(vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv [1])

ODŮVODNĚNÍ Stížností

1. Dne 1. května 2004 vstoupil v platnost nový služební řád, který zavedl novou platovou a služební stupnici pro úředníky Evropské unie. Příloha XIII nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004 [2] (dále jen "příloha XIII služebního řádu") stanovila přechodná opatření s cílem sladit stávající základní platy úředníků přijatých před 1. květnem 2004 s novou platovou a kariérní stupnicí.

2. Jedním z takových opatření je článek 7 přílohy XIII služebního řádu. Uvádí se v něm následující:

„Základní měsíční platy úředníků přijatých před 1. květnem 2004 se stanoví podle těchto pravidel:

1. Přejmenování platových tříd podle čl. 2 odst. 1 této přílohy nevede k žádným změnám základního měsíčního platu vypláceného každému úředníkovi.

2. Pro každého úředníka se k 1. květnu 2004 vypočítá koeficient násobení. Tento násobící koeficient se rovná poměru mezi základním měsíčním platem vypláceným úředníkovi před 1. květnem 2004 a příslušnou částkou stanovenou v čl. 2 odst. 2 této přílohy.

[…]

5 Aniž je dotčen odstavec 3, vede první povýšení každého úředníka po 1. květnu 2004 v závislosti na kategorii obsazené před 1. květnem 2004 a stupni obsazeném v době, kdy povýšení nabývá účinku, ke zvýšení základního měsíčního platu, které se stanoví na základě následující tabulky …

6. Při tomto prvním povýšení se stanoví nový koeficient násobení. Tento násobící koeficient se rovná poměru mezi novými základními platy vyplývajícími z použití odstavce 5 a použitelnou částkou uvedenou v čl. 2 odst. 2 této přílohy. S výhradou odstavce 7 se tento násobící koeficient použije na plat po povýšení do platového stupně a úpravě odměn.

7. Pokud je po povýšení koeficient násobení nižší než 1, zůstává úředník odchylně od článku 44 služebního řádu v prvním stupni své nové platové třídy po dobu, po kterou je koeficient násobení nižší než 1, nebo dokud není povýšen. Vypočítá se nový násobící koeficient, aby se zohlednila hodnota postupu do vyššího platového stupně, na který by měl podle uvedeného článku nárok. Jakmile se koeficient zvýší na 1, úředník začne postupovat do vyššího platového stupně v souladu s článkem 44 služebního řádu. Je-li násobící koeficient vyšší než jedna, převede se jakýkoli zůstatek na počet odsloužených let v kroku …" (zvýraznění přidáno)

Článek 44 nového služebního řádu stanoví:

„Úředník, který byl v jednom stupni své platové třídy po dobu dvou let, automaticky postoupí do dalšího stupně této platové třídy ….“

3. Poté, co nový služební řád vstoupil v platnost, se Parlament rozhodl zavést praxi (dále jen „praxe“), podle níž by použil první větu čl. 7 odst. 7 výše takto: koeficient násobení (MF) úředníků přijatých před 1. květnem 2004 by se automaticky zvýšil na 1, dva roky po jejich prvním povýšení podle nového služebního řádu.

4. Oba stěžovatelé jsou úředníky Evropského parlamentu platové třídy AD 11 a do služebního poměru nastoupili před 1. květnem 2004 [3]. V souladu s článkem 7 přílohy XIII byl jejich MF vypočten po 1. květnu 2004 a činil 0,834. Dosud nebyli povýšeni podle nového služebního řádu a k jejich poslednímu povýšení došlo dne 1. ledna 2004, tedy podle starého služebního řádu. Z tohoto důvodu nemohly využívat praxe Parlamentu. Jejich MF zůstalo na původní výši 0,834 a změní se až dva roky po dalším povýšení podle nového služebního řádu.

5. V roce 2007 stěžovatelé porovnali své platy s platy svých kolegů, kteří později po povýšení v roce 2005, tedy podle nového služebního řádu, dosáhli stejné platové třídy a stupně. V souladu s Praxí se MF těchto kolegů automaticky zvýšil na 1 a jejich platy se zvýšily přibližně o 300 EUR více než platy stěžovatelů, jejichž MF zůstal na úrovni nižší než 1.

6. Stěžovatelé zpochybnili toto rozdílné zacházení, které podle nich existovalo mezi úředníky v důsledku data jejich povýšení.

