Souvislosti stížnosti

1. V květnu 2022 vydala Evropská komise legislativní návrh [1], kterým se stanoví pravidla pro předcházení pohlavnímu zneužívání dětí a boj proti němu. Navrhovaná pravidla mimo jiné zahrnují povinnost poskytovatelů (jako jsou služby internetové pošty a zasílání zpráv) aktivně odhalovat, oznamovat a odstraňovat materiály pohlavního zneužívání dětí v rámci svých služeb.

2. Při přípravě tohoto návrhu Komise konzultovala různé zúčastněné strany, včetně Thorn, organizace, která se označuje za nevládní organizaci a která vyvinula a prodává nástroje pro odhalování materiálů pohlavního zneužívání dětí.

3. Návrh Komise (rovněž nazývaný „návrh CSAM“) vyvolal určitou kritiku, a to i ze strany odborných subjektů, jako je evropský inspektor ochrany údajů (EIOÚ), a zpochybnil účinnost, nezbytnost a přiměřenost navrhovaných pravidel. Byly například vyjádřeny obavy ohledně možného plošného a nerozlišujícího skenování obsahu elektronických komunikací a důsledků, které by to mělo pro základní práva [2].

4. V červnu 2022 podal stěžovatel, novinář, Komisi žádost [3] o přístup veřejnosti k dokumentům a požádal o zpřístupnění veškeré komunikace se společností [Thorn], jakož i souvisejících dokumentů od 1. ledna 2021.

5. Komise identifikovala 20 dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti stěžovatele. Poskytla plný přístup k pěti dokumentům a odmítla zpřístupnit (části) zbývajících dokumentů. Při odepření přístupu vycházela Komise z potřeby chránit osobní údaje, obchodní zájmy a své rozhodování [4].

6. Stěžovatel požádal Komisi, aby přezkoumala své rozhodnutí (předložil „potvrzující žádost“) týkající se devíti [5] dokumentů, k nimž odmítla poskytnout přístup (zcela nebo částečně).

7. V říjnu 2023 poskytla Komise stěžovateli širší přístup k sedmi dokumentům (dále jen „dokumenty 12 až 18“). Trvala na svém odmítnutí zpřístupnit dva dokumenty v plném rozsahu (dále jen „dokumenty 19 a 20“). V této fázi se Komise dovolávala potřeby chránit osobní údaje a potřeby chránit obchodní zájmy dotčené organizace. Pokud jde o jeden dokument (dále jen „dokument 19“), Komise se rovněž dovolávala potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost [6].

8. Stěžovatel, který nebyl s poskytnutým přístupem spokojen, se obrátil na veřejného ochránce práv a zpochybnil, že Komise uplatnila výjimku na ochranu obchodních zájmů ve vztahu ke čtyřem dokumentům (dokumenty 13, 14, 17 a 20). Tři z těchto dokumentů pocházejí od společnosti Thorn a popisují technologii, kterou vyvinula; čtvrtý dokument obsahuje zápis ze schůzky mezi Komisí a organizací.

9. Veřejný ochránce práv zahájil šetření týkající se odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup ke čtyřem dokumentům dotčeným ve stížnosti (jejich částem).

10. V průběhu šetření zkontroloval vyšetřovací tým veřejného ochránce práv čtyři dotčené dokumenty, jakož i komunikaci Komise se společností Thorn, která byla ohledně žádosti stěžovatele o přístup konzultována [7].

Doporučení veřejného ochránce práv

11. Veřejný ochránce práv poznamenal, že obchodní informace mohou být podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům (nařízení č. 1049/2001) odepřeny, pokud je lze důvodně považovat za citlivé a obávané riziko je důvodně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické [8].

12. Veřejná ochránkyně práv nebyla přesvědčena, že nezveřejnění většiny zatajovaných informací je odůvodněné. Konkrétně se domnívala, že velká část těchto informací je spíše obecné povahy a/nebo již byla dotyčnou organizací zveřejněna.

13. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Komise nezohlednila všechny prvky, které by mohly prokázat existenci převažujícího veřejného zájmu. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv konstatovala, že zveřejnění by i) umožnilo veřejnosti účinněji se účastnit rozhodovacího procesu, který s velkou pravděpodobností přímo ovlivní každodenní život občanů tím, že omezí jejich právo na soukromí, a ii) umožnilo veřejnosti kontrolovat, kdo a co informovalo o daném legislativním návrhu.

14. Veřejná ochránkyně práv rovněž vyjádřila své obavy ohledně zpoždění, které Komisi vzniklo při vyřizování žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti k dokumentům.

15. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že (částečné) odepření přístupu veřejnosti ke čtyřem dotčeným dokumentům ze strany Komise představuje nesprávný úřední postup. Předložila proto Komisi toto doporučení [9]:

Evropská komise by měla přehodnotit své rozhodnutí odepřít veřejnosti přístup k (částem) čtyř dokumentů dotčených ve stížnosti s cílem poskytnout veřejnosti k těmto dokumentům výrazně rozšířený, ne-li úplný přístup.

