1. Souvislosti

Dne 10. května 2016 zahájila evropská veřejná ochránkyně práv strategické šetření (OI/4/2016/EA) týkající se toho, zda je zacházení s osobami se zdravotním postižením v rámci společného systému zdravotního pojištění (dále jen „JSIS“) pro úředníky EU a jejich rodiny v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením.

Šetření se zaměřuje zejména na kritéria pro uznání „vážného onemocnění“, která určují, zda lze náklady na zdravotní péči plně uhradit, jak je stanoveno v obecných prováděcích ustanoveních Evropské komise [1]. Neuznání podmínky jako „závažné nemoci“ má vliv na procentní podíl nákladů hrazených ze společného systému nemocenského pojištění. Veřejná ochránkyně práv se obává, že tato kritéria, zejména kritérium „zkrácené střední délky života“, nemusí nutně odpovídat konkrétní situaci osob se zdravotním postižením. Mnohá zdravotní postižení, i když mohou mít velmi významný dopad na dobré životní podmínky dotčené osoby, nemusí mít nutně negativní dopad na střední délku života. Mohou však vést k vysokým výdajům, pokud jde o léčbu, léky nebo speciální zařízení / vybavení, které jsou nezbytné pro plné a účinné zapojení osoby do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.

Jako první krok šetření položil veřejný ochránce práv Komisi konkrétní otázky, na které Komise odpověděla. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se rovněž setkal se zástupci Komise, aby případ projednal.[2]

Veřejná ochránkyně práv na základě odpovědí Komise na její otázky identifikovala řadu otázek, u nichž očekávala, že Komisi předloží návrhy. Zahájila cílenou konzultaci, v níž požádala adresáty o stanovisko k příslušným návrhům. Konzultace byla určena skupině Evropského parlamentu na podporu osob se zdravotním postižením (dále jen „skupina EP DSG“), skupině Evropské komise na podporu osob se zdravotním postižením (dále jen „skupina ES DSG“), Sdružení zaměstnanců se zdravotním postižením v Evropské komisi (dále jen „ASDEC“), jakož i Evropskému fóru zdravotně postižených (dále jen „EDF“).

Veřejná ochránkyně práv obdržela příspěvky od všech čtyř adresátů. Obdržela také dva spontánní příspěvky od jednotlivců.[3]

2. Přehled odpovědí na návrhy

Uplatnění čtyř kritérií pro uznání závažného onemocnění (návrh 1)

Komise uvádí, že při uplatňování čtyř kritérií OPU, která jsou relevantní pro uznání „vážného onemocnění“, nezaškrtává všechna políčka. Uplatňuje se spíše flexibilní přístup. To znamená, že pokud osoba splňuje jedno kritérium ve velmi velkém rozsahu, může to kompenzovat skutečnost, že osoba ve značném rozsahu nesplňuje jiné kritérium.

Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise v obecných prováděcích pravidlech objasnila skutečnost, že tento druh diskreční pravomoci může být v praxi uplatněn při uplatňování čtyř kritérií pro uznání „vážného onemocnění“.

Pokud jde o platný rámec, respondenti odkázali na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, jakož i na Listinu základních práv. Odpůrce zejména odkázal na zákaz diskriminace na základě zdravotního postižení stanovený v čl. 21 odst. 1 Listiny a tvrdil, že Komise tím, že použila stejná kritéria pro posouzení závažnosti „nemoci“ a „zdravotního postižení“, diskriminovala osoby se zdravotním postižením tím, že zacházela s různými situacemi stejným způsobem.

Respondenti vyjádřili obavy, že návrh veřejné ochránkyně práv nebude stačit k tomu, aby se zabránilo diskriminaci zaměstnanců se zdravotním postižením nebo rodinných příslušníků se zdravotním postižením. Nejde pouze o prostor pro uvážení při uplatňování těchto čtyř kritérií, ale o tato čtyři kritéria jako taková. Tvrdili, že pro osoby se zdravotním postižením by místo toho měla být zavedena dodatečná kritéria a/nebo zvláštní ustanovení.

V tomto ohledu respondenti zpochybnili význam pojmu „závažné onemocnění“ v případě osob se zdravotním postižením. Bylo zdůrazněno, že ačkoli se v některých případech mohou překrývat, „nemoc“ a „zdravotní postižení“ jsou odlišné pojmy, jak bylo uznáno v judikatuře Soudního dvora [4].  Kritéria pro posouzení závažnosti nemoci proto nemusí být nutně vhodná s ohledem na zdravotní postižení.

