(vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv (1))

Stížnost

Souvislosti

Stěžovatel je úředníkem Evropského parlamentu. Od 1. ledna 2002 pracoval v generálním ředitelství (GŘ) II, než byl ve služebním zájmu přidělen.

Podle článku 37 služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“) požívá dočasně přidělený úředník i nadále všech svých práv za podmínek stanovených v článcích 38 a 39 (...) jako úředník svého mateřského orgánu. Podle čl. 38 písm. f) to zahrnuje nárok na povýšení úředníků přidělených ve služebním zájmu.

Povýšení v Parlamentu probíhá na základě každoročního postupu hodnocení zaměstnanců, v jehož rámci se vypracovává hodnotící zpráva a udělují se nejvýše tři body za zásluhy.

Dne 3. května 2004 přijalo předsednictvo Parlamentu rozhodnutí o "Politique de promotion et de programmation des carrières"(2) (dále jen "rozhodnutí předsednictva"). Obsahuje následující ustanovení:

„I.1 Mérite et progression de la carrière

Přidat štítky pro "Le mérite d'un fonctionnaire/agent définit le rythme de progression de sa carrière". (...)

I.3 Continuité du mérite

(...) La notion de mérite recouvre, par exemple, la manière dont le fonctionnaire/agent s'acquitte des tâches qui lui sont confiées (...), le niveau des services rendus, une mobilité réussie, le niveau de responsabilité exercée, (...) la capacité d'assumer davantage de responsabilités.

I.4 Hodnocení mérite

I.4.1 Le mérite du fonctionnaire/agent est évalué chaque année.

Tout fonctionnaire/agent méritant reçoit des points de mérite dans une fourchette de 1 à 3 points (...). (...)

I.4.5 Ces principy s'appliquent à:

- tout fonctionnaire et tout agent temporaire visé à l'article 2, písmeno a), du RAA (3), de grade 1 à 13;

- tout agent temporaire visé à l'article 2, písmeno b), du RAA, de grade 1 à 13, et lauréat d'un concours de la même catégorie/du même groupe de fonctions;

- tout agent contractuel visé à l'article 3 bis, paragraphe 1, et à l'article 87 du RAA et appartenant au groupe de fonctions I conformément à l'article 80, paragraphe 2, du RAA.

I.5 Uveďte původ mérite

I.5.1 Chaque direction générale/unité autonome (...) reçoit, pour l'ensemble du personnel (4) visé:

- au point I.4.5, premier et deuxième tirets ci-dessus, un nombre total de points - à distribuer par grade - égal au double de son effectif (promouvable ou non), à l'exception des grades 14 à 16. À ce nombre s'ajoute une enveloppe de troisièmes points de mérite calculée sur la base de 1 point multiplié par 3% de l'effectif concerné (5). Le nombre total de points ainsi obtenu ne peut être dépassé (celkový počet bodů ainsi obtenu ne peut être dépassé);

- au point I.4.5, troisième tiret ci-dessus, un nombre total de points - à distribuer par grade - égal au double de cet effectif (promouvable ou non), à l'exception du grade 3.

I.5.3 Les points sont distribués au sein de chaque groupe de fonctions et grade à la suite d'un examen comparatif, grade par grade, des mérites des fonctionnaires/agents (Pracovní známky au sein de chaque groupe de fonctions a třída la suite d'un examen comparatif, třída par grade, des mérites des fonctionnaires/agents).

I.6 Réserve du Secrétaire generální

I.6.1 Afin de corriger les distortions dues au nombre restreint de fonctionnaires d'un groupe de fonctions et d'un grade donnés existant dans certaines entités fonctionnelles, le Secrétaire général détient une réserve de points de mérite. Il peut l'utiliser, sur saisine dûment motivée des responsables d'entités fonctionnelles, en attribuant au plus, pour chacun d'entre elles, un point supplémentaire par grade dans un groupe de fonctions déterminé.

I.6.2 Cette réserve est également destinée à récompenser, le cas échéant, le mérite exceptionnel de fonctionnaires exerçant temporairement des fonctions spécifiques et dont le travail est difficilement srovnatelné à celui d'autres notés. (...)

II.2 Les étapes de la procédure sont les suivantes:

- La proposition d'attribution des points de mérite est établie par le responsable d'entité fonctionnelle lors d'une réunion du collège des notateurs de cette entité. Ce collège a pour mission d'assurer la cohérence entre les points de mérite qui sont proposés au fonctionnaire/agent et l'évaluation résultant du dernier výkon de notation.

Les propositions d'attribution de points sont communiquées aux notés et transmises, pour avis, au Comité des rapports (Soudní výbor pro vztahy).

- Le Secrétaire général transmet, pour avis, au Comité des rapports les propositions d'attribution de points de mérite sur sa réserve, établies conformément au point I.6 ci-dessus.

- Le Secrétaire général arrête sa décision d'attribution de points de mérite sur sa réserve après avis du Comité des rapports.

- Les responsables d'entité fonctionnelle arrêtent les décisions d'attribution de points après avis du Comité des rapports et les communiquent aux notés. (...)“.

Příloha tohoto rozhodnutí obsahuje podrobný harmonogram cvičení:

„1.6 Du 1er au 15 mars: validace, impression et signature des rapports de notation

Le notateur final valide les rapports (...) (notář s konečnou platností (...)). Enfin, le noté lui-même est invité à signer son rapport selon la procédure actuellement en vigueur (Podepisovatel , syn procédure actuellement en vigueur). (...)

Stáhněte si Du 15 au 30 avril, verze 1.7 délai de saisine du Comité des rapports sur le contenu du rapport de notation Systémové požadavky

Le noté a 10 jours ouvrables pour introduire un recours auprès du Comité des rapports (Poznámka k článku 10 nařízení o vztazích).

1.8 Troisième semaine d'avril: établissement d'un classement par ordre de mérite et réunion du collège des notateurs au sein de chaque DG (...)

Lors de la réunion du collège des notateurs par direction générale, les propositions d'attribution de points de mérite sont arrêtées (Lors de la réunion du collège des notateurs par direction générale, les propositions d'attribution de points de mérite sont arrêtées). (...)

Stáhněte si Dernière semaine d'avril - première semaine de mai, verze 1.9 Informace o notés sur les propositions de points de mérite

Chaque noté reçoit (...) la proposition qui est faite en ce qui le concerne. (...) Sur ce courrier figurent de façon très précise les modalités et le délai de saisine du Comité des rapports, pour le cas où le noté serait en désaccord avec la proposition. (...)

1.10 Mois de mai: examen des recours sur le contenu des rapports par le Comité des rapports hodnotící komentáře

1.11 Mi-mai - fin juillet: examen des recours quant aux propositions de points de mérite par le Comité des rapports (Soudní dvůr pro vztahy)

1.12 Deuxième semaine de septembre: décision d'attribution des points de mérite par les DG (...)

Sur ce courrier [le courrier informant le noté de la décision] figurent aussi de façon très précise les modalités de réclamation (čl. 90 odst. 2, du statut des fonctionnaires), pour le cas où le noté serait en désaccord avec la décision. (...)“.

Stížnost veřejnému ochránci práv

Stěžovatel ve své stížnosti k evropskému veřejnému ochránci práv uvedl, že za roky 2002 a 2003 mu byly uděleny body za zásluhy před vypracováním jeho hodnotících zpráv a bez řádného posouzení jeho výkonnosti ve srovnání s výsledky jeho kolegů ve stejné kategorii, kterým byl udělen třetí bod za zásluhy.

Dále uvedl, že v obou letech byl zbaven možnosti získat posouzení hodnotícího výboru ohledně toho, zda je navrhovaný počet bodů za zásluhy, které mu mají být uděleny, v souladu s jeho hodnotící zprávou před přijetím příslušného rozhodnutí. Uvedl rovněž, že při rozhodování o udělení bodů za zásluhy Parlament nezohlednil úroveň odpovědnosti, kterou vykonával.

Podle stěžovatele byly relevantní tyto skutečnosti:

Za rok 2002 podal na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu stížnost k Parlamentu, který se rozhodl konzultovat hodnotící výbor. Poté, co výbor přezkoumal jeho spis a porovnal jeho hodnotící zprávu s hodnotícími posudky kolegů z kategorie A, kteří získali třetí bod za zásluhy, dospěl k závěru, že udělení třetího bodu za zásluhy je odůvodněné, a generální tajemník se poté rozhodl udělit mu třetí bod za zásluhy.

Pokud jde o rok 2003, stěžovatel podal stížnost k hodnotícímu výboru dne 5. června 2004, protože mu byl zaslán návrh, aby mu byly uděleny dva body za zásluhy, ale nebyl mu zaslán hodnotící posudek.

Ve svém stanovisku ze dne 9. června 2004 dospěl Výbor pro zprávy k závěru, že příslušný postup nebyl dodržen. Z tohoto stanoviska vyplynulo, že i) návrh na udělení bodů za zásluhy byl podepsán dne 18. května 2004 a zaslán stěžovateli dne 24. května 2004, zatímco hodnotící zpráva byla dokončena až dne 18. května 2004 a stěžovateli byla předložena k vyjádření stanoviska až dne 9. června 2004; a ii) že hodnotitelé GŘ stěžovatele se sešli již dne 12. května 2004, aby projednali udělení bodů za zásluhy.

Dne 24. června 2004 informoval generální tajemník Parlamentu stěžovatele, že i) sdílí názor výboru pro zprávy, že příslušný postup nebyl dodržen; ii) požádá generálního ředitele stěžovatele, aby znovu zahájil postup "od fáze hodnotící zprávy"("de reprendre la procédure au stade du rapport notation"); a iii) nový návrh na udělení bodů za zásluhy by byl předložen na schůzi hodnotitelů.

Dne 16. července 2004 mu byla zaslána nová verze hodnotící zprávy stěžovatele, která byla totožná s verzí, která mu byla zaslána dříve. Podepsal a vrátil tuto hodnotící zprávu dne 19. července 2004. Výslovně uvedl, že má v úmyslu obrátit se na hodnotící výbor pro případ, že by se nový návrh na udělení bodů za zásluhy lišil od rozhodnutí týkajícího se roku 2002, tj. pro případ, že by mu nebyly uděleny tři body.

Stěžovateli však nebyl zaslán žádný nový návrh na udělení bodů za zásluhy. Dne 8. listopadu 2004 obdržel rozhodnutí svého generálního ředitele, že mu byly za rok 2003 uděleny dva body za zásluhy.

