Stěžovatel, belgická nezisková organizace, se zúčastnila projektu financovaného EU, jehož cílem bylo řešit problémy, s nimiž se potýkají starší lidé při používání řešení IKT. Finanční audit zjistil, že systém používaný stěžovatelem pro zaznamenávání pracovní doby je nespolehlivý. V důsledku toho se Komise snažila získat od stěžovatele zpět více než 85 000 EUR.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že auditoři uznali, že práce vykonaná stěžovatelem na dvou konkrétních „výnosech“ je legitimní, stejně jako související pracovní doba. Měla tedy za to, že Komise nebyla oprávněna odmítnout osobní náklady spojené s touto prací. V reakci na to doporučila Komisi, aby odpovídajícím způsobem snížila částku, kterou se snaží získat zpět.

Komise plně přijala doporučení veřejné ochránkyně práv a souhlasila se snížením částky, která má být získána zpět, o téměř 37 000 EUR. V této souvislosti veřejný ochránce práv případ uzavřel. Veřejná ochránkyně práv však pokračuje v samostatném šetření týkajícím se zpětného získávání finančních prostředků v souvislosti s ostatními „výnosy“.

Případ se týkal hodnocení dvou nabídkových řízení na právní překladatelské služby Evropským soudním dvorem. Stěžovatel, neúspěšný uchazeč, tvrdil, že nabídkové řízení nesplňuje standardy řádné správy, protože i) hodnocení nabídek nebylo řádně zdokumentováno, ii) neexistovala možnost požádat o vnitřní správní přezkum a iii) nezaručovalo anonymitu.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a neshledala žádný nesprávný úřední postup ze strany Účetního dvora. Veřejný ochránce práv však Účetnímu dvoru předložil tři návrhy na zlepšení, a to že i) vyžaduje, aby interní hodnotitelé podepisovali a datovali hodnotící listy testů, ii) zavádí mechanismus vnitřního přezkumu pro vyřizování stížností neúspěšných žadatelů a iii) anonymizuje testy uchazečů pro účely posouzení provedeného interními hodnotiteli během procesu hodnocení.

Stěžovatel, sdružení pro certifikaci spravedlivého obchodu, požádal Komisi, aby vydala rozhodnutí nebo neformální informační dopis, pokud jde o slučitelnost jeho obchodních praktik s pravidly EU v oblasti hospodářské soutěže. Poté, co Komise žádost stěžovatele zamítla, stěžovatel požádal o přístup veřejnosti ke spisu Komise. Stěžovatel zpochybnil rozhodnutí Komise neposkytnout úplný přístup ke své interní korespondenci a interní poznámce.

V průběhu šetření veřejná ochránkyně práv vyjádřila svůj předběžný názor, že Komise skryla více informací, než bylo nezbytně nutné. Veřejná ochránkyně práv je potěšena, že Komise dotčené dokumenty znovu přezkoumala a rozhodla se poskytnout širší přístup. Domnívá se tedy, že věc byla vyřešena.

Stěžovatel, který se zúčastnil výběrového řízení EPSO, si ve stanovené lhůtě nezarezervoval datum svého testu na počítači, a byl tedy z tohoto řízení vyloučen. Stěžovatel tvrdil, že mu úřad EPSO nezaslal výzvu k rezervaci testu. Úřad EPSO trval na tom, aby mu byla zaslána pozvánka. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv nahlédl do spisu úřadu EPSO a nezjistil žádné známky technického problému, který by mohl vést k tomu, že stěžovateli nebyla včas zaslána automatická pozvánka k účasti na počítačovém testu. Veřejný ochránce práv proto neshledal nesprávný úřední postup úřadu EPSO.

Tento případ se týkal údajného nezákonného a/nebo nespravedlivého rozhodnutí delegace EU v Arménii ukončit grantovou smlouvu týkající se projektu prováděného v Arménii a Jordánsku na úkor stěžovatele, italské nevládní organizace působící v oblasti rozvojové spolupráce. Po pečlivém posouzení všech skutečností a argumentů dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že vysvětlení delegace k rozhodnutí o ukončení bylo neúplné. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby Komise v rámci své kontrolní úlohy nad delegacemi EU poskytla stěžovateli komplexnější vysvětlení důvodů pro ukončení projektu.

V reakci na návrh veřejné ochránkyně práv Komise prohlásila, že delegace při rozhodování o ukončení smlouvy zohlednila všechny relevantní faktory. Uznal však, že vysvětlení pro ukončení grantu nemuselo být dostatečně obsáhlé. Předala proto veřejnému ochránci práv dopis, který delegace zaslala stěžovateli a v němž vysvětlila všechny faktory, které zohlednila ve svém posouzení.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že Komise podnikla kroky k vyřešení této záležitosti, a proto se rozhodla případ uzavřít.

