- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Zvláštní zpráva evropského veřejného ochránce práv Evropskému parlamentu v návaznosti na návrh doporučení Evropské komisi ve stížnosti 713/98/IJH
Zvláštní zpráva
Případ 713/98/(IJH)GG - Otevřeno dne Čtvrtek | 30 července 1998 - Rozhodnutí ze dne Úterý | 11 prosince 2001
(vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 7 statutu evropského veřejného ochránce práv [1])
K žalobnímu důvodu
Stěžovatel, pan R., je ředitelem společnosti Bavarian Lager Company Ltd., která dováží německé pivo do Spojeného království. Zjistil potíže s prodejem svého produktu kvůli dohodám o výhradním nákupu, které vyžadují, aby mnoho hospod ve Spojeném království získávalo své dodávky piva od konkrétních pivovarů ve Spojeném království. Tyto dohody jsou upraveny zákonem Spojeného království, známým jako "Ustanovení o hostinském pivu", které umožňuje hospodám nakupovat určitá piva také od jiných dodavatelů.
Stěžovatel se domníval, že ustanovení o hostovaném pivu porušuje článek 30 (nyní článek 28) Smlouvy o ES tím, že diskriminuje dovážená piva. V dubnu 1993 si na tuto záležitost stěžoval Evropské komisi. Komise stížnost zaevidovala jako P/93/4490/UK a zahájila šetření podle článku 169 (nyní článek 226) Smlouvy o ES.
V srpnu 1996 se stěžovatel z tiskové zprávy vydané britským ministerstvem obchodu a průmyslu dozvěděl, že v říjnu 1996 se má konat třístranná schůzka mezi Komisí, orgány Spojeného království a obchodním sdružením Confédération des Brasseurs du Marché commun (CBMC) za účelem projednání ustanovení o hostujícím pivu. Požádal Komisi, aby mu umožnila účast na schůzce, ale jeho žádost byla zamítnuta.
Začátkem března 1997 navrhly orgány Spojeného království změnu ustanovení o hostovaném pivu. Komise považovala navrhovanou změnu za uspokojivou a upustila od šetření podle článku 169.
V květnu 1998 požádal stěžovatel podle rozhodnutí Komise 94/90 o přístup veřejnosti k dokumentům o přístup k veškerým podáním pod číslem spisu P/93/4490/UK jedenácti jmenovaných společností a organizací a třemi vymezenými kategoriemi osob nebo společností. Komise žádost a potvrzující žádost zamítla. Dne 8. července 1998 si pan R. stěžoval veřejnému ochránci práv na toto odmítnutí.
V únoru 1999 během šetření veřejného ochránce práv stěžovatel objasnil, že jeho skutečným zájmem je získat informace. Chce vědět, kdo předložil Komisi vyjádření během šetření podle článku 169 týkajícího se ustanovení o hostovaném pivu a kteří zástupci CBMC se zúčastnili trojstranného setkání v říjnu 1996. Stěžovatel se pokusil získat posledně uvedené informace přímo od CBMC, která mu sdělila, že musí požádat Komisi o odpověď, protože příslušní zaměstnanci organizaci opustili a spisy byly zničeny.
Pan R. chce tyto informace, protože má podezření na nevhodné chování některých osob, které v rozhodné době patřily mezi úředníky a politiky Spojeného království odpovědné za pivovarnictví.
V souladu s běžným postupem veřejný ochránce práv stěžovatele písemně informoval o průběhu šetření.
Šetření
Šetření veřejného ochránce práv se původně soustředilo na otázku práva na přístup k dokumentům podle rozhodnutí Komise 94/90. Když však vyšlo najevo, že skutečným cílem stěžovatele je získat informace, veřejný ochránce práv usoudil, že je vhodné navrhnout smírné řešení. Dne 3. března 1999 proto v souladu s čl. 3 odst. 5 statutu veřejného ochránce práv napsal Komisi a navrhl, aby Komise poskytla informace, které stěžovatel požaduje.
Odpověď Komise
Ve své odpovědi ze dne 7. června 1999 se Komise domnívala, že směrnice o ochraně údajů [2] jí brání zveřejnit totožnost dotčených osob bez jejich výslovného souhlasu. Komise uvedla, že je ochotna usilovat o řešení stížnosti ad hoc tím, že požádá dotčené osoby, aby jí umožnily sdělit stěžovateli jejich jména. Komise rovněž uvedla, že bude informovat veřejného ochránce práv o jejich odpovědích a sdělí jejich jména, pokud k tomu bude oprávněna.
