(vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv(1))

Stížnost

Stěžovatel se zúčastnil otevřeného výběrového řízení COM/LA/3/02 vyhlášeného Evropskou komisí za účelem sestavení rezervního seznamu překladatelů francouzského jazyka.

Dopisem ze dne 16. ledna 2004 byla stěžovatelka informována, že nebude připuštěna k ústním zkouškám, protože nezískala minimální počet bodů požadovaný pro písemnou zkoušku c).

Stěžovatelka se písemně obrátila na ředitele nově zřízeného Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO), který převzal organizaci výběrového řízení, a požádala o kopii svého označeného zkušebního dokumentu. Dne 26. ledna 2004 zaslal úřad EPSO stěžovatelce neoznačenou kopii jejího zkušebního dokumentu spolu se závěrečným hodnotícím listem výběrové komise („fiched'évalution“).

Stěžovatel napsal veřejnému ochránci práv dne 11. února 2004. Dne 30. března 2004 požádal veřejný ochránce práv úřad EPSO, aby předložil stanovisko k následujícím tvrzením a tvrzením:

„Ve své stížnosti [stěžovatelka] tvrdí, že jí výběrová komise neposkytla informace, které by jí umožnily pochopit chyby, kterých se dopustila.

Stěžovatelka tvrdí, že by jí výběrová komise měla zaslat kopii jejího označeného zkušebního dokumentu a podrobný hodnotící list.“

Šetření

Stížnost byla zaslána úřadu EPSO k vyjádření stanoviska. Stanovisko, které veřejná ochránkyně práv obdržela, však vypracovala Evropská komise.

Stanovisko Komise

Komise nastínila skutkové okolnosti případu a uvedla, že stěžovatel podal stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu a potvrzující žádost o dokumenty podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Parlamentu, Rady a Komise. Obě řízení byla ukončena v době vydání stanoviska Komise. Komise proto připojila svá rozhodnutí o stížnosti podle čl. 90 odst. 2 a potvrzující žádosti, aby tato rozhodnutí mohla sloužit jako její věcná stanoviska k této stížnosti. Ty jsou shrnuty v následujícím textu.

Rozhodnutí o potvrzující žádosti

Potvrzující žádost stěžovatele o dokumenty podle nařízení č. 1049/2001 obsahovala žádost o přístup k označenému zkušebnímu dokumentu v testu c) a „grille d'évaluation détaillée“.

Ve svém rozhodnutí o potvrzující žádosti Komise vysvětlila, že opravy nebyly provedeny přímo na přezkumném dokumentu. Opravy se místo toho provádějí na samostatných hodnotících listech, které vyplňují jednotliví nezávislí hodnotitelé. Podle Komise se jedná o přípravné dokumenty, které slouží jako základ pro interní jednání výběrové komise. Zveřejnění těchto hodnotících listů by vytvořilo riziko vnějšího tlaku a zásahů do jednání výběrové komise. Přístup k samostatným hodnotícím listům proto musel být odepřen na základě výjimky obsažené v čl. 4 odst. 3 bodu ii) nařízení č. 1049/2001.

Komise rovněž odkázala na článek 6 přílohy III služebního řádu, který stanoví tajnost jednání výběrové komise. Komise uvedla, že ustanovení článku 6 ve skutečnosti představuje zvláštní použití výjimky obsažené v čl. 4 odst. 3 bodu ii) nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům. Komise rovněž uvedla, že judikatura soudů Společenství v několika případech potvrdila tajnost jednání výběrové komise. Odkázala na rozhodnutí Soudního dvora ve věci Innamorati.

Pokud jde o požadavek na „podrobné hodnocení grille d'évaluation“, stanovisko Komise objasnilo, že „podrobné hodnocení grille d'évaluation“ je seznamem podrobných hodnotících kritérií stanovených výběrovou komisí. Komise proto na toto tvrzení odpověděla jako na žádost o přístup ke kritériím hodnocení.