Dne 14. ledna 2005 podal stěžovatel stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Dne 21. června 2005 Parlament stížnost zamítl a sdělil mu, že v jeho případě nebyly odhaleny ani procesní chyby, ani zjevně nesprávné posouzení. Z rozhodnutí Parlamentu vyplynulo, že hodnotící zpráva stěžovatele nebyla porovnána s hodnotící zprávou jeho kolegů. Místo toho generální ředitel požádal o udělení třetího bodu z rezervy generálního tajemníka, kterou generální tajemník zjevně odmítl. Kromě toho se ukázalo, že dva z jeho kolegů získali třetí bod z rezervy generálního tajemníka, což bylo odůvodněno jejich vynikající a neustále se zlepšující výkonností.

Stěžovatel se domníval, že došlo ke zjevným chybám týkajícím se jak postupů, tak samotného rozhodnutí Parlamentu o udělení bodů za zásluhy. Seskupil je do tří aspektů: i) údajný nedostatek srovnávacího posouzení jeho výkonnosti; ii) skutečnost, že mu Parlament údajně nezaslal správně vypracovaný návrh týkající se udělování bodů za zásluhy, což jej fakticky připravilo o možnost obrátit se na výbor pro zprávy; a iii) údajné nezohlednění úrovně jeho povinností Parlamentem.

a) K údajné neexistenci srovnávacího posouzení

Stěžovatel uvedl, že jeho výkonnost nebyla srovnávána s výkonností jeho kolegů v jeho GŘ. Ve svém rozhodnutí o stížnosti podle čl. 90 odst. 2 Parlament tuto skutečnost odůvodnil na základě bodu I.6.2 rozhodnutí předsednictva týkajícího se rezervy generálního tajemníka.

Stěžovatel tvrdil, že ze znění a kontextu ustanovení o rezervě generálního tajemníka vyplývá, že tato rezerva je míněna jako dodatečná možnost v rámci řízení, jejímž cílem je napravit případné nespravedlnosti v jednotlivých případech po ukončení řízení v rámci generálních ředitelství. Nebránil použití postupu podle bodu I.5, z něhož nebyli vyloučeni úředníci, kteří byli vysláni ve služebním zájmu. Nic v těchto ustanoveních neumožňuje dospět k závěru, že vyslaní úředníci musí být od počátku vyloučeni ze srovnávacího posouzení, jak tomu bylo v jeho případě.

b) Údajné nezaslání správně podaného návrhu

Stěžovatel uvedl, že zpravodajský výbor měl rozhodující vliv v jeho prospěch na rozhodnutí Parlamentu udělit mu za rok 2002 body za zásluhy. Na druhé straně skutečnost, že mu nebyla dána možnost obrátit se na výbor, pokud jde o to, zda jsou navrhované body za zásluhy pro rok 2003 v souladu s hodnocením jeho výkonnosti, a že na rozdíl od přístupu, který přijal v roce 2002, se orgán oprávněný ke jmenování zjevně neobrátil na výbor, měla pro něj zjevně negativní důsledky. Postup Parlamentu byl jasným porušením příslušných pravidel, zejména bodu 1.9 přílohy rozhodnutí předsednictva, který stanovil, že zaměstnanci, který má být posouzen, musí být zaslán návrh na udělení bodů za zásluhy, v němž jsou vysvětleny způsoby odvolání k Výboru.

Porušení procesních pravidel rovněž představuje porušení zásady zakotvené v článku 43 služebního řádu, podle níž musí být úředníkovi přiznáno právo podat opravný prostředek v rámci hodnotícího řízení, které musí být vykonáno před podáním stížnosti podle čl. 90 odst. 2.

Stěžovatel připomněl, že generální tajemník ve svém dopise ze dne 24. června 2004 uvedl, že v jeho případě nebyla dodržena procesní pravidla. Odpověď na jeho stížnost podle čl. 90 odst. 2 však tento dopis nezmiňovala ani se nezabývala otázkou, proč závazky, které v něm byly učiněny, nebyly dodrženy. I kdyby se generální tajemník ve svém posouzení procesních pravidel mýlil - což bylo stěží pravděpodobné - stěžovatel mohl legitimně očekávat, že uvedené závazky budou dodrženy.

c) K údajnému nezohlednění úrovně jeho odpovědnosti

Stěžovatel ve své stížnosti podle čl. 90 odst. 2 uvedl, že při srovnávacím posouzení jeho výkonu je třeba zohlednit povahu prováděných úkolů. Tato povinnost vyplývala z čl. 45 odst. 1 služebního řádu, který stanovil, že je třeba vzít v úvahu „případnou úroveň vykonávané odpovědnosti“. Pokud jde o rok 2002, zpravodajský výbor tak učinil tím, že poukázal na vysokou úroveň odpovědnosti, kterou vykonával. Dodal, že to je jeden z důvodů, proč se domnívá, že by měl být udělen třetí bod za zásluhy.

Jeho úroveň odpovědnosti byla v roce 2003 ještě vyšší než v roce 2002, protože musel plnit další úkoly z důvodu dlouhodobé nemoci ředitele. Kromě toho se podílel na novém sjednání důležité interinstitucionální dohody a vykonal rozsáhlou práci v souvislosti se zavedením nového finančního nařízení.

Bez ohledu na tyto skutečnosti, které byly zmíněny v jeho hodnotící zprávě, a na jeho výslovnou žádost v jeho stížnosti podle čl. 90 odst. 2 nebyla tato otázka v rozhodnutí Parlamentu vůbec řešena.

Stěžovatel tvrdil, že by mělo být nalezeno smírné řešení, které by mohlo spočívat v tom, že Parlament přijme podobný postup, jaký přijal generální tajemník v roce 2002. Tvrdil tedy, že orgán oprávněný ke jmenování by měl jeho případ přehodnotit a požádat hodnotící výbor o stanovisko. Toto stanovisko by mělo být vypracováno na základě srovnání se všemi jeho kolegy v témže GŘ, kteří za rok 2003 obdrželi třetí bod za zásluhy. Měl by mít možnost prezentovat svůj názor před výborem. V konečném rozhodnutí by měla být náležitě zohledněna úroveň odpovědnosti, kterou vykonává.

Shrnuto, žadatel vznesl tato tvrzení a tvrzení (6):

1. Parlament porušil platná procesní pravidla tím, že neporovnal své zásluhy s zásluhami svých kolegů za rok 2003.
2. Parlament porušil platná procesní pravidla, protože mu neposkytl správně vypracovaný návrh na udělení bodů za zásluhy před přijetím rozhodnutí o udělení bodů za zásluhy.
3. Závazky, které mu byly uloženy v dopise generálního tajemníka ze dne 24. června 2004, nebyly dodrženy, ačkoli mohl legitimně očekávat, že budou dodrženy.
4. Parlament porušil článek 43 služebního řádu tím, že mu neumožnil podat odvolání v rámci postupu pro podávání zpráv.
5. Při posuzování jeho výkonu Parlament nesprávně nezohlednil výši jeho odpovědnosti v roce 2003, ačkoli tato skutečnost byla výslovně uvedena v čl. 45 odst. 1 služebního řádu.
6. Rozhodnutí nesrovnávat jeho hodnotící posudek se zprávami jeho kolegů bylo porušením zásady rovnosti, jelikož články 37 a 38 služebního řádu stanoví, že úředník nadále požívá všech svých práv v rámci povyšovacího řízení.
7. Parlament s ním zacházel nespravedlivě, když ho zbavil možnosti odvolat se k hodnotícímu výboru, pokud jde o otázku, zda jsou body za zásluhy, které mu byly navrženy, v souladu s jeho výkonností.

Stěžovatel tvrdil, že orgán oprávněný ke jmenování by měl znovu posoudit jeho výkonnost za rok 2003 a za tímto účelem získat, stejně jako v souvislosti s hodnocením za rok 2002, stanovisko hodnotícího výboru. Toto stanovisko by mělo být založeno na srovnání se všemi kolegy stěžovatele, kteří získali třetí bod za zásluhy za rok 2003. V tomto ohledu stěžovatel tvrdil, že mu byla dána příležitost předložit svůj názor výboru.

Šetření

Stanovisko Parlamentu

Ve svém stanovisku Parlament uvedl, že kolegium hodnotitelů v GŘ pro vnější politiky se sešlo dne 12. května 2004 a po zohlednění jejich zásluh a počtu dostupných bodů se rozhodlo udělit devíti úředníkům kategorie A třetí bod za zásluhy. V případě dvou z těchto úředníků se dodatečné body staly dostupnými poté, co bylo zjištěno, že dva úředníci téže kategorie si zasloužili pouze jeden bod. U pěti dalších úředníků byly třetí body odečteny z dodatečného přídělu GŘ. Nakonec byl dvěma úředníkům kategorie A přidělen bod z rezervy generálního tajemníka jako uznání jejich přínosu k práci konventu.

V návaznosti na dopis generálního tajemníka stěžovateli ze dne 24. června 2004 a zaslání konečné verze hodnotící zprávy dne 16. července 2004 se dne 2. září 2004 konalo další setkání hodnotitelů v GŘ pro vnější politiky. Po zvážení obtížnosti srovnávání zásluh mezi vyslanými úředníky a úředníky GŘ navrhl generální ředitel pan N., aby byly stěžovateli uděleny dva body za zásluhy a aby byla podána žádost o udělení třetího bodu z rezervy generálního tajemníka. Účelem této rezervy bylo odměnit zásluhy ve velmi malých jednotkách a v případě dočasně přidělených zaměstnanců. Generální tajemník však na tento návrh nereagoval.

Pokud jde o postup

V tomto případě nebylo zpochybněno, že nebylo provedeno srovnání zásluh stěžovatele s zásluhami jeho kolegů. Důvodem bylo, že srovnání by bylo nepříjemné kvůli jeho vyslání. Proto kolegium hodnotitelů navrhlo, aby byl z rezervy generálního tajemníka přidělen dodatečný bod, jehož jedním z cílů bylo podle bodu I.6.2 rozhodnutí předsednictva „odměnit případně výjimečné zásluhy kolegů přidělených k subjektu, jehož práce je obtížně srovnatelná s prací ostatních hodnotitelů“.

