Vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv [1]

Pozadí

1. Stěžovatelem je bývalý úředník Evropského parlamentu (dále jen „EP“), který v roce 2004 utrpěl mozkovou mrtvici a kterému byl z důvodu jeho zdravotního stavu vyplácen invalidní důchod. Manželka stěžovatele od roku 2004 každoročně informuje EP o své rodinné situaci. Když dcera stěžovatelky na začátku roku 2007 ukončila vysokoškolské studium, Úřad Evropské komise pro správu a vyrovnání individuálních nároků (dále jen „PMO“) přestal stěžovatelce vyplácet odpovídající přídavky na vyživované dítě. Po softwarovém problému v listopadu 2008 však PMO tyto platby obnovil se zpětnou platností od září 2007. V květnu 2011 PMO zjistil přeplatek ve výši přibližně 30 000 EUR a rozhodl se vymáhat neoprávněně vyplacené částky prostřednictvím měsíčních srážek u zdroje ve výši přibližně 1 000 EUR. Manželka stěžovatelky Komisi sdělila, že ani ona, ani její manžel si neuvědomili, že došlo k chybě. Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků odkázal na článek 85 služebního řádu úředníků Evropské unie [2] a na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, aby odůvodnil jeho vymáhání.

2. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření údajné nespravedlivosti navrácení podpory ze strany Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků. Zkoumala, zda by se jej PMO měl vzdát [3].

Údajné nespravedlivé vymáhání a související nárok

Návrh smírného řešení veřejné ochránkyně práv

3. Ve svém šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že zdravotní stav zákonného "příjemce"[4] chybně vyplacené částky, tj. stěžovatele, mu brání v tom, aby si přeplatku všiml a/nebo aby se o něm obrátil na Komisi. Zdůraznila rovněž, že neexistují žádné důkazy o tom, že by manželka stěžovatele, která nikdy nepracovala pro EU, byla zákonným zástupcem stěžovatele. Komise proto nemohla ve vztahu k ní použít pravidla, která jsou pro úředníky závazná, aby odůvodnila svou žádost o vymáhání. Vzhledem k tomu, že za okolností daného případu by nebylo rozumné očekávat, že rodina chybu zjistí, a vzhledem k tomu, že Komise neměla za těchto okolností žádnou právní povinnost získat peníze zpět, veřejný ochránce práv shledal, že vymáhání by představovalo nesprávný úřední postup. Navrhla proto přátelské řešení v tom smyslu, že

„Komise mohla ode dne předložení [svého] návrhu zastavit jeho vymáhání“.

4. Ve své odpovědi Komise tvrdila, že je zřejmé, že manželka stěžovatele sledovala platby, které byly stěžovateli provedeny, i když nemusela zcela porozumět všem položkám uvedeným ve výplatní pásce. Manželka stěžovatelky potvrdila, že přeplatek zaznamenala, ale tvrdila, že si myslí, že je to jen jedna z těch úprav, které se pravidelně provádějí. Komise však uvedla, že tyto úpravy odpovídají "drobným změnám, které se datují několik měsíců zpět". Podle názoru Komise proto manželka stěžovatele nemohla přehlédnout skutečnost, že na bankovní účet stěžovatele byla zaplacena více než dvojnásobná obvyklá částka a že platby vzrostly o ekvivalent více než 400 EUR měsíčně, což odpovídá přídavku na dítě plus snížení daně. Podle Komise z toho vyplývá, že přeplatek v projednávané věci byl takové povahy, že měl vyvolat pochybnosti, ne-li ze strany stěžovatele s ohledem na jeho osobní situaci, přinejmenším ze strany manželky stěžovatele. Je tomu tak proto, že to byla ona, kdo spravoval finance stěžovatele a kdo byl v pravidelném kontaktu s EP. Komise uznala, že rodina stěžovatelů se nachází ve velmi obtížné situaci, a vyjádřila politování nad tím, že se dopustila chyby, která vedla ke značnému přeplatku. Nemohla však přijmout návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení, neboť se domnívala, že podmínky nezbytné pro prominutí dluhu nebyly splněny.

5. Manželka stěžovatelky ve svých připomínkách uvedla, že jediným kontaktem, který měla s EP, byla její odpověď na dotazník týkající se jejich rodinné situace, který byl zasílán každý rok.  Tvrdila, že od ní nebylo možné rozumně očekávat, že bude kontrolovat měsíční výplatní pásky svého manžela nebo je porovnávat s předchozími výplatními páskami, které obdržela před mnoha měsíci. Ty byly pro obyčejné lidi nepochopitelné a její energie a zdraví jí neumožnily blíže se podívat do podrobností důchodu jejího manžela. Jako osoba, která nikdy nepracovala pro EU, manželka stěžovatelky jednoduše předpokládala, že přeplatek byl způsoben některými novými sazbami, o kterých nebyla informována. V minulosti její manžel někdy dostával zpětné platby a ona nepovažovala tento konkrétní za neobvyklý. Měla velmi malý kontakt s bývalými kolegy svého manžela a předpokládala, že všichni obdrželi tuto zpětnou platbu. Považovala za nespravedlivé, že ji Komise považovala za odpovědnou za to, že neodhalila chybu. Byla to Komise, kdo se dopustil závažné chyby a tato chyba přispěla k obtížné situaci její rodiny.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po návrhu smírného řešení

6.  Ve své odpovědi na návrh smírného řešení Komise uvedla, že náležitě zohlednila osobní situaci stěžovatele. Komise je nicméně stále toho názoru, že podle platných pravidel a judikatury Soudního dvora Evropské unie je navrácení dlužné, protože manželka stěžovatele si musela přeplatku všimnout [5].