Odpověď veřejné ochránkyně práv
Dne 30. července 1999 veřejný ochránce práv napsal Komisi, že nesouhlasí s tím, aby směrnice o ochraně údajů bránila Komisi v poskytnutí dotčených informací, aniž by si vyžádala souhlas dotčených osob. S ohledem na řešení ad hoc navržené Komisí se však zdálo, že je stále možné dosáhnout smírného řešení. Veřejný ochránce práv proto požádal Komisi, aby mu do 30. září 1999 sdělila počet osob, od nichž Komise požádala o souhlas se sdělením jejich jmen, a počet obdržených kladných a záporných odpovědí.
V říjnu a listopadu 1999 Komise informovala veřejného ochránce práv, že dotčeným osobám zaslala písemnou žádost o souhlas se sdělením jejich totožnosti stěžovateli, že bylo zasláno celkem 45 dopisů a že bylo obdrženo 20 odpovědí, z nichž 14 bylo kladných a 6 záporných. Komise rovněž uvedla jména a adresy osob, které odpověděly kladně.
Odpověď Komise byla předána stěžovateli, jehož připomínky jasně ukázaly, že neúplné informace poskytnuté Komisí jej neuspokojují. Veřejný ochránce práv proto v prosinci 1999 informoval Komisi, že smírné řešení stížnosti není možné, a rovněž ji požádal, aby vysvětlila svůj právní postoj, že směrnice o ochraně údajů jí brání zveřejnit totožnost dotčených osob bez jejich výslovného souhlasu, včetně přesného odkazu na ustanovení směrnice, která Komise v tomto případě považuje za zákonnou povinnost zachovávat mlčenlivost.
V lednu 2000 Komise odpověděla takto:
„Na základě článku 286 Smlouvy o ES se směrnice 95/46/ES vztahuje i na Komisi.
Pokud jde o výklad této směrnice, je třeba připomenout, že podle jejího článku 2 jsou údaje požadované panem R. osobními údaji ve smyslu směrnice. Sdělování těchto údajů panu R. představuje zpracování osobních údajů ve smyslu směrnice.
Podle článku 7 směrnice je zpracování osobních údajů povoleno pouze tehdy, pokud se na ně vztahuje jedna ze šesti možností uvedených v tomto ustanovení. Zpřístupnění dotčených jmen panu R. je proto povoleno pouze v případě, že se uplatní jedna z možností uvedených v článku 7. Podle názoru Komise je zpracování osobních údajů v tomto případě přípustné pouze podle čl. 7 písm. a). Ostatní možnosti tohoto ustanovení se v případě pana R. nepoužijí. - subjekt údajů udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů pro jeden či více konkrétních účelů; Pokud odmítne udělit souhlas, nemohou být osobní údaje zpracovány." (poznámka pod čarou vynechána)
Návrh doporučení veřejné ochránkyně práv
Dne 17. května 2000 zaslal veřejný ochránce práv Komisi v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv tento návrh doporučení:
"Komise by měla stěžovatele informovat o jménech delegátů Confédération des brasseurs du marché commun, kteří se zúčastnili setkání organizovaného Komisí dne 11. října 1996, a o společnostech a osobách ve 14 kategoriích uvedených v původní žádosti stěžovatele o přístup k dokumentům, které Komisi předložily podání pod spisovou značkou P/93/4490/YK."[3]
Evropský veřejný ochránce práv návrh doporučení odůvodnil takto:
1 Informační povinnost
1.1 Stěžovatel požádal Komisi, aby mu sdělila jména osob, které se vyjádřily v souvislosti s jeho stížností na ustanovení o hostujícím pivu ve Spojeném království, a jména zástupců profesního sdružení (Confedération des brasseurs du marché commun), kteří se zúčastnili schůzky organizované Komisí v rámci jejího šetření tvrzení stěžovatele o možném porušení práva Společenství členským státem.
1.2 Zásady řádné správní praxe vyžadují, aby úředník odpovědný za danou záležitost poskytl veřejnosti informace, které si vyžádá.[4] Stěžovateli by proto měla být sdělena jména, která si vyžádal, pokud Komise nemá zákonnou povinnost zachovávat důvěrnost těchto informací.
1.3 Jediným právním základem takové povinnosti, na kterou Komise odkázala, je směrnice o ochraně údajů.[5] Komise se domnívá, že směrnice jí brání sdělit stěžovateli jména dotčených osob, aniž by nejprve získala jejich souhlas. Toto tvrzení je posouzeno v následujícím oddíle.