Vzhledem k jeho vyslání bylo obtížné porovnat zásluhy stěžovatele s zásluhami jeho kolegů, kteří pracovali v Parlamentu. Ačkoli hodnotící kritéria byla totožná, nebylo by vhodné porovnávat práci vykonanou v různých institucích, zejména proto, že v tomto případě se stanovisko stěžovatele týkalo konkrétních povinností. Proto bylo vhodné použít bod I.6.2 rozhodnutí předsednictva a požádat, aby byl bod převzat z rezervy generálního tajemníka.

V této souvislosti Parlament zdůraznil, že nebyly porovnány ani zásluhy dvou úředníků GŘ kategorie A, kterým byl přidělen bod z rezervy generálního tajemníka, ani zásluhy jejich ostatních kolegů.

Stěžovatel navíc neprokázal porušení článků 37 a 38 služebního řádu. Ve skutečnosti nebyl v důsledku svého vyslání diskriminován. Navíc si zachoval nárok na povýšení.

Existoval ustálený precedens, že rovné zacházení znamená, že se zaměstnanci za totožných právních okolností musí být zacházeno stejně. Bylo však zcela legitimní, aby s úředníky za odlišných okolností bylo zacházeno odlišně. Pokud jde o přidělování bodů, rezerva generálního tajemníka byla určena právě pro tyto situace.

Z těchto důvodů byly nesrovnalosti zjištěné Výborem pro zprávy v jeho stanovisku ze dne 9. června 2004 v praxi nepodstatné. V každém případě srovnání s kolegy stěžovatele v Parlamentu nebylo požadováno a nebylo by relevantní.

V souladu s tím byl správně dodržen postup stanovený vnitřními předpisy Parlamentu.

K nemožnosti stěžovatele napadnout návrh na udělení bodů a k údajnému porušení článku 43 služebního řádu

Argument stěžovatele týkající se údajného porušení článku 43 služebního řádu nebyl přípustný ani relevantní. Nový služební řád, který vstoupil v platnost dne 1. května 2004, nemohl být použit na hodnocení zaměstnanců za rok 2003. I když článek 43 skutečně stanovil, že každý opravný prostředek podaný před podáním stížnosti musí být podán v rámci postupu hodnocení zaměstnanců, jinak by stížnost byla nepřípustná, bylo na každém orgánu, aby přijal vnitřní pravidla týkající se těchto opravných prostředků. Tato pravidla byla přijata Parlamentem dne 6. července 2005, a proto se na situaci stěžovatele nevztahovala. Nový článek 43 ohraničoval přípustnost stížností. Stěžovatel však mohl využít čl. 90 odst. 2 k vymáhání svých práv. Nakonec Parlament poukázal na to, že stěžovatel neměl vůbec žádný zájem na zpochybnění návrhu před Výborem pro zprávy, protože mu byl navržen třetí bod z rezervy generálního tajemníka. Neoznámení návrhu na udělení bodů tedy nepředstavovalo podstatnou procesní chybu.

K postupu při udělování bodů v roce 2002

Stěžovatel nemohl legitimně tvrdit, že bylo rozumné očekávat, že jeho zásluhy budou systematicky srovnávány s zásluhami jeho kolegů v Parlamentu. V roce 2002 kolegium hodnotitelů nepožádalo o udělení třetího bodu z rezervy generálního tajemníka. Bylo proto vhodné ověřit, zda při udělování „běžných“ dodatečných bodů nedošlo ke zjevnému pochybení. Vzhledem k tomu, že postup hodnocení z roku 2003 byl odlišný, nebyl tedy orgán oprávněný ke jmenování nijak vázán dříve přijatými rozhodnutími.

K věci týkající se rozhodnutí o udělení dvou bodů za zásluhy (zejména s ohledem na článek 45 služebního řádu)

Možnost, že srovnání zásluh bylo ztíženo přidělením k jinému orgánu, byla výslovně povolena v bodě I.6.2 rozhodnutí předsednictva. V takové situaci by generální tajemník mohl v odůvodněných případech odměnit výjimečné zásluhy dočasně přidělených úředníků. V tomto případě bylo třeba posoudit, zda v roce 2003 byly zásluhy stěžovatele výjimečné, či nikoli.

Jeho hodnotící zpráva obsahovala věcné připomínky poukazující na vysokou úroveň výkonnosti. Hodnocení jeho manažera bylo následující: „Vzhledem k povaze [jeho] úkolů a vysoké úrovni jeho výkonu mu vřele doporučuji udělit celkem tři body za povýšení.“Konečný hodnotitel uvedl, že na něj zapůsobila úroveň hodnocení. Kromě doplnění dvou úkolů však byl hodnotící posudek stěžovatele za rok 2003 totožný s posudkem za rok 2002.

Stěžovatel se zřejmě domníval, že skutečnost, že zprávy byly rovnocenné, postačuje k odůvodnění udělení dodatečného bodu za rok 2003, neboť dodatečný bod byl udělen za rok 2002. I když bylo zcela myslitelné, aby úředník získal tři body v po sobě jdoucích letech v důsledku zachování velmi vysoké úrovně výkonnosti, nebylo možné to očekávat jako správné. Bylo proto užitečné podívat se na hodnotící zprávy za roky 2002 a 2003 dvou úředníků, kterým byl přidělen třetí bod z rezervy generálního tajemníka a jejichž práce byla rovněž méně srovnatelná s prací jejich kolegů, vzhledem k tomu, že byli zapojeni do jednání konventu. V jejich zprávách došlo k několika změnám v poznámkách a především v hodnocení hodnotitelů, což naznačovalo zlepšení jejich výkonnosti. V případě jednoho z úředníků byly k této funkci přidány dva úkoly a hodnocení hodnotitele bylo následující: „Ukázalo se, že je mimořádně schopný a velmi motivovaný, a to jak na Konventu (v závěrečné fázi), tak během složitých jednání na mezivládní konferenci, s velmi pozitivním výsledkem pro postoj a image Parlamentu.“V hodnotící zprávě za rok 2003 pro druhého úředníka bylo patrné, že vykonávané úkoly se rozšířily. Jeho/její vedoucí provedl(a) následující hodnocení: „Výjimečně schopné za složitých okolností a pod neustálým tlakem (IGC a úmluva). Dobrá schopnost týmové práce."Je nesporné, že oba úředníci zlepšili svou úroveň výkonu.

Udělování bodů z rezervy generálního tajemníka bylo možností, která spadala do diskrečních pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování: bylo stanoveno, že rezerva generálního tajemníka bude použita pouze výjimečně. V tomto případě se orgán oprávněný ke jmenování důvodně domníval, že zásluhy stěžovatele za rok 2003 nebyly takové, aby odůvodňovaly udělení třetího bodu.

V této souvislosti Parlament upozornil na rozhodnutí veřejného ochránce práv č. 1634/2003/(ADB)GG na základě stížnosti úředníka, kterému nebyl přidělen třetí bod z kvóty bodů přidělené každé kategorii. V tomto rozhodnutí veřejný ochránce práv jasně uznal diskreční pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování za předpokladu, že nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení. Bylo rozumné se domnívat, že udělení bodů z rezervy generálního tajemníka je rovněž záležitostí volného uvážení.

V tomto případě však vzhledem k tomu, že se výkon stěžovatele nezlepšil, zatímco výkony jeho dvou kolegů vykonávajících zvláštní úkoly se dále zlepšily, generální tajemník správně posoudil hodnotící zprávu stěžovatele tím, že mu potvrdil, že mu mají být uděleny dva body.

Pokud jde konečně o údajné porušení článku 45 služebního řádu, podle kterého musí být zohledněna úroveň vykonávané odpovědnosti, nevyhnutelným závěrem bylo, že tento argument je nepřípustný a neopodstatněný. Stěžovatel znovu citoval nový služební řád, který se na hodnocení zaměstnanců za rok 2003 nevztahoval. Kromě toho se článek 45 výslovně týkal povýšení. Přidělování bodů však bylo odlišným řízením, které nespadalo do působnosti článku 45.

Z posouzení celé věci tedy vyplynulo, že rozhodnutí o udělení dvou bodů za zásluhy bylo přijato na konci řádně vedeného řízení a že je opodstatněné.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svých připomínkách nejprve poukázal na řadu nepřesností a chyb ve stanovisku Parlamentu, které považoval za nepřesnosti a chyby. Popis jeho funkce v Parlamentu a jeho nové funkce byl nepřesný. Předmět stížnosti, kterou podal dne 5. června 2004 hodnotícímu výboru, byl zkreslen. Kromě toho Parlament ve svém stanovisku uvedl, že pan N. na schůzce hodnotitelů dne 2. září 2004 navrhl, aby mu byly uděleny dva body za zásluhy. Ze zápisu z této schůze, který byl přiložen ke stanovisku Parlamentu, však vyplynulo, že se ve skutečnosti rozhodl udělit mu dva body (7).

To nebylo v souladu s procesními pravidly. Podle těchto pravidel by musel být nejprve předložen návrh. Tento návrh by mu musel být předložen a následně by mu muselo být poskytnuto deset pracovních dnů, aby se mohl obrátit na výbor pro zprávy.

V citaci Parlamentu z rozhodnutí předsednictva chyběly dvě poznámky pod čarou. Poznámky pod čarou měly pro jeho případ zvláštní význam, neboť stanovily, kdo má nárok na body a kdo má být od počátku vyloučen z výkonu (8).

Zápis z jednání hodnotitelů ze dne 2. září 2004 obsahoval následující citaci jednoho účastníka: „(...) M. X fait référence (...) au retard avec lequel le supérieur hiérarchique [du plaignant] (...) a soumis le projet de rapport.“Jeho nadřízený byl ve skutečnosti požádán o posouzení teprve dne 29. dubna 2004, které bylo předáno dne 6. května 2004. Zpoždění tedy nemělo být přičítáno jeho nadřízenému, ale Parlamentu.

Pokud jde o srovnání s kolegy

Ze stanoviska Parlamentu vyplynulo, že jeho GŘ udělilo sedm kolegům kategorie A třetí body za zásluhy, z nichž pět pocházelo z dodatečného přídělu GŘ. Zbývající dva body byly k dispozici poté, co bylo zjištěno, že dva úředníci stejné kategorie si zasloužili pouze jeden bod. Od počátku byl vyloučen z rozdělení těchto sedmi bodů . V žádném okamžiku nedošlo alespoň k pokusu porovnat jeho hodnotící zprávu s hodnotící zprávou jeho kolegů.

