(vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv (1))

Stížnost

Projekt

Až donedávna bylo centrum Bratislavy (na severní straně řeky) spojeno s Petržalkou (na jižní straně) pouze dvěma dálnicemi a dvěma silničními mosty přes řeku Dunaj. Vzhledem k tomu, že tyto mosty nebyly schopny odpovídajícím způsobem zvládnout dopravní tok, bylo rozhodnuto o výstavbě pátého mostu – Košického mostu. Projekt realizovala společnost Metro Bratislava a.s. (dále jen „Metro“), která byla za tímto účelem založena. Podíly v Metro vlastní město Bratislava (66 %) a Slovenská republika (34 %).

Zdá se, že se původně počítalo s financováním projektu s pomocí Evropské banky pro obnovu a rozvoj (dále jen „EBRD“) a Evropské investiční banky (dále jen „EIB“). Zdá se však, že EBRD od projektu odstoupila v únoru 2001.

Projekt byl financován půjčkou ve výši 45 milionů EUR od EIB a přibližně 42 milionů EUR z rozpočtu Slovenské republiky. Smlouva o úvěru mezi EIB a společností Metro byla podepsána dne 10. září 2001.

Nabídka

Projekt byl zařazen do mezinárodního výběrového řízení. Nejlepší nabídku bylo možné nalézt prostřednictvím dvoufázového nabídkového řízení stanoveného v „Pokynech pro uchazeče“ a „Smlouvových podmínkách“. To znamenalo, že v prvním kroku byl vyhodnocen „technický návrh“ předložený každým uchazečem. Ve druhé fázi byl přezkoumán „finanční návrh“ každého uchazeče. Technický návrh měl mimo jiné obsahovat „plán výstavby“. Finanční návrh musel obsahovat „cenový seznam položek“ a „cenový soupis množství“. Technický návrh a finanční návrh měly být předloženy ve dvou samostatných zapečetěných obálkách do 4. března 2002.

Stěžovatel, rakouská stavební společnost, se účastnil společného podniku („JV Košická most“) se dvěma slovenskými společnostmi, které podaly nabídku. Mezi dalšími šesti uchazeči byl další rakousko-slovenský společný podnik Doprastav, a.s/VA Tech Voest MCE (dále jen „Doprastav/MCE“).

Nabídky měly být hodnoceny Výborem pro hodnocení nabídek (dále jen „hodnotící výbor“). Tomuto výboru byl nápomocen technický poradní výbor. Zdá se, že většina těchto technických poradců patřila ke společnému podniku dvou britských společností, Maunsell Ltd. a Pontex Ltd., které již Metro (zřejmě na žádost EIB) poskytovaly poradenství při přípravě nabídkového řízení. V pokynech pro uchazeče bylo mimo jiné upřesněno, že ceník položek bude zkontrolován z hlediska aritmetických chyb a případně opraven a že hodnotící komise si vyhradila právo odmítnout nabídku nebo požádat o vysvětlení, pokud je uvedená cena podstatně nižší než odhad nákladů projektu provedený společností Metro (což bylo samozřejmě tajné).

Při hodnocení technického návrhu měla hodnotící komise vyhodnotit navrhovanou „metodu výstavby“ (za kterou bylo možné udělit maximálně 25 bodů), „kompetenci při sanaci kontaminované půdy“ (maximálně 5 bodů) a „období výstavby“ (maximálně 5 bodů). Po této první fázi měl výbor vyhodnotit finanční návrh (za který bylo možné udělit nejvýše 65 bodů). Body získané za technický návrh měly být připočteny k bodům přiděleným za finanční návrh, čímž se získá konečné bodové hodnocení každého uchazeče.

Hodnocení nabídek

Dne 18. března 2002 byly technické návrhy otevřeny a vyhodnoceny. Nejlepšího výsledku dosáhl most JV Košická s 33,21 body (z toho 3,21 bodů za dobu výstavby 25,5 měsíce a maximální výsledek za dvě další kritéria), následovaný Doprastavem/MCE s 21,57 body (z toho 2,426 bodů za dobu výstavby 26 měsíců).

Společnost Doprastav/MCE předložila „technickou alternativu č. 4“, kterou hodnotící výbor nepřijal. Na zasedání hodnotícího výboru dne 28. března 2002 požádal technický poradce, aby byly důvody, na jejichž základě byly vzneseny námitky proti tomuto návrhu, uvedeny pro každého člena výboru v zápisu z jednání. Poradce poukázal na to, že zamítnutí tohoto návrhu by vyvolalo otázky ze strany EIB a případné odvolání ze strany Doprastavu/MCE.

Podle stěžovatele dokumenty popisující „technickou alternativu č. 4“ společnosti Doprastav/MCE vykazují paralely s dokumenty, které připravilo Metro, ale které nebyly zahrnuty do zadávací dokumentace.

Finanční návrhy byly otevřeny dne 2. dubna 2002. Ceny uvedené jednotlivými uchazeči byly přečteny a následně vyhodnoceny. Doprastav/MCE získal maximální počet 65 bodů za nabídku SK 2 253 368 125. Na třetím místě skončil most JV Košická s 52,40 body za cenu 2 795 303,014 SK.

Celkovým konečným výsledkem byl Doprastav/MCE s celkovým počtem 86,57 bodů, následovaný mostem JV Košická s 85,61 body.

Následné opravy výsledku

Po následné kontrole hodnotící komise zjistila, že nabídka společnosti Doprastav/MCE obsahovala dvě různé ceny. Zatímco samotná nabídka uváděla výše uvedený údaj, ceník množství uváděl cenu 2 299 355 230 SK (o 2 % více než ostatní cena). Hodnotící výbor rozhodl, že tato (vyšší) cena je relevantní. Ačkoli tedy společnost Doprastav/MCE stále nabízela nejlepší cenu, a tím si zachovala maximum 65 bodů pro svůj finanční návrh, výsledné zmenšení rozdílu oproti cenovým nabídkám ostatních uchazečů vedlo ke zvýšení počtu bodů udělených těmto uchazečům. Výsledek JV Košická most pro jeho finanční návrh byl následně zvýšen na 53 4515 bodů. Nejlepší celkové skóre tak získal JV Košický most s 86,66 body, následovaný Doprastavem/MCE s 86,57 body.

Dopisem ze dne 9. dubna 2002 informovala společnost Metro stěžovatele, že hodnotící komise po otevření finančního návrhu JV Košická most zjistila, že doba výstavby činí 26 měsíců, a nikoli 25,5 měsíce, jak je uvedeno v jejím technickém návrhu. Metro stěžovatele rovněž informovalo, že v ceně uvedené společností JV Košická Bridge došlo k mírné chybě, která proto musela být opravena na SK 2 796 143 536. To vedlo k úpravě udělených bodů, v důsledku čehož most JV Košická dosáhl pouze 86,48 bodu a opět tak zaostával za Doprastavem/MCE.

Odvolání stěžovatele

Ve své odpovědi ze dne 10. dubna 2002 JV Košická most poukázal na to, že navrhovaná doba výstavby činí přesně 780 dnů, což odpovídá přibližně 25,5 měsícům, jak je uvedeno v technickém návrhu, a že číslo 26 měsíců uvedené ve finančním návrhu představuje zaokrouhlení správného čísla 25,5 měsíců.

V dalším dopise společnosti Metro ze dne 15. dubna 2002 vznesla společnost JV Košická Bridge formální námitku proti úpravě doby výstavby. JV Košická most v podstatě tvrdil, že vzhledem k tomu, že technický návrh musí být posouzen před finančním návrhem a nezávisle na něm, není přípustné použít informace z finančního návrhu k přezkumu hodnocení technického návrhu. Kopie tohoto dopisu byla rovněž zaslána EIB.

Dne 19. dubna 2002 podal JV Košická most další námitku založenou na dvou důvodech. Zaprvé, JV Košická most poukázal na to, že slovenské noviny vydaly dne 12. dubna 2002 zprávu, podle níž měla být zakázka zadána společnosti Doprastav/MCE. JV Košický most měl za to, že tak došlo k porušení povinnosti mlčenlivosti stanovené v zadávací dokumentaci. Za druhé, společnost JV Košická Bridge tvrdila, že nabídka předložená společností Doprastav/MCE měla být z důvodu dumpingu vyloučena. Společnost JV Košická Bridge uvedla, že nabídka společnosti Doprastav/MCE byla o 22 % nižší než průměr všech čtyř nabídek zveřejněných dne 2. dubna 2002 a že tato nabídka musí být nižší než odhad nákladů společnosti Metro. (Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uvedl, že takový výpočet skutečně existoval a předpokládal náklady ve výši 2,77 miliardy SK.)

Reakce hodnotícího výboru

Hodnotící výbor na svém zasedání dne 24. dubna 2002 vyhověl námitce stěžovatele týkající se doby výstavby a rozhodl se založit své hodnocení na 25,5 měsících uvedených v technickém návrhu. Stěžovatel byl o této skutečnosti informován dopisem ze dne 26. dubna 2002.

Na téže schůzce hodnotící výbor zamítl (vzhledem k tomu, že počet hlasů „ano“ a „ne“ byl stejný) námitku stěžovatele týkající se údajného dumpingu ze strany společnosti Doprastav/MCE.

V důsledku toho byl celkový výsledek mostu JV Košická revidován na 86,66 bodů, což znamenalo, že se JV vrátil na první místo seznamu a zakázka měla být zadána mostu JV Košická. Tento návrh byl předložen EIB.

Pravidla, kterými se řídí činnost EIB v příslušném odvětví

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel předložil kopii „Průvodce EIB pro zadávání veřejných zakázek“, který byl podle stěžovatele použitelný v tomto případě (2). Část 3 příručky se týká „operací mimo Evropskou unii“(3).

Podle bodu 3.1 pokynů EIB ve všech případech požaduje, „aby byly dodrženy zásady směrnic EU o zadávání veřejných zakázek s nezbytnými procesními úpravami“. Bod 3.3.1 stanoví, že zadávací řízení na projekty EIB mimo EU „jsou v souladu s ustanoveními statutu banky, Smlouvy o založení ES, výše uvedených protokolů o spolupráci a finančních protokolů [tj. dohod mezi EU a třetími zeměmi] a příslušných rozhodnutí Evropského soudního dvora“.

Bod 3.4.4 pokynů stanoví, že EIB žádá navrhovatele, „aby usilovali o její souhlas se všemi významnými rozhodnutími týkajícími se zadávání veřejných zakázek“, jak je uvedeno v příloze 2.