Zejména kritérium zkrácení střední délky života bylo označeno za problematické, pokud jde o osoby se zdravotním postižením, neboť vážné postižení může mít významný dopad na dobré životní podmínky dané osoby, aniž by nutně zkracovalo střední délku života. V tomto ohledu odpůrce odkázal na použití alternativních opatření, která jsou citlivá na kvalitu života, jako jsou roky života přizpůsobené zdravotnímu postižení.

Jeden respondent navrhl, aby osvědčení nebo potvrzení o „vážném zdravotním postižení“ vydaná vnitrostátními zdravotnickými systémy byla přijímána pro účely určení, zda dotyčná osoba trpí závažným onemocněním, a splňuje tak podmínky pro maximální náhradu vzniklých nákladů.

Bez ohledu na výše uvedené bylo konstatováno, že po několika závažných problémech v letech 2013–2015 se postupy týkající se uplatňování čtyř kritérií pro uznání vážného onemocnění v poslední době zlepšily, zejména v bruselské zúčtovací kanceláři JSIS.

Určení ustanovení OPU, která je třeba revidovat s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením (návrh 2)

Od změn služebního řádu z ledna 2014, jejichž cílem je zajistit jejich plný soulad s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, nevidí Komise potřebu dalších významných legislativních nebo regulačních změn v souvislosti se společným SIS.

Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise provedla posouzení s cílem určit, zda je s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a závěrečné připomínky Výboru pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením v roce 2015 třeba revidovat některá ustanovení obecných prováděcích ustanovení a/nebo související formuláře [5][6] [6].

Respondenti souhlasili s tím, že by mělo být provedeno posouzení s cílem posoudit soulad obecných prováděcích ustanovení a souvisejících formulářů s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, přičemž někteří dodali, že toto posouzení by se mělo vztahovat i na služební řád z roku 2014 a společná pravidla JSIS.[7] Tři respondenti navrhli, aby posouzení provedli externí nezávislí odborníci.

Zavedení seznamu hrazených kompenzačních pomůcek (návrh 3)

Podle Komise neexistence podrobného seznamu hrazených kompenzačních pomůcek v rámci JSIS umožňuje větší flexibilitu, která je nezbytná při řešení zdravotních potřeb souvisejících se zdravotním postižením. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že zveřejnění (neúplného) seznamu by osobám se zdravotním postižením poskytlo určitou míru jasnosti, pokud jde o typ prostředků, které lze proplatit.

Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise zveřejnila demonstrativní seznam hrazených kompenzačních pomůcek v rámci obecných prováděcích ustanovení.

Respondenti návrh veřejné ochránkyně práv podpořili. Jeden respondent navrhl, aby byl jako referenční použit seznam prioritních asistenčních produktů Světové zdravotnické organizace (dále jen „WHO“). Jiný respondent navrhl, aby byl seznam snadno dostupný a přístupný a aby byl otevřen pravidelnému přezkumu.

Přezkum lékařských záznamů (návrh 4)

Při posuzování stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu [8] proti rozhodnutí Úřadu Komise pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO) neuznat „vážné onemocnění“ předloží PMO stížnost posudkovému lékaři, který znovu analyzuje spis a vydá odůvodněné stanovisko. V případě potřeby může být konkrétní případ předložen lékařské radě [9], například pokud je konkrétní případ obzvláště obtížný nebo pokud se může (potenciálně) týkat většího počtu případů.

Veřejný ochránce práv navrhl, aby PMO zajistil, že každý přezkum lékařské dokumentace provede na základě stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu jiný lékař než ten, který vydal stanovisko v souvislosti s napadeným rozhodnutím.

Dva respondenti to považovali za problematický problém a další návrh uvítal. Jeden respondent se domnívá, že obecně by se od lékařů mělo vyžadovat, aby své názory v počáteční fázi odůvodňovali, a kritizoval je za to, že jsou často krátké a obtížně srozumitelné.

Dva respondenti vznesli další problém, který považují za problematický. Tvrdí, že Komise (jako orgán oprávněný ke jmenování) zneužila postup podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu tím, že požádala o druhé odůvodněné lékařské stanovisko. Odpůrce zdůrazňuje, že podle čl. 35 odst. 2 společných pravidel JSIS je před vydáním stanoviska oprávněn vyhledat odbornou lékařskou pomoc pouze řídící výbor pro JSIS [10] (dále jen „řídící výbor“). Úloha orgánu oprávněného ke jmenování při posuzování takové stížnosti by proto měla být omezena na ověření, zda posudkový lékař při vydávání prvního lékařského posudku splnil požadavky stanovené v obecných prováděcích ustanoveních a vykládané judikaturou.  

