Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se programů rozvoje kávy v Etiopii. Stěžovatel předložil svou žádost Komisi v srpnu 2024.

Komise poprvé odpověděla v prosinci 2024. Poskytla plný přístup ke dvěma dokumentům, odepřela přístup ke třem dokumentům v plném rozsahu a poskytla částečný přístup ke zbývajícím 31 dokumentům. Komise přitom tvrdila, že (úplné) zpřístupnění by mohlo narušit ochranu cílů inspekcí, vyšetřování a auditů, ochranu osobních údajů a obchodních zájmů, jakož i ochranu veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy.

Stěžovatel napadl rozhodnutí Komise podáním „potvrzující žádosti“ v lednu 2025. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neodpověděl, obrátil se v květnu 2025 na veřejnou ochránkyni práv.

V červnu 2025 zahájila veřejná ochránkyně práv šetření a požádala Komisi, aby stěžovateli co nejdříve odpověděla.

Po několika výměnách s Komisí v této věci zaslala veřejná ochránkyně práv dne 20. dubna 2026 Komisi poslední upomínku a naléhavě ji vyzvala, aby přijala potvrzující rozhodnutí nejpozději do 12. května 2026. Komise tak neučinila.

Vzhledem k tomu, že Komise dosud neodpověděla na potvrzující žádost stěžovatele více než 15 měsíců po uplynutí zákonné lhůty stanovené nařízením č. 1049/2001, uzavřel veřejný ochránce práv šetření zjištěním nesprávného úředního postupu.

Tyto tři případy se týkají toho, jak Evropská komise uplatňovala svá pravidla „zlepšování právní úpravy“ a další procesní požadavky při přípravě legislativních návrhů týkajících se náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti (983/2025/MAS), boje proti převaděčství migrantů (2031/2024/VB) a společné zemědělské politiky (1379/2024/MIK). Komise považovala tyto návrhy za naléhavé, a proto ve svých pravidlech opomenula kroky, jako jsou posouzení dopadů a veřejné konzultace. Stěžovatelé, kteří jsou organizacemi občanské společnosti, se domnívali, že tato opomenutí jsou v rozporu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Ve dvou případech stěžovatelé rovněž tvrdili, že Komise neověřila soulad legislativních návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, jak vyžaduje evropský právní rámec pro klima. V jednom případě se stěžovatel dále obával, že Komise porušila svůj jednací řád pro konzultace mezi útvary.   

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření těchto tří případů. Obdržela písemnou odpověď Komise ve všech třech případech, nahlédla do příslušných spisů Komise a její vyšetřovací týmy se setkaly se zástupci Komise v rámci dvou šetření.

Komise odpověděla, že pravidla „zlepšování právní úpravy“ nejsou závazným právním předpisem, ale souborem nástrojů pro tvorbu politik pro shromažďování příslušných informací, které by měly být uplatňovány přiměřeným způsobem. Rovněž tvrdila, že před přijetím dotčených legislativních návrhů shromáždila všechny relevantní důkazy, konzultovala zúčastněné strany a provedla posouzení souladu s klimatem a konzultace mezi útvary v souladu s platnými pravidly.

Na základě svých šetření veřejná ochránkyně práv zjistila řadu procesních nedostatků v tom, jak Komise připravovala legislativní návrhy, které dohromady představují nesprávný úřední postup.

Veřejná ochránkyně práv zejména zjistila, že Komise přijala široký výklad pojmu „naléhavost“ a dostatečně neodůvodnila „naléhavost“ legislativních návrhů vůči veřejnosti a nezdokumentovala své odchylky od platných pravidel pro zlepšování právní úpravy. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Komise nezavedla postup, který by v souladu s požadavky Smluv a judikatury zajistil transparentní, fakticky podloženou a inkluzivní přípravu „naléhavých“ legislativních návrhů. Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že Komise tím, že nevedla řádné záznamy o povinných kontrolách souladu svých návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, nejednala odpovědným způsobem.

