Stěžovatel požádal o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se vzoru eurobankovek série Europa. Evropská centrální banka (ECB) označila dva dokumenty za dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti stěžovatele a odepřela přístup k dokumentům v plném rozsahu. ECB se přitom dovolávala výjimek podle svých pravidel pro přístup veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že úplné zpřístupnění by mohlo ohrozit veřejný zájem, pokud jde o ochranu integrity eurobankovek, jakož i obchodní zájmy, včetně duševního vlastnictví.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv uspořádal kontrolní schůzku s příslušnými zástupci ECB. Na základě dodatečných důvěrných vysvětlení poskytnutých během kontrolní schůzky a vzhledem k širokému prostoru pro uvážení, který má ECB při určování, zda by zpřístupnění dokumentu ohrozilo veřejný zájem na ochraně integrity eurobankovek, veřejná ochránkyně práv konstatovala, že rozhodnutí ECB odepřít přístup k požadovaným dokumentům nebylo zjevně nesprávné. Vzhledem k tomu, že tato výjimka byla platně uplatněna, nebylo nutné, aby veřejný ochránce práv posuzoval, zda by zveřejnění rovněž ohrozilo obchodní zájmy, včetně duševního vlastnictví.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela a shledala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel požádal o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se nouzových opatření a opatření v oblasti připravenosti v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Evropská centrální banka (ECB) odepřela veřejnosti přístup ke dvěma dokumentům, které identifikovala, s odvoláním na ustanovení Smluv, které vyžaduje, aby jednání její Rady guvernérů nebyla zveřejňována. ECB se rovněž dovolávala několika výjimek podle svých pravidel pro přístup veřejnosti k dokumentům, včetně toho, že úplné zpřístupnění by ohrozilo ochranu veřejného zájmu, pokud jde o finanční, měnovou nebo hospodářskou politiku Unie a mezinárodní finanční vztahy.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv přezkoumal sporné dokumenty. Na základě této kontroly a vzhledem k širokému prostoru pro uvážení, který má ECB, pokud se domnívá, že je ohrožen veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní finanční vztahy Unie, veřejný ochránce práv konstatoval, že rozhodnutí ECB odepřít přístup k jednomu z požadovaných dokumentů nebylo zjevně nesprávné. Pokud jde o druhý dokument, veřejný ochránce práv měl za to, že spoléhání ECB na důvěrnost jednání Rady guvernérů, jak je stanoveno ve Smlouvách, je odůvodněné.

Veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela a shledala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Věc se týkala rozhodnutí ECB odepřít veřejnosti přístup k dokumentům týkajícím se jejího programu nákupu aktiv veřejného sektoru (PSPP). Dokumenty byly předány německé spolkové vládě, aby mohla posoudit přiměřenost PSPP v návaznosti na rozhodnutí německého ústavního soudu.

Při odepření přístupu se ECB dovolávala pravidla Smlouvy, podle kterého jednání Rady guvernérů ECB nesmí být zveřejněno. Vycházela rovněž z potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o důvěrnost jednání jejích rozhodovacích orgánů, z potřeby chránit měnovou politiku Unie a důvěrnost dokumentů určených pro vnitřní použití.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že odmítnutí ECB poskytnout přístup veřejnosti bylo odůvodněné. Při vyvozování tohoto závěru veřejná ochránkyně práv konstatovala, že na jeden dokument se vztahují pravidla Smlouvy, která vyžadují, aby jednání Rady guvernérů ECB nebyla zveřejňována. ECB dostatečně vysvětlila, proč by zpřístupnění ostatních dokumentů ohrozilo veřejný zájem, pokud jde o měnovou politiku. Veřejná ochránkyně práv vzala na vědomí významný veřejný zájem na této záležitosti, vzala však v úvahu úsilí ECB poskytnout stěžovateli a veřejnosti o této věci co nejvíce informací a případ uzavřela.

Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům obsahujícím podrobné informace o dvou programech nákupu aktiv Evropské centrální banky (ECB). ECB obhajovala odepření přístupu tím, že zpřístupnění by mohlo ohrozit ochranu veřejného zájmu, pokud jde o finanční, měnovou nebo hospodářskou politiku Unie nebo členského státu, což je zájem chráněný zákonem. Stěžovatel měl za to, že ECB nepředložila dostatečné důkazy o tom, jak by zpřístupnění požadovaných informací nepříznivě ovlivnilo uváděný veřejný zájem, a že by proto tyto informace zpřístupněny být měly.

ECB má široký prostor pro uvážení při posuzování toho, jak nejlépe chránit uváděný veřejný zájem, a sice ochranu finanční, měnové nebo hospodářské politiky Unie nebo členského státu. Může například odvíjet své úvahy od toho, jak by zpřístupnění mohlo ovlivnit chování trhů a účastníků trhu. ECB v tomto případě poskytla přiměřené vysvětlení, jak by trhy a účastníci trhu mohli použít požadované informace k narušení finanční, měnové či hospodářské politiky Unie nebo členského státu. Rozhodnutí ECB o odepření přístupu veřejnosti bylo tedy oprávněné.

Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí prohlášení ECB, že již na svých internetových stránkách zveřejňuje co nejvíce informací o nouzovém pandemickém programu nákupu aktiv (PEPP) a programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru (CSPP). Vybízí ECB, aby pravidelně vyhodnocovala, zda lze o těchto programech zveřejňovat další informace. To bude postupem času zřejmě ještě nabývat na významu, neboť veřejnost očekává, že ECB prokáže, že plní ambiciózní prohlášení své prezidentky, pokud jde o úsilí banky o „zelenější“ měnovou politiku.

Veřejná ochránkyně práv tedy šetření uzavřela s tím, že neshledala nesprávný úřední postup.

Věc se týkala odmítnutí Evropské komise poskytnout veřejnosti přístup k oznámení své právní služby o rozhodnutí německého ústavního soudu týkajícím se programu Evropské centrální banky a souvisejícího rozsudku Soudního dvora EU. Při odepření přístupu k dokumentu Komise vycházela z potřeby chránit finanční, měnovou a hospodářskou politiku Unie, jakož i z potřeby chránit právní poradenství a její rozhodovací proces.

Veřejná ochránkyně práv dokument zkontrolovala a zjistila, že v posouzení Komise nebyla žádná zjevná chyba. Vyšetřování tak uzavřela a neshledala žádný nesprávný úřední postup.

Rozsudek německého ústavního soudu nemá obdoby, pokud jde o možné důsledky pro právní řád EU. Veřejný ochránce práv uznává, že veřejnost má zájem na tom, aby byla ujištěna, že Komise tyto důsledky řádně posuzuje a v případě potřeby na ně reaguje v souladu se svou úlohou strážkyně Smluv. Je přesvědčena, že Komise bude veřejnost i nadále v co největší míře informovat o veškerých budoucích krocích, které se v reakci na rozsudek rozhodne podniknout.