7. Komise vycházela pouze z článku 85 služebního řádu jako právního základu pro vrácení přeplatku. Článek 85 služebního řádu je určen "příjemci"přeplatku. "Příjemce"je stěžovatel a je nesporné, že kvůli svému zdravotnímu stavu není schopen pochopit ani řídit své záležitosti. Je rovněž nesporné, že finanční záležitosti stěžovatele v praxi řeší jeho manželka; Neexistují však žádné důkazy o tom, že by byla zákonným zástupcem svého manžela.  Komise zastává názor, že za těchto okolností spočívá povinnost řádné péče, která obvykle spočívá na převedení úředníka Unie (nebo úředníka v důchodu) na jeho manželku. Na tomto základě Komise očekává, že manželka stěžovatelky měla uznat, že její manžel byl přeplacen, a že se měla obrátit na Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO), aby situaci napravila. Komise se domnívá, že je správné použít ustanovení článku 85 služebního řádu na manželku stěžovatele za stejných podmínek, jaké by se na něj vztahovaly, kdyby byl schopen spravovat své záležitosti. Veřejný ochránce práv to považuje za zcela nepřiměřený postoj.

8. I kdyby bylo z právního hlediska správné použít ustanovení článku 85 služebního řádu na manželku stěžovatele, PMO by byl stále povinen zohlednit skutečné okolnosti a stav poznání "příjemce". Použití článku 85 služebního řádu vyžaduje, aby PMO v tomto případě, stejně jako ve všech případech, rozhodl, zda „příjemce věděl, že pro platbu neexistuje žádný řádný důvod, nebo zda skutečnost přeplatku byla zjevně taková, že o ní nemohl nevědět“. Jinak řečeno, požadavek na vrácení podpory nevzniká, pokud si příjemce není vědom toho, že platba nebyla splatná, nebo pokud není zjevně zřejmé, že došlo k přeplatku ve vlaku. Pokud jde o tento přístup, nebylo by rozumné nebo spravedlivé předpokládat, že "příjemce"- v tomto hypotetickém případě manželka stěžovatele - by měl stejnou úroveň znalostí nebo obeznámenosti s platebními podmínkami vztahujícími se na úředníky, jaká by se vztahovala na skutečného úředníka (jako je její manžel, kdyby byl v dobrém zdravotním stavu).

9. Manželka stěžovatele nikdy nebyla úředníkem EU. Nerozumí francouzštině, což je jazyk, ve kterém jsou obvykle zasílána sdělení PMO týkající se platby jejího manžela. Je pravděpodobně velmi zaměstnána péčí o svého manžela, který kvůli špatnému zdravotnímu stavu vyžaduje vysokou úroveň péče. A je také spravedlivé říci, že prvky tvořící plat a příspěvky úředníků EU jsou složité a obtížně srozumitelné - zejména pro osobu, která sama nikdy nebyla úředníkem EU. Jak uvedla veřejná ochránkyně práv ve svém návrhu smírného řešení předloženém Komisi, i její vysvětlení výplatních pásek stěžovatele bylo zcela neproniknutelné. S ohledem na tyto okolnosti se PMO nemůže důvodně domnívat, že manželka stěžovatelky si byla vědoma toho, že neexistuje řádný základ pro zvýšení plateb jejímu manželovi, a že je tedy její manžel přeplácen.

10. Veřejný ochránce práv se zkrátka domnívá, že a) Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků nemá žádný právní základ pro požadavek, aby manželka stěžovatele přijala odpovědnost za uložené vrácení přeplatku, jako by byla sama "příjemcem", a b) i kdyby takový právní základ existoval, okolnosti tohoto případu nepodporují závěr, že manželka stěžovatele si byla vědoma toho, že její manžel je přeplacen.

11. Komise svůj přístup v tomto případě přesvědčivě neodůvodnila. Uvádí, že judikatura Soudního dvora EU podporuje jeho chápání, ale neuvádí příslušnou judikaturu.

12. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise řádně neodůvodnila své rozhodnutí o zpětném získání chybně vyplacených částek. Jedná se o nesprávný úřední postup a níže bude předložen návrh doporučení v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv.

13. Veřejný ochránce práv vyzývá Komisi, aby při odpovědi na návrh doporučení řádně zohlednila dobrou víru rodiny stěžovatele, jeho velmi obtížnou situaci a skutečnost, že přeplatek vznikl v důsledku chyby, které se dopustil Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO), přestože mu manželka stěžovatele poskytla přesné informace.

Návrh doporučení

Na základě šetření této stížnosti předkládá veřejná ochránkyně práv Komisi tento návrh doporučení:

Komise by měla zrušit své rozhodnutí o zpětném získání přeplatku a vrátit stěžovateli částku, která již byla získána zpět.

Komise a stěžovatel budou o tomto návrhu doporučení informováni.  V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle Komise do 30. listopadu 2014 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí návrhu doporučení a v popisu toho, jak bylo provedeno.

Emily O'Reillyová

Ve Štrasburku dne 9. září 2014.