to grant access to most of the documents sought. He complained also that the Commission relied on more than one exception in refusing access to some individual documents and that it did not specify which exception applied to which section of the particular document.

The Ombudsman inquired into the issue and concluded that, while it could have been more transparent, no further inquiries were justified into the complainant's allegation that the Commission failed to specify the precise exception it applied in cases where it relied on more than one exception for refusing access. She also concluded that there was no maladministration by the Commission as regards the remainder of the complaint.

In her decision, the Ombudsman also made a further remark that the Commission, where it rejects a request for access to documents by relying on more than one of the exceptions set out in Regulation 1049/2001, should provide the applicant with sufficient information to allow him or her to understand which exception is invoked as regards specific sections of the document concerned.

Případ se týkal údajného opomenutí Evropské komise odůvodnit zamítnutí projektů stěžovatele v oblasti transevropských energetických infrastruktur. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a shledala vysvětlení poskytnuté Komisí v průběhu šetření přesvědčivým a uspokojivým.

Stížnost se týká přístupu k dokumentům týkajícím se přezkumu nařízení o emisích CO₂ z vozidel a byla předložena nevládní organizací na ochranu životního prostředí Greenpeace.

V této souvislosti stěžovatel požádal Komisi o přístup ke svým výměnám s německými výrobci automobilů a obchodními sdruženími automobilů od 15. května do 15. července 2012. Komise poskytla přístup ke všem dokumentům, o nichž zjistila, že se na ně vztahuje žádost stěžovatele.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že zpřístupněné dokumenty nepředstavují ucelený soubor korespondence. Stěžovatel proto tvrdil, že Komise požadované dokumenty zcela nezpřístupnila.

Vzhledem k tomu, že předmětem stížnosti byla neshoda ohledně existence některých dokumentů, veřejný ochránce práv se v první fázi svého šetření rozhodl provést kontrolu dokumentů. Útvary veřejného ochránce práv prověřily širší kategorii dokumentů než ty, které spadají do oblasti působnosti žádostí stěžovatele o přístup, aby zjistily, zda nedošlo k jejich nesprávnému umístění.

Na základě kontroly dokumentů veřejný ochránce práv určil dva další dokumenty, které měla Komise určit ve své odpovědi na žádost stěžovatele. Avšak vzhledem k tomu, že Komise již poskytla přístup k prvnímu dokumentu a že plný obsah druhého dokumentu byl stěžovateli zpřístupněn ve zprávě o kontrole, veřejný ochránce práv usoudil, že neexistují důvody pro další šetření týkající se těchto dvou dokumentů.

V obecnější rovině se veřejná ochránkyně práv domnívala, že nic nenasvědčuje tomu, že by Komise měla k dispozici jiné dokumenty od výrobců automobilů a automobilových sdružení než ty, které již byly stěžovateli zpřístupněny. Veřejná ochránkyně práv se navíc domnívala, že obsah kontrolovaných dokumentů vysvětluje údajnou nesoudržnost zpřístupněných dokumentů.

S ohledem na tyto úvahy veřejný ochránce práv shledal, že žádná další šetření nejsou odůvodněná, a proto případ uzavřel.

Evropská technologická platforma pro biopaliva (dále jen „platforma“) je orgán, který je nezávislý na Komisi, ale má s ní úzké vazby. Platforma má přímý vliv na politiku Komise v oblasti výzkumu biopaliv a nepřímý vliv na celkovou energetickou politiku Komise.

Nevládní organizace, která se obávala, že Komise dostatečně nezohlednila otázky veřejného zájmu v oblasti biopaliv, si stěžovala evropskému veřejnému ochránci práv.

Hlavním tvrzením, které veřejná ochránkyně práv vznesla k šetření, bylo, že Komise dostatečně neřešila obavy stěžovatele ohledně vyváženého zastoupení zúčastněných stran ve složení platformy.

Ve svém předběžném posouzení veřejný ochránce práv zjistil, že ačkoli Komise poskytla vysvětlení ohledně fungování platformy v rámci politiky výzkumu biopaliv a obecněji celkové politiky Komise, dostatečně neřešila všechny obavy stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise jako smírné řešení zvážila, zda existují mechanismy k zajištění i) objektivity doporučení platformy, ii) pozornosti věnované otázkám veřejného zájmu a iii) toho, do jaké míry Komise zohledňuje vnější podněty.

Při analýze odpovědi Komise na jeho návrh veřejná ochránkyně práv uznala iniciativy, které Komise přijala jak v souvislosti s objektivitou doporučení platformy, tak s rovností příležitostí pro zúčastněné strany. Veřejný ochránce práv však zjistil určité nedostatky, a proto předložil návrhy doporučení, aby Komise zvážila přijetí i) nezbytných iniciativ ke zvýšení objektivity doporučení platformy v oblasti politiky výzkumu biopaliv a ii) dalších opatření k zajištění toho, aby obdržela pluralitní a objektivní podněty týkající se politických iniciativ v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.

Navzdory svým námitkám proti zjištěním veřejného ochránce práv týkajícím se nesprávného úředního postupu Komise nastínila iniciativy přijaté za účelem provedení návrhů doporučení veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že ačkoli tyto iniciativy postrádaly podrobnosti, představovaly kroky správným směrem. Veřejná ochránkyně práv věřila, že se závazky Komise promítnou do konkrétních opatření a postupů při provádění nového programu Horizont 2020.

S ohledem na tyto úvahy veřejná ochránkyně práv shledala, že žádná další šetření stížnosti nejsou odůvodněná.