7. Dne 6. června 2007 podaly obě žádosti podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu. Požádaly orgán oprávněný ke jmenování, aby se zpětným účinkem zvýšil MF použitelný na jejich platy na 1.

8. Dne 19. října 2007 orgán oprávněný ke jmenování jejich žádosti zamítl. Uvedl, že jejich situace je v souladu jak s ustanoveními starého služebního řádu, tak s přílohou XIII nového služebního řádu. V lednu 2004 byli povýšeni a na jejich platy byl uplatněn MF v souladu s čl. 7 odst. 2 přílohy XIII.

9. Orgán oprávněný ke jmenování dále uvedl, že neporušil zásadu rovného zacházení, protože stěžovatelé se nenacházeli v situaci srovnatelné se situací kolegů uvedených v jejich stížnostech. Datum jejich povýšení a jejich platová třída před 1. květnem 2004 byly odlišné.

10. Orgán oprávněný ke jmenování uvedl, že první povýšení představuje zásadní krok při přechodu ze starého služebního řádu na nový. Až do konce přechodného období neznamenalo vyšší zařazení nutně vyšší plat. Orgán oprávněný ke jmenování dospěl k závěru, že rozhodnutí Parlamentu bylo založeno na objektivním kritériu, které spočívalo ve stanovení MF ve výši 1 nejpozději dva roky po prvním povýšení úředníka podle nového služebního řádu.

11. Dne 17. ledna 2008 podali stěžovatelé stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti rozhodnutí generálního ředitelství pro personál a administrativu zamítnout jejich žádosti o zpětnou opravu MF jejich základního platu. Dopisem ze dne 5. června 2008 zamítl orgán oprávněný ke jmenování jejich stížnosti ze stejných důvodů jako jejich žádosti podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu.

12. Dne 7. listopadu 2008 se stěžovatelé obrátili na veřejného ochránce práv.

PŘEDMĚT DOTAZU

13. Stěžovatelé ve svých stížnostech veřejnému ochránci práv tvrdili, že praxe Parlamentu je neslučitelná s článkem 7 přílohy XIII služebního řádu.

14. Ve svých stížnostech oba stěžovatelé tvrdili, že by s nimi mělo být zacházeno stejně jako s těmi, kteří v důsledku praxe obdrželi MF ve výši 1. Veřejný ochránce práv se však rozhodl nezahrnout toto tvrzení do svého šetření. S ohledem na jejich tvrzení se domníval, že tvrzení stěžovatelů nemůže být vyhověno. Za předpokladu, že by jeho šetření dospělo k závěru, že rozhodnutí Parlamentu o MF je v rozporu se zákonem, a představuje tedy nesprávný úřední postup, veřejný ochránce práv by nemohl Parlament požádat, aby takový MF na stěžovatele uplatnil se zpětnou účinností.

Šetření

15. Dne 20. ledna 2009 zahájil veřejný ochránce práv šetření týkající se tvrzení stěžovatelů. Požádal Parlament, aby mu předal formální rozhodnutí předsednictva v této věci a vysvětlil právní základ této praxe.

16. Dne 1. července 2009 zaslal Parlament své stanovisko. Veřejný ochránce práv jej zaslal stěžovatelům s výzvou k vyjádření připomínek, kterou zaslali dne 13. srpna 2009.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. Údajná neslučitelnost rozhodnutí Parlamentu o koeficientu násobení s článkem 7 přílohy XIII služebního řádu

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

17. Stěžovatelé tvrdili, že praxe Parlamentu je neslučitelná s článkem 7 přílohy XIII služebního řádu.

18. Na podporu svého tvrzení předložili stěžovatelé tyto tři argumenty:

i) Parlament automaticky, a tedy svévolně, použil MF ve výši 1 na všechny úředníky dva roky po jejich prvním povýšení podle nového služebního řádu.

ii) To diskriminovalo úředníky přijaté na základě starého služebního řádu, zatímco důvodem přechodných pravidel přílohy XIII služebního řádu bylo zabránit takové diskriminaci.

iii) Evropská komise uplatňuje článek 7 přílohy XIII služebního řádu jiným způsobem. Nepoužije automaticky MF ve výši 1 na všechny úředníky dva roky po jejich povýšení podle nového služebního řádu. Úředníci, kteří po povýšení mají MF nižší než 1, zůstávají ve stejné platové třídě a stupni. Poté je vypočítán nový MF. Pokud úředník postoupí do platového stupně a jeho MF přesáhne 1, přepočte se tento přebytek na počet odsloužených let v platovém stupni.