Titíž respondenti dále uvedli, že podle stávajících pravidel není orgán oprávněný ke jmenování povinen řídit se stanoviskem řídícího výboru. Navrhují však, aby se Komise při vyřizování stížností podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu vždy řídila stanoviskem řídícího výboru.

Rámec a zdroje týkající se nelékařských potřeb osob se zdravotním postižením (návrh 5)

Komise konstatuje, že JSIS pokrývá pouze výdaje na zdravotní péči související se zdravotním postižením. Existují však i jiné druhy podpory, které se zabývají sociálními aspekty zdravotního postižení. Existují tři druhy dávek mimo JSIS pro osoby se zdravotním postižením: i) režim sociální podpory, ii) zdvojnásobení příspěvku na vyživované dítě, iii) „přiměřené uspořádání“ pro zaměstnance se zdravotním postižením. Zdá se však, že tyto systémy pokrývají nelékařské potřeby osob se zdravotním postižením omezeným způsobem a že existují určitá omezení; pro režim sociální podpory existuje omezený institucionální rozpočet, nárok na náhradu v rámci režimu sociální podpory je vázán na konkrétní prahové hodnoty, pokud jde o rodinný příjem, dávky jsou poskytovány na základě posouzení určitého stupně zdravotního postižení atd.

Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise provedla posouzení s cílem určit – demonstrativním způsobem – nelékařské potřeby týkající se zdravotního postižení. Měla by zahájit postup, který zajistí, aby nelékařské potřeby úředníků EU - a jejich rodin - se zdravotním postižením byly uspokojivým způsobem řešeny přidělením dostatečných zdrojů a ve vhodném rámci v rámci sociálních systémů orgánů EU.[11] Pokud jde o přiměřené úpravy poskytované jejím vlastním zaměstnancům, měla by Komise přezkoumat svá stávající pravidla [12] přijatá v roce 2004 s ohledem na ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, která platí od roku 2011.

Respondenti návrh veřejné ochránkyně práv podpořili.

Jeden respondent poukázal na nejasnosti, pokud jde o to, které nelékařské výdaje by byly hrazeny ze systémů sociálního zabezpečení Komise a jiných orgánů a které z nich byly hrazeny ze společného systému nemocenského pojištění, neboť některé terapie, přístroje nebo domácí péče byly někdy hrazeny z prvního systému a jiné z druhého.

Pokud jde o navrhované posouzení, jeden respondent navrhl, aby je provedli externí nezávislí odborníci. Byla zdůrazněna potřeba konzultovat v tomto procesu zaměstnance se zdravotním postižením nebo rodinné příslušníky se zdravotním postižením. Respondent zejména navrhl, aby byl zřízen vhodný orgán zahrnující zástupce těchto zaměstnanců s cílem prostudovat současnou situaci, pokud jde o každodenní uplatňování sociálních systémů orgánu EU, včetně uplatňování rozpočtové položky v rámci „sociální pomoci“ pro osoby se zdravotním postižením („doplňková pomoc pro osoby se zdravotním postižením“), a v případě potřeby navrhnout nápady a prostředky ke zlepšení.  

Systém sociální podpory, který závisí na institucionální rozpočtové položce pro osoby se zdravotním postižením, byl kritizován za to, že je obtížně dostupný z důvodu restriktivních prahových hodnot příjmů rodin, že není zaměstnancům dobře znám a že nemá pevně stanovený rozpočtový příděl.

Dva respondenti poukázali na to, že příspěvek na vyživované dítě, na který odkazuje Komise, se vztahuje pouze na ty zaměstnance, kteří mají dodatečné náklady související se zdravotním postižením svých dětí, zatímco finanční pomoc na náklady spojené s rodičovskými povinnostmi zdravotně postižených zaměstnanců (např. doprava, domácí práce, některé činnosti v oblasti péče o děti) není k dispozici nebo je nedostatečná. 

