Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k výměnám, které Evropská komise vedla se společností Thorn, která sama sebe označuje za nevládní organizaci a vyvinula a prodává nástroje pro odhalování materiálů pohlavního zneužívání dětí. Výměna názorů proběhla v době, kdy Komise vypracovávala návrh nařízení EU o prevenci pohlavního zneužívání dětí a boji proti němu. Komise identifikovala 20 dokumentů, na které se žádost vztahuje, ale poskytla plný přístup pouze k pěti z nich. Při odepření přístupu ke zbývajícím dokumentům (jejich částem) se Komise dovolávala výjimek podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že zpřístupnění by mohlo ohrozit osobní údaje, obchodní zájmy dotčené organizace a veřejnou bezpečnost. Stěžovatel napadl rozhodnutí týkající se čtyř dokumentů, na které se vztahuje výjimka na ochranu obchodních zájmů.

Veřejný ochránce práv nahlédl do sporných dokumentů a shledal, že je nerozumné, aby Komise odmítla zpřístupnit velkou část informací obsažených v těchto dokumentech. Zdá se rovněž, že Komise nezohlednila všechny prvky, které jsou relevantní pro posouzení, zda existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentů. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv shledala, že odepření přístupu ze strany Komise představuje nesprávný úřední postup. Doporučila Komisi, aby přehodnotila své rozhodnutí s cílem poskytnout veřejnosti výrazně rozšířený, ne-li úplný přístup ke sporným dokumentům.

I když byl stěžovateli následně vnitrostátními orgány umožněn přístup k dokumentům, Komise odmítla doporučení veřejné ochránkyně práv přijmout. Veřejná ochránkyně práv tak uzavřela své šetření a potvrdila své zjištění nesprávného úředního postupu.