19. Ve svém stanovisku ke stížnostem Parlament připomněl, že příloha XIII služebního řádu stanoví přechodná opatření použitelná na úředníky Společenství po vstupu nového služebního řádu v platnost.

20. Pro úředníky přijaté před 1. květnem 2004 stanovil článek 7 přílohy XIII "složitý mechanismus", v němž hrál MF klíčovou úlohu. V této souvislosti představovalo první povýšení podle nového služebního řádu zásadní krok při přechodu mezi starou platovou stupnicí a novou platovou stupnicí.

21. Podle Parlamentu z výše uvedených ustanovení vyplynulo, že úředníci neobdrží celou částku svých platů podle nové platové stupnice, pokud je jejich MF nižší než 1.

22. Parlament rovněž uvedl, že "soudce Společenství rovněž nedávno upozornil na obtíže při výkladu článku 7 přílohy XIII."Vzhledem k formálně nejednoznačným ustanovením, která znemožňují striktní a jednotný výklad", a také "vzhledem k anomáliím" spojeným s organizací přechodu mezi oběma platovými stupnicemi navrhl Parlament přístup ", jehož cílem je zkrátit dobu, po kterou by mechanismus zavedený článkem 7 přílohy XIII způsoboval problémy."

23. Podle názoru veřejného ochránce práv Parlament popisuje a odůvodňuje svou praxi takto. Automaticky poskytuje MF ve výši 1 všem úředníkům nejpozději dva roky po jejich prvním povýšení podle nového služebního řádu. Po prvním povýšení se nový MF, a tedy nový plat, vypočítá podle mechanismů uvedených v článku 7 přílohy XIII. Nicméně 24 měsíců po povýšení (pokud je třeba vypočítat finanční důsledky zvýšení platového stupně a nového MF) je úředníkovi namísto toho automaticky přiznán MF ve výši 1 a od té doby pobírá plný plat podle nové platové stupnice pro první stupeň své nové platové třídy. V tomto okamžiku se nový teoretický MF vypočítá zvýšením platu pobíraného do té doby o 4,2 %[4] a poté se stanoví poměr mezi takto získaným novým platem a příslušnou částkou pro první stupeň v příslušné platové třídě. Pokud je teoretický nový MF stále nižší než jedna, chybějící procentní podíl se přepočte na počet odsloužených let a úředník zůstává po takto vypočtené dodatečné období v prvním platovém stupni své nové platové třídy.

24. V důsledku toho je prvním povýšením mechanismus, který spouští přechod mezi starou a novou platovou stupnicí, a doba potřebná pro tento přechod se může u každé osoby lišit.

25. Podle názoru Parlamentu však přechodná opatření neměla být dlouhodobá. Rozhodla se proto sledovat "legitimní cíl"zkrácení přechodného období. I když tato správní praxe prohloubila rozdíly v platech v určitém časovém období, představuje první povýšení podle nového služebního řádu objektivní kritérium, jehož dosažení mohou všichni zaměstnanci v určitém okamžiku své kariéry doufat.

26. Podle nového služebního řádu může úředník, který dosáhne MF 1, pobírat vyšší plat než jeho kolegové ve vyšší platové třídě, ale s MF nižším než 1. Stejně tak, pokud někteří kolegové postupují v platovém stupni, mohou obdržet více než úředník, který byl ve stejném platovém stupni již dne 1. května 2004. Rovnováhy bude dosaženo po dokončení přechodu.

27. Z tohoto důvodu Parlament znovu zdůraznil legitimní cíl sledovaný jeho praxí, „který spočíval v co největším zkrácení celkového přechodného období.“Podle Parlamentu si normotvůrce přál být v souladu s obecnou zásadou, z níž vychází příloha XIII služebního řádu, a sice že přechodná ustanovení nemají být uplatňována po uplynutí přiměřené lhůty.