Pokud jde o přiměřenou úpravu, bylo poukázáno na to, že jejím účelem je umožnit zaměstnancům se zdravotním postižením vykonávat práci za co nejlepších podmínek, a proto by neměla být považována za „zvláštní zacházení“. Bylo doplněno, že většina „přiměřených úprav“ souvisí s konkrétním uspořádáním kanceláře, pracovními postupy a kulturou kanceláře, kde daná osoba pracuje, a jako taková nepotřebuje lékařské vstupní informace. Jeden respondent zdůraznil, že je třeba poskytnout odpovídající rozpočty na různé požadované formy podpory a zprostředkovatelů (např. osobní asistent, profesionální tlumočníci znakového jazyka, mediátoři, vzájemné poradenství atd.). Jiný respondent navrhl, že přezkum stávajících pravidel by mohl začít mapováním stávajících pracovních postupů s cílem určit, kdo co dělá, kdy a proč, a upozornit tak na problémy v postupu. Bylo rovněž navrženo, aby byla změněna stávající praxe, kdy rozhodnutí o přiměřené úpravě přijímá vedoucí oddělení zaměstnance se zdravotním postižením. Je tomu tak proto, že tato praxe by mohla vést k nejednotnému přístupu a k upřednostnění služebních zájmů před zájmy dotčeného zaměstnance. Bylo proto navrženo, aby taková rozhodnutí byla namísto toho přijímána třetí stranou nezávislou jak na útvaru, kde úřední práce probíhají, tak na lékařské službě. Respondent poukázal na myšlenku rady pro „přiměřené úpravy“ se zastoupením zaměstnanců se zdravotním postižením.

Přezkum osvědčení zdravotní způsobilosti (návrh 6)

„Lékařské osvědčení“ společné pro všechny orgány EU, které odkazuje na evropský plán hodnocení tělesného a duševního postižení (známý také jako „evropská stupnice pro osoby se zdravotním postižením“), se nepoužívá k uznání „závažného onemocnění“. Používá se však k poskytování zdvojnásobení příspěvku na vyživované dítě a dávek sociální pomoci v souvislosti se zdravotním postižením. Zástupci osob se zdravotním postižením tvrdí, že tento rozsah je nadměrně lékařský a nezohledňuje individuální okolnosti týkající se zdravotního postižení. 

Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise zahájila přezkum obsahu lékařského osvědčení interinstitucionální lékařskou radou, zejména pokud jde o vhodnost evropské stupnice pro osoby se zdravotním postižením při posuzování stupně zdravotního postižení dané osoby.

Respondenti návrh veřejné ochránkyně práv uvítali.

Bylo namítáno, že tato stupnice je obzvláště nevhodná v případě dětí se zvláštními vzdělávacími potřebami. Bylo konstatováno, že nedávno přijatý revidovaný formulář hodnocení již neobsahuje odkaz na potíže s učením.

Jeden respondent navrhl, aby hodnocení vycházelo z Mezinárodní klasifikace funkčních postižení a zdraví (ICF) Světové zdravotnické organizace, jakož i ze seznamu WHO pro posuzování zdravotního postižení 2.0, který je obecným nástrojem pro hodnocení zdraví a zdravotního postižení.

Školení zaměstnanců (návrh 7)

V souvislosti se svými systémy sociální ochrany Komise uvádí, že pro všechny zaměstnance Komise je k dispozici zvláštní školení o tom, jak se vypořádat se zdravotním postižením.

Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise zajistila, aby součástí zaškolovacího programu pro její zaměstnance, kteří se zabývají souvisejícími otázkami, bylo zvláštní školení o tom, jak se vypořádat se zdravotním postižením.

Respondenti návrh veřejné ochránkyně práv uvítali.

Bylo navrženo, aby formální odborná příprava organizovaná Komisí zaujala cílenější přístup a aby byla doplněna krátkými informačními schůzkami o různých aspektech zdravotního postižení. V tomto ohledu jiný respondent navrhl, aby odborná příprava zahrnovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, přístup ke zdravotnímu postižení založený na lidských právech a koncepci přiměřené úpravy.

Povinná účast na této odborné přípravě byla navržena pro cílové skupiny, jako jsou noví vedoucí pracovníci, vedoucí pracovníci, kteří v současné době nesou odpovědnost za zaměstnance se zdravotním postižením, zaměstnanci pracující v rámci systémů sociální ochrany Komise a JSIS a zaměstnanci pracující ve funkcích v oblasti lidských zdrojů. Dále bylo navrženo, aby osoby se zdravotním postižením a příslušné organizace byly přímo zapojeny do rozvoje a provádění této odborné přípravy.