K řešení těchto nedostatků vydala veřejná ochránkyně práv dvě doporučení. Veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise zajistila předvídatelné, soudržné a nesvévolné uplatňování svých pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že vymezí „naléhavé“ situace, které odůvodňují odchylku od požadavků stanovených v těchto pravidlech. Kromě toho by v případech, kdy jsou uděleny výjimky, měla Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu. S cílem pomoci Komisi při plnění tohoto úkolu předložila veřejná ochránkyně práv čtyři návrhy, mezi něž patří vyjasnění pravidel pro konzultace se zúčastněnými stranami v případě naléhavých návrhů a zajištění toho, aby důkazy podporující její návrhy byly zveřejněny včas, a umožnily tak veřejnou diskusi před přijetím právních předpisů.

Případ se týkal údajného střetu zájmů v souvislosti s komisařem pro zemědělství. Stěžovatel, organizace zastupující polské zemědělce, podal stížnost na porušení právních předpisů týkající se polských zemědělských právních předpisů. Stěžovatel následně upozornil Evropskou komisi na skutečnost, že bratr komisaře pro zemědělství patří mezi poslance polského parlamentu, kteří navrhli dotčený právní předpis.   

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že způsob, jakým Komise posoudila střet zájmů, byl chybný. Konkrétně nezohlednil skutečnost, že vztah komisaře s jedním z navrhovatelů právních předpisů mohl negativně ovlivnit nebo byl vnímán jako ovlivňující nezávislost Komise při posuzování dotčené stížnosti pro nesplnění povinnosti.  

Veřejná ochránkyně práv předložila návrh na zlepšení řešení tohoto problému a naléhavě vyzvala Komisi, aby přezkoumala své rozhodování o stížnosti na porušení právních předpisů pod dohledem jiného komisaře. Vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv v tomto případě rovněž zjistila procesní nedostatky, předložila druhý návrh na zlepšení, aby v budoucnu nedocházelo k podobným situacím.

Veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela a požádala Komisi, aby podala zprávu o opatřeních, která přijala v reakci na její návrhy.

Případ se týkal toho, jak Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) při posuzování pesticidů zohledňuje rizika pro biologickou rozmanitost a ekosystémy, která představují nepřímé účinky pesticidů. Stěžovatel tvrdil, že metodiky pro posuzování nepřímých účinků jsou již k dispozici a že skutečnost, že úřad EFSA tak nečiní, je v rozporu s platným právním rámcem.

V průběhu šetření EFSA podrobněji vysvětlil, proč v rámci své úlohy „hodnotitele rizik“ nemůže v současné době systematicky posuzovat nepřímé účinky pesticidů. Úřad EFSA zejména vysvětlil, že Evropská komise jako „manažer rizik“ v současné době stále přezkoumává kritéria pro posuzování rizik pesticidů pro životní prostředí, tzv. „specifické cíle ochrany“. Dokud nebudou tyto konkrétní cíle ochrany vypracovány a schváleny, nemůže úřad EFSA u každého pesticidu systematicky posuzovat rizika nepřímých účinků na životní prostředí.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že úřad EFSA jasně vysvětlil, proč do doby, než budou definovány příslušné konkrétní cíle ochrany, systematicky nezohledňuje nepřímé účinky ve svých posouzeních rizik pesticidů pro životní prostředí. Poukázala však na zpoždění při dokončování konkrétních cílů ochrany, které hodlá přednést Komisi.

Veřejná ochránkyně práv sice uvítala zapojení úřadu EFSA do řešení obav stěžovatelky, pochopila však frustraci stěžovatelky, že úřad EFSA zahájil takový dialog až po jejím zásahu. Veřejná ochránkyně práv to považovala za politováníhodné. Avšak vzhledem k tomu, že úřad EFSA nyní stěžovateli komplexně odpověděl, nejsou žádná další šetření v této věci opodstatněná. Navrhla však zlepšení, pokud jde o to, jak by se měl úřad EFSA v budoucnu vypořádat s podobnými obavami.