28. Parlament uvedl, že soudy Společenství zdůraznily obtíže při výkladu článku 7 přílohy XIII [5]. V rozsudku Lafili správně zdůraznil, že: „en tout état de cause, la thèse défendue par le requérant comporterait une dérogation illimite dans le temps à l'article 66 du statut, ce que l'article 7, paragraphe 7, de l'annexe XIII ne prévoit pas non plus expressément, et irait à l'encontre de l'économie même d'une disposition transitoire, ainsi qu'il ressort des points 85 à 87 du présent arrêt.“

29. Parlament se proto domníval, že jeho opatření zůstávají v souladu s duchem dotčených přechodných ustanovení a se záměrem normotvůrce Společenství. Kvůli "složitosti mechanismu"a "neprůhlednosti právního textu"však byl Parlament nucen rozhodnout o svém vlastním výkladu, aby se přechodné období zkrátilo."

30. Mechanismus podle čl. 7 odst. 7 přílohy XIII a praxe vyplývající z výkladu tohoto článku neměly žádný vliv na povýšení uskutečněná před 1. květnem 2004.

31. Parlament zdůraznil, že stěžovatelé byli povýšeni dne 1. ledna 2004 a neexistuje žádný právní základ, který by jim po jejich posledním povýšení v lednu 2004 umožňoval využít MF ve výši 1. Na jejich platy byl uplatněn MF podle čl. 7 odst. 2 přílohy XIII služebního řádu [6]. V důsledku toho bude jejich MF zvýšen na 1 nejvýše do dvou let po jejich prvním povýšení podle nového služebního řádu.

32. Na základě těchto úvah dospěl orgán oprávněný ke jmenování ve svých odpovědích ze dne 5. června 2008 na stížnosti stěžovatelů podle čl. 90 odst. 2 k závěru, že jejich správní situace je v souladu se zásadou rovného zacházení. Administrativní situace úředníka povýšeného před vstupem nového služebního řádu v platnost totiž nebyla srovnatelná se situací úředníka povýšeného podle nového služebního řádu. Napadená rozhodnutí tedy neporušují zásadu rovného zacházení.

33. Orgán oprávněný ke jmenování dále uvedl, že rozsudek ve věci Lafili (v bodě 85) jasně nastínil, že ustanovení služebního řádu týkající se nové struktury služebního postupu a základního měsíčního platu se vztahují na budoucí situace [7]. Kromě toho bylo v rozsudku uvedeno, že „povaha přechodného ustanovení spočívá v tom, že zahrnuje výjimky z některých pravidel, jejichž použití bylo nutně ovlivněno změnou systému“.

34. Parlament se dále zabýval žádostí veřejného ochránce práv o kopii formálního rozhodnutí předsednictva o MF. V návaznosti na připomínky Účetního dvora týkající se použitelnosti MF předsednictvo tuto praxi formálně schválilo prostřednictvím oficiální odpovědi formulované Parlamentem. Parlament ke svému stanovisku připojil tyto dokumenty:

i) Zápis ze schůze předsednictva konané dne 22. září 2009 [8]. Strana 13 tohoto zápisu obsahovala bod nazvaný „Výroční zpráva Účetního dvora – přijetí odpovědí Parlamentu na připomínky Účetního dvora předsednictvem – sdělení generálního tajemníka“; a

ii) Kopie výpisu z Úředního věstníku C-287 [9]. Příslušné připomínky Účetního dvora byly obsaženy v bodech 11.7–11.9 (zvláštní posouzení v souvislosti s prohlášením o věrohodnosti – MF vztahující se na platy) a odpovědi Parlamentu na tyto připomínky jsou obsaženy v bodech 11.7–11.11.

35. Stěžovatelé ve svých společných připomínkách souhrnně uvedli, že nejde o to, zda jsou ustanovení služebního řádu neslučitelná s rozhodnutím Parlamentu, ale spíše o opak, neboť služební řád musí mít vždy přednost před praxí jednotlivých orgánů.

36. Účelem MF bylo zajistit, aby všichni úředníci přijatí před 1. květnem 2004 byli postupně, řádným a nediskriminačním způsobem, převedeni ze staré platové stupnice do nové. Parlament záměrně a úmyslně zmařil tento účel jednostranným rozhodnutím sledovat "legitimní cíl"zkrácení přechodného období. Nikdy však nebyla povinna tak učinit.

37. „Potvrzení“, na které Parlament odkázal ve svém stanovisku, když hovořil o své reakci na připomínky Účetního dvora, by mohlo být přinejlepším popsáno jako implicitní a datované od 22. září 2008. Bylo to 21 měsíců poté, co byli zaměstnanci povýšení v roce 2005 informováni o rozhodnutí generálního ředitele zavést tuto praxi. Zdá se, že tento nedostatek autoritativního základu pro jeho rozhodnutí byl ještě umocněn nekonzultací s právní službou. To bylo v rozporu s článkem 3 rozhodnutí předsednictva ze dne 28. ledna 2004 [10], který stanoví, že „[v] případě správních řízení poskytne právní služba pomoc v souladu s podmínkami uvedenými v příloze“.

38. Stěžovatelé nakonec vzali na vědomí prohlášení Parlamentu, že "byl nucen rozhodnout o svém vlastním výkladu složitých a neprůhledných ustanovení článku 7, aby se zkrátilo přechodné období."Podle jejich názoru byl tento cíl stanoven pouze jím samotným. Parlament sám připustil, že ostatní orgány, jako je Účetní dvůr nebo Soudní dvůr, vykládají ustanovení článku 7 odlišně. Stěžovatelé nenalezli žádné důkazy o tom, že by soudy měly potíže s výkladem a uplatňováním, na které Parlament opakovaně odkazoval. Na podporu svých tvrzení předložili stěžovatelé "oznámení zaměstnancům"týkající se této záležitosti, která v roce 2007 vydaly Účetní dvůr [11] a Soudní dvůr [12]. V těchto oznámeních Účetní dvůr i Soudní dvůr informovaly své zaměstnance o svých politikách týkajících se postupu do vyššího platového stupně po povýšení v návaznosti na reformu služebního řádu.

39. Stěžovatelé své připomínky doplnili tím, že zaslali veřejnému ochránci práv kopii „usnesení Parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahujícího připomínky, které jsou nedílnou součástí jeho rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu EU na rozpočtový rok 2007 – oddíl VI – EECS“(dále jen „usnesení ze dne 23. dubna 2009“). V bodě 7 tohoto usnesení Parlament uvedl následující: „ustanovení služebního řádu týkající se koeficientu násobení by měla být vykládána a prováděna všemi orgány stejným způsobem, aby bylo zajištěno rovné zacházení s jejich zaměstnanci; očekává rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu o kasačním opravném prostředku podaném úředníkem Komise a očekává, že EHSV sladí svou praxi (v případě potřeby se zpětnou účinností) s tímto rozhodnutím.“

Posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu doporučení

40. Veřejný ochránce práv nejprve vyjadřuje zklamání nad tím, že Parlament není schopen předložit žádné formální správní rozhodnutí, které by stanovilo tak důležitou správní praxi, jako je ta, která je předmětem přezkumu. Jak stěžovatelé správně zdůraznili, odpověď Parlamentu na připomínky Účetního dvora nemůže představovat takové rozhodnutí se zpětným účinkem.

41. Zadruhé veřejný ochránce práv uvádí, že v bodě 11.11 svého vyjádření Účetní dvůr uvedl, že ustanovení služebního řádu týkající se MF by měla být vykládána a prováděna všemi orgány stejným způsobem. Tím by se zajistilo „legální a řádné uplatňování služebního řádu všemi orgány, což by umožnilo rovné zacházení s jejich zaměstnanci.“Parlament to výslovně zopakoval ve svém usnesení ze dne 23. dubna 2009.

42. S ohledem na výše uvedené je veřejná ochránkyně práv zmatena jednostranným rozhodnutím Parlamentu zdržet se sledování výše uvedeného cíle, přičemž si je vědoma toho, že jiné orgány mají odlišnou praxi. V tomto ohledu poznamenává, že Komise, Soudní dvůr a Účetní dvůr (a zřejmě všechny ostatní orgány) se rozhodly plně provést čl. 7 odst. 7 první větu přílohy XIII služebního řádu a vypočítat MF pro každého úředníka po jeho povýšení po 1. květnu 2004. Úředník v těchto orgánech proto zůstává v prvním stupni své nové platové třídy tak dlouho, dokud je jeho MF nižší než 1, nebo dokud není znovu povýšen.

43. Parlament měl za to, že použití vlastního výkladu a zpochybněné praxe je odůvodněné ze dvou důvodů. Zaprvé z důvodu „složité“a „neprůhledné“povahy ustanovení článku 7 přílohy XIII služebního řádu, která podle názoru Parlamentu umožňuje jeho vlastní výklad. Zadruhé proto, že přechodné období by mělo být zkráceno.