Konzultace se zúčastněnými stranami za účelem revize JSIS (návrh 8)

Podle svého sdělení o rozmanitosti z července 2017 „Komise zřídí vhodný orgán, který bude zkoumat současnou situaci a navrhovat nápady a prostředky, jak co nejvíce snížit zátěž zaměstnanců se zdravotním postižením“.[13] Ve své odpovědi z října 2016 na dopis veřejné ochránkyně práv Komise uvedla, že zvažuje konzultace s osobami se zdravotním postižením ohledně uplatňování JSIS v souvislosti se zdravotními potřebami souvisejícími se zdravotním postižením.

Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise, jak je uvedeno v jejím dopise veřejné ochránkyni práv, zřídila vhodný orgán zahrnující zástupce osob se zdravotním postižením, zaměstnanců se zdravotním postižením a/nebo sdružení osob se zdravotním postižením, který by zkoumal současnou situaci, pokud jde o každodenní uplatňování JSIS v souvislosti se zdravotními potřebami souvisejícími se zdravotním postižením, a v případě potřeby navrhoval nápady a prostředky ke zlepšení. Komise by měla stanovit podrobný harmonogram tohoto procesu. Měla by zajistit, aby byli zástupci osob se zdravotním postižením konzultováni strukturovaným a smysluplným způsobem a aby výsledky této konzultace byly prováděny v praxi.

Respondenti s návrhem veřejného ochránce práv souhlasí. Jeden respondent však vyjádřil názor, že úkol, který tento orgán plní, by se neměl omezovat na zkoumání každodenního uplatňování JSIS, ale měl by se vztahovat i na přezkum rámce JSIS (společná pravidla a obecná prováděcí pravidla) s cílem uvést je do souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. 

Navázání pravidelných kontaktů se sdruženími osob se zdravotním postižením (návrh 9)

Komise uvádí, že byla v kontaktu s nově zřízeným sdružením zaměstnanců Komise se zdravotním postižením a se sdružením zaměstnanců Komise, kteří mají rodinného příslušníka se zdravotním postižením.

Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise navázala pravidelné kontakty se sdruženími zaměstnanců EU se zdravotním postižením (nebo zaměstnanců EU, kteří mají rodinné příslušníky se zdravotním postižením) s cílem získat zpětnou vazbu o každodenním uplatňování systému JSIS a sociálních systémů pro osoby se zdravotním postižením. 

Respondenti s návrhem veřejného ochránce práv souhlasili.

Byla zdůrazněna potřeba konzultovat nejen zaměstnance se zdravotním postižením, ale také zaměstnance se závislými osobami se zdravotním postižením. Dva respondenti jsou znepokojeni nedostatkem strukturovaných konzultací mezi Komisí a jejich sdruženími v záležitostech týkajících se zdravotního postižení, a zejména při vypracovávání a provádění příslušných právních předpisů a politik, tj. během přípravy sdělení o rozmanitosti. Říkají, že tyto konzultace by měly probíhat smysluplně a včas.

Jeden respondent navrhl, aby byl služební řád změněn tak, aby alespoň jeden člen každého výboru zaměstnanců byl kolegou se zdravotním postižením. Bylo rovněž navrženo, že řádných konzultací a zastoupení úředníků Komise se zdravotním postižením by bylo nejlépe dosaženo vytvořením formální zastupitelské úlohy nebo statutárního orgánu, jehož by mohli být členy. 

4. Další vznesené body

Obnovení uznání vážné nemoci

Respondenti konzultace odkázali na ustanovení obecných prováděcích ustanovení, že uznání „vážného onemocnění“ musí být obnovováno každých pět let. Respondent poukázal na to, že osoby se zdravotním postižením musí projít tímto zatěžujícím postupem (vyžaduje se lékařská zpráva) každých pět let, a to navzdory skutečnosti, že jejich zdravotní postižení může být trvalé a neměnné.

