(vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv (1))

DŮVODY PRO VLASTNÍ INICIATIVNÍ ŠETŘENÍ

Stížnost 1857/2003/GG (důvěrné)

Dne 6. října 2003 obdržel evropský veřejný ochránce práv stížnost pana X., tiskového a informačního referenta delegace Evropské komise v Y. V této stížnosti pan X. tvrdil, že jeho zařazení do skupiny (2) II bylo porušením pravidel Komise a že byl diskriminován na základě své státní příslušnosti. Na podporu svého tvrzení poukázal pan X. mimo jiné na svou odbornou kvalifikaci.

Smlouva o založení Evropského společenství stanoví, že evropský veřejný ochránce práv přijímá stížnosti od „každého občana Unie nebo každé fyzické nebo právnické osoby s bydlištěm nebo se sídlem v členském státě Unie“.

Vzhledem k tomu, že pan X. zřejmě nespadal do žádné z těchto kategorií, veřejný ochránce práv jej dne 21. října 2003 informoval, že nemá pravomoc se jeho stížností zabývat.

Vzhledem k závažnosti otázek vznesených panem X. se však veřejná ochránkyně práv domnívala, že by tyto otázky měly být přezkoumány. Rozhodl se proto zahájit v této věci šetření z vlastního podnětu.

Informace požadované v rámci šetření z vlastního podnětu

Veřejný ochránce práv proto požádal Komisi, aby vysvětlila důvody zařazení pana X. do platové třídy a vyjádřila se k tvrzení pana X., že byl diskriminován na základě své státní příslušnosti.

Vzhledem k tomu, že pan X. požadoval důvěrné zacházení se svou stížností, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že by bylo vhodné zacházet důvěrně i s tímto šetřením z vlastního podnětu.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku uvedla tyto připomínky:

Pan X., státní příslušník Y, byl zaměstnán jako tiskový a informační referent pod vedením vedoucího sekce v delegaci Komise v Y. Byl přijat jako místní zaměstnanec ve skupině II.

Pracovní místa tiskových a informačních pracovníků byla vytvořena v delegacích buď ve skupině II, nebo ve skupině I v závislosti na funkcích, které mají být vykonávány. Většina (2/3) pracovních míst byla skutečně ve skupině I, ale více než polovina těchto tiskových a informačních pracovníků byla přímo podřízena vedoucímu delegace.

Kromě toho nebyl Y jedinou významnou zemí, v níž mělo místo tiskového pracovníka status skupiny II. Tvrzení o diskriminaci na základě státní příslušnosti proto nemohlo být přijato.

Úroveň předchozí odborné praxe vybraného uchazeče nebyla kritériem pro určení úrovně pracovního místa, která byla stanovena pouze v závislosti na úkolech, které měly být provedeny, jakož i na struktuře plánu pracovních míst.

Pracovní místo pana X. bylo tedy správně zařazeno v souladu s použitelnými pravidly.

Připomínky stěžovatele ve věci 1857/2003/GG

Kopie stanoviska Komise byla pro informaci předána panu X. Pan X. následně předložil veřejnému ochránci práv připomínky, v nichž vyjádřil názor, že vykonává víceméně stejné povinnosti jako tiskoví a informační pracovníci skupiny I v jiných zemích. Dále uvedl, že vykonává dodatečnou funkci, a sice funkci stálého tvůrce internetových stránek, kterou nebyl pověřen žádný jiný tiskový a informační pracovník skupiny I v regionu. Pan X. rovněž poukázal na to, že rozdíl v platech mezi skupinou I a skupinou II je obrovský. Pan X. nakonec tvrdil, že se Komise vyhnula zmínce o svých „rámcových pravidlech“, podle nichž pracovní místo tiskového a informačního pracovníka spadá do skupiny I, a nikoli do skupiny II. Pan X. uvedl, že Komise ignorovala svá vlastní pravidla.