44. Veřejný ochránce práv však nepovažuje výše uvedené důvody za přesvědčivé.

45. Veřejný ochránce práv konstatuje, že v bodech 37, 83 a 89 rozsudku ve věci Lafili Soudní dvůr uvedl, že znění článku 7 je „nejednoznačné“,„klamavé“a „ambivalentní“. Dodal, že formulace použitá v čl. 7 odst. 6 a 7 skutečně umožňuje výklad, který "není zcela doslovný", ale musí být stále v souladu s cílem příslušných přechodných ustanovení [13].

46. Výklad článku 7 ze strany Parlamentu však nebyl pouze "doslovný", ale spíše znamenal změnu zákona [14]. Veřejný ochránce práv se domnívá, že správním orgánům Parlamentu nebylo povoleno vykládat článek tímto způsobem.

47. Zatímco rozsudek Lafili se týká výkladu poslední věty článku 7, která se vztahuje na situace, kdy by se MF mohl po povýšení stát vyšším než 1, napadená praxe Parlamentu odkazuje na situace, kdy by po povýšení byl MF stále nižší než 1. Na tyto situace se vztahuje první věta čl. 7 odst. 7 přílohy XIII, která je podle názoru veřejného ochránce práv jasná: „Je-li koeficient násobení po povýšení nižší než 1, zůstává úředník odchylně od článku 44 služebního řádu v prvním stupni své nové platové třídy po dobu, po kterou je koeficient násobení nižší než 1, nebo do doby, než je povýšen.“(kurzivou zvýraznil autor stanoviska)

48. V rozporu s výše uvedeným ustanovením se Parlament rozhodl uplatnit MF ve výši 1 na všechny dva roky po jejich prvním povýšení podle nového služebního řádu, i když stále měli MF nižší než 1. Veřejný ochránce práv v tomto ohledu poukazuje na to, že důvodem ustanovení čl. 7 odst. 7 první věty je spíše to, že přechod na nový systém kariérního postupu a platů by měl být odstupňován a uplatňován individuálně. Dosažený výsledek je přesně opačný.

49. Veřejná ochránkyně práv chápe, že konečným cílem Parlamentu bylo co nejvíce zkrátit přechodné období pro velký počet dotčených úředníků. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že Parlament nevysvětlil, proč muselo být přechodné období nutně zkráceno. Připomíná, že z přípravných prací na novém služebním řádu naopak jasně vyplývalo, že přechodné období se bude vztahovat individuálně na každého úředníka a že někteří z nich možná během své kariéry nedosáhnou ani MF ve výši 1.

50. I kdybychom však měli za to, že tento cíl spočívající ve zkrácení přechodného období má své opodstatnění, takový přístup nevylučuje, jak ukazují projednávané výtky, případné nespravedlivé zacházení se zaměstnanci patřícími do stejné funkční skupiny. V důsledku vlastního zvláštního výkladu čl. 7 odst. 7 přílohy XIII služebního řádu Parlamentem se totiž MF úředníků povýšených podle nového služebního řádu automaticky zvýšil na 1. Jejich platy byly tedy vyšší než platy úředníků, kteří byli povýšeni před 1. květnem 2004 a jejichž MF zůstal nižší než 1.

51. Parlament může mít pravdu v tom, že i) úředníci povýšení před 1. květnem 2004 a úředníci povýšení po tomto datu se nenacházejí ve stejné situaci; a ii) v důsledku toho argumenty stěžovatelů týkající se diskriminace v tomto ohledu nemohou obstát. Jak však ukazují projednávané stížnosti, praxe Parlamentu skutečně vytvořila situaci, kdy je s úředníky téže funkční skupiny, kteří byli přijati před vstupem nového služebního řádu v platnost, zacházeno finančně nespravedlivě v závislosti na datu jejich povýšení (viz bod 5 výše).

52. Veřejný ochránce práv by rovněž rád zdůraznil, že praxe Parlamentu poskytuje jeho úředníkům jasnou finanční výhodu oproti úředníkům všech ostatních orgánů. Úředníci Parlamentu dostávají plný plat podle nové platové stupnice dva roky po svém prvním povýšení podle nového služebního řádu. Úředníci z ostatních orgánů, kteří jsou ke stejnému datu povýšeni do stejné platové třídy, mohou mít i nadále nárok na MF, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 7 přílohy XIII služebního řádu. Právě tomuto rozdílnému zacházení s úředníky chtěl Evropský parlament jakožto politický orgán zabránit, když přijal své usnesení ze dne 23. dubna 2009 (viz citace uvedená výše v bodě 39).