Jak uvedl ve své stížnosti, jednalo se o porušení zásad stanovených v bodě I.5 rozhodnutí předsednictva. Parlament se k těmto pravidlům a jejich důsledkům nevyjádřil. Tvrdil proto, že v ustanoveních o výhradě generálního tajemníka není nic, co by od počátku bránilo postupu podle bodu I.5. Pokud by předsednictvo mělo v úmyslu vyloučit vyslané úředníky z postupu podle bodu I.5 od samého počátku, bylo by to výslovně zmíněno, jak tomu bylo například v případě úředníků, kteří byli na dovolené z osobních důvodů.

Pokud jde o srovnatelnost jeho výkonu

Stěžovatel uvedl, že jistě existují případy, kdy je práce úředníků, kteří vykonávali zvláštní úkoly, obtížně srovnatelná s prací ostatních hodnotitelů, jako například v případě kolegů, kteří byli vysláni k nevládním organizacím. Tvrdil však, že v jeho případě by srovnávací posouzení nebylo příliš obtížné. Jeho současné úkoly byly podobné úkolům spojeným s některými pracovními místy v GŘ II Parlamentu. Stěžovatel ke svému pracovnímu místu přiložil popis pracovní náplně.

Při vypracování jeho hodnotícího posudku se zjevně nevyskytly žádné potíže s hodnocením jeho výkonnosti. První hodnotitel výslovně podpořil hodnocení svého nadřízeného v plném rozsahu: "Stejné hodnocení jako u přímého nadřízeného". Zdá se, že ani konečný hodnotitel neměl žádné pochybnosti („hodnocení na mě udělalo dojem [...]“).

Kromě toho výbor pro zprávy neměl žádné potíže s porovnáním jeho výkonnosti s výkonností jeho kolegů v GŘ II poté, co o to byl výslovně požádán generálním tajemníkem během postupu v roce 2002 (9). Za rok 2004 výbor opět bez zjevných obtíží porovnal jeho výkon s výkonem jeho kolegů. Stěžovatel přiložil kopii stanoviska výboru ze dne 27. září 2005, které obsahuje toto prohlášení:

„Le Comité des rapports estime, sur la base d'une analyzují srovnávací avec les trois fonctionnaires du grade A*11 ayant été proposés pour 3 points de mérite par sa Direction générale, que le noté a des mérites équivalents voire supérieurs au moins à deux d'entre eux.“

Dopis generálního tajemníka ze dne 24. června 2004

Stejně jako v odpovědi na jeho stížnost podle čl. 90 odst. 2 se Parlament opět nevyjádřil k významu dopisu generálního tajemníka ze dne 24. června 2004.

Zapojení výboru pro zprávy

Stěžovatel tvrdil, že skutečnost, že byl zbaven možnosti obrátit se na Výbor pro zprávy, byla závažnou procesní chybou, která pro něj měla negativní důsledky. Parlament nevysvětlil, proč nebyl výbor zapojen do celého postupu, ačkoli jeho přání, aby se tak stalo, bylo jasné. Zejména nebylo vysvětleno, proč nebylo ani považováno za nezbytné zapojit výbor do rozhodování o jeho stížnosti podle čl. 90 odst. 2. Když podal stížnost podle čl. 90 odst. 2 týkající se roku 2002, orgán oprávněný ke jmenování se obrátil na výbor. To by byl zřejmý způsob, jak postupovat i ve vztahu k hodnocení z roku 2003.

K použitelnosti služebního řádu

Parlament tvrdil, že nový služební řád, který vstoupil v platnost dne 1. května 2004, se na referenční období 2003 nepoužije. Nový služební řád skutečně obsahoval řadu přechodných ustanovení. Ty se však netýkaly článků 43 a 45 služebního řádu. Proto je třeba vycházet z toho, že byly v platnosti a použitelné od 1. května 2004. Nelze mu vytýkat, že předsednictvo Parlamentu ve svém rozhodnutí zjevně plně nezohlednilo nová ustanovení a že tato skutečnost byla v případě článku 43 zřejmě zohledněna až dne 6. července 2005. Kromě toho, pokud bychom se řídili argumentem, že nový služební řád není použitelný, museli bychom rovněž dospět k závěru, že rozhodnutí předsednictva ze dne 3. května 2004, z něhož Parlament vycházel ve svém stanovisku, nebylo použitelné pro referenční období 2003.

Úroveň odpovědnosti

Stěžovatel tvrdil, že pokud jde o rozdělení bodů z rezervy generálního tajemníka, byl diskriminován, protože při hodnocení nebyla zohledněna úroveň odpovědnosti, kterou vykonával, ačkoli to bylo výslovně stanoveno v čl. 45 odst. 1 služebního řádu.

Parlament uvedl, že rozdělení bodů je odlišný postup, který nespadá do působnosti článku 45. Rozdělení bodů však nebylo ve služebním řádu stanoveno vůbec. Jednalo se o postup vyvinutý Parlamentem s cílem vytvořit vazbu mezi hodnocením a povýšením.

Podle bodů I.1 a I.4.1 rozhodnutí předsednictva záviselo povýšení rozhodujícím způsobem na počtu udělených bodů za zásluhy. Úroveň vykonávané odpovědnosti musela být zohledněna již při rozdělování bodů za zásluhy, aby toto kritérium hrálo roli v rozhodnutí o povýšení, které bylo nyní výslovně stanoveno v novém služebním řádu.

Kromě článku 45 služebního řádu obsahoval bod I.3 rozhodnutí předsednictva povinnost zohlednit úroveň odpovědnosti („La notion de mérite recouvre [...] le niveau de responsabilités exercée [...]“). Ze srovnání jeho hodnotících zpráv s hodnotícími zprávami jeho kolegů, kterým byl udělen třetí bod z rezervy generálního tajemníka, vyplynulo, že v rozhodnutí generálního tajemníka zjevně nebyla zohledněna úroveň vykonávaných povinností. Bylo zřejmé, že ani jeden z těchto dvou kolegů neplnil úkoly v oblasti řízení ani úkoly s finanční odpovědností.

K posouzení jeho hodnotící zprávy

Parlament uvedl, že kromě dvou nových úkolů byly jeho hodnotící zprávy za roky 2002 a 2003 „totožné“. To bylo základem pro tvrzení Parlamentu, že se jeho výkonnost nezlepšila, zatímco výkonnost jeho kolegů se zlepšila. Jeho hodnotící zprávy za roky 2002 a 2003 však nebyly vůbec totožné. Zatímco jeho hodnotící zpráva za rok 2002 uváděla v části "Schopnost vést své oddělení a řídit tým": „Plně se vyrovnává se svými úkoly i za obtížných okolností“, zápis ve stejném oddíle pro rok 2003 zněl: "Úspěšně spravované dodatečné úkoly z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti ředitele". Proto úspěšně prokázal svou schopnost převzít nové povinnosti, jak vyžaduje bod I.3 rozhodnutí předsednictva. Z toho vyplynulo, že jeho výkonnost se v roce 2003 zlepšila, čehož si orgán oprávněný ke jmenování nevšiml, protože zjevně nepřezkoumal jeho hodnotící posudek s náležitou péčí. Jednalo se o zjevnou chybu v hodnocení, která pro něj měla negativní důsledky.

Stěžovatel potvrdil své přání, aby bylo nalezeno přátelské řešení. Vzhledem k tomu, že Parlament se nevyjádřil k jeho návrhu, aby orgán oprávněný ke jmenování mohl znovu přezkoumat jeho případ na základě zapojení výboru pro zprávy, předpokládal, že Parlament tuto možnost přinejmenším nevyloučil.

Úsilí ombudsmana dosáhnout přátelského řešení

Úvahy veřejného ochránce práv

Po pečlivém zvážení stanoviska Parlamentu a připomínek stěžovatele nebyl veřejný ochránce práv spokojen s tím, že Parlament dostatečně reagoval na argumenty stěžovatele. Tento názor vycházel z následujících úvah:

1. Veřejný ochránce práv připomněl, že z ustálené judikatury soudů Společenství vyplývá, že

„ při posuzování služebního zájmu, jakož i kvalifikace a zásluh uchazečů, kteří mají být zohledněni při přijímání rozhodnutí o povýšení podle článku 45 služebního řádu, má orgán oprávněný ke jmenování širokou posuzovací pravomoc a v tomto ohledu se přezkum Soudu Společenství musí omezit na otázku, zda s ohledem na různé úvahy, které ovlivnily administrativu při jejím posuzování, zůstala administrativa v rozumných mezích a nevyužila své pravomoci zjevně nesprávným způsobem. Soud Společenství tedy nemůže svým posouzením kvalifikace a zásluh kandidátů nahradit posouzení orgánu oprávněného ke jmenování“(10).

Ve svém rozhodnutí o stížnosti 1634/2003/(ADB)GG zastával veřejný ochránce práv názor, že jeho vlastní přezkum by měl být založen na stejném přístupu. V důsledku toho se přezkum v projednávané věci omezil na ověření, zda Parlament při přijímání svého rozhodnutí dodržel správné postupy a zda toto rozhodnutí nebylo stiženo zjevným pochybením.

Stěžovatel předložil sedm tvrzení a jedno tvrzení. Avšak vzhledem k tomu, že některá obvinění souvisela, byla řešena ve čtyřech okruzích: i) údajný nedostatek srovnávacího posouzení skutkové podstaty stěžovatele; ii) údajné nedodržování závazků přijatých v dopise generálního tajemníka Parlamentu ze dne 24. června 2004; iii) údajné nedodržení správných postupů během hodnocení zaměstnanců v souvislosti s rokem 2003; a iv) údajné nezohlednění míry odpovědnosti stěžovatele ze strany Parlamentu v roce 2003.

2. Pokud jde o údajnou absenci srovnávacího posouzení, veřejný ochránce práv poznamenal, že Parlament nezpochybnil, že nedošlo ke srovnání zásluh stěžovatele s zásluhami jeho kolegů. Parlament uvedl, že srovnání by bylo nepříjemné kvůli vyslání stěžovatele. Proto kolegium hodnotitelů navrhlo, aby byl z rezervy generálního tajemníka přidělen dodatečný bod, jehož jedním účelem bylo podle bodu I.6.2 rozhodnutí předsednictva „v případě potřeby ocenit výjimečné zásluhy kolegů přidělených k subjektu, jehož práce je obtížně srovnatelná s prací ostatních hodnotitelů“.