2 Směrnice o ochraně údajů
2.1 Článek 286 Smlouvy o ES stanoví, že akty Společenství o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů se vztahují na orgány a subjekty zřízené Smlouvou nebo na jejím základě. Směrnice o ochraně údajů [6] se proto vztahuje na orgány a instituce Společenství, včetně Komise.[7]
2.2 Směrnice stanoví určité zásady, které mají být provedeny podrobnými právními předpisy v členských státech. Při zvažování použití směrnice na Komisi je třeba připomenout, že dosud neexistují žádné podrobné prováděcí právní předpisy závazné pro orgány a instituce Společenství.
2.3 Veřejný ochránce práv v zásadě poznamenává, že článek 1 směrnice definuje její cíl jako zajištění ochrany "základních práv a svobod fyzických osob, a zejména jejich práva na soukromí v souvislosti se zpracováním osobních údajů".
2.4 Informace poskytnuté správnímu orgánu osobou, která se účastní správního řízení, se nejeví jako "osobní údaje" týkající se této osoby pouze z toho důvodu, že je poskytla. Opačný názor by znamenal, že existuje základní právo na tajné poskytnutí informací správnímu orgánu, což není tento případ.
2.5 Při výkladu a uplatňování směrnice je navíc důležité vzít v úvahu zásadu, že rozhodnutí by měla být přijímána co nejotevřeněji. Tato zásada je potvrzena prohlášením o právu na přístup k informacím připojeným k závěrečnému aktu Maastrichtské smlouvy [8], judikaturou soudů Společenství [9] a článkem 1 [10] Smlouvy o Evropské unii.
Článek 7 [11] směrnice stanoví, že je přípustné šest kategorií zpracování (včetně předávání) osobních údajů. Tři z těchto kategorií se podle všeho použijí na zveřejnění informací, které jí byly předloženy a které se týkají výkonu jedné z jejích funkcí, Komisí. Takové zveřejnění by mohlo být považováno za nezbytné pro:
- dodržování právní povinnosti, neboť Smlouva o Evropské unii stanoví, že otevřenost je povinností evropských orgánů;
- plnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, neboť zveřejnění informací je běžnou součástí plnění úkolu prováděného při výkonu veřejné moci;
- zpracování je nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě.
2.7 Z výše uvedených důvodů se veřejný ochránce práv domnívá, že právo na soukromí v souvislosti se zpracováním osobních údajů podle směrnice o ochraně údajů nevyžaduje, aby Komise považovala za tajné názory nebo informace, které jí byly předloženy v souvislosti s výkonem jejích funkcí, ani jména osob, které názory nebo informace předložily.
Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že Komise nesprávně pochopila své povinnosti vyplývající ze směrnice o ochraně údajů, a porušila tak zásadu otevřenosti. Jedná se o nesprávný úřední postup. Vzhledem k tomu, že smírné řešení není možné, předloží veřejný ochránce práv Komisi návrh doporučení v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv.
Podrobné stanovisko Komise
Po obdržení návrhu doporučení a v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv zaslala Komise dne 3. července 1999 podrobné stanovisko.
Komise ve svém podrobném stanovisku nejprve připomněla, že podle článku 286 Smlouvy o ES se směrnice o ochraně údajů vztahuje i na Komisi.
Zadruhé Komise trvala na svém názoru, že souhlas dotčené osoby je nezbytný pro povolení předání osobních údajů v tomto typu případu.
„Článek 7a směrnice 95/46/ES vyžaduje jednoznačný souhlas subjektu údajů.
Při použití článku 7f směrnice 95/46/ES má zájem na základních právech a svobodách subjektu údajů, zejména na jeho soukromém životě, přednost před oprávněnými zájmy správce nebo třetí strany či osob, kterým jsou údaje sdělovány, pokud není získán souhlas subjektu údajů.
Komise má nicméně za to, že zájmy subjektů údajů, kterým byl zaslán dopis za účelem získání jejich souhlasu, nemají v projednávané věci přednost, pokud neobdrží odpověď, s ohledem na následující skutečnosti. Na jedné straně dopis následoval po předchozím kontaktu mezi Komisí a subjekty údajů a na druhé straně byl těmto osobám zaslán Komisí jako orgánem veřejné moci. Jinými slovy, vzhledem k tomu, že na dopis nebyla poskytnuta odpověď, a s ohledem na konkrétní okolnosti projednávaného případu má Komise za to, že zájmy nebo základní práva a svobody subjektů údajů nemají přednost.“
Komise přiložila aktualizovanou tabulku obsahující jména 25 osob, které na dopis Komise neodpověděly a vyzvaly je, aby udělily souhlas se zveřejněním svých jmen stěžovateli.