Pokrytí poplatků za alternativní školy pro děti se zdravotním postižením

Další otázka, kterou respondenti vznesli, se týká využití rozpočtové položky „sociální pomoc“ k úhradě nákladů rodičů dětí se zvláštními vzdělávacími potřebami, jejichž děti nejsou v evropských školách přijímány. Zatímco školné na evropských školách hradí orgán EU, v němž zaměstnanec pracuje, rodiče, kteří nemohou své děti přivést do evropských škol, si musí hradit podstatnou část školného na alternativní školy, nebo dokonce celou částku, pokud jim není poskytnuta žádná finanční podpora z rozpočtové položky „sociální pomoc“. Dále bylo konstatováno, že požadavek, aby rodiče každoročně žádali o sociální grant na alternativní vzdělávání, je časově náročný a je zdrojem obav v důsledku zpoždění při rozhodování a vyplácení grantů ve srovnání s harmonogramy plateb škol. Respondent navrhl, aby Komise ukončila diskriminační zacházení se zaměstnanci s dětmi se zvláštními vzdělávacími potřebami, kteří nemohou být zapsáni do evropských škol, a plně pokryla poplatky alternativních škol. Komise by rovněž měla přidělit dostatek zaměstnanců na včasné vyřizování žádostí o finanční pomoc.

Platná pravidla pro řídící výbor

Jeden respondent uvedl, že řídící výbor při výkonu své práce nikdy nezohledňuje Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, Listinu základních práv, kodex řádné správní praxe a čl. 1d odst. 4 služebního řádu. Respondent požádal veřejného ochránce práv o objasnění, zda by tomu tak mělo být, či nikoli.

Rovnost zbraní mezi žadateli a PMO

Jeden odpůrce poukázal na nedostatečnou „rovnost zbraní“ mezi žalobci a PMO. Zatímco řídící výbor nemůže žadatele kontaktovat, Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků je s žadatelem v úzkém kontaktu. Zástupci ústřední kanceláře a zúčtovacích kanceláří jsou přítomni na všech plenárních zasedáních, na nichž aktivně zasahují, aby hájili svá stanoviska. Stanovisko posudkového lékaře je považováno za konečné a může zneplatnit závěry odborných lékařů, kteří pacienta přímo vyšetřili, aniž by tak sám učinil. Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků může vznést další argumenty s cílem zamítnout žádost, na kterou se žalobce nemá možnost obrátit.

Úloha lékařských důstojníků

Respondent navrhuje, aby bylo do určité míry ověřeno, zda jsou všichni lékaři registrováni v lékařském sdružení a zda uplatňují deontologická pravidla platná v zemi, v níž jsou usazeni.

Musí být rovněž zajištěna nezávislost pověřených lékařů, která závisí na délce a stabilitě jejich smluv, způsobu jejich odměňování a rozmanitosti jejich zdrojů příjmů. V tomto ohledu odpůrce zdůrazňuje, že je třeba učinit smlouvy pro lékaře „atraktivnějšími“, aby se zvýšil počet přihlášek a nábor specializovaných lékařů, kteří by byli lépe schopni posoudit žádosti žalobců. 

Skutečnost, že žadatelé nemohou být posouzeni posudkovým lékařem, je uváděna jako problematická. Žalovaný navrhuje, aby byl lékař povinen provést prohlídku žadatele, pokud se hodlá odchýlit od závěrů svého ošetřujícího lékaře. V případě, že to není možné z důvodu zeměpisné vzdálenosti, může lékař pověřit jiného lékaře, aby žadatele vyšetřil.

Úhrada poplatků odborníkům usazeným v jiném členském státě

Respondent požádal o objasnění, zda jsou odborníci usazení v jiném členském státě, než ve kterém dochází k poskytování služeb, považováni za „profesionálně kvalifikované a právně uznané odborníky“pro účely úhrady léčebných postupů (hlava II kapitola 8 bod 1.4 OPU).  Respondent uvádí, že to má zvláštní význam pro děti se zdravotním postižením, které někdy vyžadují logopedickou terapii, a nemělo by se od nich vyžadovat, aby tuto terapii dodržovaly v jazyce, který neznají, nebo aby při každém sezení cestovaly.

Zlepšení přístupu ke zdravotní péči

Jeden respondent navrhl, aby Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků určil konkrétní partnery pro osoby se zdravotním postižením. Měly by být kontaktovány telefonicky a řídit se žádostmi osob týkajícími se jak zdravotních, tak sociálních aspektů jejich zdravotního postižení.

Respondent vyzývá Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků a sociální služby, aby poskytly podrobné informace o pomoci poskytované osobám se zdravotním postižením nebo osobám s „vážným onemocněním“ na vnitrostátní úrovni. Žalovaná rovněž požaduje, aby byli zaměstnanci informováni o výhodách zachování nároků na důchod ve vnitrostátním systému, aby mohli po odchodu do důchodu získat krytí prostřednictvím vnitrostátního systému zdravotního pojištění a evropského průkazu zdravotního pojištění.

