Případ se týkal způsobu, jakým Evropská komise řešila stížnost na Rakousko týkající se pravidel pro poplatky a strukturu nákladů ve volejbale. Stěžovatel, rakouské sportovní sdružení, tvrdil, že poplatky, které jsou splatné ročně i pro amatérské hráče, jsou nadměrné a v rozporu s právem EU. Stěžovatel tvrdil, že doba, kterou Komise potřebovala k provedení počátečního posouzení stížnosti na nesplnění povinnosti, nebyla přiměřená.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že i když existovala období, kdy Komise nebyla ve spisu aktivní, nic nenasvědčovalo tomu, že by doba, kterou potřebovala, byla důsledkem nedbalosti nebo neodůvodněných odkladů ze strany Komise. Vzhledem k tomu, že Komise v průběhu šetření nakonec přijala rozhodnutí o stížnosti na nesplnění povinnosti a uznala chyby ve způsobu komunikace se stěžovatelem, uzavřel veřejný ochránce práv šetření se závěrem, že žádná další šetření nejsou odůvodněná. V této souvislosti vzala na vědomí závazek Komise zlepšit v budoucnu způsob komunikace se stěžovateli.

Případ se týkal odmítnutí Výkonné agentury pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA) zveřejnit jména zaměstnanců, kteří dohlíželi na projekt v Makedonii.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že agentura EACEA oprávněně odmítla zveřejnit jména dotčených zaměstnanců, a případ uzavřela.

Případ se týkal odmítnutí Výkonné agentury pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast zveřejnit jména zaměstnanců, kteří dohlíželi na projekt v Makedonii.

Agentura odepřela přístup na základě pravidel EU pro ochranu údajů, která vyžadují, aby osoba, která žádá o zpřístupnění osobních údajů, jako jsou jména osob, prokázala nezbytnost zveřejnění jmen dotčených osob. Je-li tento požadavek splněn, musí orgán veřejné moci ještě ověřit, zda by zveřejněním jejich jmen byly dotčeny oprávněné zájmy zaměstnanců, a pokud ano, zda byly tyto oprávněné zájmy důležitější než nezbytnost uváděná osobou, která žádá o zveřejnění jmen.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že stěžovatel nevysvětlil, proč je nezbytné, aby měl přístup ke jménům. Agentura jako taková oprávněně odmítla zveřejnit jména dotčených zaměstnanců.

Evropská komise požádala externího dodavatele, aby vypracoval studii proveditelnosti s cílem prozkoumat možnost vytvoření grantového režimu pro přeshraniční investigativní žurnalistiku. Cílem studie bylo zjistit, zda existuje potřeba finanční podpory EU pro investigativní žurnalistiku, a definovat možné modely financování. Studie nezjistila jasnou potřebu financování ze strany EU a Komise se rozhodla v této věci nepodniknout žádné další kroky.

Stěžovatel tvrdil, že Komise změnila závěry studie původně předložené dodavatelem.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že dodavatel původní zjištění studie skutečně upravil. Důvodem však bylo, že se Komise domnívala, že není v souladu s podmínkami zakázky, a zejména se zásadou subsidiarity. Neexistovaly žádné důkazy, které by naznačovaly, že změny byly provedeny s cílem manipulovat se zjištěními studie.

Ačkoli veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komisi trvalo příliš dlouho, než studii zveřejnila, a pochopila nespokojenost vyjádřenou týmem odborníků na žurnalistiku zapojených do studie, celkově považovala vysvětlení Komise za přiměřená.