Věc se týkala odmítnutí Evropské komise poskytnout částečný nebo širší přístup ke dvěma dokumentům týkajícím se projektu financovaného v partnerství s UNICEF. Při odepření přístupu Komise vycházela z pěti výjimek stanovených v unijní právní úpravě týkající se přístupu k dokumentům, a sice z potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy a finanční, měnovou nebo hospodářskou politiku Unie nebo členského státu, jakož i ochranu jejího rozhodovacího procesu, obchodní zájmy třetí osoby a soukromí a integritu fyzických osob, včetně jejich osobních údajů.

Na základě kontroly sporných dokumentů nebyl veřejný ochránce práv přesvědčen argumenty Komise, že částečné nebo širší zpřístupnění by (vážně) ohrozilo ochranu uplatňovaných zájmů. Veřejný ochránce práv předložil návrh řešení, v němž Komisi vyzval, aby přehodnotila své stanovisko k žádosti s cílem poskytnout co nejširší přístup ke sporným dokumentům. Připomněla rovněž Komisi její povinnost přijímat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a svá rozhodnutí odůvodňovat.

Komise přijala návrh veřejného ochránce práv na řešení a poskytla stěžovateli částečný a širší přístup k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv uvítala kladnou odpověď Komise na její návrh řešení, kterým byla stížnost vyřízena.  

Stěžovatel pracoval jako odborník pro externího dodavatele EU na projektu financovaném EU v Tanzanii, který řídila Delegace Evropské unie v Tanzanii a Východoafrické společenství. Stěžovatel tvrdil, že dodavatel porušil tanzanské právo tím, že se nezaregistroval v Tanzanii, což mu znemožnilo získat platné pracovní povolení. Dodavatel následně informoval stěžovatele o svém rozhodnutí ukončit jeho smlouvu, přičemž zohlednil obavy týkající se práce stěžovatele, které vznesla delegace EU.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření obav stěžovatele ohledně toho, jak delegace řešila obě záležitosti. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv odkázala na svůj soustavný názor, že pokud orgány EU usilují o nahrazení odborníků pracujících na projektech EU, měly by být tyto osoby před jejich nahrazením vyslechnuty. Zatímco Komise tvrdila, že nepožádala o nahrazení odborníka, veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise byla do rozhodnutí o nahrazení zapojena. Veřejná ochránkyně práv tak konstatovala, že Komise nezajistila, aby bylo před jeho nahrazením respektováno právo stěžovatele být vyslechnut, což představuje nesprávný úřední postup.  Předložila návrh na zlepšení, jehož cílem je zabránit tomu, aby se tento problém vyskytl v budoucnu. 

Veřejná ochránkyně práv navíc zjistila, že vzhledem k tomu, že smlouva stěžovatele byla ukončena, nebyla odůvodněna žádná další šetření týkající se vydání pracovního povolení. Předložila však Komisi návrh na zlepšení a vyzvala ji, aby tuto záležitost ověřila, neboť může ovlivnit další odborníky pracující na projektu EU.