Další dotazy První
žádost o další informace

Dne 4. února 2004 veřejný ochránce práv požádal Komisi, aby mu poskytla kopii pravidel, která uplatňovala za účelem stanovení zařazení pracovního místa tiskového a informačního pracovníka v delegaci. V této souvislosti veřejný ochránce práv upozornil Komisi na skutečnost, že stěžovatel ve stížnosti 1875/2003/GG výslovně odkázal na to, co nazval „rámcovými pravidly“, jimiž se podle jeho názoru tato klasifikace řídila.

Odpověď Komise

Dne 1. března 2004 předložila Komise kopii „Rámcových pravidel o pracovním řádu místních zaměstnanců Komise Evropských společenství vykonávajících služební povinnosti ve třetích zemích“, která byla zveřejněna v jejích správních sděleních dne 22. června 1990.

Článek 4 „rámcových pravidel“ stanoví, že pro místní zaměstnance existuje jednotná struktura služebního postupu sestávající ze šesti skupin „odpovídajících úkolům, které mají být vykonávány“ a popsaných v příloze I.

Pokud jde o vztah mezi základními pracovními místy a povinnostmi ve skupinách I a II, příloha I zní takto:

„I. Správní, poradní a dozorčí funkce

Tato pracovní místa zahrnují administrativní, poradenské a dozorčí povinnosti v těchto oblastech: politika, ekonomika (obchod, průmysl a finance), věda a technologie, energetika, počítače, rozvoj, tisk a informace, překlady a tlumočení.

Příklady: inženýři, právníci, ekonomové, analytici zpracování dat, agronomové, tiskoví referenti, překladatelé, tlumočníci, redaktoři, vedoucí projektů, administrativní a finanční pracovníci.

II. Výkonná místa

Tato pracovní místa zahrnují obtížnou a složitou kancelářskou práci pod obecným vedením, zejména v oblasti správy, účetnictví, dokumentace a technických záležitostí.

Příklady: administrativní pracovníci, účetní, dokumentaristé, archiváři, redaktoři, počítačový a technický personál.“

Ve své doprovodné poznámce Komise uvedla, že zařazení pracovního místa do jedné z těchto skupin bylo stanoveno na základě povinností, které mají být plněny. Podle Komise byl tiskový referent v době, kdy bylo toto pracovní místo vytvořeno za účelem výkonu poradních nebo dozorčích povinností, ve skupině I. Ve smlouvě pana X. bylo jasně uvedeno, že pracuje „na žádost svého přímého nadřízeného“. To znamenalo, že byl „výkonným zaměstnancem“ ve smyslu skupiny II.

Druhá žádost o další informace

Dne 18. března 2004 zaslal veřejný ochránce práv Komisi druhou žádost o další informace týkající se těchto otázek:

(1) V příloze 1 „rámcových pravidel“ byla uvedena pracovní místa „tiskových referentů“ jako příklady pracovních míst, která zahrnovala „správní, poradní a dozorčí povinnosti“, a která tedy představovala „správní, poradní a dozorčí funkce“ ve smyslu skupiny I. Komise byla požádána, aby vysvětlila, proč by přesto měla být oprávněna zařadit tiskové referenty do skupiny II.

(2) Komise ve svém stanovisku uvedla, že dvě třetiny všech tiskových pracovníků byly zařazeny do skupiny I, ale více než polovina těchto míst byla zařazena do přímé odpovědnosti vedoucího delegace. Komise byla požádána, aby vysvětlila, na čí odpovědnost pracovali zbývající tiskoví referenti zařazení do skupiny I a zda tito tiskoví referenti nemuseli vykonávat svou práci „na žádost [jejich] přímého nadřízeného“.

(3) Komise byla požádána, aby předložila plán pracovních míst své delegace v Y, v němž bude uvedeno postavení tiskového pracovníka.

(4) Komise ve svém stanovisku uvedla, že společnost Y není jedinou významnou zemí, v níž byl tiskový referent zařazen do skupiny II. Komise byla požádána, aby uvedla příklady dalších významných zemí, v nichž tomu tak bylo, a pokud byl k dispozici, úplný seznam zemí, v nichž byl přítomen tiskový referent, který by uváděl platovou třídu tohoto referenta.

Odpověď Komise

Dne 3. května 2004 předložila Komise kopii plánu pracovních míst své delegace v Y a seznam 19 zemí, v nichž byl tiskový referent zařazen do skupiny II. Předložila rovněž následující připomínky:

Tiskoví referenti byli zařazeni do skupiny II, pokud nepracovali přímo pod vedením vedoucího delegace, ale na žádost svého přímého nadřízeného. Tiskoví pracovníci skupiny I, kteří nebyli přímo podřízeni vedoucímu delegace, byli podřízeni vedoucímu sekce s širokou řídící úlohou, který byl odpovědný nejen za oblast „tisku a informací“, ale také za další oblasti, jako jsou politické, hospodářské a obchodní otázky. Pouze v delegacích Komise v Moskvě, New Yorku a Washingtonu existovala odlišná struktura, neboť každá z těchto delegací měla své vlastní tiskové oddělení.

V případě delegace v Y byla vedoucímu sekce (která dohlížela na různé oblasti politiky) nápomocna skupina „ALAT“ ve skupině I, která koordinovala tým zabývající se různými oblastmi, včetně tisku a informací. Pan X. byl členem tohoto týmu.

Vyjádření pana X.

Kopie odpovědí Komise na první a druhou žádost veřejného ochránce práv o další informace byla předána pro informaci panu X. Pan X. následně předložil vyjádření, v němž uvedl následující:

Od svého jmenování pracoval pod bezprostřední odpovědností vedoucího oddělení pro politické záležitosti, obchodní a hospodářskou analýzu a vztahy se sdělovacími prostředky (nikoli v rámci skupiny I „ALAT“). Totéž platilo pro většinu tiskových a informačních pracovníků v regionu. Z 19 tiskových a informačních pracovníků přijatých do skupiny II jich 17 patřilo k africkému kontinentu a žádný k Evropě nebo Americe (3). Někteří tiskoví a informační pracovníci přijatí do skupiny II byli povýšeni, aby napravili anomální situaci.

Třetí žádost o další informace

Dne 17. května 2004 zaslal veřejný ochránce práv Komisi třetí žádost o další informace. Veřejný ochránce práv poukázal na to, že příloha 1 „rámcových pravidel“ uvádí pracovní místa „tiskových úředníků“ jako příklady pracovních míst, která zahrnují „administrativní, poradní a dozorčí povinnosti“, a která tedy představují „administrativní, poradní a dozorčí funkce“ ve smyslu skupiny I. Požádal proto Komisi, aby vysvětlila, proč by měla být přesto oprávněna zařadit tiskové úředníky do skupiny II.

Odpověď Komise

Ve své odpovědi Komise uvedla, že skutečnost, že „tiskoví referenti“ byli uvedeni jako příklady pracovních míst, která zahrnovala „administrativní, poradní a dozorčí povinnosti“ ve smyslu skupiny I, neznamená, že všichni tiskoví referenti měli poradní a dozorčí povinnosti. Některé z nich měly pouze složité výkonné povinnosti, za něž odpovídal jiný orgán dohledu než vedoucí delegace, takže ve skupině II byli také tiskoví pracovníci. To byl případ pana X.

ROZHODNUTÍ

1 Údajně nesprávné a diskriminační zařazení na místo tiskového pracovníka

1.1 Toto šetření se týká případu pana X., tiskového a informačního referenta při delegaci Evropské komise v Y. Pracovní místo pana X. bylo zařazeno do skupiny II („Výkonná místa“) ze šesti skupin uvedených v „Rámcových pravidlech pro pracovní podmínky místních zaměstnanců Komise Evropských společenství vykonávajících služební povinnosti ve třetích zemích“, která byla zveřejněna ve správních sděleních Komise dne 22. června 1990. Podle pana X. zastávala většina tiskových pracovníků v jiných delegacích pozice zařazené do skupiny I („Správní, poradní a dozorčí funkce“). Zdá se, že existuje podstatný rozdíl v platech mezi skupinou I a skupinou II. Pan X. tvrdil, že jeho zařazení do skupiny II bylo porušením pravidel Komise a že byl diskriminován na základě své státní příslušnosti.

1.2 Vzhledem k tomu, že pan X. nebyl mezi osobami, které mohou v souladu s článkem 195 Smlouvy o ES podávat stížnosti veřejnému ochránci práv, musela být jeho stížnost (1875/2003/GG) zamítnuta. Vzhledem k závažnosti otázek vznesených panem X. se však veřejná ochránkyně práv domnívala, že by tyto otázky měly být přezkoumány. Rozhodl se proto zahájit v této věci šetření z vlastního podnětu.

1.3 Komise měla ve svém stanovisku za to, že pracovní místo pana X. bylo správně zařazeno v souladu s použitelnými pravidly a že nedošlo k žádné diskriminaci na základě státní příslušnosti. Komise uvedla, že pracovní místa tiskových a informačních pracovníků byla vytvořena v delegacích buď ve skupině II, nebo ve skupině I v závislosti na funkcích, které mají být vykonávány. Většina (2/3) pracovních míst byla skutečně ve skupině I, ale více než polovina těchto tiskových a informačních pracovníků byla přímo podřízena vedoucímu delegace.

1.4 Ve své odpovědi na žádost veřejného ochránce práv o další informace předložila Komise kopii "rámcových pravidel". Podle přílohy I těchto pravidel zahrnují správní, poradní a pracovní místa „správní, poradní a dozorčí povinnosti v těchto oblastech: (…) tisk a informace (…)“. Mezi příklady takových pracovních míst, které jsou uvedeny v příloze I, patří „tiskoví úředníci“. Ve svém doprovodném sdělení Komise uvedla, že tiskový referent byl v době, kdy bylo toto pracovní místo vytvořeno za účelem výkonu poradních nebo dozorčích povinností, ve skupině I. Ve smlouvě pana X. bylo jasně uvedeno, že pracuje „na žádost svého přímého nadřízeného“. Podle Komise to znamenalo, že byl „výkonným zaměstnancem“ ve smyslu skupiny II.

1.5 Ve své odpovědi na druhou žádost veřejného ochránce práv o informace Komise uvedla, že tiskoví referenti skupiny I, kteří nebyli přímo podřízeni vedoucímu delegace, byli podřízeni vedoucímu sekce s širokou řídící úlohou, který byl odpovědný nejen za oblast tisku a informací, ale také za další oblasti, jako jsou politické, hospodářské a obchodní otázky. Pouze v delegacích Komise v Moskvě, New Yorku a Washingtonu existovala odlišná struktura, neboť každá z těchto delegací měla své vlastní tiskové oddělení. Ve své odpovědi na třetí žádost veřejného ochránce práv o informace Komise uvedla, že ne všichni tiskoví referenti mají poradní a dozorčí povinnosti. Některé z nich měly pouze složité výkonné povinnosti, za něž odpovídal jiný orgán dohledu než vedoucí delegace, takže ve skupině II byli také tiskoví pracovníci. Podle Komise tomu tak bylo v případě pana X.

1.6 Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že příloha I „rámcových pravidel“ uvádí místa tiskových referentů jako příklady „správních, poradních a dozorčích míst“, která patří do skupiny I. S ohledem na toto ustanovení je veřejná ochránkyně práv toho názoru, že je na Komisi, aby prokázala, na jakém právním základě a podle jakých kritérií by měla mít nicméně nárok zařadit některé tiskové referenty (a zejména pana X.) do skupiny II.

1.7 Veřejný ochránce práv však konstatuje, že Komise nebyla schopna objasnit tento právní základ a tato kritéria, a to navzdory několika žádostem veřejného ochránce práv o informace v tomto smyslu. Komise zdůraznila skutečnost, že mezi dvěma třetinami tiskových pracovníků zařazených do skupiny I byla polovina přímo podřízena vedoucímu delegace, což není případ pana X. Jelikož to však znamená, že druhá polovina z těchto dvou třetin tiskových pracovníků ve skupině I nepracuje pod přímou odpovědností vedoucího delegace, je obtížné si představit, jak by se Komise mohla o toto kritérium opřít, aby odůvodnila skutečnost, že někteří tiskoví pracovníci jsou zařazeni do skupiny I a jiní do skupiny II. Komise se rovněž opírala o skutečnost, že smlouva pana X. jej nutila pracovat „na žádost jeho přímého nadřízeného“, aby odůvodnila svůj názor, že pan X. je „výkonnou funkcí“. Nicméně, i když mu veřejný ochránce práv položil otázku v tomto smyslu, Komise netvrdila, že tiskoví referenti ve skupině I, kteří nepracují pod přímou odpovědností vedoucího delegace, by nebyli povinni pracovat tak, jak požadoval jejich přímý nadřízený. Ve své odpovědi na druhou žádost veřejného ochránce práv o informace Komise uvedla, že tiskoví pracovníci skupiny I, kteří nepracují pod bezprostřední odpovědností vedoucího delegace, jsou podřízeni vedoucímu sekce. Zdálo se, že Komise naznačuje, že tomu tak nebylo v případě pana X., neboť pan X. byl podle Komise členem týmu „ALAT“ (zástupce), který byl nápomocen vedoucímu sekce. Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že plán pracovních míst delegace v Y, který Komise předložila na žádost veřejné ochránkyně práv, nepotvrzuje žádnou takovou podřízenost pana X. subjektu „ALAT“. Dále je třeba poznamenat, že sama Komise ve svém stanovisku poukázala na to, že pan X. byl zaměstnán „na odpovědnost vedoucího sekce“.

1.8 Za těchto okolností se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise nebyla schopna poskytnout soudržné a přesvědčivé vysvětlení skutečnosti, že ohodnotila pozici pana X. (a dalších tiskových pracovníků) ve skupině II, ačkoli její „rámcová pravidla“ zmiňují tiskové pracovníky jako příklady „správních, poradních a dozorčích funkcí“, které patří do skupiny I. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

1.9 Pokud jde o tvrzení pana X., že byl rovněž diskriminován na základě své státní příslušnosti, veřejný ochránce práv má za to, že důkazy, které má k dispozici, mu neumožňují dospět k závěru, že toto tvrzení je odůvodněné.

2 Závěr

S ohledem na výše uvedené předkládá veřejný ochránce práv Komisi v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv tento návrh doporučení:

Návrh doporučení

Komise by měla přehodnotit svá pravidla týkající se klasifikace pracovních míst tiskových pracovníků ve svých delegacích ve třetích zemích obecně a klasifikace pracovního místa pana X. konkrétně.

Komise a pan X. budou o tomto návrhu doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv zašle Komise do 31. října 2004 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo sestávat z přijetí rozhodnutí veřejného ochránce práv a popisu opatření přijatých k provedení návrhu doporučení.

Štrasburk 19. července 2004

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, 1994 Úř. věst. L 113/15.

(2) Stěžovatel a (po něm) veřejný ochránce práv nejprve použili výraz „stupeň“. „Rámcová pravidla“ (viz níže) však používají výraz „skupina“, a proto se zde použije tento výraz.

(3) Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že se to nezdá být zcela správné. Pokud je mu známo, 15 z 19 tiskových a informačních pracovníků ve skupině II pracuje v Africe, 2 v Asii, jeden v bývalé sovětské republice a jeden v Americe (Barbados).