Veřejná ochránkyně práv však rovněž konstatovala, že se zdá, že v rozhodnutí předsednictva není nic, co by naznačovalo, že úředníci vyslaní do jiných orgánů mají být vyloučeni ze srovnávacího hodnocení podle bodu I.5 uvedeného rozhodnutí. Jak stěžovatel správně poznamenal, poznámka pod čarou č. 3 k bodu I.5.1 vylučuje ze "skupiny zaměstnanců", na kterou se vztahuje bod I.5, pouze zaměstnance, kteří byli během celého referenčního období nepřítomni z důvodu nemoci nebo CCP (nepřítomnost z osobních důvodů). Francouzské znění bodu I.6.2 rozhodnutí předsednictva o rezervě generálního tajemníka bylo navíc jasnější než anglické znění uvedené ve stanovisku Parlamentu. Uvádí se v něm: "Cette réserve est également destinée à récompenser, le cas échéant, le mérite exceptionnel de fonctionnaires exerçant temporairement des fonctions spécifiques et dont le travail est difficilement comparable à celui d'autres notés." (zvýraznění doplněno) To by naznačovalo, že obě podmínky, a sice výkon zvláštních funkcí a obtížnost srovnávání díla, musí být splněny kumulativně, aby se toto ustanovení použilo. Pouhá skutečnost, že úředníci vykonávají zvláštní funkce, by tedy sama o sobě neodůvodňovala závěr, že jejich práce je obtížně srovnatelná s prací jejich kolegů, jak se zdá být názorem Parlamentu.

Na základě materiálů, které mu byly poskytnuty, nebyl veřejný ochránce práv schopen zjistit, zda je práce související se současným pracovním místem stěžovatele a práce související s určitým pracovním místem v Parlamentu skutečně podobná, jak tvrdil stěžovatel. Uvedl však, že zpravodajský výbor, který má jistě lepší předpoklady k tomu, aby se k této otázce vyjádřil, zřejmě nemá žádné potíže s porovnáním práce stěžovatele s prací jeho kolegů v Parlamentu. Ve svém stanovisku ze dne 4. května 2004 týkajícím se cvičení v roce 2002 dospěl Parlament k závěru "après examen du dossier et comparaison de son rapport de notation avec ceux de ses collègues de catégorie A de la Direction Générale des Commissions et Délégations du Parlement européen ayant reçu un troisième point". Ve stanovisku ze dne 27. září 2005, které se týkalo postupu z roku 2004 a které stěžovatel předložil spolu se svými připomínkami, Parlament provedl "jednotnou analýzu srovnávacího avec les trois fonctionnaires du grade A*11 ayant été proposés pour 3 points de mérite par sa Direction générale".

Veřejný ochránce práv dále poznamenal, že pokud jde o postup v roce 2002, generální tajemník dopisem ze dne 26. dubna 2004 výslovně požádal Výbor pro zprávy, aby postupoval "à un examen comparatif de vos mérites avec ceux de vos collègues de catégorie A de la Direction Générale des Commissions et Délégations s'étant vus attribuer un troisième point de promouvabilité". Zdálo se tedy, že samotný Parlament souhlasí s tím, že srovnání zásluh stěžovatele s zásluhami jeho kolegů je možné.

Poznámka Parlamentu, že nebyly porovnány ani zásluhy dvou úředníků GŘ kategorie A, kterým byl udělen bod z rezervy generálního tajemníka, ani zásluhy jejich ostatních kolegů, se podle názoru veřejného ochránce práv nejeví jako platný argument. Skutečnost, že určitá praktika byla za podobných okolností důsledně uplatňována, nutně neznamená, že byla správná.

Veřejný ochránce práv proto dospěl k předběžnému závěru, že skutečnost, že Parlament neporovnal zásluhy stěžovatele se zásluhami jeho kolegů, by mohla představovat nedodržení správných postupů, a tedy nesprávný úřední postup. Kromě toho na základě tohoto závěru nelze vyloučit, že by toto nesplnění mohlo představovat porušení zásady rovnosti v tom smyslu, že by se stěžovatelem nemuselo být za stejných právních okolností zacházeno stejně jako s kolegy.

3. Pokud jde o údajné nedodržování závazků přijatých generálním tajemníkem v dopise ze dne 24. června 2004, veřejný ochránce práv konstatoval, že generální tajemník ve svém dopise uvedl, že souhlasí se stanoviskem výboru pro zprávy, že v případě stěžovatele nebyla dodržena příslušná procesní pravidla. Dopis pokračoval poznámkou:

„J'adresse donc une note en ce sens au directeur général des Politiques externes en lui demandant de reprendre la procédure au stade du rapport de notation. Puis, après validation de l'exercice de notation par les différents intervenants, une nouvelle proposition d'attribution des points de mérite vous concernant devra être établie lors d'une réunion du Collège des notateurs de votre direction générale.“

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že tato pasáž je jednoznačně jasná, pokud jde o názor generálního tajemníka a pokud jde o opětovné zahájení postupu hodnocení stěžovatele. Domníval se proto, že stěžovatel mohl skutečně legitimně očekávat, že závazky učiněné v tomto dopise budou dodrženy.

Parlament nezpochybnil, že stěžovatel neobdržel nový návrh na udělení bodů za zásluhy. Jak stěžovatel správně poznamenal, ze zápisu ze schůze hodnotitelů ze dne 2. září 2004 vyplynulo, že udělení dvou bodů za zásluhy nebylo navrženo, jak uvedl Parlament ve svém stanovisku, ale o tomto udělení bylo rozhodnuto (viz poznámka pod čarou 7 výše).

Veřejný ochránce práv proto dospěl k předběžnému závěru, že nesplnění legitimního očekávání stěžovatele ze strany Parlamentu by mohlo rovněž představovat nesprávný úřední postup.

4. Pokud jde o údajné nezaslání správně předloženého návrhu Parlamentem, veřejná ochránkyně práv konstatovala, že z procesních pravidel, zejména z bodu II.2 rozhodnutí předsednictva a z přílohy tohoto rozhodnutí, jasně vyplývá, že návrh na udělení bodů za zásluhy musí být před přijetím rozhodnutí o těchto bodech zaslán hodnotitelům a že hodnotitel musí mít možnost obrátit se na výbor pro zprávy, pokud s návrhem nesouhlasí (bod 1.9 přílohy rozhodnutí předsednictva).

Parlament tvrdil, že skutečnost, že stěžovateli nebyl zaslán nový návrh, nepředstavuje podstatnou procesní chybu. Dále tvrdila, že stěžovatel by neměl zájem obrátit se na Výbor pro zprávy vzhledem k tomu, že mu byl vyžádán třetí bod z rezervy generálního tajemníka. Veřejná ochránkyně práv nepovažovala tento argument za přesvědčivý. Okolnost, že taková žádost byla podána, nutně neznamená, jak ukazuje projednávaná věc, že tento třetí bod bude udělen. Stěžovatel dále velmi jasně uvedl, že měl za to, že mělo být provedeno srovnání mezi jeho výkonem a výkonem sedmi kolegů z jeho GŘ, kterým byl udělen „běžný“ třetí bod. Parlament proto nebyl v žádném případě oprávněn se domnívat, že stěžovatel nebude mít zájem návrh napadnout.

Stěžovatel rovněž tvrdil, že je nespravedlivé zbavit ho možnosti obrátit se na výbor pro zprávy. Veřejná ochránkyně práv poznamenala, že se zdá, že výbor skutečně hrál důležitou roli v případu stěžovatele, pokud jde o postup v roce 2002, a vyjádřila názor, že se obecně zdá, že je to orgán, který má dobré předpoklady k odhalování možných nespravedlností v postupu hodnocení zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že všem hodnotitelům je poskytnuta možnost obrátit se na výbor poté, co obdrželi návrh na udělení bodů za zásluhy, mohlo by být skutečně nespravedlivé, aby stěžovateli nebyla tato možnost poskytnuta.

Veřejný ochránce práv proto dospěl k předběžnému závěru, že vzhledem k tomu, že stěžovatel mohl oprávněně očekávat, že postup bude znovu zahájen ve fázi hodnotící zprávy, mohlo by nezaslání nového návrhu na udělení bodů za zásluhy ze strany Parlamentu představovat porušení platných procesních pravidel, a mohlo by tedy být rovněž případem nesprávného úředního postupu.

5. Pokud jde o údajné nezohlednění odpovědnosti stěžovatele Parlamentem, veřejný ochránce práv se domníval, že z materiálů, které mu byly předloženy, není zcela jasné, zda Parlament toto kritérium skutečně nezohlednil při posuzování výkonnosti stěžovatele v roce 2003. Vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv v každém případě dospěl k předběžnému závěru, že mohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o tři další aspekty stížnosti, nepovažoval za nutné se touto záležitostí dále zabývat.

Veřejný ochránce práv proto předběžně dospěl k závěru, že skutečnost, že Parlament neporovnal zásluhy stěžovatele se zásluhami jeho kolegů, že nesplnil jeho legitimní očekávání, pokud jde o dopis generálního tajemníka ze dne 24. června 2004, a že stěžovateli nezaslal správně podaný návrh na udělení bodů za zásluhy, by mohly být případy nesprávného úředního postupu.

Návrh přátelského řešení

Ustanovení čl. 3 odst. 5 statutu evropského veřejného ochránce práv ukládá veřejnému ochránci práv, aby pokud možno hledal s dotčeným orgánem řešení s cílem odstranit nesprávný úřední postup a uspokojit stěžovatele.

Veřejná ochránkyně práv proto předložila Parlamentu tento návrh smírného řešení:

Parlament by mohl zvážit přehodnocení svého rozhodnutí o udělení bodů za zásluhy stěžovateli za rok 2003 tím, že by mu zaslal správně podaný návrh na udělení bodů za zásluhy za tento rok, obnovil postup v této fázi a dovedl jej do konce v souladu s pravidly stanovenými za tímto účelem Parlamentem.

Odpověď Parlamentu na návrh veřejného ochránce práv

Ve své odpovědi na návrh veřejného ochránce práv se Parlament domníval, že dodržel postup stanovený ve svých vnitřních předpisech.

Zdůraznil, že generální tajemník ve svém dopise ze dne 24. června 2004 informoval stěžovatele, že jeho případ bude znovu přezkoumán kolegiem posuzovatelů. Tento přezkum byl skutečně proveden na zasedání akademie dne 2. září 2004. Orgán oprávněný ke jmenování proto splnil závazek, který vůči stěžovateli přijal.

Parlament dále uvedl, že na případ stěžovatele byl správně uplatněn článek I.6.2 rozhodnutí předsednictva.

V zájmu vyřešení této záležitosti však Parlament navrhl, aby byl spis stěžovatele předán výboru pro zprávy ke srovnávacímu posouzení jeho zásluh za rok 2003 "s kolegy z jeho kategorie A v GŘ pro vnější politiky, kteří obdrželi třetí bod". Po dokončení tohoto posouzení mohl orgán oprávněný ke jmenování přijmout nové rozhodnutí týkající se stěžovatele, proti němuž mohla být podána stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

Připomínky stěžovatele

V reakci na odpověď Parlamentu stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že souhlasí s návrhem Parlamentu za dvou podmínek:

1. Zaprvé, že jeho zásluhy by neměly být srovnávány pouze s zásluhami jeho kolegů z dnešního GŘ pro vnější politiky, ale se zásluhami všech jeho kolegů z bývalého GŘ II, kteří za rok 2003 obdrželi třetí bod; a
2. zadruhé, že sdělení, které přiložil ke svému dopisu, by mělo být předloženo hodnotícímu výboru před tím, než rozhodne o svém stanovisku.

Další šetření Žádost
veřejného ochránce práv o další informace

S ohledem na podání stěžovatele požádala veřejná ochránkyně práv Parlament o stanovisko k podmínkám, které stěžovatel formuloval.

Odpověď Parlamentu

Parlament informoval veřejnou ochránkyni práv, že generální tajemník již případ stěžovatele postoupil výboru pro zprávy.

Pokud jde o první podmínku stěžovatele, Parlament uvedl, že "[stěžovatel] byl v roce 2003 zaměstnán na generálním ředitelství pro vnější politiky. Bylo by tedy v rozporu s [příslušným] pravidlem srovnávat zásluhy [stěžovatele] s zásluhami jeho kolegů mimo jeho generální ředitelství.“

Pokud jde o druhou podmínku stěžovatele, Parlament informoval veřejnou ochránkyni práv, že v souladu s přáním stěžovatele byla kopie příslušného dokumentu přiložena k postoupení výboru pro zprávy.

Připomínky stěžovatele

V dalším dopise veřejnému ochránci práv stěžovatel uvedl, jak již uvedl ve svých předchozích dopisech veřejnému ochránci práv, že předtím, než byl vyslán, pracoval v GŘ II Parlamentu (výbory a delegace). Toto GŘ bylo mezitím rozděleno na dvě části. Pracovní místo, na které bude přidělen po skončení svého vyslání, se nacházelo na GŘ pro vnitřní politiky. Stěžovatel zdůraznil, že nikdy nepracoval v GŘ pro vnější politiky.

Dodal, že o udělení bodů za zásluhy za rok 2003 dosud společně rozhodovali všichni hodnotitelé bývalého GŘ II. Vyplývá to ze zápisů z jednání hodnotitelů ze dne 17. května 2004 a 6. září 2004. Stěžovatel proto trval na tom, že jeho zásluhy by měly být porovnány se zásluhami všech jeho kolegů v bývalém GŘ II, kteří v roce 2003 obdrželi třetí bod.

Druhá žádost veřejného ochránce práv o další informace

Vzhledem k těmto protichůdným postojům se veřejná ochránkyně práv rozhodla požádat Parlament o další informace. Požádal ji, aby vysvětlila změny, k nimž došlo v průběhu reorganizace její struktury generálních ředitelství, což se jevilo jako základ problému, který v projednávané věci stále přetrvává.

Veřejný ochránce práv požádal Parlament, aby objasnil, ve kterém GŘ byl stěžovatel v roce 2003 zaměstnán, a aby se vyjádřil k tvrzení stěžovatele, že všichni hodnotitelé bývalého GŘ II společně přijali rozhodnutí o udělení bodů za zásluhy za rok 2003.

Odpověď Parlamentu

Ve své odpovědi Parlament uvedl, že v roce 2003 byl stěžovatel sice vyslán, ale pro administrativní účely byl přidělen k GŘ II, v jehož čele stál pan N.

Dne 1. ledna 2004 bylo toto GŘ rozděleno na dvě části s cílem vytvořit GŘ pro vnitřní politiky v čele s panem W. a GŘ pro vnější politiky v čele s panem N. Od tohoto data byl stěžovatel pro administrativní účely přidělen k GŘ pro vnitřní politiky.

Pokud jde o hodnocení zaměstnanců přidělených GŘ II v roce 2003, generální tajemník rozhodl, že pan N. bude dohlížet na postup hodnocení a předsedat zasedání kolegia hodnotitelů. Toto řešení umožnilo, aby všichni kolegové v bývalém GŘ II byli posuzováni nadřízenými, pod jejichž vedením pracovali během referenčního období 2003, bez ohledu na to, ke kterému GŘ byli v roce 2004 přiděleni. Podle Parlamentu bylo proto "nezpochybnitelné, že pro referenční období 2003 byly [stěžovatelovy] zásluhy porovnány s zásluhami jeho kolegů v bývalých výborech a delegacích GŘ II". Vyplývá to ze zápisů z jednání hodnotitelů.

Parlament dále uvedl, že rovněž při posuzování stížnosti stěžovatele byly jeho zásluhy porovnány s zásluhami jeho kolegů z bývalého GŘ II, kterým byl udělen třetí bod. Stejný postup použil i Výbor pro zprávy při přezkumu této záležitosti.

Parlament tvrdil, že z těchto důvodů byl postup uplatněný v této věci platný.

Informovala veřejného ochránce práv, že generální tajemník v návaznosti na stanovisko Výboru pro zprávy nyní přijal nové rozhodnutí o udělení bodů za zásluhy stěžovateli za rok 2003. Pokud si to stěžovatel přeje, může proti tomuto rozhodnutí podat stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

Další dopisy stěžovatele

Dopisem ze dne 23. dubna 2007 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv o nejnovějším vývoji ve svém případě. Uvedl, že dne 15. ledna 2007 jej generální tajemník informoval, že poté, co obdržel a posoudil stanovisko hodnotícího výboru, rozhodl se mu neudělit třetí bod za zásluhy. Podle stěžovatele z tohoto rozhodnutí vyplynulo, že generální tajemník pouze posoudil stanovisko výboru. Neporovnal však své zásluhy se zásluhami svých kolegů z GŘ, v němž v rozhodné době pracoval.

Stěžovatel rovněž uvedl, že mu byl dne 6. února 2007 umožněn přístup ke stanovisku Výboru, v němž Výbor na základě srovnávacího hodnocení jeho hodnotící zprávy s hodnotící zprávou jeho kolegů vyvodil závěr "que le rapport de notation [du plaignant] est d'un niveau excellent et que les mérites du noté sont d'un niveau comparable à ceux des collègues précités". Výbor mimoto zdůraznil, že se ve stejném smyslu vyjádřil již ve stanovisku ze dne 13. října 2004.

Stěžovatel uvedl, že jej Parlament do té doby vedl k domněnce, že výbor pro zprávy žádné takové stanovisko nezaujal. Informoval veřejného ochránce práv, že požádal Parlament o přístup k tomuto dokumentu. Uvedl rovněž, že dne 7. dubna 2007 podal na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu stížnost proti rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 15. ledna 2007.

Pokud jde o odpověď Parlamentu, stěžovatel uvítal skutečnost, že Parlament nyní uznal, že v roce 2003 patřil k GŘ II a v roce 2004 k GŘ pro vnitřní politiky. Připomněl, že Parlament ve svých dopisech veřejnému ochránci práv opakovaně tvrdil opak. Uvedl však, že nové podání Parlamentu bohužel obsahuje nové dezinformace, konkrétně, že Parlament nyní náhle uvedl, že je "nezpochybnitelné", že jeho zásluhy v roce 2003 byly porovnány s zásluhami jeho kolegů v bývalém GŘ II, a to jak na schůzích hodnotitelů dne 17. května 2004 a 6. září 2004, tak během vyřizování jeho stížnosti.

Stěžovatel uvedl, že toto prohlášení je zjevně v rozporu s připomínkami Parlamentu v jeho stanovisku k tomuto případu a s prohlášeními předsedy Parlamentu v jeho dopise ze dne 21. června 2005. Tvrdil, že skutečnost, že Parlament nyní náhle zaujal postoj, který je v rozporu s jeho předchozím postojem, vytváří zmatek a zvyšuje riziko, že odpovědné osoby v Parlamentu vyvodí nesprávné závěry. Kromě toho měl podezření, že nové prohlášení bude sloužit orgánu oprávněnému ke jmenování jako odůvodnění toho, že neprovedl srovnávací posouzení svých zásluh v rámci přístupu ke smírnému řešení dohodnutému s veřejným ochráncem práv.

Stěžovatel na závěr uvedl, že návrh smírného řešení považuje za neúspěšný. Dále se domníval, že došlo k následujícím novým případům nesprávného úředního postupu:

1. Orgán oprávněný ke jmenování opět neprovedl srovnávací posouzení jeho zásluh s zásluhami jeho kolegů v GŘ II. To znamenalo, že Parlament zopakoval porušení svých vnitřních procesních pravidel, proti němuž podal stížnost veřejnému ochránci práv.
2. Parlament nesprávně tvrdil, že jeho zásluhy již byly porovnány s zásluhami jeho kolegů v dřívějších fázích řízení.
3. Ukázalo se, že Parlament měl stanovisko výboru pro zprávy k jeho případu od října 2004. Parlament před ním tyto informace až dosud tajil, což bylo porušením zásad spravedlivého řízení.

Stěžovatel poděkoval veřejnému ochránci práv za jeho podporu a požádal jej, aby „vhodně vyzval Parlament k nařízení“, aby bylo zajištěno, že přinejmenším jeho nová stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu bude vyřízena v souladu s platnými pravidly.

V dalším dopise ze dne 9. května 2007 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že nyní získal přístup ke stanovisku výboru pro zprávy ze dne 13. října 2004. Uvedl, že z tohoto stanoviska vyplývá, že výbor zastával názor, že by mu měl být udělen třetí bod za zásluhy, a že shledal, že je k dispozici třetí bod („avis positif avec point disponible“).

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámky

1.1 Stěžovatel je úředníkem Evropského parlamentu. Dříve pracoval v generálním ředitelství Parlamentu (GŘ) II (výbory a delegace)(11) a od 1. ledna 2002 byl ve služebním zájmu dočasně přidělen. Stěžovatel ve své stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv tvrdil, že v jeho postupu hodnocení zaměstnanců za rok 2003, a zejména v udělování bodů za zásluhy, došlo k řadě nesrovnalostí.

1.2 Stěžovatel ve svých posledních dopisech veřejnému ochránci práv uvedl, že došlo ke dvěma novým případům nesprávného úředního postupu. Zaprvé tvrdil, že Parlament nesprávně tvrdil, že jeho zásluhy již byly porovnány s zásluhami jeho kolegů z bývalého GŘ II v dřívějších fázích řízení. V tomto ohledu veřejný ochránce práv konstatuje, že nové podání Parlamentu se skutečně zdá být v rozporu s jeho předchozími podáními v tomto ohledu, zejména se stanoviskem, v němž uvedl, že „(...) není zpochybňováno, že nebylo provedeno srovnání zásluh [stěžovatele] s zásluhami jeho kolegů (...) z důvodu, že srovnání by bylo nepříjemné kvůli jeho vyslání (...)“. Zadruhé stěžovatel tvrdil, že mu Parlament zatajil informaci, že existovalo dřívější stanovisko výboru pro zprávy týkající se udělení bodů za zásluhy za rok 2003. Na základě materiálů předložených veřejnému ochránci práv se zdá, že skutečně nic nenasvědčuje tomu, že by Parlament toto stanovisko zmínil ve svých dřívějších kontaktech se stěžovatelem.

Veřejný ochránce práv se domnívá, že by tedy existovaly dostatečné důvody pro prošetření nových tvrzení stěžovatele. Aby však mohl tyto nové aspekty zahrnout do svého posouzení tohoto případu, musel by požádat Parlament o stanovisko k nim, což by nevyhnutelně zpozdilo jeho rozhodnutí o původních tvrzeních stěžovatele. Veřejný ochránce práv proto nepovažuje za vhodné se těmito otázkami v rámci tohoto případu dále zabývat. Stěžovatel však může samozřejmě podat novou stížnost veřejnému ochránci práv, pokud si to přeje.

2 Údajné nesrovnalosti při udělování bodů za zásluhy

2.1 Parlament byl požádán o stanovisko k sedmi obviněním a k jednomu tvrzení, které se v podstatě týkalo i) údajné neexistence srovnávacího posouzení stěžovatelových zásluh; ii) údajné nedodržování závazků přijatých Parlamentem v dopise zaslaném stěžovateli jeho generálním tajemníkem dne 24. června 2004; iii) údajné nedodržování správných postupů ze strany Parlamentu během hodnocení zaměstnanců za rok 2003; a iv) její údajné nezohlednění úrovně odpovědnosti vykonávané stěžovatelem v roce 2003.

2.2 Po obdržení stanoviska Parlamentu a připomínek stěžovatele veřejný ochránce práv důkladně posoudil všechny aspekty stížnosti. Došel k předběžnému závěru, že Parlament neporovnal zásluhy stěžovatele s zásluhami jeho kolegů; nesplnění jeho legitimního očekávání, pokud jde o dopis generálního tajemníka ze dne 24. června 2004; a skutečnost, že stěžovateli nezaslal správně podaný návrh na udělení bodů za zásluhy, by mohla představovat případy nesprávného úředního postupu.

2.3 Veřejná ochránkyně práv proto předložila Parlamentu následující návrh smírného řešení:

„Parlament by mohl zvážit přehodnocení svého rozhodnutí o udělení bodů za zásluhy stěžovateli za rok 2003 tak, že by mu zaslal správně podaný návrh na udělení bodů za zásluhy za daný rok, obnovil postup v této fázi a dovedl jej do konce v souladu s pravidly stanovenými za tímto účelem Parlamentem.“

2.4 Ve své odpovědi na návrh veřejného ochránce práv se Parlament domníval, že dodržuje svá vnitřní pravidla. V zájmu vyřešení této záležitosti však Parlament navrhl, aby byl spis stěžovatele předán výboru pro zprávy ke srovnávacímu posouzení jeho zásluh za rok 2003 "s kolegy z jeho kategorie A v GŘ pro vnější politiky, kteří obdrželi třetí bod". Po dokončení tohoto posouzení přijme orgán oprávněný ke jmenování nové rozhodnutí týkající se stěžovatele.

2.5 Stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že souhlasí s návrhem Parlamentu za dvou podmínek:

1. Zaprvé, že jeho zásluhy by neměly být srovnávány pouze s zásluhami jeho kolegů z dnešního GŘ pro vnější politiky, ale se zásluhami všech jeho kolegů z bývalého GŘ II, kteří za rok 2003 obdrželi třetí bod; a
2. zadruhé, že sdělení, které přiložil ke svému dopisu, by mělo být předloženo hodnotícímu výboru před tím, než rozhodne o svém stanovisku.

2.6 Parlament přijal druhou podmínku. Pokud však jde o první podmínku, uvedla, že „[stěžovatel] byl v roce 2003 zaměstnán na generálním ředitelství pro vnější politiky. Bylo by tedy v rozporu s [příslušným] pravidlem srovnávat zásluhy [stěžovatele] s zásluhami jeho kolegů mimo jeho generální ředitelství.“

2.7 Stěžovatel trval na první podmínce a připomněl, že před svým vysláním pracoval v GŘ II Parlamentu. GŘ II bylo mezitím rozděleno na dvě části. Pracovní místo, na které bude přidělen po skončení svého vyslání, se nacházelo na GŘ pro vnitřní politiky. Stěžovatel zdůraznil, že nikdy nepracoval v GŘ pro vnější politiky. Dále tvrdil, že o udělení bodů za zásluhy za rok 2003 dosud společně rozhodovali všichni hodnotitelé bývalého GŘ II.

2.8 V odpovědi na žádost veřejného ochránce práv o další informace Parlament potvrdil, že v roce 2003 byl stěžovatel pro administrativní účely přidělen k GŘ II. Dne 1. ledna 2004 bylo GŘ rozděleno s cílem vytvořit GŘ pro vnitřní politiky a GŘ pro vnější politiky. Bývalý vedoucí GŘ II však dohlížel na postup hodnocení za rok 2003, který umožnil, aby všichni kolegové v bývalém GŘ II byli hodnoceni nadřízenými, pod jejichž vedením pracovali po celé referenční období 2003. Podle Parlamentu bylo proto "nezpochybnitelné, že v referenčním období 2003 byly zásluhy [stěžovatele] srovnávány s zásluhami jeho kolegů v bývalých výborech a delegacích GŘ II." Parlament dále uvedl, že rovněž při posuzování stížnosti stěžovatele byly jeho zásluhy srovnávány s zásluhami jeho kolegů v bývalých výborech a delegacích GŘ II, kterým byl udělen třetí bod. Stejný postup použil i Výbor pro zprávy při přezkumu této záležitosti.

2.9 Stěžovatel ve dvou dalších dopisech informoval veřejného ochránce práv, že generální tajemník Parlamentu se mezitím poté, co obdržel a posoudil stanovisko výboru pro zprávy, rozhodl neudělit mu třetí bod za zásluhy. Stěžovatel rovněž informoval veřejného ochránce práv, že mu byl umožněn přístup ke stanovisku výboru, v němž výbor vyvodil závěr "que le rapport de notation [du plaignant] est d'un niveau excellent et que les mérites du noté sont d'un niveau comparable à ceux des collègues précités". Výbor mimoto zdůraznil, že se ve stejném smyslu vyjádřil již ve stanovisku ze dne 13. října 2004. V tomto stanovisku, k němuž byl stěžovateli rovněž umožněn přístup, byl výbor toho názoru, že by mu měl být udělen třetí bod za zásluhy, a shledal, že je k dispozici třetí bod („avis positif avec point disponible“).

Stěžovatel uvítal, že Parlament nyní uznal, že v roce 2003 patřil k GŘ II. Tvrdil však, že orgán oprávněný ke jmenování znovu neprovedl srovnávací posouzení jeho zásluh s zásluhami jeho kolegů v GŘ II. To znamenalo, že Parlament zopakoval porušení svých vnitřních procesních pravidel, proti němuž podal stížnost veřejnému ochránci práv. Stěžovatel měl za to, že návrh smírného řešení nebyl úspěšný.

Stěžovatel dále informoval veřejného ochránce práv, že dne 7. dubna 2007 podal stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti novému rozhodnutí generálního tajemníka o udělení bodů za zásluhy.

2.10 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že Parlament v reakci na jeho návrh smírného řešení podnikl určité kroky, aby vyhověl obavám stěžovatele. Avšak vzhledem k tomu, že stěžovatel není s výsledkem těchto kroků spokojen, je veřejný ochránce práv povinen dospět k závěru, že v tomto případě nebylo možné dosáhnout smírného řešení.

2.11 Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že musí přezkoumat, zda opatření přijatá Parlamentem postačovala k odstranění nesprávného úředního postupu zjištěného v návrhu smírného řešení, nebo zda vzhledem k opatřením přijatým Parlamentem není z jeho strany zapotřebí dalších opatření.

2.12 Ve svém návrhu smírného řešení měl veřejný ochránce práv za to, že by bylo vhodné, aby Parlament připravil nový návrh na udělení bodů za zásluhy za rok 2003 a v této fázi pokračoval v postupu udělování bodů za povýšení za tento rok. Tento návrh byl v souladu s přístupem, který nastínil generální tajemník ve svém dopise stěžovateli ze dne 24. června 2004. Pro přípravu takového nového návrhu by bylo třeba porovnat zásluhy stěžovatele s zásluhami jeho kolegů ve službě, ke které v té době patřil. Během tohoto šetření stěžovatel poukázal na to, že v té době a bez ohledu na své vyslání patřil k GŘ II. Veřejný ochránce práv vyjadřuje politování nad zbytečnou nejasností, která vznikla v důsledku toho, že Parlament ve svém dopise veřejnému ochránci práv ze dne 6. prosince 2006 trval na tom, že "pro rok 2003 byl [stěžovatel] zaměstnán na generálním ředitelství pro vnější politiky". Poznamenává však, že Parlament ve své odpovědi ze dne 12. března 2007 na žádost veřejného ochránce práv o další informace potvrdil, že v roce 2003 byl stěžovatel přidělen ke svému GŘ II a že vedoucí GŘ II dohlížel na postup hodnocení za rok 2003. Zdá se tedy, že Parlament již nezpochybňuje, že zásluhy stěžovatele musely být srovnávány s zásluhami jeho kolegů z bývalého GŘ II.