Podle přílohy 2 („Přezkum rozhodnutí banky o zadávání veřejných zakázek na projekty nacházející se mimo Evropskou unii“) příručky se EIB řídí politikou, podle níž je celá odpovědnost za zadávací řízení ponechána na předkladateli. EIB „svou intervenci omezuje na zajištění toho, aby její finanční prostředky byly využívány co nejhospodárnějším, nejtransparentnějším a nejúčinnějším způsobem. Banka proto omezuje svůj přezkum rozhodnutí pořadatele o zadávání veřejných zakázek na základní kroky.“ Příloha 2 upřesňuje, že oznámení o zakázce a zadávací dokumentace mají být předloženy EIB, která může přezkoumat hlavní doložky a vznést připomínky. Poukazuje se však na to, že to nebude znamenat schválení celého obsahu těchto dokumentů. Podle přílohy 2 musí navrhovatel informovat EIB o každé písemné stížnosti, kterou obdrží od uchazeče během období přípravy nabídky. Po analýze nabídky musí předkladatel zaslat svou hodnotící zprávu s jasným doporučením pro zadání zakázky. „Banka předloží své „nenámitky“ nebo vhodné připomínky.“

Intervence EIB

Dne 6. května 2002 se stěžovatel obrátil na EIB, aby vyjádřil své znepokojení nad tím, že podle informací, které obdržel, bylo rozhodnutí hodnotícího výboru napadeno. Stěžovatel požádal EIB, aby zajistila spravedlivé nabídkové řízení.

V dopise společnosti Metro ze dne 14. května 2002 vyjádřila EIB znepokojení nad tím, že technická alternativa č. 4 předložená společností Doprastav/MCE byla zamítnuta v rozporu s doporučením technického poradního výboru. EIB rovněž vyjádřila názor, že společnost Metro tím, že ve své nabídce nepoužila nabídkovou cenu uvedenou společností Doprastav/MCE, nedodržela zadávací dokumentaci. Dále konstatovala, že stejný závěr platí, pokud jde o nevyužití doby výstavby uvedené společností JV Košická Bridge v jejím finančním návrhu. EIB poukázala na to, že k tomu, aby se mohla podílet na financování projektu veřejných prací, musí se veřejná nabídková řízení a hodnocení nabídek řídit transparentními postupy a zadání zakázky musí být provedeno v souladu se zadávací dokumentací. S ohledem na výše uvedené skutečnosti EIB konstatovala, že nemůže proti nabídkovému řízení na výše uvedený projekt vznést „žádnou námitku“. EIB proto vyzvala společnost Metro, aby tyto tři body znovu zvážila.

Další zasedání hodnotícího výboru

S ohledem na tento dopis bylo na 24. května 2002 svoláno další zasedání hodnotícího výboru. Na této schůzi výbor svůj postoj potvrdil (pouze jeden člen se zdržel hlasování). Zdá se, že EIB reagovala na výsledek této schůzky dopisem zaslaným dne 7. června 2002.

Z dokumentů předložených stěžovatelem vyplývá, že hodnotící výbor uspořádal další schůzku dne 14. června 2002 a že EIB se k výsledkům této schůzky vyjádřila dopisem ze dne 15. července 2002.

Na dalším zasedání dne 12. srpna 2002 se hodnotící výbor rozhodl přijmout všechny připomínky EIB. Ze zápisu ze schůze vyplývá, že někteří členové výboru se domnívali, že byli vystaveni tlaku. Na základě těchto jednání hodnotitelská komise vypočítala 86,57 bodu pro Doprastav/MCE a 85,41 bodu pro JV Košická most.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv poukázal na to, že podle zápisu ze schůze ze dne 12. srpna 2002 člen výboru poukázal na určité problémy, které se objevily v důsledku skutečnosti, že zadávací dokumentace nepokrývala všechny eventuality, například tím, že nezahrnula podmínky týkající se přijatelnosti „snížení cen“. Stěžovatel uvedl, že možnost snížení ceny nebyla v zadávací dokumentaci zmíněna, a že výše uvedené odkazy tedy mohou znamenat pouze to, že v určité fázi jiný uchazeč skutečně nabídl snížení své ceny.

Další námitky stěžovatele a zadání zakázky

V dopise ze dne 14. listopadu 2002 zaslaném EIB stěžovatel uvedl, že obdržel informace, podle nichž pro projekt předložený společností Doprastav/MCE neexistovalo platné stavební povolení.

Ve své odpovědi ze dne 27. listopadu 2002 EIB uvedla, že za výběr dodavatelů odpovídá předkladatel projektu (v projednávané věci společnost Metro). Stěžovateli bylo proto doporučeno, aby se se svou stížností obrátil na společnost Metro. EIB na závěr uvedla, že její úloha je omezena na zajištění toho, aby její finanční prostředky byly využívány co nejúčinněji, a odkázala stěžovatele na „Příručku pro zadávání veřejných zakázek“.

Podle stěžovatele odmítl pan K., generální ředitel společnosti Metro a předseda hodnotící komise, podepsat smlouvu s Doprastavem/MCE. V prosinci 2002 byl pan K. nahrazen jinou osobou, která smlouvu podepsala.

Stěžovatel byl společností Metro dne 17. prosince 2002 informován, že jeho nabídka nebyla úspěšná. Dne 4. června 2003 bylo oznámení o zadání zakázky společnosti Doprastav/MCE zveřejněno v Úředním věstníku.

Odvolání stěžovatele k EIB a jeho žádosti o přístup k dokumentům

Dopisem ze dne 2. července 2003 stěžovatel prostřednictvím svých právníků požádal EIB, aby přezkoumala stížnosti, které byly podrobně uvedeny v témže dopise (4).

V dalším dopise zaslaném dne 2. července 2003 stěžovatel požádal EIB o přístup ke všem dokumentům, které se týkaly příslušného nabídkového řízení, a o přezkum řízení ze strany EIB. Nejdůležitější dokumenty, k nimž byl požadován přístup, byly popsány podrobněji.

Dopisem ze dne 16. července 2003 informovala EIB stěžovatele, že její útvar interního auditu zahájil šetření a že stěžovatele kontaktuje, jakmile bude toto šetření ukončeno.

Dne 11. září 2003 informovala EIB stěžovatele o tom, že útvar interního auditu mezitím předložil zprávu o svém přezkumu. Podle EIB tento přezkum (při němž externí inženýr spolupracoval jako poradce) vedl k těmto závěrům: (1) EIB jednala v souladu se svým mandátem a svou úlohou v dobré víře. Nic nenasvědčovalo tomu, že by její jednání bylo neopodstatněné; 2) EIB dodržela příslušné směrnice o zadávání veřejných zakázek v souladu s platnými právními předpisy; (3) nic nenasvědčovalo tomu, že by EIB během procesu hodnocení vyvíjela nezákonný tlak, a (4) EIB přijala vhodná opatření k zajištění toho, aby byly splněny základní podmínky nabídkového řízení. Na základě těchto zjištění dospěla EIB k závěru, že nic nenasvědčuje tomu, že by se dopustila protiprávního jednání, a že dodržela všechna platná pravidla týkající se postupů.

Pokud jde o žádost o přístup k dokumentům, EIB odkázala na svá pravidla pro přístup veřejnosti k dokumentům (Úř. věst. 2002, C 292, s. 10). Podle EIB zabránily výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 bodech ii), vi) a vii), čl. 4 odst. 2 a čl. 4 odst. 3 zpřístupnění dokumentů, k nimž stěžovatel požádal o přístup. EIB rovněž poukázala na to, že jakékoli další posouzení žádosti o přístup by vyžadovalo konzultaci se všemi dotčenými třetími stranami, což by bylo v rozporu s čl. 2 odst. 4 pravidel (podle něhož může EIB odmítnout vyhovět jakékoli žádosti „nadměrné nebo zjevně nepřiměřené povahy“).

Dne 24. září 2003 se stěžovatel odvolal proti odmítnutí EIB poskytnout přístup. Požádala rovněž o přístup ke zprávě předložené oddělením interního auditu a o jméno konzultovaného externího odborníka.

Ve své odpovědi ze dne 17. října 2003 informovala EIB stěžovatele, že zveřejnění zprávy předložené útvarem interního auditu není možné, jelikož se na tuto zprávu vztahují výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 bodech v), vi) a vii) a v čl. 4 odst. 3 pravidel pro přístup veřejnosti k dokumentům. EIB dále poukázala na to, že čl. 4 odst. 1 bod ii) a čl. 4 odst. 1 body vii) a viii) pravidel jí neumožňují zveřejnit totožnost externího odborníka. Pokud jde o žádost o přístup podanou dne 2. července 2003, EIB potvrdila své stanovisko. Upřesnila však, že odmítnutí zpřístupnit relevantní dokumenty bylo založeno především na použitelnosti různých výjimek stanovených v článku 4 pravidel (uvedených v dopise ze dne 11. září 2003) a že čl. 2 odst. 4 jejích pravidel byl uveden vedle článku 4 s ohledem na značný počet dotčených třetích osob.

Stížnost veřejnému ochránci práv

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uvedl, že poskytnutí úvěru bylo založeno na nesprávném nabídkovém řízení a na kontrolní a správní činnosti EIB, která byla v rozporu s vnitřními směrnicemi EIB a právem Společenství. Podle stěžovatele EIB zneužila své formální kontrolní pravomoci, aby ovlivnila podstatu rozhodnutí o zadání veřejné zakázky navrhovatele, a přispěla tak k rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, které bylo neslučitelné se směrnicemi o zadávání veřejných zakázek. Stěžovatel dále uvedl, že EIB řádně nevyužila své kontrolní pravomoci v záležitostech, v nichž byla povinna tak učinit.

Stěžovatel předložil tato tvrzení:

(1) Nedodržení povinnosti přezkumu, pokud jde o nepřípustné podmínky v zadávací dokumentaci

a) Podle bodu 22 pokynů pro uchazeče si zaměstnavatel (tj. společnost Metro) vyhradil právo ukončit zadávací řízení kdykoli před zadáním zakázky, aniž by tím vznikl jakýkoli závazek vůči uchazečům. Podle stěžovatele to bylo v rozporu s obecnými zásadami zadávání veřejných zakázek podle práva Společenství. Stěžovatel tvrdil, že EIB se tímto bodem nezákonně nezabývala.

b) Podle bodu 24 pokynů pro uchazeče nebyl zaměstnavatel povinen odůvodnit své rozhodnutí o zadání zakázky ani v souvislosti se svým rozhodnutím zahájit jakýkoli spor nebo korespondenci. Stěžovatel se domníval, že toto ustanovení představuje závažný nedostatek otevřenosti a transparentnosti, což uchazeči znemožňuje pochopit rozhodnutí o zadání zakázky a napadnout je. Podle stěžovatele patřila možnost napadnout rozhodnutí o zadání zakázky mezi obecné zásady postupů zadávání veřejných zakázek podle práva Společenství. Stěžovatel tvrdil, že EIB měla v tomto ohledu povinnost kontrolovat dodržování těchto obecných zásad a nesouhlasit s uvedeným ustanovením v zadávací dokumentaci. Podle stěžovatele EIB tím, že tak neučinila, porušila své povinnosti vyplývající z bodu 3.3.1 pokynů pro zadávání veřejných zakázek.

(2) Nesplnění povinnosti přezkumu, pokud jde o hodnocení nabídek

a) Vyhodnocení doby výstavby

Stěžovatel uvedl, že hodnotící výbor řádně postupoval tak, že při hodnocení technického návrhu vycházel z doby výstavby, která je v něm uvedena. Podle stěžovatele EIB tím, že trvala na tom, aby byla použita doba výstavby uvedená ve finančním návrhu, porušila bod 3.6.10 pokynů pro zadávání veřejných zakázek (podle něhož „kritéria hodnocení uvedená v zadávací dokumentaci musí být při hodnocení nabídek uplatňována v celém rozsahu, bez opomenutí nebo doplnění“) a své povinnosti přezkumu vyplývající z bodu 3.4.4 a přílohy 2 pokynů.

b) Nezohlednění skutečnosti, že nabídka společnosti Doprastav/MCE byla příliš nízká

Žadatel uvedl, že na základě nedávných odhadů byly náklady na příslušný projekt přibližně o 43 % vyšší než nabídka předložená společností Doprastav/MCE. Podle názoru stěžovatele si EIB měla být vědoma skutečnosti, že tato nabídka byla založena na příliš nízké spekulativní ceně. Stěžovatel tvrdil, že EIB tím, že nezasáhla, porušila nejen obecné zásady zadávání veřejných zakázek podle bodů 3.4.4 a 3.3.1 pokynů pro zadávání veřejných zakázek, ale také základní zásady práva Společenství v oblasti zadávání veřejných zakázek, pokud jde o spravedlivou hospodářskou soutěž. Dále tvrdila, že EIB rovněž nedodržela bod 21.3 pokynů pro uchazeče.

c) Nezohlednění skutečnosti, že nabídka společnosti Doprastav/MCE obsahovala různé ceny

Podle bodu 3.6.11 pokynů pro zadávání veřejných zakázek musela být částka každé nabídky, včetně zvláštních podmínek, slev a variant, pokud byly povoleny, přečtena nahlas při otevírání nabídek. Předkladatel musel prověřit nabídky z hlediska „dodržování předpisů a reakceschopnosti a opravit všechny aritmetické chyby. Musí uchazeče požádat o jakékoli vysvětlení potřebné k posouzení nabídek, ale po otevření nabídky nelze přijmout žádnou změnu podstaty nabídky nebo ceny.“ Podle bodu 20 pokynů pro uchazeče musel zaměstnavatel odmítnout jakoukoli nabídku, která nebyla v souladu s dokumentací k zadávacímu řízení. Stěžovatel uvedl, že nabídka společnosti Doprastav/MCE měla být zamítnuta z důvodu oprav, které nebyly způsobeny aritmetickými chybami. Podle stěžovatele EIB důrazně vyzvala společnost Metro, aby své hodnocení nezakládala na ceně uvedené v ceníku množství (jak by bylo správné), ale na ceně uvedené v samotné nabídce. Stěžovatel tvrdil, že EIB tak zjevně protiprávním způsobem nepožádala o vyloučení společnosti Doprastav/MCE v souladu s bodem 20 pokynů pro uchazeče.

(3) Nezohlednění dodatečných nákladů nabídky společnosti Doprastav/MCE

Stěžovatel uvedl, že metoda výstavby navržená společností Doprastav/MCE způsobila další náklady ve výši nejméně 7 milionů EUR, které nesla společnost Metro, ale které měly být připsány společnosti Doprastav/MCE. Stěžovatel tvrdil, že EIB tím, že tuto skutečnost nevznesla, nesplnila své povinnosti.

(4) Nesplnění povinnosti přezkumu, pokud jde o stavební povolení a technická rizika

Stěžovatel uvedl, že pro projekt nebylo vydáno platné stavební povolení, jak navrhoval Doprastav/MCE, a že způsob výstavby použitý tímto uchazečem s sebou nesl značná rizika. (Stěžovatel uvedl, že tato rizika byla taková, že nebylo možné získat pojistné krytí projektu.) Podle stěžovatele porušila EIB své povinnosti vyplývající z bodu 3.3.1 pokynů pro zadávání veřejných zakázek tím, že tyto otázky nevznesla.

(5) Upřednostnění metody výstavby navržené společností Doprastav/MCE

Stěžovatel uvedl, že metoda výstavby zvolená společností Doprastav/MCE byla upřednostněna ještě před zahájením nabídkového řízení, neboť tato metoda výstavby mostu byla zahrnuta do plánu připraveného pro nabídkové řízení a o náklady, které byly způsobeny samotnou touto metodou výstavby, se postarala společnost Metro. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na podezření vyjádřené členem hodnotící komise, podle něhož mohly být společnosti Doprastav poskytnuty informace před vyhlášením nabídkového řízení. Stěžovatel tvrdil, že EIB tím, že tyto zjevné skutečnosti nezohlednila, nesplnila své povinnosti podle přílohy 2 pokynů pro zadávání veřejných zakázek, podle níž má být proveden komplexní přezkum zadávací dokumentace.

(6) Nejasná úloha poradců

Stěžovatel uvedl, že techničtí poradci měli vědět, že neexistuje platné stavební povolení pro metodu navrženou společností Doprastav/MCE, že nabídka společnosti MCE byla jasně nižší než odhad nákladů připravený společností Metro a že technické řešení navržené tímto uchazečem způsobilo dodatečné náklady, které nesla společnost Metro. Podle stěžovatele techničtí poradci opakovaně navrhovali revidovat rozhodnutí o zamítnutí technické alternativy č. 4 předložené společností Doprastav/MCE a revidovat rozhodnutí nezohlednit dobu dokončení uvedenou ve finančním návrhu JV Košická most. EIB nejenže nevznesla námitky proti těmto návrhům technických poradců, ale ve skutečnosti přijala jejich argumenty. Stěžovatel tedy tvrdil, že EIB nesplnila své povinnosti tím, že nevznesla námitky proti nabídce společnosti Doprastav/MCE a zachovala tento nezákonný stav všemi prostředky, které měla k dispozici.

(7) Nejasný osud technické alternativy č. 4 předložené společností Doprastav/MCE

Stěžovatel měl podezření, že se techničtí poradci snažili, aby technická alternativa č. 4 předložená společností Doprastav/MCE uspěla na žádost třetích stran (případně samotné EIB) a že projekt, který byl skutečně realizován, nebyl založen na nabídce společnosti Doprastav/MCE, ale na samotné technické alternativě č. 4 předložené společností Doprastav/MCE.

Stěžovatel dospěl k závěru, že EIB tím, že upřednostnila nabídku společnosti Doprastav/MCE, hrubě porušila zásady rovného zacházení a transparentnosti. Podle jejího názoru by zakázka musela být nutně zadána společnosti JV Košická Bridge, pokud by EIB postupovala v souladu se zákonem.

Stěžovatel dále tvrdil, že EIB tím, že zamítla své žádosti o přístup k dokumentům ze dne 2. července 2003 a ze dne 24. září 2003, jednala protiprávně, a to jak pokud jde o základní zásadu transparentnosti, tak pokud jde o zvláštní pravidla pro přístup. Tvrdila, že EIB měla přezkoumat její žádosti jednotlivě pro každý z dotčených dokumentů namísto toho, aby žádosti obecně zamítla. Stěžovatel dále podrobně vysvětlil, proč se domnívá, že důvody, které EIB uvedla pro odepření přístupu, nebyly přesvědčivé.

Stěžovatel požádal veřejného ochránce práv, aby „získal všechny příslušné dokumenty“, včetně (mimo jiné) smlouvy mezi společnostmi Metro a Doprastav/MCE a zprávy útvaru interního auditu EIB, od „stran zapojených do nabídkového řízení nebo projektu, zejména EIB“.

Stěžovatel dále požádal veřejnou ochránkyni práv, aby přezkoumala, proč EBRD od projektu ustoupila.

Stěžovatel požádal veřejnou ochránkyni práv, aby EIB doporučila pozastavit nebo zrušit úvěrovou smlouvu mezi ní a společností Metro a aby požadovala, aby společnost Metro projekt znovu zveřejnila. Požádala rovněž veřejnou ochránkyni práv, aby prověřila, zda existují jiné možnosti, jak zabránit dalšímu financování projektu ze strany EIB.

V případě, že o finanční prostředky Společenství bylo požádáno (nebo by o ně mělo být požádáno v budoucnu) ve prospěch projektu, stěžovatel požádal veřejného ochránce práv, aby zabránil poskytnutí těchto finančních prostředků Společenství nebo aby požádal o vrácení těchto finančních prostředků nebo aby za tímto účelem vydal doporučení.

Šetření

Přístup veřejného ochránce práv

Stížnost byla zaslána EIB k vyjádření stanoviska. Veřejný ochránce práv však ve svých dopisech, v nichž informoval stěžovatele a EIB o zahájení šetření, doplnil tato vysvětlení:

• Stěžovatel ve své stížnosti požádal veřejného ochránce práv, aby v případě, že o finanční prostředky Společenství bylo požádáno (nebo o ně bude požádáno v budoucnu) ve prospěch projektu, zabránil poskytnutí těchto finančních prostředků Společenství nebo požádal o vrácení těchto finančních prostředků nebo aby v tomto smyslu vydal doporučení. Veřejný ochránce práv připomněl, že nemá pravomoc vydávat správním orgánům pokyny. Žádost stěžovatele, aby veřejný ochránce práv zabránil poskytnutí některých finančních prostředků nebo požádal o jejich vrácení, tedy přesahovala jeho pravomoci.


• Stěžovatel požádal veřejného ochránce práv, aby „získal všechny příslušné dokumenty“ od „stran zapojených do nabídkového řízení nebo projektu, zejména od EIB“. Veřejný ochránce práv připomněl, že jeho povinností je ověřit, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti orgánu nebo instituce Společenství. V případě stížnosti týkající se odepření přístupu k dokumentům proto veřejný ochránce práv musel přezkoumat, zda je toto odepření odůvodněné. Úlohou veřejného ochránce práv nebylo žádat o předložení příslušných dokumentů, ledaže by se to ukázalo jako nezbytné pro provedení šetření. Veřejný ochránce práv dodal, že pokud by se ukázalo, že je nezbytné, aby nahlédl do příslušných dokumentů, nejednalo by se o zpřístupnění dokumentů stěžovateli ani žádné třetí straně.


• Stěžovatel dále požádal veřejnou ochránkyni práv, aby přezkoumala, proč EBRD od projektu ustoupila. Veřejný ochránce práv poukázal na to, že není schopen přezkoumat chování orgánu nebo instituce v rámci stížnosti adresované jinému orgánu nebo instituci. Veřejná ochránkyně práv se proto nemohla zabývat žádostí o přezkoumání toho, proč EBRD od projektu odstoupila. Poukázal však na to, že stěžovatel se může svobodně obrátit na EBRD s žádostí o informace, které hledá.

Stanovisko Evropské investiční banky

EIB ve svém stanovisku uvedla následující připomínky:

Pokud jde o činnost EIB v souvislosti se smlouvou o úvěru a nabídkovým řízením

Stěžovatel zahájil soudní řízení proti společnosti Metro u slovenských soudů v srpnu 2002, což je skutečnost, která nebyla ve stížnosti veřejnému ochránci práv zmíněna. Okresní soud a krajský soud (jako odvolací soud) zamítly návrhy stěžovatele v předběžném řízení rozhodnutími ze dne 23. září 2002 a 11. listopadu 2002 (5). Hlavní řízení stále probíhalo a první slyšení ve věci samé mělo být naplánováno do konce roku 2004.

Pokud jde o přístup k dokumentům

Dne 11. září 2003 EIB odpověděla na žádost o přístup podanou dne 2. července 2003 a odepřela přístup k dotčeným dokumentům na základě následujících výjimek ze zpřístupnění uvedených v pravidlech EIB pro přístup veřejnosti k dokumentům:

- Čl. 4 odst. 1:

soukromí a osobnosti jednotlivce, zejména v souladu s právními předpisy Společenství týkajícími se ochrany osobních údajů;

vi) obchodní zájmy fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví;

* vii) povinnost zachovávat služební tajemství, pokud by takové zveřejnění bylo v rozporu s profesní etikou, pravidly a postupy platnými v bankovním a finančním sektoru.

- Čl. 4 odst. 2: dokumenty vypracované EIB pro vnitřní použití.

- Čl. 4 odst. 3: dokumenty obsahující informace o třetích stranách.

- Čl. 2 odst. 4: požadavek nepřiměřené povahy.

Dne 24. září 2003 si stěžovatel stěžoval na toto rozhodnutí a znovu požádal o přístup ke zprávě EIB o vyšetřování interního auditu a o zveřejnění jména externího konzultanta konzultovaného při auditu.

V dopise ze dne 16. října 2003 EIB trvala na svém stanovisku a doplnila čl. 4 odst. 1 písm. v) pravidel (účel inspekce, vyšetřování a auditu) do seznamu výjimek uvedených v jejím dopise ze dne 11. září 2003.

V některých případech a pouze u omezeného počtu těchto dokumentů, na které se samy o sobě nevztahovaly výše uvedené výjimky týkající se čl. 4 odst. 1 bodů v) a vii), by zpřístupnění bylo možné pouze tehdy, pokud by s tím souhlasily všechny zúčastněné třetí strany. EIB se však domnívala, že nezbytná opatření by znamenala značnou administrativní zátěž, která by byla nepřiměřená povaze žádosti, přičemž čl. 2 odst. 4 by se použil s ohledem na značný počet zúčastněných třetích stran (rovněž s přihlédnutím k tomu, že u mnoha z nich by všichni uchazeči, kteří se zúčastnili nabídkového řízení, museli být kontaktováni a museli by dát svůj výslovný souhlas).

Všechny dokumenty však byly veřejnému ochránci práv k dispozici k nahlédnutí.

Závěr

EIB na závěr uvedla, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a že její útvary zapojené do projektu jednaly s vysokou mírou transparentnosti, spolupráce se stěžovatelem a dodržování jeho pravidel a postupů.

Připomínky stěžovatele

Ve svých připomínkách žadatel trval na svém podnětu a předložil následující další připomínky:

Žaloba proti společnosti Metro projednávaná u slovenských soudů byla pro projednávanou výtku irelevantní. Svou žalobou se JV Košická most domáhal určení neplatnosti posouzení vnitrostátní hospodářské soutěže týkající se příslušného projektu. Tato žaloba se netýkala žádných skutečností, které byly uvedeny ve stížnosti veřejné ochránkyni práv, jež se zaměřovala na opatření a povinnosti EIB. Článek 195 Smlouvy o ES a čl. 1 odst. 3 statutu veřejného ochránce práv stanovily, že se veřejný ochránce práv nemůže zabývat stížnostmi, pokud tvrzené skutečnosti byly nebo byly předmětem soudního řízení. Z judikatury veřejného ochránce práv (viz výroční zpráva veřejného ochránce práv za rok 1996, s. 15) vyplynulo, že tomu tak bylo pouze tehdy, pokud se soudní řízení týkalo týchž stran a týchž skutečností. Bylo však zřejmé, že tomu tak v projednávané věci nebylo.

Pokud jde o přístup k dokumentům, bylo odkázáno na argumenty, které již byly rozvedeny v dopisech EIB požadujících přístup a ve stížnosti veřejnému ochránci práv. Ustanovení čl. 4 odst. 2 pravidel EIB umožňovalo odepřít přístup k interním dokumentům pouze v případě, že se tyto dokumenty týkaly záležitosti, „kde EIB nepřijala rozhodnutí“. V době, kdy bylo o přístup požádáno v červenci a září 2003, však bylo rozhodnutí o poskytnutí půjčky přijato již dávno. Odkaz EIB na soukromí a integritu jednotlivce (čl. 4 odst. 1 bod ii) pravidel) nezohlednil skutečnost, že se dokumenty týkaly výhradně příslušného projektu. Postoj EIB vedl k tomu, že pravidla týkající se přístupu, jejichž cílem bylo zajistit transparentnost, byla zbavena veškerého smyslu.

EIB žádost o přístup zamítla, aniž by se zabývala příslušným dokumentem k vydání dokumentu. Rovněž nezohlednila možnost poskytnout částečný přístup.

Pokyny pro uchazeče poskytly investorovi právo odmítnout nabídku, která byla podstatně nižší než odhadovaná cena, nebo požadovat vysvětlení. EIB měla blíže přezkoumat cenu nabízenou společností Doprastav/MCE. Ukázalo se, že skutečné náklady na výstavbu mostu v současné době činily přibližně 4,279 miliardy SKK, což je o více než 100 % více než cena uvedená společností Doprastaff/MCE.

Další šetření

Po pečlivém zvážení stanoviska EIB a připomínek stěžovatele se ukázalo, že je třeba provést další šetření.

Žádost o další informace

Dne 20. října 2004 proto veřejný ochránce práv požádal EIB, aby 1) poskytla veřejnému ochránci práv seznam dokumentů, k nimž byl požadován přístup, spolu s uvedením výjimek stanovených v pravidlech pro přístup veřejnosti k dokumentům, na jejichž základě se EIB domnívala, že stěžovateli nelze poskytnout přístup, pro každý dokument nebo kategorii dokumentů, a 2) aby se vyjádřila k argumentu stěžovatele, že by měla být zvážena možnost částečného přístupu.

Dopis stěžovatele ze dne 17. listopadu 2004

V dalším dopise ze dne 17. listopadu 2004 stěžovatelka uvedla, že byla informována o tom, že ústní slyšení v řízení zahájeném JV Košickou mostem proti metru se uskuteční dne 9. prosince 2004. Podle stěžovatele byl dopis slovenského soudu obsahující tyto informace datován 30. července 2004, ale byl doručen až 30. září 2004. Stěžovatel poznamenal, že je pozoruhodné, že EIB, která zaslala své připomínky veřejnému ochránci práv dne 30. července 2004, již ten den věděla o rozhodnutí uspořádat ústní slyšení v prosinci 2004. Podle názoru stěžovatele existovalo podezření, že EIB má v úmyslu zbavit stěžovatele jeho práva na právní ochranu ze strany veřejného ochránce práv. Stěžovatel proto požádal veřejného ochránce práv, aby tyto informace zohlednil ve svém šetření.

Odpověď EIB na žádost o další informace

Ve své odpovědi ze dne 25. listopadu 2004 EIB poukázala na to, že odepření zpřístupnění příslušných dokumentů je nyní rovněž založeno na čl. 4 odst. 1 bodu iii) pravidel, který jí umožňuje odepřít přístup k celému dokumentu nebo jeho části, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany soudního řízení. Podle EIB nebyl tento argument dříve použit, protože EIB předtím nevěděla o soudním řízení zahájeném stěžovatelem proti společnosti Metro u slovenských soudů, když obdržela první žádost stěžovatele o přístup.

EIB předložila následující seznam dokumentů spolu s uvedením výjimky (výjimek) stanovené (stanovených) v pravidlech, na jejichž základě se domnívala, že stěžovateli nelze poskytnout přístup:

1. Kompletní smlouva o výstavbě mezi Metro a Doprastavem/MCE, spolu se všemi přílohami a případnou dodatečnou nebo podpůrnou dohodou

Zpřístupnění bylo odepřeno na základě čl. 4 odst. 1 bodů vi) a vii) pravidel (protože by ohrozilo obchodní zájmy třetích stran a bylo v rozporu s povinností banky zachovávat služební tajemství) a článku 3 (protože dokumenty byly dokumenty třetích stran).

2. Nabídka předložená společností Doprastav/MCE, včetně všech alternativ nebo variant nabídky, zejména včetně „čtvrté varianty nabídky“

Zveřejnění bylo vyloučeno článkem 3 a čl. 4 odst. 1 body vi) a vii) Pravidel (obchodní zájmy stran a bankovní tajemství).

3. Všechny zápisy spolu s přílohami ze schůzí národní výběrové komise

Uskutečnilo se asi deset schůzek. Zápisy z jednání byly dokumenty třetích osob, jichž se EIB neúčastnila a na něž se vztahoval článek 3 pravidel. Kromě toho se na zápisy vztahovaly závazky mlčenlivosti, neboť členové správní rady podepsali dohodu o mlčenlivosti. Zpřístupnění těchto dokumentů by bylo v rozporu s profesní etikou, pravidly a postupy platnými v bankovním a finančním sektoru (čl. 4 odst. 1 bod vii) pravidel). Bylo by narušeno soukromí a integrita členů výběrové komise (čl. 4 odst. 1 bod ii) pravidel). Ke zveřejnění by bylo zapotřebí povolení společnosti Metro (konečně Slovenské republiky a města Bratislavy), všech ostatních uchazečů a každého člena výběrové komise.

4. Všechny zprávy o diskusích a hodnoceních národní výběrové komise, které byly předány EIB, zejména všechny zprávy o udělení grantu

EIB bylo zasláno celkem 5 zpráv. Odmítnutí zpřístupnit tyto dokumenty bylo odůvodněno stejnými argumenty, jaké byly uvedeny v bodě 3.

5. Všechny smlouvy a dohody mezi EIB a slovenskými orgány týkající se financování dotčeného projektu, zejména dohoda o financování ze dne 10. září 2001 mezi EIB a společností Metro, jakož i všechny přílohy a případná podpůrná nebo dodatečná dohoda

Zveřejněná politika EIB týkající se finančních smluv spočívala v tom, že tyto dokumenty nezveřejní (viz oddíl „důvěrnost“ „transparentní informační politiky EIB“ zveřejněný na internetových stránkách EIB). EIB však neměla námitky proti tomu, aby dlužník poskytl informace týkající se jeho úvěrů. Pokud jde o ostatní smlouvy, použily se rovněž článek 3 a čl. 4 odst. 1 body vi) a vii) pravidel (obchodní zájmy stran a povinnost EIB zachovávat služební tajemství).

6. Veškerá korespondence mezi EIB a společností Metro v souvislosti s přezkumem nabídkového řízení, zejména v souvislosti s hodnocením a hodnocením písmen a) až c) níže

Korespondence mezi EIB a třetí stranou nemohla být zveřejněna, pokud s tím třetí strana nesouhlasila (článek 3 pravidel). Kromě toho by EIB musela ověřit, že do korespondence nebyly zahrnuty žádné důvěrné informace týkající se jiných třetích stran. Korespondence čítala 12 dopisů, které v některých případech obsahovaly informace týkající se jiných uchazečů nebo dokonce přiložené dopisy od jiných uchazečů.

a) "Varianta čtvrtého výběrového řízení"
b) Obchodní nabídka společnosti Doprastav/MCE

Tyto dokumenty nemohly být zpřístupněny, pokud s tím dotčené třetí strany (Metro a dvě společnosti tvořící společný podnik Doprastav/MCE) nesouhlasily (článek 3 jednacího řádu). Kromě toho bylo zpřístupnění odepřeno na základě čl. 4 odst. 1 bodů vi) a vii) pravidel, neboť by ohrozilo obchodní zájmy třetích stran a bylo by v rozporu s povinností EIB zachovávat služební tajemství.

c) Doba výstavby použitá při hodnocení technické nabídky JV Košická most

Výjimka ze zveřejnění na základě článku 3 (třetí stranou je Metro) a čl. 4 odst. 1 bodů vi) a vii) pravidel.

7. Korespondence EIB se společností Metro v návaznosti na návrh na zadání zakázky zaslaný EIB, která jako nejvýhodnějšího uchazeče navrhla JV Košická most, zejména dopisy EIB společnosti Metro ze dne 14. května 2002, 7. června 2002 a 15. července 2002, jakož i odpovědi na tyto dopisy zaslané společností Metro EIB

Tato korespondence nemohla být zveřejněna na základě stejných výjimek, jako jsou výjimky uvedené pro nezpřístupnění korespondence související s nabídkovým řízením (viz body 3 a 6 výše).

8. Zejména ostatní dokumenty, memoranda atd., které má EIB k dispozici a které se týkají všech dopisů uvedených v bodech 6 a 7.

Pokud jde o předkládání alternativních nabídek, použije se článek 3 pravidel. Ustanovení čl. 4 odst. 2 pravidel by se použilo v souvislosti s interními dokumenty EIB.

9. Zpráva EIB o vyšetřování interního auditu

Na odmítnutí zveřejnění této zprávy se vztahuje čl. 4 odst. 1 písm. v) pravidel (účel inspekce, vyšetřování a auditu).

10. Zveřejnění externího konzultantského inženýra konzultovaného během auditu

Na nezveřejnění jména této osoby se vztahuje čl. 4 odst. 1 body ii), vii) a viii) pravidel, který stanoví soukromí, bankovní tajemství a oprávněný zájem EIB na organizaci jejího vnitřního řízení jako výjimky z práva na přístup k dokumentům.

EIB zdůraznila, že kromě všech výše uvedených bodů by zpřístupnění mělo být celkově odmítnuto v souladu s čl. 2 odst. 4 pravidel s ohledem na značný počet požadovaných dokumentů a zúčastněných třetích stran, které by musely být kontaktovány a které by musely dát svůj výslovný souhlas. EIB uvedla, že ve většině případů by jednou ze třetích stran, které mají být kontaktovány, byla společnost Metro, tj. žalovaná strana v probíhajícím soudním řízení.

EIB dodala, že částečný přístup lze zvážit pouze u několika dokumentů, například u interních dokumentů EIB (body 5 a 8 výše uvedeného seznamu), ale že tento úkol by byl obzvláště obtížný, neboť by bylo velmi obtížné definovat dělicí čáru mezi důvěrnými a nedůvěrnými informacemi. Podle EIB by výsledek této operace, i kdyby byl proveditelný, pravděpodobně vedl ke zpřístupnění nevýznamných částí požadovaných dokumentů.

Připomínky stěžovatele

Ve svých připomínkách žadatel trval na svém podnětu a předložil následující další připomínky:

Bylo třeba se obávat, že EIB bude pokračovat ve své nezákonné správní praxi, pokud veřejný ochránce práv nepřezkoumá opatření EIB týkající se poskytnutí úvěru a kontroly vnitrostátního nabídkového řízení a neshledá, že tato opatření představují nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv by měla doporučit, aby byla smlouva o úvěru mezi EIB a společností Metro zrušena.

Uplatnění výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 bodu iii) bylo nepřípustné. Uvedená výjimka nebyla v projednávaném případě každopádně použitelná.

Článek 3 pravidel ukládal EIB povinnost konzultovat dotčené třetí osoby s cílem zjistit, zda s poskytnutím informací souhlasí. Skutečnost, že EIB tak neučinila, znamenala, že odepření přístupu bylo protiprávní pouze z tohoto důvodu.

Žádost o přístup nebyla nepřiměřená ani zjevně nepřiměřená ve smyslu čl. 2 odst. 4 pravidel.

Pokud jde o čl. 4 odst. 1 body vi) a vii), EIB nepřezkoumala ani nevysvětlila, zda a jaké obchodní zájmy nebo profesní tajemství by byly dotčeny.

Ustanovení čl. 4 odst. 1 bodu v) pravidel nebylo použitelné, neboť příslušný audit již byl dokončen. Zveřejnění zprávy o tomto auditu tedy nemohlo tento audit ovlivnit.

Spoléhání EIB na čl. 4 odst. 1 body ii), vi) a vii) nebylo odůvodněné, neboť v opačném případě by byl cíl a účel pravidel (kterým bylo poskytnout veřejnosti co nejširší přístup k dokumentům v držení EIB) zrušen.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámky

1.1 Tato stížnost se týká výstavby nového mostu – Košického mostu – přes Dunaj v Bratislavě, hlavním městě Slovenské republiky. Projekt realizovala společnost Metro Bratislava a.s. (dále jen „Metro“), která byla za tímto účelem založena. Podíly v Metro vlastní město Bratislava (66 %) a Slovenská republika (34 %). Projekt byl financován půjčkou ve výši 45 milionů EUR od Evropské investiční banky (EIB) a přibližně 42 milionů EUR z rozpočtu Slovenské republiky. Smlouva o úvěru mezi EIB a společností Metro byla podepsána dne 10. září 2001. Stěžovatel, rakouská stavební společnost, se účastnil společného podniku („JV Košická most“) se dvěma slovenskými společnostmi, které podaly nabídku. Mezi dalšími šesti uchazeči byl další rakousko-slovenský společný podnik Doprastav, a.s/VA Tech Voest MCE (dále jen „Doprastav/MCE“).

Z posouzení technických a finančních návrhů předložených uchazeči vyplynulo, že nejlepší byla nabídka Doprastavu/MCE s celkovým počtem 86,57 bodů, následovaná mostem JV Košická s 85,61 body.

Po následné kontrole hodnotící komise zjistila, že nabídka společnosti Doprastav/MCE obsahovala dvě různé ceny. Hodnotící výbor rozhodl, že relevantní je vyšší z obou cen. Nejlepší celkové skóre tak získal JV Košický most s 86,66 body, následovaný Doprastavem/MCE s 86,57 body.

Dopisem ze dne 9. dubna 2002 informovala společnost Metro stěžovatele, že hodnotící komise po otevření finančního návrhu JV Košická most zjistila, že doba výstavby činí 26 měsíců, a nikoli 25,5 měsíce, jak je uvedeno v jejím technickém návrhu. To vedlo k úpravě udělených bodů, v důsledku čehož most JV Košická dosáhl pouze 86,48 bodu a opět tak zaostával za Doprastavem/MCE.

Stěžovatel vznesl proti tomuto posouzení námitku. Hodnotící výbor na svém zasedání dne 24. dubna 2002 vyhověl námitce stěžovatele týkající se doby výstavby a rozhodl se založit své hodnocení na 25,5 měsících uvedených v technickém návrhu. V důsledku toho byl celkový výsledek mostu JV Košická revidován na 86,66 bodů, což znamenalo, že se vrátil na první místo seznamu a zakázka měla být zadána mostu JV Košická. Tento návrh byl předložen EIB.

Podle stěžovatele byl tento výsledek následně změněn v důsledku tlaku ze strany EIB. Zakázka byla nakonec zadána společnosti Doprastav/MCE.

1.2 Tato stížnost se týká 1) údajného jednání nebo opomenutí EIB v souvislosti s výše uvedenými projekty a 2) odmítnutí EIB poskytnout stěžovateli přístup k určitým dokumentům, které má k dispozici.

1.3 Stěžovatel ve své stížnosti požádal veřejného ochránce práv, aby zabránil poskytnutí finančních prostředků Společenství na projekt nebo aby požádal o vrácení těchto prostředků. Ve svém dopise, v němž informoval stěžovatele o zahájení šetření, veřejný ochránce práv připomněl, že nemá pravomoc vydávat pokyny pro správu, a že žádost stěžovatele tedy přesahuje mandát veřejného ochránce práv.

Ve své stížnosti stěžovatel dále požádal veřejného ochránce práv, aby „získal všechny příslušné dokumenty“ od „stran zapojených do nabídkového řízení nebo projektu, zejména od EIB“. Veřejný ochránce práv stěžovateli vysvětlil, že jeho povinností je zjistit, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti orgánu nebo instituce Společenství. V případě stížnosti týkající se odepření přístupu k dokumentům proto veřejný ochránce práv musel přezkoumat, zda je toto odepření odůvodněné. Veřejný ochránce práv dále informoval stěžovatele, že není jeho úlohou žádat o předložení příslušných dokumentů, ledaže by se to ukázalo jako nezbytné pro účely provedení šetření. Dodal, že pokud by se ukázalo, že je nezbytné, aby nahlédl do příslušných dokumentů, nejednalo by se o zpřístupnění dokumentů stěžovateli ani žádné třetí straně.

Ve své stížnosti stěžovatel dále požádal veřejnou ochránkyni práv, aby přezkoumala, proč Evropská banka pro obnovu a rozvoj (dále jen „EBRD“) od projektu odstoupila. Veřejný ochránce práv ve svém dopise, v němž informoval stěžovatele o zahájení šetření, poukázal na to, že není schopen přezkoumat chování orgánu nebo instituce v rámci stížnosti adresované jinému orgánu nebo instituci. Veřejná ochránkyně práv se proto nemohla zabývat žádostí o přezkoumání toho, proč EBRD od projektu odstoupila. Poukázal však na to, že stěžovatel se může svobodně obrátit na EBRD s žádostí o informace, které hledá.

1.4 Ve svých připomínkách k odpovědi EIB na žádost veřejné ochránkyně práv o další informace stěžovatel navrhl, aby veřejná ochránkyně práv doporučila zrušení úvěrové smlouvy mezi EIB a společností Metro. S ohledem na svá zjištění týkající se první části této stížnosti (viz bod 2 níže) se veřejný ochránce práv domnívá, že není nutné se tímto dodatečným návrhem nebo tvrzením zabývat.

2 Údajný nesprávný úřední postup EIB v souvislosti s projektem v Bratislavě

2.1 Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uvedl, že poskytnutí úvěru bylo založeno na nesprávném výběrovém řízení a na kontrolní a správní činnosti EIB, která byla v rozporu s vnitřními směrnicemi EIB a právem Společenství. Podle stěžovatele EIB zneužila své formální kontrolní pravomoci, aby ovlivnila podstatu rozhodnutí o zadání veřejné zakázky navrhovatele, a přispěla tak k rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, které bylo neslučitelné se směrnicemi o zadávání veřejných zakázek. Stěžovatel dále uvedl, že EIB řádně nevyužila své kontrolní pravomoci v záležitostech, v nichž byla povinna tak učinit. Na podporu svého tvrzení předložil žadatel podrobná tvrzení, která byla rozdělena do následujících okruhů: (1) Nesplnění povinnosti přezkumu, pokud jde o nepřípustné podmínky v zadávací dokumentaci, (2) nesplnění povinnosti přezkumu, pokud jde o hodnocení nabídek, (3) nezohlednění dodatečných nákladů nabídky společnosti Doprastav/MCE, (4) nesplnění povinnosti přezkumu, pokud jde o stavební povolení a technická rizika, (5) upřednostnění metody výstavby navržené společností Doprastav/MCE, (6) nejasná úloha poradců a (7) nejasný osud technické alternativy č. 4 předložené společností Doprastav/MCE.

2.2 Podle jejího názoru se EIB nevyjádřila k podstatě těchto tvrzení. EIB však poukázala na to, že stěžovatel proti společnosti Metro zahájil v srpnu 2002 soudní řízení u slovenských soudů. Okresní soud a krajský soud (jako odvolací soud) zamítly návrhy stěžovatele v předběžném řízení rozhodnutími ze dne 23. září 2002 a 11. listopadu 2002 (6). EIB dodala, že hlavní řízení stále probíhá a že první slyšení ve věci samé má být naplánováno do konce roku 2004 (7).

2.3 Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že žaloba proti společnosti Metro projednávaná u slovenských soudů není pro projednávanou stížnost relevantní. Podle stěžovatele bylo cílem této žaloby zjištění, že posouzení vnitrostátní hospodářské soutěže týkající se příslušného projektu je neplatné. Stěžovatel tvrdil, že se toto opatření nedotýká žádné ze skutečností uvedených ve stížnosti veřejné ochránkyni práv, která se zaměřila na opatření a povinnosti EIB. Dodal, že článek 195 Smlouvy o ES a čl. 1 odst. 3 statutu veřejného ochránce práv stanoví, že veřejný ochránce práv není schopen vyřizovat stížnosti, pokud tvrzené skutečnosti byly nebo byly předmětem soudního řízení. Podle názoru stěžovatele však z judikatury veřejného ochránce práv (viz výroční zpráva veřejného ochránce práv za rok 1996, s. 15) vyplynulo, že tomu tak bylo pouze tehdy, pokud se soudní řízení týkalo týchž stran a týchž skutečností. Stěžovatel zdůraznil, že v tomto případě tomu tak zjevně není.

2.4 Veřejný ochránce práv se domnívá, že výklad článku 195 Smlouvy o ES a čl. 1 odst. 3 statutu veřejného ochránce práv, který podal stěžovatel, je správný. Vzhledem k tomu, že žaloba podaná stěžovatelem (nebo JV Košická most) u slovenských soudů směřuje proti společnosti Metro, a nikoli proti EIB, veřejný ochránce práv se domnívá, že by mu žádná právní překážka nebránila v prošetření tvrzení stěžovatele vůči ní.

2.5 Je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že článek 195 Smlouvy o ES nařizuje veřejnému ochránci práv provádět šetření, "pro která shledá důvody". Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že žaloba projednávaná u slovenských soudů podle všeho (podle informací, které jí byly předloženy) zpochybňuje rozhodnutí společnosti Metro zadat zakázku spíše Doprastavu/MCE než mostu JV Košická. Základním argumentem stěžovatele v tomto případě však je, že toto rozhodnutí společnosti Metro bylo způsobeno tlakem, který EIB údajně vyvíjela na hodnotící výbor a/nebo společnost Metro. Pokud by slovenské soudy dospěly k závěru, že zadání zakázky společnosti Doprastav/MCE bylo v souladu s příslušnými pravidly, bylo by obtížné zjistit, jak by mohla být tvrzení stěžovatele namířená proti EIB úspěšná. Pokud by naopak slovenské soudy dospěly k závěru, že rozhodnutí společnosti Metro o zadání zakázky bylo nesprávné, nátlak EIB na společnost Metro, aby toto rozhodnutí přijala, by pravděpodobně nebyl odůvodněný. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že rozhodnutí, které má být přijato slovenskými soudy, bude z nutnosti do značné míry předjímat otázku, zda se EIB v projednávané věci chovala správně, či nikoli. Dále je třeba poznamenat, že se zdá pravděpodobné, že slovenské soudy mají možnost zjistit relevantní skutečnosti, které přesahují skutečnosti, jež byly veřejnému ochránci práv sděleny. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu zejména skutečnost, že statut veřejného ochránce práv předpokládá možnost vyslechnout svědectví úředníků a zaměstnanců Společenství. Veřejný ochránce práv by tak nemohl přijmout svědectví poradců, na které se stěžovatel odvolal.

2.6 Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že neexistují žádné důvody pro to, aby v současné době pokračoval v šetření výše uvedených tvrzení. Stěžovatel má i nadále možnost obnovit svou stížnost z tohoto důvodu poté, co slovenské soudy s konečnou platností rozhodly o žalobě, která je u nich projednávána, pokud si to přeje.

3 Údajný nesprávný úřední postup, pokud jde o přístup k dokumentům

3.1 Dne 2. července 2003 požádal stěžovatel EIB o přístup ke všem dokumentům, které se týkaly příslušného nabídkového řízení a jeho přezkumu ze strany EIB. Nejdůležitější dokumenty, k nimž byl požadován přístup, byly popsány podrobněji. Dne 11. září 2003 informovala EIB stěžovatele, že výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 bodech ii), vi) a vii), čl. 4 odst. 2 a čl. 4 odst. 3 jejích pravidel pro přístup veřejnosti k dokumentům (dále jen "pravidla")(8) brání zpřístupnění dokumentů, k nimž stěžovatel požádal o přístup. EIB rovněž poukázala na to, že jakékoli další posouzení žádosti o přístup by vyžadovalo konzultaci se všemi dotčenými třetími stranami, což by bylo v rozporu s čl. 2 odst. 4 pravidel (podle něhož může EIB odmítnout vyhovět jakékoli žádosti „nadměrné nebo zjevně nepřiměřené povahy“).

Dne 24. září 2003 se stěžovatel odvolal proti odmítnutí EIB poskytnout přístup. Požádala rovněž o přístup ke zprávě, kterou mezitím předložil útvar interního auditu EIB, a o uvedení jména externího odborníka, který byl v souvislosti s tímto auditem konzultován. EIB ve své odpovědi ze dne 17. října 2003 informovala stěžovatele, že zveřejnění zprávy předložené odborem interního auditu není možné, protože se na tuto zprávu vztahují výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 bodech v), vi) a vii) a v čl. 4 odst. 3 jejích pravidel. EIB dále poukázala na to, že čl. 4 odst. 1 bod ii) a čl. 4 odst. 1 body vii) a viii) pravidel jí neumožňují zveřejnit totožnost externího odborníka. Pokud jde o žádost o přístup podanou dne 2. července 2003, EIB potvrdila své stanovisko. Upřesnila však, že odmítnutí zpřístupnit relevantní dokumenty bylo založeno především na použitelnosti různých výjimek stanovených v článku 4 pravidel (uvedených v dopise ze dne 11. září 2003) a že čl. 2 odst. 4 jejích pravidel byl uveden vedle článku 4 s ohledem na značný počet dotčených třetích osob.

3.2 Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že EIB tím, že zamítla jeho žádosti o přístup k dokumentům, jednala protiprávně, a to jak pokud jde o základní zásadu transparentnosti, tak pokud jde o zvláštní pravidla pro přístup. Stěžovatel uvedl, že EIB měla posoudit jeho žádosti jednotlivě pro každý z dotčených dokumentů, místo aby žádosti obecně zamítla. Dále podrobně vysvětlila, proč měla za to, že důvody, které EIB uvedla pro odepření přístupu, nebyly přesvědčivé.