Hodnocení podrobného stanoviska Komise veřejnou ochránkyní práv
Stručně řečeno, podrobné stanovisko Komise:
- nezpochybňuje názor veřejného ochránce práv, že zásady řádné správní praxe vyžadují, aby uvedl jména dotčených osob, ledaže má zákonnou povinnost zachovávat důvěrnost těchto informací
- trvá na tom, že směrnice o ochraně údajů zakazuje Komisi uvádět jména dotčených osob bez jejich jednoznačného souhlasu, zejména s ohledem na jejich zájem na soukromém životě
- má za to, že v projednávané věci by měl uvést jména všech dotčených osob s výjimkou těch, které výslovně odmítly udělit svůj souhlas.
Podrobné stanovisko Komise přímo neodpovídá na právní argumenty obsažené v návrhu doporučení veřejného ochránce práv. Podrobné stanovisko však odkazuje na „zájem na základních právech a svobodách subjektu údajů, zejména na jeho soukromém životě“. Veřejný ochránce práv uznává zásadní význam tohoto zájmu a domnívá se, že z důvodů uvedených v návrhu doporučení ze dne 17. května 2000 neexistuje žádné základní právo na tajné poskytování informací správnímu orgánu a že směrnice o ochraně údajů nevyžaduje, aby Komise utajovala jména osob, které jí předkládají stanoviska nebo informace týkající se výkonu jejích funkcí.
Doporučení veřejného ochránce práv
Podle názoru veřejného ochránce práv není v podrobném stanovisku Komise uveden pádný důvod, proč se v plném rozsahu neřídí návrhem doporučení veřejného ochránce práv ze dne 17. května 2000. Veřejná ochránkyně práv proto znovu uvádí návrh doporučení jako doporučení Komisi:
Komise by měla stěžovatele informovat o jménech delegátů Confédération des brasseurs du marché commun, kteří se zúčastnili schůzky organizované Komisí dne 11. října 1996, a o společnostech a osobách ve 14 kategoriích uvedených v původní žádosti stěžovatele o přístup k dokumentům, které Komisi předložily podání pod spisovou značkou P/93/4490/YK.
Evropský parlament by mohl zvážit přijetí doporučení jako usnesení.
Štrasburk,
Jacoba Södermana
[1] Úř. věst. Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113/15.
[2] Úř. věst. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, Úř. věst. L 281/31, 1995.
[3] Úř. věst. Předchozí verze návrhu doporučení byla předložena dne 6. dubna 2000. Obsahovala chybu a byla stažena s omluvou stěžovateli a Komisi.
[4] Úř. věst. Viz článek 22 Kodexu řádné správní praxe evropského veřejného ochránce práv ze dne 19. července 1999.
[5] Úř. věst. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, Úř. věst. L 281/31, 1995.
[6] Tamtéž.
[7] Úř. věst. Směrnice se vztahuje i na evropského veřejného ochránce práv. Viz rozhodnutí veřejného ochránce práv ze dne 30. listopadu 1999 o jmenování pověřence pro ochranu osobních údajů, které je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv: http://www.euro-ombudsman.eu.int/LBASIS/EN/Dataprot.htm
[8] Úř. věst. Prohlášení č. 17: „Konference se domnívá, že transparentnost rozhodovacího procesu posiluje demokratickou povahu institucí a důvěru veřejnosti ve správu. Konference proto doporučuje, aby Komise předložila Radě nejpozději v roce 1993 zprávu o opatřeních určených ke zlepšení přístupu veřejnosti k informacím, které mají orgány k dispozici.“
[9] Úř. věst. Viz například věc C-58/94, Nizozemsko v. Rada, Sb. rozh. 1996, s. I-2169.
[10] Druhý odstavec tohoto článku stanoví: Tato smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.
[11] "Členské státy stanoví, že osobní údaje mohou být zpracovávány pouze tehdy, pokud:
- subjekt údajů udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů pro jeden či více konkrétních účelů; nebo
- zpracování je nezbytné pro splnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, nebo pro provedení opatření přijatých před uzavřením smlouvy na žádost tohoto subjektu údajů; nebo
- zpracování je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje; nebo
- zpracování je nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů; nebo
- zpracování je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce nebo třetí strana, které jsou údaje sdělovány; nebo
- zpracování je nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě.