Vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 5 statutu evropského veřejného ochránce práv ^[1]

Souvislosti stížnosti

1. Směrnice o obnovitelných zdrojích energie z roku 2009 ^[2] stanoví cíle pro členské státy v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů. Za účelem dosažení těchto cílů dává směrnice o obnovitelných zdrojích energie mimo jiné výsady některým druhům vstupních surovin na bázi odpadu, jako jsou použité kuchyňské oleje (UCO) pro výrobu biopaliv ^[3], a to tím, že umožňuje, aby byly do příslušných cílů započítány dvakrát ^[4].

2. Za účelem ověření souladu s kritérii udržitelnosti stanovenými ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie stanoví směrnice vytvoření tzv. dobrovolných režimů certifikace.^[5] Nepovinné režimy jsou soukromé subjekty uznané Evropskou komisí nebo členskými státy EU.^[6] Tyto nepovinné režimy předkládají Komisi každoročně zprávy o výrobě a dovozu vstupních surovin a biopaliv, které certifikují. Šablona pro podávání zpráv, kterou Komise požaduje, aby nepovinné režimy používaly, předpokládá předložení těchto informací: druh produktu, zemi původu, vstupní surovinu, kalendářní rok a hodnotu biopaliv a vstupních surovin v tunách. Jedním z typů vstupních surovin, které jsou ve zprávách zahrnuty, je UCO ^[7].

3. Stěžovatel je irským občanem. Je znepokojen možnými podvody v odvětví UCO, které by podle něj mohly být ověřeny, pokud by vykázané objemy UCO byly větší než výrobní kapacity. To by naznačovalo nesprávné označení jiných olejů jako použitého kuchyňského oleje. Za účelem ověření této skutečnosti požádal Komisi o přístup veřejnosti ^[8] k „seznamu všech zemí původu použitého kuchyňského oleje (UCO) za roky 2016, 2017, 2018 a 2019 spolu s objemy surovin pro výrobu použitého kuchyňského oleje shromážděných pro každou zemi původu za každý rok, jak byly oznámeny Evropské komisi všemi dobrovolnými režimy certifikace udržitelnosti biopaliv podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie“.

4. Komise odpověděla, že nemá k dispozici dokument, který by odpovídal žádosti stěžovatele. Uvedla, že požadované údaje jsou sice shromažďovány Komisí, nepředkládá však dokumenty, z nichž by byly vyjmuty informace požadované žalobkyní. Komise poskytla stěžovateli odkaz na zprávu vypracovanou dodavatelem, v níž jsou analyzovány informace poskytnuté nepovinnými režimy, ale která neobsahuje podrobnosti, o jejichž přístup stěžovatel požádal ^[9].

5. Stěžovatel požádal Komisi, aby přezkoumala jeho odmítnutí.^[10] Tvrdil, že i když Komise nemá k dispozici dokumenty, které jsou specifické pro jeho žádost, měla by mít přístup k informacím ve formátu, který lze snadno změnit na dokument.

6. Vzhledem k tomu, že stěžovatel na svou potvrzující žádost neodpověděl, obrátil se v září 2020 na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

7. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření s cílem zjistit, zda má Komise v držení dokumenty, které by odpovídaly žádosti stěžovatele.

8. V říjnu 2020 se vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv setkal s Komisí a zkontroloval vzorek zpráv, které jí předložily nepovinné režimy.

9. Krátce po schůzce zaslala Komise žadateli potvrzující rozhodnutí, v němž potvrdila své původní stanovisko. Komise objasnila, že ačkoli má k dispozici zprávy předložené nepovinnými režimy, tyto zprávy:
„– zahrnují všechny certifikované materiály, ale pouze množství vstupních surovin certifikovaných v rámci každého certifikovaného režimu a obsahují konkrétní informace o použitém kuchyňském oleji, nebo
– konkrétně ohraničují použitý kuchyňský olej [...] tak, jak se vztahují na všechny vstupní suroviny.“