3.3 Ve svém stanovisku se EIB domnívala, že její stanovisko bylo správné. Dodala však, že všechny dotčené dokumenty jsou veřejnému ochránci práv k dispozici k nahlédnutí.

3.4 Dne 20. října 2004 požádal veřejný ochránce práv EIB (1), aby mu poskytla seznam dokumentů, k nimž byl požadován přístup, spolu s uvedením výjimek stanovených v jejích pravidlech pro každý dokument nebo kategorii dokumentů, na jejichž základě se EIB domnívala, že stěžovateli nelze poskytnout přístup, a (2) aby se vyjádřila k argumentu stěžovatele, že by měla být zvážena možnost částečného přístupu.

3.5 EIB ve své replice poukázala na to, že odepření zpřístupnění příslušných dokumentů je nyní rovněž založeno na čl. 4 odst. 1 bodu iii) pravidel, který umožňuje odepřít přístup k celému dokumentu nebo jeho části, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany soudního řízení. Podle EIB nebyl tento argument dříve použit, protože EIB předtím nevěděla o soudním řízení zahájeném stěžovatelem proti společnosti Metro u slovenských soudů, když obdržela první žádost stěžovatele o přístup. EIB rovněž předložila seznam dotčených dokumentů spolu s uvedením výjimky (výjimek) stanovené (stanovených) v pravidlech, na jejichž základě se domnívala, že stěžovateli nelze poskytnout přístup. Tento seznam obsahoval deset položek, z nichž poslední se týkala zveřejnění jména externího odborníka. V tomto seznamu EIB odkázala na následující ustanovení, aby odůvodnila odepření přístupu k dotčeným dokumentům: čl. 2 odst. 4, článek 3, čl. 4 odst. 1 body ii), v), vi) a vii) a čl. 4 odst. 2 jednacího řádu. Pokud jde o jméno konzultanta, EIB se dovolávala čl. 4 odst. 1 bodů ii), vii) a viii) pravidel.

EIB dodala, že částečný přístup lze zvážit pouze u několika dokumentů, například u interních dokumentů EIB (body 5 a 8 výše uvedeného seznamu), ale že tento úkol by byl obzvláště obtížný, neboť by bylo velmi obtížné definovat dělicí čáru mezi důvěrnými a nedůvěrnými informacemi. Podle EIB by výsledek této operace, i kdyby byl proveditelný, pravděpodobně vedl ke zpřístupnění nevýznamných částí požadovaných dokumentů.

3.6 Stěžovatel ve svém vyjádření k této odpovědi uvedl, že uplatnění výjimky uvedené v čl. 4 odst. 1 bodu iii) je nepřípustné a že tato výjimka není v žádném případě použitelná v daném případě. Stěžovatel dále tvrdil, že článek 3 pravidel ukládá EIB povinnost konzultovat dotčené třetí strany s cílem zjistit, zda s poskytnutím informací souhlasí. Podle názoru stěžovatele to, že EIB tak neučinila, znamenalo, že odepření přístupu bylo protiprávní pouze z tohoto důvodu. Pokud jde o čl. 4 odst. 1 body vi) a vii), stěžovatel se domníval, že EIB nepřezkoumala ani nevysvětlila, zda a které obchodní zájmy nebo profesní tajemství budou dotčeny. Stěžovatel dále uvedl, že spoléhání se EIB na čl. 4 odst. 1 body ii), vi) a vii) není odůvodněné, neboť jinak by byl cíl a účel pravidel (kterým bylo poskytnout veřejnosti co nejširší přístup k dokumentům v držení EIB) zrušen.

3.7 Veřejný ochránce práv úvodem konstatuje, že je třeba rozlišovat mezi otázkou přístupu k dokumentům a otázkou, zda EIB správně odmítla poskytnout stěžovateli jméno externího konzultanta, jehož služeb využila. Veřejná ochránkyně práv proto nejprve zváží otázku přístupu k dokumentům (viz body 3.8–3.17) a poté se zaměří na druhou otázku (bod 3.18).

3.8 Body odůvodnění pravidel EIB odkazují na nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (9) a uvádějí, že EIB "si přeje, aby v souladu s požadavky řádné správy vztahujícími se na orgány a instituce Společenství, včetně banky, byly dokumenty v maximální možné míře veřejně přístupné"(10). Podle těchto bodů odůvodnění se proto EIB rozhodla revidovat svá pravidla pro přístup veřejnosti k dokumentům, „aby zohlednila zásady a omezení stanovené ve výše uvedeném nařízení (ES) č. 1049/2001, pokud to neohrozí plné plnění jejího úkolu jako finanční instituce, jak je stanoveno ve Smlouvě“(11). Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že judikatura soudů Společenství týkající se nařízení č. 1049/2001 a jeho předchůdců je rovněž relevantní pro účely výkladu pravidel přijatých EIB.

3.9 Z této judikatury vyplývá, že před rozhodnutím o žádosti o přístup k dokumentům musí dotyčný orgán nebo instituce u každého požadovaného dokumentu posoudit, zda s ohledem na informace, které má k dispozici, může zpřístupnění skutečně porušit některý ze zájmů chráněných pravidlem, kterého se chce dovolávat. Odůvodnění rozhodnutí o odepření přístupu k dokumentům tedy musí obsahovat - alespoň pro každou kategorii dotčených dokumentů - konkrétní důvody, pro které se orgán nebo subjekt domnívá, že zpřístupnění požadovaných dokumentů brání jedna z výjimek stanovených v příslušné právní úpravě, aby se žadatel mohl přesvědčit, že orgán nebo subjekt skutečně posoudil dokumenty výše uvedeným způsobem, a posoudit, zda jsou důvody pro odepření odůvodněné(12).

3.10 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že stěžovatel ve svém dopise ze dne 2. července 2003 dostatečně podrobně popsal dokumenty nebo kategorie dokumentů, ke kterým si přál získat přístup. Za těchto okolností byla odpověď EIB ze dne 11. září 2003 zjevně nedostatečná v tom smyslu, že se EIB omezila na pouhý výčet výjimek, které byly podle jejího názoru použitelné, místo toho, aby zkoumala příslušnou otázku pro každý dokument nebo alespoň kategorii dokumentů. Je pravda, že dopis EIB ze dne 11. září 2003 podle všeho naznačuje, že se EIB domnívala, že přístup ke každému dokumentu může být odepřen na základě čl. 2 odst. 4 jejích pravidel. Jak bylo uvedeno výše, toto ustanovení umožňuje EIB odmítnout vyřídit jakoukoli žádost „nadměrné nebo zjevně nepřiměřené povahy“. Je však třeba mít za to, že každá výjimka z práva na přístup k dokumentům podle práva Společenství musí být vykládána a uplatňována striktně (13). Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že EIB neprokázala, že žádost stěžovatele o přístup spadá do druhu případů, na něž se vztahuje čl. 2 odst. 4 pravidel. Pouhá skutečnost, že se žádost o přístup týkala toho, co EIB označila za „podstatný“ počet dokumentů, zjevně nepostačuje k prokázání toho, že tato žádost byla nepřiměřená. Dále je třeba uvést, že se zdá, že EIB vychází z toho, že žádost o přístup byla nepřiměřené povahy, protože by bylo nezbytné, aby konzultovala velký počet třetích osob podle článku 3 pravidel. Toto ustanovení jednacího řádu bude následně přezkoumáno (viz bod 3.13 níže). Pro tyto účely postačí uvést, že článek 3 pravidel se vztahuje pouze na dokumenty, které EIB „obdržela od třetí strany“. Nevztahuje se tedy na vlastní dokumenty EIB, na které se vztahuje žádost stěžovatele o přístup. V každém případě je třeba zohlednit skutečnost, že EIB ve svém dopise ze dne 17. října 2003 upřesnila, že její rozhodnutí ze dne 11. září 2003 bylo založeno především na článku 4 pravidel a že čl. 2 odst. 4 jejích pravidel byl zmíněn pouze nad rámec výjimek stanovených v článku 4.

Podle jejího názoru se EIB opět omezila na výčet výjimek, které považovala za použitelné. Z výše uvedených důvodů tedy stanovisko rovněž dostatečně neodůvodnilo odepření přístupu.

3.11 Za těchto okolností mohl veřejný ochránce práv vyzvat EIB, aby přezkoumala svůj postoj již po obdržení tohoto stanoviska nebo po obdržení připomínek stěžovatele k němu. Při neexistenci konkrétnějších informací by však takové doporučení muselo být vydáno bez předchozího přezkumu výjimek, které předložila EIB. Takové doporučení by tedy mělo jen omezenou užitečnost. Veřejný ochránce práv proto považoval za vhodnější nejprve požádat EIB o další informace v tomto ohledu, aby získal lepší základ pro své posouzení.

3.12 Ve své odpovědi na tuto žádost o informace EIB uvedla, že její odmítnutí poskytnout přístup k příslušným dokumentům je nyní rovněž založeno na čl. 4 odst. 1 bodu iii) pravidel. Veřejný ochránce práv se domnívá, že správná správní praxe vyžaduje, aby v případě, že si orgán nebo instituce Společenství přeje zamítnout žádost o přístup k dokumentům, byly všechny důvody, na nichž je toto zamítnutí založeno, uvedeny v rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Je jistě možné, že se později objeví nové skutečnosti, které mohou dotyčný orgán nebo subjekt Společenství opravňovat k tomu, aby uvedl další důvody pro neposkytnutí přístupu. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že se EIB poprvé dovolávala čl. 4 odst. 1 bodu iii) pravidel ve svém dopise ze dne 25. listopadu 2004. Je třeba vzít v úvahu skutečnost, že existence soudního řízení ve Slovenské republice byla EIB známa již v okamžiku, kdy předložila své stanovisko dne 30. července 2004. Vzhledem k tomu, že se toto stanovisko zaměřilo na otázku přístupu k dokumentům, je obtížné pochopit, proč se EIB již tehdy nemohla dovolávat čl. 4 odst. 1 bodu iii) místo toho, aby čekala další čtyři měsíce, než tak učiní.

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že EIB v žádném případě neprokázala, jak by zpřístupnění příslušných dokumentů mohlo „oslabit ochranu ... soudního řízení“. EIB se v této souvislosti omezila na pouhé prohlášení, aniž by předložila jakékoli argumenty týkající se rizika, které by podle jejího názoru mohlo zpřístupnění relevantních dokumentů představovat pro řízení před slovenskými soudy.

