Stěžovatel požádal Evropskou komisi o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se švédských a dánských národních plánů v rámci Nástroje pro oživení a odolnost. Komise identifikovala 111 dokumentů, na které se žádost vztahuje. Poskytla přístup pouze k částem těchto dokumentů. Při odepření přístupu se dovolávala výjimek stanovených v právních předpisech EU o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že zpřístupnění by mohlo ohrozit probíhající rozhodovací proces a hospodářskou politiku EU a dotčených členských států.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že způsob, jakým Komise posoudila obě žádosti, nebyl zcela uspokojivý, zejména proto, že postrádal odpovídající a přesvědčivé odůvodnění. Rovněž se domnívala, že způsob, jakým vyřizuje dvě totožné žádosti, je protichůdný. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv případ uzavřela a navrhla, aby se Komise obrátila na stěžovatele, aby zjistila, zda chce nadále pokračovat ve své žádosti, a pokud ano, aby žádosti znovu posoudila vzhledem k tomu, že švédský plán byl od té doby přijat. Navrhla rovněž, aby Komise věnovala větší pozornost vyřizování budoucích žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se jednání o plánech pro oživení a odolnost a výměn týkajících se hodnocení výkonnosti členských států v rámci Nástroje pro oživení a odolnost, které provádí Komise, s cílem zajistit jednotný přístup s jasným vysvětlením.