Respondent dále navrhuje, aby byla přidruženým osobám poskytnuta pomoc při řešení problému nadměrně vysokých účtů a diskriminace z důvodu poplatků při poskytování zdravotní péče. Navrhuje se například, aby byly vypracovány a zveřejněny seznamy zařízení, která nabízejí dobré poměry mezi cenou a kvalitou, a seznamy lékařů, kteří dodržují základní sazby.

5. Shrnutí odpovědí

Tři respondenti navrhli, aby veřejný ochránce práv namísto návrhů předložil Komisi doporučení. Respondenti celkově souhlasili s návrhy veřejného ochránce práv, s výjimkou návrhu č. 1 týkajícího se uplatňování čtyř kritérií pro uznání vážného onemocnění. Zdůraznili, že „nemoc“ a „zdravotní postižení“ jsou samostatné pojmy a že by byla vhodnější samostatná kritéria pro osoby se zdravotním postižením. Pokud jde o zbývající návrhy, respondenti poskytli zpětnou vazbu k dalším bodům, kterými je třeba se zabývat.

Štrasburk, 16. července 2018

[1] Rozhodnutí Komise, kterým se stanoví obecná prováděcí ustanovení pro úhradu léčebných výloh, které vstoupilo v platnost dne 1. července 2007.

[2] Veškeré dokumenty související s dotazem jsou k dispozici zde:  https://www.ombudsman.europa.eu/en/cases/caseopened.faces/en/65814/html.bookmark 

[3] Jeden ze spontánních příspěvků byl důvěrný.

[4] Věc C-13/05, Chacon Navas v. Eurest Colectividades SA, ECLI:EU:C:2006:456, bod 44.

[5] Jako příklad lze uvést dva formuláře připojené k hlavě II kapitole 3 OPU, které jsou specifické pro posouzení případné náhrady nákladů na trvalý nebo dlouhodobý pobyt v nelékařském zdravotnickém zařízení. Formuláře jsou oprávněny: I. hodnocení funkční nezávislosti; II. Hodnocení prostorového a časového povědomí.

[6] Závěrečné připomínky příslušného výboru OSN k provádění Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením ze strany EU, 2. října 2015.

[7] Společná pravidla nemocenského pojištění úředníků Evropských společenství přijatá vzájemnou dohodou všech orgánů Společenství, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2005, http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-9645-2004-INIT/en/pdf

[8] Podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu může každá osoba, na kterou se vztahuje služební řád, podat orgánu oprávněnému ke jmenování stížnost proti aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení, a to buď v případě, že uvedený orgán přijal rozhodnutí, nebo v případě, že nepřijal opatření stanovené služebním řádem.

[9] Lékařská rada JSIS se skládá z jednoho posudkového lékaře z každé instituce a z posudkových lékařů z každé zúčtovací kanceláře. Orgány stanovené společnými pravidly JSIS s ním konzultují veškeré zdravotní otázky, které vyvstanou v souvislosti se správou JSIS.

[10] Řídící výbor pro JSIS (Comité de Gestion d' Assurance Maladie, dále jen „CGAM“) se skládá ze zástupců různých orgánů a agentur EU a zaměstnanců.

[11] Veřejný ochránce práv chápe, že podrobná ustanovení pro poskytování těchto dávek jsou stanovena v:

i) Prozatímní pokyny pro provádění rozpočtové položky „Doplňková pomoc zdravotně postiženým osobám“ týkající se prostředků na sociální zabezpečení pro zdravotně postižené osoby, přijaté dne 19. února 2004 kolegiem vedoucích správních útvarů.

ii) Závěr kolegia vedoucích správních útvarů č. 177/87 týkající se dvojího příspěvku na vyživované dítě pro dítě, jehož výživné je spojeno s vysokými výdaji z důvodu zdravotního postižení nebo dlouhodobé nemoci (čl. 67 odst. 3 služebního řádu). Druhý revidovaný závěr schválili vedoucí administrativy dne 26. března 2014.

[12] Rozhodnutí Komise ze dne 7. dubna 2004, kterým se provádí čl. 1d odst. 4 služebního řádu.

[13] Sdělení Komise „Lepší pracoviště pro všechny: od rovných příležitostí k rozmanitosti a začlenění“, C(2017) 5300 final, 19.7.2017.