3.13 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že EIB se ve své odpovědi na žádost o informace přímo nebo formou odkazu dovolává článku 3 svých pravidel, aby odůvodnila odmítnutí zpřístupnit všechny dokumenty kromě své zprávy o vyšetřování interního auditu. Článek 3 zní takto:

„Je-li k bance podána žádost týkající se dokumentu, který má v držení, obdrženého od třetí osoby, konzultuje tuto třetí osobu za účelem dosažení dohody, pokud z přezkoumání dokumentu ve světle tohoto rozhodnutí (14) jasně nevyplývá, že dokument musí nebo nesmí být zpřístupněn.“

3.14 Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že čl. 3 odst. 15 se vztahuje pouze na dokumenty vypracované a obdržené od třetích osob. Veřejný ochránce práv proto nechápe, jak by toto ustanovení mohlo být použito na dokumenty vypracované EIB, jak tvrdí EIB v souvislosti s body 6 („Korespondence mezi EIB a společností Metro“) a 7 („Korespondence mezi EIB a společností Metro týkající se návrhu na udělení grantu“).

V každém případě ze struktury, obsahu a kontextu pravidel vyplývá, že článek 3 sám o sobě není výjimkou. „Výjimky“ z práva na přístup jsou stanoveny v článku 4 pravidel (16). Veřejný ochránce práv se domnívá, že článek 3 je procesním pravidlem, které vyžaduje, aby EIB konzultovala se třetí stranou, od níž dokument obdržela, „dohodu“(17) o zpřístupnění dokumentu, pokud není zřejmé, že dokument musí nebo nesmí být zpřístupněn s ohledem na pravidla. Článek 3 tak upřesňuje, že EIB musí nejprve sama přezkoumat, zda dokument třetí osoby musí nebo nesmí být zpřístupněn, a že autor dokumentu musí být konzultován pouze tehdy, není-li takové rozhodnutí v žádném smyslu možné. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že toto pravidlo má smysl pouze tehdy, pokud EIB nemá pouze možnost, ale také povinnost přistoupit k takové konzultaci. Kromě případů, na které se vztahuje čl. 2 odst. 4 pravidel, se tedy EIB nemůže omezit na zjištění, že je třeba konzultovat autora, který je třetí stranou, aniž by přistoupila k této konzultaci. Neprovedení takové konzultace ze strany EIB v projednávané věci tedy představuje nesprávný úřední postup.

Aby se předešlo jakémukoli možnému nedorozumění, může být užitečné poznamenat, že článek 3 odkazuje na konzultaci třetí strany, od níž EIB obdržela příslušný dokument. Článek 3 tedy podle všeho nevyžaduje, aby EIB konzultovala jakoukoli jinou stranu, která by mohla mít na dokumentu zájem, aniž by byla jeho autorem. Veřejný ochránce práv proto považuje za obtížně pochopitelný argument EIB, že pokud jde o zápisy z jednání hodnotící komise, bylo by pro zveřejnění podle článku 3 pravidel zapotřebí povolení společnosti Metro (konečně Slovenské republiky a města Bratislavy), všech ostatních uchazečů a každého člena výběrové komise.

3.15 Pokud jde o ostatní výjimky uvedené EIB, měly by být vzneseny tyto připomínky:

(1) EIB se odvolávala na čl. 4 odst. 1 bod ii) pravidel, pokud jde o zápisy z jednání hodnotícího výboru, a tvrdila, že nezveřejnění je nezbytné pro ochranu soukromí a integrity členů tohoto výboru. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že členové hodnotícího výboru plnili povinnosti, které jim byly svěřeny na základě příslušných smluv, a byli tedy oficiálně činní, když se zapojovali do diskusí, které se zdají být uvedeny v zápisu z jednání. Nevidí proto, jak by bylo možné se dovolávat soukromí a integrity členů výboru, aby bylo možné odmítnout zpřístupnění tohoto zápisu.

(2) Pokud jde o zprávu EIB o vyšetřování interního auditu, veřejný ochránce práv se domnívá, že stanovisko EIB, že zpřístupnění tohoto dokumentu by mohlo být odmítnuto na základě čl. 4 odst. 1 písm. v) pravidel, se jeví jako přiměřené. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že stěžovatel neprokázal, proč by ochrana poskytovaná tímto ustanovením měla být k dispozici pouze do dokončení auditu.

(3) Spoléhání EIB na ochranu obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby (čl. 4 odst. 1 bod vi) pravidel) se v zásadě jeví jako legitimní. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že EIB dostatečně nevyjasnila, čí obchodní zájmy mají být chráněny. Veřejná ochránkyně práv se dále domnívá, že je obtížné pochopit, jak by tato výjimka mohla být uplatněna k odůvodnění odmítnutí zveřejnit korespondenci mezi EIB a společností Metro týkající se nabídkového řízení (bod 6 seznamu poskytnutého EIB) v plném rozsahu. Přinejmenším by v tomto ohledu bylo třeba podrobně řešit možnost poskytnutí částečného přístupu.

(4) Ustanovení čl. 4 odst. 1 bodu vii) stanoví, že žádost o přístup může být zamítnuta, pokud by zpřístupnění příslušných dokumentů ohrozilo „povinnost zachovávat služební tajemství, pokud by toto zpřístupnění bylo v rozporu s profesní etikou, pravidly a postupy dostupnými v bankovním a finančním sektoru“. Vzhledem k tomu, že tato výjimka je formulována široce, je v této souvislosti obzvláště důležitý požadavek striktního výkladu výjimek. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že aby byla tato výjimka použitelná, musela by EIB přinejmenším upřesnit konkrétní obsah „profesní etiky, pravidel a postupů dostupných v bankovním a finančním sektoru“, o nichž se domnívá, že by mohly být dotčeny.

(5) Pokud jde o čl. 4 odst. 2 pravidel, je třeba poznamenat, že toto ustanovení se vztahuje na dvě různé situace, tj. případy, kdy rozhodnutí ještě nebylo přijato (čl. 4 odst. 2 první věta), a případy, kdy rozhodnutí již bylo přijato (čl. 4 odst. 2 druhá věta). Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí EIB v tomto případě již bylo přijato a EIB v tomto bodě stěžovateli neodporovala. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že EIB v žádném případě nepředložila žádné argumenty, které by prokazovaly, že by zpřístupnění příslušných dokumentů „podkopalo“ její rozhodovací proces. Skutečnost, že dotčené dokumenty se zdají být interními dokumenty, nemůže v této souvislosti zjevně postačovat, neboť čl. 4 odst. 2 jednacího řádu by jinak byl zbaven jakéhokoli významu.

3.16 Veřejný ochránce práv konstatuje, že se zdá, že se EIB již neopírá o čl. 4 odst. 3 svých pravidel, neboť toto ustanovení (které bylo uvedeno v dopise EIB stěžovateli ze dne 24. září 2003) již není v dopise ze dne 25. listopadu 2004 zmíněno.

3.17 Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že EIB nevyřídila uspokojivě žádosti stěžovatele o přístup k dokumentům.

3.18 Pokud jde o žádost stěžovatele, aby mu bylo sděleno jméno externího odborníka, kterého EIB při auditu konzultovala, veřejný ochránce práv se domnívá, že žádný z důvodů, na které se EIB dosud odvolávala, se nejeví jako přesvědčivý. Pokud jde o čl. 4 odst. 1 body ii) a vii) pravidel, lze odkázat na to, co již bylo uvedeno v souvislosti s těmito výjimkami v rámci projednávání žádostí o přístup k dokumentům (viz bod 3.15 výše). Ustanovení čl. 4 odst. 1 bodu viii) chrání „oprávněný zájem banky na organizaci jejího vnitřního řízení, zejména pokud jde o lidské zdroje“. Pro veřejnou ochránkyni práv je obtížné pochopit souvislost mezi vnitřním řízením EIB a jejím rozhodnutím konzultovat externího odborníka. Dospěl proto k závěru, že EIB dosud uspokojivě neodpověděla na žádost stěžovatele o informace k tomuto bodu.

4 Závěr

S ohledem na výše uvedené předkládá veřejný ochránce práv Evropské investiční bance v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv tento návrh doporučení:

Návrh doporučení

Evropská investiční banka by měla přehodnotit žádosti stěžovatele o přístup k dokumentům a k informacím a zpřístupnit dotčené dokumenty a informace, pokud neexistují platné důvody pro odmítnutí.

Evropská investiční banka a stěžovatel budou o tomto návrhu doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv zašle Evropská investiční banka do 31. května 2005 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo sestávat z přijetí rozhodnutí veřejného ochránce práv a popisu opatření přijatých k provedení návrhu doporučení.

Štrasburk 28. února 2005

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

(2) Stěžovatel předložil kopii německého znění z dubna 2002. Citace v textu jsou převzaty z verze z února 2004, která je v současné době k dispozici na internetových stránkách EIB. Zdá se, že mezi těmito dvěma verzemi není žádný rozdíl, pokud jde o citované pasáže.

(3) Je třeba připomenout, že Slovenská republika přistoupila k EU až dne 1. května 2004.

(4) Tyto stížnosti odpovídají tvrzením stěžovatele uvedeným v tomto podnětu, která jsou uvedena na stranách 8–11.

(5) EIB předložila kopie těchto dvou rozhodnutí.

(6) EIB předložila kopie těchto dvou rozhodnutí.

(7) Následně vyšlo najevo, že ústní jednání v této věci bylo naplánováno na prosinec 2004.

(8) Úř. věst. 2002, C 292, s. 10.

(9) Úř. věst. 2001, L 145, s. 43.

(10) Srov. šestý bod odůvodnění.

(11) Viz sedmý bod odůvodnění.

(12) Viz věc T-105/95 WWF UK v. Komise, Sb. rozh. 1997, s. II-313, bod 64; Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Interporc Im- und Export-GmbH v. Komise, T-124/96, Recueil 1998, s. II-231, body 52 a 54.

(13) Viz spojené věci C-174/98 P a C-189/98 P Nizozemsko a Van der Wal v. Komise, Sb. rozh. 2000, s. I-1, bod 27.

(14) Odkazuje se zde na jednací řád (viz čl. 1 odst. 1 jednacího řádu).

(15) V jednacím řádu předchází článku 3 název "Dokumenty třetích stran".

(16) Před tímto článkem je uveden název "Výjimky".

(17) Článek 3 nevyjasňuje, zda třetí osoba, která je autorem, může zcela svobodně odmítnout svůj souhlas, nebo zda takové odmítnutí musí být založeno na jedné z výjimek stanovených v článku 4 pravidel.