16. Komise v odpovědi tvrdila, že k dokumentům nelze poskytnout žádný další přístup.

17. Konkrétně uvedla, že „podrobný popis výrobků [společnosti Thorn] ve spojení s informacemi o [její] obchodní strategii a poradenstvím v souvislosti s projednávanými právními předpisy vytvořil riziko pro obchodní zájmy společnosti Thorn“. Komise proto „zůstává přesvědčena, že pokud by tyto informace byly zveřejněny, mohly by poškodit konkurenční postavení [společnosti Thorn]“.

18. Pokud jde o možný převažující veřejný zájem na zpřístupnění, Komise uvedla, že informace v dokumentech představují „chráněné obchodní údaje“, které společnost Thorn „nesdílela (...), aby ovlivnila vypracování návrhu CSAM, ale aby poskytla své odborné znalosti v této věci výhradně ke zvážení Komise“. Nebylo proto „zřejmé, jak by další zpřístupnění (...) řešilo jakékoli údajné otázky přístupu k veřejné diskusi nebo jak by výrazně zvýšilo kvalitu či výsledky této diskuse“.

19. Stěžovatel se k odpovědi Komise nevyjádřil.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po vydání doporučení

20. Veřejný ochránce práv není nadále přesvědčen o tom, že dotčené informace jsou takové povahy, že by odůvodňovaly ochranu podle nařízení č. 1049/2001. Jak je uvedeno v doporučení Komisi, přezkum vyšetřovacího týmu veřejného ochránce práv ukázal, že dokumenty jsou spíše obecné povahy a že velká část již byla dotčenou organizací zpřístupněna. Komise si toho byla vědoma. Bylo proto nepřiměřené, aby Komise zatajila tyto informace na základě potřeby chránit obchodní zájmy organizace.

21. Kromě toho byly dotčené dokumenty mezitím legálně zpřístupněny stěžovateli vnitrostátními orgány v souladu s jejich příslušnými pravidly týkajícími se svobody informací. Vzhledem k tomu je velmi obtížné pochopit, jak může Komise o několik měsíců později trvat na svém názoru, že zpřístupnění prostřednictvím jejích služeb by ohrozilo obchodní zájmy společnosti Thorn.

22. I kdyby bylo možné obchodní zájmy společnosti Thorn důvodně považovat za narušené zveřejněním, veřejný ochránce práv je znepokojen prohlášením Komise v jejím posouzení převažujícího veřejného zájmu, že společnost Thorn poskytnutím svých odborných znalostí neměla za cíl ovlivnit rozhodování v souvislosti s návrhem CSAM. Toto tvrzení se zdá být velmi vzdálené realitě. Jak sama Komise uvedla, když se dovolávala výjimky obchodního zájmu, dotčené dokumenty „se týkají obchodní strategie pro zavádění výrobků společnosti Thorn, jakož i názorů společnosti Thorn na právní předpisy a regulaci“. Z posouzení dopadů provedeného Komisí [10] rovněž vyplývá, že podněty poskytnuté společností Thorn byly pro rozhodování Komise velmi důležité. Veřejný zájem na zpřístupnění je tedy samozřejmý [11].

23. Za těchto okolností veřejná ochránkyně práv nemůže než potvrdit své zjištění nesprávného úředního postupu.

Závěr

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ následujícím zjištěním:

Odmítnutí poskytnout širší, ne-li úplný přístup veřejnosti ke sporným dokumentům bylo nesprávným úředním postupem Evropské komise.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 12. července 2024

[1] K dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=COM%3A2022%3A209%3AFIN.

[2] Viz například evropský inspektor ochrany údajů, informační sdělení k návrhu týkajícímu se pohlavního zneužívání dětí: „The Point of No Return“ (Místo, odkud není návratu), k dispozici na adrese: https://edps.europa.eu/data-protection/our-work/publications/factsheets/2023-10-23-briefing-note-csam-point-no-return_en.

[3] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: http://data.europa.eu/eli/reg/2001/1049/oj.

[4] V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b), čl. 4 odst. 2 první odrážkou a čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

[5] Komise je popsala jako „dokumenty 12 až 20“.

[6] V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001.

[7] V souladu s čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001.

[8] Viz například rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. dubna 2005, VKI v. Komise, T-2/03, bod 69:

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A62003TJ0002&qid=1666343897772.

[9] Úplné znění doporučení veřejné ochránkyně práv je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/179395.

[10] Dostupné na: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=SWD:2022:209:FIN&from=EN.

[11] Viz rovněž doporučení veřejné ochránkyně práv ve věci 2421/2023/MIG o tom, jak Evropská komise vyřídila žádost o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se jejího návrhu nařízení o prevenci pohlavního zneužívání dětí on-line a boji proti němu, bod 46: https://www.ombudsman.europa.eu/cs/recommendation/cs/185538.