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

10. Stěžovatel tvrdil, že se zdá, že Komise má informace, o jejichž přístup požádal, k dispozici. Na podporu tohoto prohlášení odkázal na několik dokumentů zveřejněných Komisí ^[11], dodavateli pracujícími pro Komisi ^[12] a členskými státy ^[13], které obsahují určité informace o původu a objemech použitého kuchyňského oleje. Z těchto dokumentů vyvozuje, že Komise by měla mít k dispozici úplné údaje týkající se jeho žádosti. Dále tvrdil, že pokud by Komise ve skutečnosti neměla k dispozici údaje, které požadoval, jednalo by se o velmi závažné porušení povinnosti Komise podle směrnice o rádiových zařízeních.

11. Kromě toho tvrdil, že téměř všechny vstupní suroviny použitého kuchyňského oleje jsou vykazovány v rámci jediného nepovinného režimu, konkrétně mezinárodní certifikace udržitelnosti a uhlíku (ISCC), což by znamenalo, že téměř všechny příslušné údaje by měla Komise uchovávat ve stejném elektronickém dokumentu. Stěžovatel tvrdil, že i kdyby Komise považovala informace, které má k dispozici, za neúplné, přístup k dokumentům obsahujícím neúplné informace by pro něj byl přesto užitečný. 

12. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv Komise potvrdila, že ačkoli uchovává údaje požadované stěžovatelem, neuchovává tyto údaje v jediném dokumentu.

13. Komise uvedla, že právo veřejnosti na přístup k dokumentům se vztahuje pouze na stávající dokumenty. Komise uvedla, že není povinna vytvářet nové dokumenty ^[14], a to ani shromažďováním informací z řady existujících dokumentů.^[15] Komise vysvětlila, že údaje budou muset být ručně extrahovány ze zpráv, které má Komise k dispozici, aby bylo možné vytvořit jednotný dokument, jak požadoval stěžovatel. Pravidla EU pro přístup veřejnosti k dokumentům to nevyžadují.

14. Kromě toho Komise poukázala na to, že dotčené dokumenty mohou obsahovat informace, které by mohly ohrozit ochranu obchodních zájmů ^[16] Proto by měly být chráněny podle pravidel EU o přístupu veřejnosti k dokumentům.

Posouzení veřejného ochránce práv

15. Po prostudování vzorku dokumentů poskytnutých Komisí může vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv potvrdit, že Komise má k dispozici podrobné informace o zemích původu a objemech použitého kuchyňského oleje shromážděných za každý rok, za který stěžovatel požádal o přístup. Komise má pravdu v tom, že tyto údaje jsou z velké části rozloženy do několika dokumentů. Pro některé roky, pro které stěžovatel požádal o přístup, byl sestaven do jednoho dokumentu. Je tedy pravda, že Komise nemá k dispozici jediný dokument, který by obsahoval všechny informace požadované stěžovatelem.

16. Komise rovněž správně uvádí, že není povinna předložit dokument požadovaný stěžovatelem tím, že ručně shromáždí údaje, které má v držení. Dokumenty, které vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval, neumožňují snadné získání údajů pomocí předem naprogramovaných vyhledávacích nástrojů ^[17].

17. Ačkoli se však žádost stěžovatele týkala přístupu k jedinému dokumentu, veřejný ochránce práv má za to, že stěžovatel by měl zájem obdržet informace o zemi původu a objemech použitého kuchyňského oleje, i kdyby nebyly shromážděny v jediném dokumentu. Ve svých připomínkách ke zprávě o setkání zástupců Komise a vyšetřovacího týmu veřejné ochránkyně práv stěžovatel uvedl, že by měl zájem získat přístup k „informacím v držení Komise, byť neúplným, které zúčastněným stranám a tvůrcům politik umožní provést řádnou analýzu“.