53. Stručně řečeno, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že praxe Parlamentu:

a) uplatnění MF ve výši 1 na své úředníky, kteří dva roky po svém prvním povýšení stále mají MF nižší než 1, není v souladu s čl. 7 odst. 7 přílohy XIII služebního řádu;

b) vede k nespravedlivému finančnímu zacházení s úředníky v závislosti na datech jejich povýšení; a

c) poskytuje svým úředníkům jasnou finanční výhodu oproti úředníkům pracujícím pro jiné orgány EU.

V důsledku toho veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že tato praxe je v rozporu s články 4, 5 a 11 Evropského kodexu řádné správní praxe [15], a je tedy případem nesprávného úředního postupu.

54. Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že Parlament ve své odpovědi na připomínky Účetního dvora přislíbil, že jeho generální tajemník jmenuje administrativní pracovní skupinu pověřenou důkladným přezkoumáním tohoto tématu a případnými návrhy změn.

55. S ohledem na výše uvedené předkládá veřejný ochránce práv v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv níže odpovídající návrh doporučení.

B. Návrh doporučení

Na základě svých šetření stížností předkládá veřejný ochránce práv Parlamentu tento návrh doporučení:

Parlament by měl vysvětlit opatření, která hodlá přijmout, aby byl v souladu se služebním řádem, a uvést svou praxi do souladu s praxí ostatních orgánů.

Parlament by měl vysvětlit závěry a doporučení pracovní skupiny v této věci, k jejímuž jmenování se zavázal, jakož i následná opatření přijatá jeho orgánem oprávněným ke jmenování.

Parlament a stěžovatelé budou o tomto návrhu doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle Parlament do 31. srpna 2010 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí návrhu doporučení a v popisu toho, jak bylo nebo bude provedeno.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 11. května 2010.

---

[1] Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (94/262/ESUO, ES, Euratom), Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

[2] Úř. věst. L 124, 27.4.2004, s. 1.

[3] Věci 2986/2008/MF a 2987/2008/MF byly projednány společně.

[4] Rozdíl mezi stupněm 1 a stupněm 2 nové platové stupnice (viz čl. 8 odst. 2 přílohy XIII služebního řádu).

[5] Věc F-22/07 Lafili v. Komise, rozsudek ze dne 4. září 2008, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 91.

[6] Článek 7 odst. 2 přílohy XIII služebního řádu stanoví:

„Pro každého úředníka se k 1. květnu 2004 vypočítá koeficient násobení. Tento násobící koeficient se rovná poměru mezi základním měsíčním platem vypláceným úředníkovi před 1. květnem 2004 a použitelnou částkou stanovenou v čl. 2 odst. 2 této přílohy ….“

[7] Původní francouzské znění bodu 85 zní takto:

„Le Statut des Fonctionnaires est entré en vigueur le ler mai 2004 de telle sorte que, sous réserve des dispositions transitoires et de principes généraux tels que le principe de sécurité juridique, de non-rétroactivité ou de protection des droits des acquis, les dispositions nouvelles du statut qui régissent la nouvelle structure de carrière et le traitement mensuel de base s'appliquent aux situations à naitre.“

[8] PV BUR 22-09-2008 (k dispozici na intranetu Parlamentu).

[9] Úř. věst. 2008, C 287, s. 111–114.

[10] Odkaz PE 339.484/BUR (k dispozici na intranetu Parlamentu).

[11] Oznámení zaměstnanců Účetního dvora č. 01/07 nazvané "Postup do vyššího platového stupně po povýšení od reformy služebního řádu".

[12] Oznámení zaměstnanců Soudního dvora č. 04/07 nazvané "Postup do vyššího platového stupně po povýšení od reformy služebního řádu".

[13] Bod 83 rozsudku Lafili: „… le libellé de l’article 7, paragraphes 6 et 7, est suffisamment ambivalent pour justifier la recherche d’une interprétation non exclusivement littérale qui soit conforme à l’économie et à la finalité des dispositions transitoires en cause.“

[14] Veřejný ochránce práv však připomíná, že Soudní dvůr je nejvyšším orgánem pro výklad práva Unie.

[15] Viz Evropský kodex řádné správní praxe, konkrétně článek 4 (zákonnost), článek 5 (nediskriminace) a článek 11 (spravedlnost) tohoto kodexu.