Tento případ se týkal údajného nezákonného a/nebo nespravedlivého rozhodnutí delegace EU v Arménii ukončit grantovou smlouvu týkající se projektu prováděného v Arménii a Jordánsku na úkor stěžovatele, italské nevládní organizace působící v oblasti rozvojové spolupráce. Po pečlivém posouzení všech skutečností a argumentů dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že vysvětlení delegace k rozhodnutí o ukončení bylo neúplné. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby Komise v rámci své kontrolní úlohy nad delegacemi EU poskytla stěžovateli komplexnější vysvětlení důvodů pro ukončení projektu.

V reakci na návrh veřejné ochránkyně práv Komise prohlásila, že delegace při rozhodování o ukončení smlouvy zohlednila všechny relevantní faktory. Uznal však, že vysvětlení pro ukončení grantu nemuselo být dostatečně obsáhlé. Předala proto veřejnému ochránci práv dopis, který delegace zaslala stěžovateli a v němž vysvětlila všechny faktory, které zohlednila ve svém posouzení.

Přestože stěžovatelka vyjádřila nespokojenost s odpovědí Komise na její návrh smírného řešení, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že Komise podnikla kroky k vyřešení této záležitosti. Rozhodla se proto případ uzavřít.

Stížnost na Komisi podal zástupce skupiny občanů, kteří předložili evropskou občanskou iniciativu. Týkala se systému sběru podpisů on-line a hostingu těchto systémů na serverech Komise, jakož i možností změnit evropskou občanskou iniciativu poté, co byla předložena k registraci. Na základě stávajících právních předpisů veřejná ochránkyně práv shledala, že postoj Komise je přiměřený. Dospěla proto k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise. Veřejná ochránkyně práv uvedla, že věří, že Komise její názory zohlední při revizi nařízení o evropské občanské iniciativě v roce 2015.

Veřejná ochránkyně práv navrhla, že jakmile předběžné posouzení navrhované iniciativy ukáže, že nesplňuje kritéria pro registraci, mohla by Komise, pokud ji organizátor informoval, že si přeje použít svůj vlastní online systém sběru, informovat organizátora co nejrychleji, aby se zabránilo zbytečnému finančnímu a organizačnímu úsilí organizátora.

Případ se týkal spravedlivého navrácení části finančního příspěvku, který Evropská komise poskytla stěžovateli, společnosti, v souvislosti s projektem financovaným EU. Komise připustila, že se při výpočtu částky, která má být navrácena, dopustila určitých chyb, a omluvila se. Rovněž se vzdala části svého nároku na „zlikvidovanou náhradu škody“, neboť se domnívala, že by to bylo nepřiměřené. Za těchto okolností se veřejná ochránkyně práv domnívala, že nedošlo k žádnému pokračujícímu nesprávnému úřednímu postupu, a nepřijala žádná další opatření.

Stěžovatel, provozovatel potravinářského podniku, chtěl, aby byl jeho výrobek označen zdravotním tvrzením týkajícím se zmírnění chuti k jídlu a úbytku hmotnosti. Předložila proto své zdravotní tvrzení příslušným vnitrostátním orgánům, které je poté předložily Komisi k posouzení Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) v rámci schvalovacího postupu stanoveného v nařízení č. 1924/2006. Kvůli chybě vnitrostátních orgánů však bylo zdravotní tvrzení ze seznamu zaslaného Komisi staženo. Následnou žádost vnitrostátních orgánů Komisi o opětovné zařazení zdravotního tvrzení na seznam předložený Evropské agentuře pro bezpečnost potravin (EFSA) Komise zamítla. Stěžovatel se obrátil na veřejnou ochránkyni práv s tvrzením, že Komise tuto žádost nesprávně zamítla. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a shledala, že důvody Komise pro její odmítnutí byly správné. Dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise, a případ uzavřela.

Stížnost v projednávané věci spočívala v tom, že se Evropská komise dopustila nespravedlivého jednání, když se snažila získat zpět část finanční podpory na projekt financovaný EU. Stěžovatel byl neziskovou organizací a uvedl, že není možné, aby splnil podmínky pro navrácení stanovené Komisí. Po posouzení stížnosti podané v říjnu 2012 předložila veřejná ochránkyně práv Komisi návrh na smírné řešení této záležitosti. Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise prodloužila lhůtu, během níž má stěžovatel peníze vrátit, a aby rovněž zvážila upuštění od požadavku, aby stěžovatel zavedl záruku na pokrytí částky, která má být vrácena. Komise tento návrh přijala. Při uzavírání případu veřejný ochránce práv navrhl stranám, aby navázaly přímý kontakt za účelem vypracování těchto dohod o narovnání.