18. Komise by proto měla zvážit poskytnutí přístupu ke všem dokumentům, které má v držení a které obsahují informace o původu a objemech použitého kuchyňského oleje za roky 2016 až 2019. To by stěžovateli umožnilo získat informace, které ho zajímají, aniž by Komise musela vytvořit nový dokument. Takový přístup by byl v souladu s účelem a duchem čl. 6 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, který stanoví, že není-li žádost dostatečně přesná, orgán žadateli pomůže ji objasnit. Komise objasnila, že nemá k dispozici jediný dokument, který by vyhovoval potřebám stěžovatele. Má však k dispozici řadu dokumentů, které obsahují alespoň některé informace, jež stěžovatel potřebuje. Stěžovatel, když byl informován, že takové dokumenty existují, měl za to, že přístup k nim by pro něj byl užitečný.

19. V této souvislosti by bylo na Komisi, aby posoudila, zda jsou v těchto dokumentech obsaženy informace, které jsou chráněny podle pravidel EU o přístupu veřejnosti, a měly by proto být skryty. Při tomto posouzení by Komise měla vzít v úvahu, že žadatel požádal o přístup k dokumentům obsahujícím „objemy vstupních surovin pro použití použitého kuchyňského oleje shromážděných za každou zemi původu za každý rok, jak byly oznámeny Evropské komisi všemi dobrovolnými režimy certifikace pro udržitelnost biopaliv podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie“. Objemy sebraných surovin pro výrobu UCO lze považovat za informace týkající se emisí do životního prostředí (které se stěžovatel snaží pomoci sledovat snižování emisí skleníkových plynů).^[18] Důvody pro odepření přístupu by proto měly být vykládány restriktivně a má se za to, že převažující veřejný zájem na zpřístupnění existuje přinejmenším u informací, o nichž se má za to, že se týkají emisí do životního prostředí ^[19].

Na základě výše uvedených zjištění veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby Komise přezkoumala dokumenty, které má v držení a které obsahují země původu a příslušné objemy výroby a dovozu použitého kuchyňského oleje za období uvedené žadatelem, s cílem tyto dokumenty zveřejnit.

Evropská komise se vyzývá, aby do 30. dubna 2021 informovala veřejnou ochránkyni práv o veškerých opatřeních, která v souvislosti s výše uvedeným návrhem řešení přijala.

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 4. března 2021

^[1] Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (94/262/ESUO, ES, Euratom), Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře

o využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic

2001/77/ES a 2003/30/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 ze dne 9. září 2015, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A02009L0028-20151005.

[3] Článek 17 směrnice 2009/28/ES.

[4] Viz příloha IX směrnice 2009/28/ES.

[5] Článek 18 směrnice 2009/28/ES, viz také https://ec.europa.eu/energy/topics/renewable-energy/biofuels/voluntary-schemes_en.

[6] Článek 18 směrnice 2009/28/ES.

[7] Viz https://ec.europa.eu/energy/topics/renewable-energy/biofuels/voluntary-schemes_en#documents.

[8] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex:32001R1049.

[9] Přezkum výroční zprávy o nepovinném režimu, https://ec.europa.eu/energy/sites/default/files/navigant_2019_review_of_voluntary_scheme_annual_reports.pdf.

[10] V souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 podal tzv. „potvrzující žádost“.

[11] https://ec.europa.eu/eurostat/web/energy/data/shares.

[12] Viz výše poznámka pod čarou 7.

[13] Pro Irsko viz https://www.nora.ie/_fileupload/457-20X0088%20-%20BOS%20Annual%20Report%20for%202019%20for%20publication.pdf, pro Spojené království viz https://www.gov.uk/government/collections/renewable-fuel-statistics#latest-renewable-fuel-statistics.

[14] Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. října 2014 ve věci C-127/13, Strack v. Komise, bod 46, http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&num=C-127/13%20P.

[15] Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. ledna 2017 ve věci C-491/15P, Typke v. Komise, bod 31, http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&num=C-491/15.

[16] Čl. 4 odst. 2 první odrážka nařízení č. 1049/2001.

[17] Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. ledna 2017 ve věci C-491/15P, Typke v. Komise, bod 36, http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&num=C-491/15.

[18] Viz bod 1 odůvodnění směrnice 2009/28/ES.

[19] Článek 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, http://data.europa.eu/eli/reg/2006/1367/oj.