Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k výměnám mezi Evropskou komisí a společností Thorn, která se označuje za nevládní organizaci a vyvinula a prodává nástroje pro odhalování materiálů pohlavního zneužívání dětí. Tyto výměny probíhaly v době, kdy Komise vypracovávala návrh nařízení EU o prevenci pohlavního zneužívání dětí a boji proti němu. Komise identifikovala 20 dokumentů, na něž se žádost vztahuje, ale poskytla plný přístup pouze k pěti z nich. Při odepření přístupu k (částem) zbývajících dokumentů se Komise dovolávala výjimek podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že zpřístupnění by mohlo ohrozit osobní údaje, obchodní zájmy dotčené organizace a veřejnou bezpečnost. Stěžovatel napadl rozhodnutí týkající se čtyř dokumentů, na které se vztahuje výjimka na ochranu obchodních zájmů.

Veřejná ochránkyně práv nahlédla do sporných dokumentů a shledala, že je nepřiměřené, aby Komise odmítla zveřejnit většinu informací obsažených v těchto dokumentech. Nezdálo se ani, že by Komise zvážila všechny prvky, které jsou relevantní pro posouzení, zda existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentů. S ohledem na to veřejná ochránkyně práv shledala, že odepření přístupu ze strany Komise představuje nesprávný úřední postup. Doporučila Komisi, aby své rozhodnutí přehodnotila s cílem poskytnout veřejnosti podstatně širší, ne-li úplný přístup ke sporným dokumentům.

I když byl stěžovateli následně umožněn přístup k dokumentům vnitrostátními orgány, Komise odmítla doporučení veřejného ochránce práv přijmout. Veřejná ochránkyně práv proto své šetření uzavřela a potvrdila své zjištění o nesprávném úředním postupu.