Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k „vzorovým kartám“ týkajícím se nástrojů umělé inteligence Agentury Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol). Vzorové karty obsahují informace o zamýšleném použití nástrojů UI a jejich hodnocení. Europol identifikoval čtyři dokumenty, které spadají do oblasti působnosti žádosti. Odmítla přístup ke třem dokumentům v plném rozsahu a poskytla částečný přístup ke zbývajícímu dokumentu. Europol přitom vycházel z potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval sporné dokumenty a setkal se se zástupci Europolu. Na základě toho a s ohledem na široký prostor pro uvážení, který mají orgány a agentury EU, pokud se domnívají, že je ohrožena veřejná bezpečnost, veřejná ochránkyně práv zjistila, že rozhodnutí Europolu o odepření (úplného) přístupu veřejnosti nebylo zjevně nesprávné. Vzhledem k tomu, že dotčený veřejný zájem nemůže být nahrazen jiným veřejným zájmem, který je považován za důležitější, uzavřel veřejný ochránce práv šetření a shledal, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Veřejná ochránkyně práv se však domnívala, že vysvětlení Europolu poskytnutá stěžovatelce, proč musel být (úplný) přístup k těmto dokumentům odepřen, mohla být konkrétnější, a odkázala na předchozí návrh na zlepšení, který v tomto ohledu předložila. 

 

Stěžovatel požádal Evropskou komisi o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se jeho výměn s maďarskou vládou o nezávislosti soudnictví v souvislosti s posouzením Komise týkajícím se způsobilosti Maďarska pro fondy soudržnosti. Po konzultaci s maďarskými orgány Komise odepřela přístup k některým dokumentům s odvoláním na dvě výjimky podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům. Komise konkrétně tvrdila, že zpřístupnění by ohrozilo účel jejího šetření, pokud jde o způsobilost Maďarska pro fondy soudržnosti a jeho rozhodovací proces. Stěžovatel požádal Komisi, aby své rozhodnutí přezkoumala (podáním „potvrzující žádosti“). Pokud Komise neodpověděla v příslušných lhůtách, obrátil se stěžovatel na veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se implicitního odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup k požadovaným dokumentům. Během šetření veřejného ochránce práv přijala Komise potvrzující rozhodnutí. Ponechala v platnosti své rozhodnutí odepřít přístup, ale dovolávala se další výjimky s tím, že Evropský parlament mezitím zahájil soudní řízení týkající se této záležitosti a zpřístupnění by mohlo tato probíhající řízení ohrozit.

Kontrola veřejného ochránce práv ukázala, že požadované dokumenty obsahují sebehodnocení Maďarska, formální dotazníky zaslané Komisí maďarským orgánům a oficiální odpovědi příslušných maďarských orgánů na tyto otázky. Požadované dokumenty tak tvoří základ rozhodnutí Komise, proti němuž Parlament zahájil soudní řízení. Nebyly vypracovány ani pro účely konkrétního soudního řízení, ani neobsahují interní právní stanoviska ke sporným otázkám v celém textu.

Veřejná ochránkyně práv byla toho názoru, že Komise dostatečně neprokázala, jak by zpřístupnění dokumentů mohlo ohrozit dotčené soudní řízení. Veřejný ochránce práv rovněž nebyl přesvědčen argumentem Komise, že zpřístupnění by mohlo ohrozit její šetření. Veřejná ochránkyně práv dále zdůraznila, že je důležité informovat veřejnost o opatřeních Komise a maďarských orgánů na ochranu finančních zájmů EU a zajistit dodržování zásad právního státu. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že odmítnutí Komise poskytnout široký přístup veřejnosti k požadovaným dokumentům představuje nesprávný úřední postup, a doporučila, aby Komise přehodnotila své stanovisko k žádosti o přístup.

Komise v odpovědi potvrdila své stanovisko, že zpřístupnění požadovaných dokumentů by ohrozilo klid soudního řízení zahájeného Parlamentem a jeho vyšetřování, pokud jde o způsobilost Maďarska pro fondy soudržnosti. Veřejná ochránkyně práv však zjistila, že Komise neposkytla přesvědčivé vysvětlení, proč k těmto dokumentům nelze poskytnout širší přístup. Veřejná ochránkyně práv proto potvrdila své zjištění nesprávného úředního postupu a případ uzavřela.

Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k odůvodněnému stanovisku, které Evropská komise zaslala Belgii v rámci řízení o nesplnění povinnosti týkajícího se jejího provedení směrnice o ochraně oznamovatelů.

Komise odepřela přístup k dokumentu, který je součástí spisu probíhajícího řízení o nesplnění povinnosti. Komise přitom vycházela z obecné domněnky o nezveřejnění založené na potřebě chránit účel probíhajícího šetření. Stěžovatel byl s tímto výsledkem nespokojen a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Zatímco veřejná ochránkyně práv měla za to, že přiměřená ochrana oznamovatelů je nezbytná, na základě kontroly sporného dokumentu konstatovala, že se Komise oprávněně opřela o obecnou domněnku nezpřístupnění, aby odepřela přístup k dokumentu. Proto případ uzavřela.

Věc se týkala toho, že Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) neposkytla věcnou odpověď na správní stížnost týkající se obvinění z obtěžování a nesrovnalostí ze strany úředníka stálého útvaru kategorie 2.

Stěžovatel podal správní stížnost agentuře Frontex v březnu 2023. Agentura Frontex odpověděla, že na rozdíl od předchozích informací, které stěžovateli poskytla, nemá stěžovatel právo podat takovou stížnost. V důsledku toho by neobdržel věcnou odpověď. V průběhu šetření veřejné ochránkyně práv však agentura Frontex uvedla, že stěžovateli poskytne obecnou věcnou odpověď do listopadu 2024. Agentura Frontex poskytla tuto odpověď stěžovateli až v prosinci 2025. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že nekonzistentní informace poskytnuté stěžovateli a nehorázné zpoždění v odpovědi na stížnost představují nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv však nepovažovala za nutné vydat doporučení vzhledem k tomu, že agentura Frontex nyní stěžovateli poskytla věcnou odpověď.

Šetření veřejné ochránkyně práv navíc odhalilo, že pro úředníky kategorie 2 neexistuje účinný mechanismus pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy, například v situacích obtěžování v agentuře Frontex. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že se jedná o systémový problém, který rovněž představuje nesprávný úřední postup.

Veřejná ochránkyně práv doporučila, aby správní rada agentury Frontex zavedla při nadcházející revizi právního rámce pro příslušníky kategorie 2 účinný mechanismus pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy.

Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k výzvě dopisem v řízení o nesplnění povinnosti týkajícím se po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou ve španělském veřejném sektoru. Komise odepřela přístup k dopisu s odůvodněním, že je součástí probíhajícího řízení o nesplnění povinnosti, pro které existuje obecná domněnka o nezveřejnění. Komise zjistila, že žadatel neprokázal existenci převažujícího veřejného zájmu na poskytnutí informací. Stěžovatel byl s tímto výsledkem nespokojen a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv přezkoumal sporný dokument a potvrdil, že je součástí správního spisu v probíhajícím řízení o nesplnění povinnosti. Na základě toho veřejná ochránkyně práv shledala, že Komise se oprávněně opřela o obecnou domněnku nezveřejnění, aby odepřela přístup k výzvě dopisem. Rovněž shledala, že je rozumné, aby se Komise domnívala, že žadatel nepředložil dostatečné argumenty k prokázání existence převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění. Proto případ uzavřela a neshledala žádný nesprávný úřední postup.

Stěžovatel požádal v březnu 2024 Evropskou komisi o přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím s jejím přehodnocením uplatňování „řízení o právním státu“ v Maďarsku v roce 2023 (na základě nařízení o podmíněnosti). Komise zjistila, že čtyři čtvrtletní zprávy a několik výměn mezi Maďarskem a Komisí spadají do oblasti působnosti žádosti, ale odepřela přístup ke všem dokumentům. Při odepření přístupu se dovolávala výjimek podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že zpřístupnění by mohlo ohrozit účel vyšetřování a probíhající rozhodovací proces podle nařízení o podmíněnosti.