2.13 Zdá se, že místo obnovení příslušného postupu ve fázi přípravy nového návrhu na udělení bodů pro povýšení pro rok 2003 se Parlament rozhodl konzultovat Výbor pro zprávy. Veřejný ochránce práv proto musí přezkoumat, zda přístup přijatý Parlamentem vedl ke srovnání zásluh stěžovatele s zásluhami jeho kolegů v GŘ II v příslušné době.

Podle Parlamentu porovnal zpravodajský výbor zásluhy stěžovatele s zásluhami jeho kolegů z bývalého GŘ II, kteří získali třetí bod za zásluhy. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že stanovisko výboru pochází ze dne 14. prosince 2006, a bylo tedy vypracováno krátce poté, co Parlament zaslal veřejnému ochránci práv dopis, v němž trval na tom, že zásluhy stěžovatele by měly být srovnávány pouze se zásluhami jeho kolegů v GŘ pro vnější politiky. Samotné stanovisko Výboru navíc odkazuje na stěžovatele jako na součást „GŘ Politiques externes“ a neupřesňuje, kteří kolegové sloužili jako referenční skupina pro srovnání jeho zásluh. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že není zcela jasné, zda výbor pro zprávy skutečně porovnal zásluhy stěžovatele s zásluhami jeho kolegů v jeho bývalém generálním ředitelství. Následující úvahy vycházejí z předpokladu, že tomu tak je.

2.14 Pokud jde o nové rozhodnutí Parlamentu po konzultaci se zpravodajským výborem, veřejný ochránce práv připomíná, že podle bodu I.5.3 rozhodnutí předsednictva se body za zásluhy rozdělují v rámci Parlamentu na základě srovnávacího posouzení zásluh příslušných úředníků. To znamená, že úředníkům, kteří prokázali rovnocenné zásluhy, by měl být udělen stejný počet bodů za zásluhy. V případě, že počet bodů za zásluhy, které jsou k dispozici, nestačí k udělení třetího bodu všem úředníkům, kteří si to zaslouží, je zřejmé, že je třeba přijmout rozhodnutí o tom, kteří úředníci obdrží třetí bod za povýšení a kteří nikoli. Pokud jde o druhou možnost, bude možná nutné zvážit možnost udělení třetího bodu pro povýšení v rámci rezervy generálního tajemníka podle bodu I.6 rozhodnutí předsednictva.

2.15 Ze stanoviska hodnotícího výboru vyplývá, že zásluhy stěžovatele se zdály být na úrovni srovnatelné s zásluhami jeho kolegů, kteří obdrželi třetí bod za zásluhy. Aby mohl Parlament rozhodnout o udělení třetího bodu, musel přistoupit k pečlivému srovnání zásluh dotčených úředníků a na základě všech relevantních skutečností rozhodnout, komu by měl být udělen třetí bod za zásluhy. Je zřejmé, že toto rozhodnutí s sebou nutně nese značný prostor pro uvážení. Zdá se však, že se generální tajemník Parlamentu ve svém novém rozhodnutí o případu stěžovatele opřel o názor, že k odůvodnění udělení třetího bodu za zásluhy stěžovateli musí být zásluhy stěžovatele nadřazeny zásluhám jeho kolegů, kteří obdrželi třetí bod za povýšení. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že takový přístup by nebyl správný. Pokud by zásluhy stěžovatele byly, jak konstatoval výbor pro zprávy, srovnatelné s zásluhami jeho kolegů, musel by Parlament, jak bylo uvedeno výše, přistoupit k pečlivému srovnání zásluh dotčených úředníků a na základě všech relevantních skutečností rozhodnout, komu by měl být udělen třetí bod za zásluhy. Nic nenasvědčuje tomu, že by takový přezkum byl v projednávané věci proveden. Veřejný ochránce práv proto není přesvědčen, že přístup Parlamentu je dostatečný k odstranění nesprávného úředního postupu, který zjistil.

2.16 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že Parlament mezitím přijal nové rozhodnutí ve věci stěžovatele a že stěžovatel toto rozhodnutí napadl stížností podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Vzhledem k těmto okolnostem vyvstává otázka, zda by bylo vhodné, aby veřejný ochránce práv v této fázi upustil od posuzování projednávané věci, jelikož stěžovatel má nadále možnost se na něj znovu obrátit, pokud by nebyl spokojen s výsledkem řízení podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

2.17 Je však třeba poznamenat, že otázky, z nichž vychází spor stěžovatele s Parlamentem, již byly předmětem pečlivého a podrobného přezkumu ze strany veřejného ochránce práv, včetně návrhu na dosažení smírného řešení. Pokud by toto šetření bylo zastaveno a pokud by stěžovatel poté podal stížnost proti rozhodnutí Parlamentu o své stížnosti podle čl. 90 odst. 2 týkající se nového rozhodnutí, veřejný ochránce práv by musel zvážit zahájení nového šetření a znovu požádat Parlament o stanovisko. Vzhledem k dalším zpožděním a dodatečné práci, kterou by takový postup znamenal pro všechny zúčastněné strany, se nejeví jako nejhospodárnější a nejvhodnější. Podle názoru veřejného ochránce práv by proto bylo rozumné uzavřít tento případ bez dalších opatření pouze tehdy, pokud by bylo možné bezpečně předpokládat, že nadcházející rozhodnutí Parlamentu o stížnosti stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 s konečnou platností a uspokojivě vyřeší otázky vznesené v tomto případě. Veřejný ochránce práv se však domnívá, že není zdaleka jasné, zda tomu tak skutečně bude.

2.18 Na základě těchto úvah se veřejný ochránce práv domnívá, že by nebylo vhodné, aby tento případ v tomto pokročilém stadiu svého šetření uzavřel. Dále se domnívá, že přístup, který navrhl ve svém návrhu smírného řešení, stále představuje vhodný způsob řešení této záležitosti, a proto svůj návrh přepracuje ve formě návrhu doporučení.

2.19 Zdá se užitečné dodat, že Parlamentu bude v souladu s čl. 8 odst. 3 prováděcích ustanovení veřejného ochránce práv poskytnuta lhůta tří měsíců na předložení podrobného stanoviska k jeho návrhu doporučení. Zdá se, že stížnost stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 byla Parlamentu předložena v dubnu 2007. Podle čl. 90 odst. 2 musí Parlament oznámit stěžovateli své rozhodnutí do čtyř měsíců ode dne podání stížnosti. To znamená, že Parlament bude muset v každém případě zaujmout postoj k této stížnosti před tím, než bude předloženo jeho podrobné stanovisko k návrhu doporučení veřejného ochránce práv.

3 Závěr

S ohledem na výše uvedené předkládá veřejný ochránce práv Parlamentu v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv tento návrh doporučení:

Návrh doporučení

Parlament by měl přehodnotit své rozhodnutí o udělení bodů za zásluhy stěžovateli za rok 2003 tím, že mu zašle správně podaný návrh na udělení bodů za zásluhy za tento rok , tím, že v této fázi obnoví postup a dokončí jej v souladu s pravidly stanovenými za tímto účelem Parlamentem.

Parlament a stěžovatel budou o tomto návrhu doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle Parlament do 15. září 2007 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo sestávat z přijetí rozhodnutí veřejného ochránce práv a popisu opatření přijatých k provedení návrhu doporučení.

Štrasburk 14. června 2007

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

(2) PE 339.512/BUR. Znění tohoto rozhodnutí, které bylo veřejnému ochránci práv zpřístupněno, je ve francouzštině a citace z něj v tomto znění jsou uvedeny ve francouzštině.

3) "Régime applicable aux autres agents" (Pracovní řád ostatních zaměstnanců).

(4) "À l'exception des fonctionnaires/agents absents pendant toute l'année de référence pour raison de maladie ou de CCP, dont les points éventuels sont attribués par la DG Personnel et des fonctionnaires/agents n'ayant pas accompli une période minimale de trois mois de travail dans une institution européenne pendant l'année de référence, pour lesquels l'entité reçoit 1 bod."

(5) "L'ensemble des fonctionnaires/agents pouvant recevoir des points, le total obtenu étant, le cas échéant, arrondi selon le principe mathématique." (Základní zákoník práce)

(6) Dopisem ze dne 5. listopadu 2005 stěžovatel požádal veřejného ochránce práv, aby objasnil tři ze svých tvrzení (čísla 2, 3 a 5) a doplnil dvě další tvrzení (čísla 6 a 7). Veřejná ochránkyně práv se rozhodla tuto žádost přijmout a postoupila pozměněná tvrzení Parlamentu. Současná verze je konečnou verzí.

(7) Příslušná pasáž zápisu zní: „(...) M. N. propose de s'en tenir à la jurisprudence constante de cette Direction générale à travers les années, c'est-à-dire d'attribuer 2 points de promouvabilité et de s'en remettre pour un éventuel 3ème point au Secrétaire général. Il prend, par conséquent, la décision d'attribuer 2 points de promouvabilité pour l'année 2003 à [le plaignant] et d'inviter le Secrétaire général à considérer l'attribution d'un 3ème point de mérite de sa réserve.“

(8) Viz poznámky pod čarou 4 výše.

(9) V dopise ze dne 26. dubna 2004, který stěžovatel připojil ke své stížnosti, generální tajemník uvedl, že pokud jde o cvičení v roce 2002, rozhodl se požádat hodnotící výbor, aby postupoval "à un examen comparatif de vos mérites avec ceux de vos collègues de catégorie A de la Direction Générale des Commissions et Délégations s'étant vus attribuer un troisième point de promouvabilité". Ve stanovisku ze dne 4. května 2004 dospěl Výbor pro zprávy k závěru "après examen du dossier et de comparaison de son rapport de notation avec ceux de ses collègues de catégorie A de la Direction Générale des Commissions et Délégations du Parlement européen ayant reçu un troisième point".

(10) Rozsudek Soudního dvora ve věci Parlament v. Samper, C-277/01 P, Recueil 2003, s. I-3019, bod 35.

(11) Dne 1. ledna 2004 bylo GŘ II rozděleno na dvě části s cílem vytvořit GŘ pro vnitřní politiky a GŘ pro vnější politiky.