Stěžovatel požádal Komisi, aby v dubnu 2024 přezkoumala své stanovisko (podáním „potvrzující žádosti“). Vzhledem k tomu, že Komise neodpověděla na potvrzující žádost stěžovatele v příslušné lhůtě, obrátil se stěžovatel v červnu 2024 na veřejnou ochránkyni práv.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření ohledně toho, že Komise neodpověděla na potvrzující žádost stěžovatele, a požádala Komisi, aby odpověděla co nejdříve. Komise žadateli odpověděla v prosinci 2025, tj. více než 19 měsíců poté, co předložil potvrzující žádost.

Vzhledem k tomu, že Komise odpověděla na potvrzující žádost stěžovatele, veřejná ochránkyně práv tento případ uzavřela. Jednoznačně však kritizovala značné zpoždění, které Komise utrpěla při odpovědi na žádost stěžovatele, a připomněla Komisi, že by se měla urychleně zabývat otázkou zpoždění při zpracování žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům.

Věc se týkala odmítnutí Evropského parlamentu poskytnout veřejnosti přístup k dokumentu souvisejícímu s případy krádeží a vloupání, k nimž došlo v prostorách Parlamentu v průběhu roku 2020. K odepření přístupu se Parlament opíral o jednu výjimku stanovenou v unijních právních předpisech o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdil, že zpřístupnění dokumentu by ohrozilo veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost.

Na základě kontroly dokumentu a po setkání jejího vyšetřovacího týmu se zástupci Parlamentu veřejná ochránkyně práv zjistila, že Parlament neprokázal, jak by zpřístupnění částí dokumentu mohlo konkrétně a skutečně ohrozit uváděný zájem. Předložila proto návrh řešení, které by Parlament zvážil, pokud by k dokumentu poskytl alespoň částečný přístup.

Parlament návrh veřejného ochránce práv na řešení přijal a poskytl částečný přístup k dokumentu. Veřejná ochránkyně práv uvítala kladnou odpověď Parlamentu na její návrh řešení a šetření uzavřela.

Oba případy se týkají odmítnutí Europolu poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům týkajícím se jeho digitálních nástrojů pro analýzu obrázků a videí, textového sentimentu, informací z otevřených zdrojů a rozpoznávání tváří. Spornými dokumenty jsou „dokument o zahájení výzkumného projektu“, „posouzení dopadu na ochranu údajů“ a související stanoviska úředníka Europolu pro otázky základních práv. Při odepření přístupu veřejnosti k těmto dokumentům Europol odkázal na několik výjimek z přístupu veřejnosti, včetně potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost. Měl za to, že zpřístupnění požadovaných dokumentů by pachatelům trestné činnosti poskytlo informace o jeho technických schopnostech, což by ohrozilo účinnost jeho operací.

Na základě kontroly požadovaných dokumentů provedené jejím vyšetřovacím týmem předložila veřejná ochránkyně práv návrh řešení ve věci 1192/2024/MIK a požádala Europol o poskytnutí částečného přístupu. Europol tento návrh přijal a poskytl částečný přístup k „dokumentu o zahájení výzkumného projektu“. Ve věci 841/2025/MIK navíc Europol uplatnil stejný přístup, jaký navrhl veřejný ochránce práv v souběžné věci, a poskytl částečný přístup k několika stanoviskům svého úředníka pro otázky základních práv.

Ačkoli Europol neposkytl přístup k posouzením dopadu na ochranu údajů a skryl informace týkající se funkcí nástrojů, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že v těchto případech byl nyní poskytnut smysluplný přístup veřejnosti. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že Europol její řešení přijal. Veřejná ochránkyně práv nicméně navrhla, aby Europol v budoucích případech důkladněji přezkoumal, zda „posouzení dopadu na ochranu údajů“ a další dokumenty týkající se podobných digitálních nástrojů obsahují necitlivé informace, které mohou být zpřístupněny veřejnosti. Veřejná ochránkyně práv bude tuto otázku i nadále sledovat v souvislosti s budoucími stížnostmi.