Komise informovala stěžovatele, že podle ustálené judikatury by zveřejnění hodnotících kritérií bylo v rozporu s tajností stanovenou v článku 6 přílohy III služebního řádu. Odkázala na rozhodnutí Soudního dvora ve věci Innamorati a uvedla, že poskytnutí přístupu by rovněž představovalo porušení čl. 4 odst. 3 bodu iii) nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům.

Pokud jde o otázku částečného přístupu (kterou je třeba posoudit podle čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům), Komise stěžovatele informovala, že výše uvedené výjimky se vztahují na všechny dokumenty, k nimž byl přístup odepřen. Částečný přístup tedy nebyl poskytnut.

Pokud jde o otázku, zda „převažující veřejný zájem na zpřístupnění“ měl stěžovateli umožnit přístup k dokumentům, které mu byly odepřeny, Komise uvedla, že 1) zájem stěžovatele na získání přístupu k dotčeným dokumentům byl spíše individuálním než veřejným zájmem a že 2) Komise v žádném případě nebyla schopna určit žádný veřejný zájem na zpřístupnění.

Rozhodnutí o stížnosti stěžovatele podle čl. 90 odst. 2

Stěžovatelka ve své stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu napadla rozhodnutí výběrové komise vyloučit ji z další účasti ve výběrovém řízení a odepřít jí přístup k hodnotícím kritériím. Komise obě části její stížnosti zamítla. Pokud jde o hodnotící kritéria, Komise odkázala na judikaturu, podle níž se na hodnotící kritéria vztahuje tajnost jednání výběrové komise (věcInnamorati).

Připomínky stěžovatele

Stanovisko Komise bylo předáno stěžovateli, od něhož veřejný ochránce práv neobdržel žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámky

1.1 Stížnost se týká odmítnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) poskytnout přístup k dokumentům a informacím. Stížnost byla proto zaslána úřadu EPSO k vyjádření. Stanovisko předložila Evropská komise, tj. orgán Společenství, který byl původně odpovědný za dotčené výběrové řízení. Veřejná ochránkyně práv považuje za vhodné pokračovat v šetření na základě stanoviska Komise a stěžovatel proti tomu nevznesl námitky. Nicméně s ohledem na skutečnost, že přístup stěžovatele odepřel v první řadě úřad EPSO, a na skutečnost, že úřad EPSO je nyní hlavním orgánem pro organizaci výběrových řízení, má veřejný ochránce práv za to, že úřad EPSO zůstává v projednávané věci relevantním adresátem zjištění a návrhu doporučení.

1.2 Dalším problémem byla prohlášení ve stanovisku Komise týkající se přístupu k samostatným hodnotícím listům, které vyplňovali jednotliví nezávislí hodnotitelé. Ze stížnosti není jasné - a veřejný ochránce práv neobdržel od stěžovatele žádné připomínky - že stěžovatel si přeje, aby veřejný ochránce práv tuto záležitost přezkoumal. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že by v tomto případě nebylo vhodné posuzovat otázku přístupu k samostatným hodnotícím listům vyplněným nezávislými hodnotiteli.

1.3 Stěžovatelka dále nepředložila žádná konkrétní tvrzení týkající se rozhodnutí Komise zamítnout její stížnost podle čl. 90 odst. 2 proti rozhodnutí o jejím vyloučení z výběrového řízení. Veřejná ochránkyně práv se proto nezabývala hodnocením rozhodnutí výběrové komise ze strany Komise. Pokud jde o žádost stěžovatelky o dokumenty v její stížnosti podle čl. 90 odst. 2, tato žádost byla, jak je uvedeno ve stanovisku Komise, podobná žádosti stěžovatelky podané podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům. Přezkum veřejného ochránce práv v tomto šetření se proto vztahuje na obě tyto žádosti.

1.4 Poslední otázka se týká terminologie. Při zahájení tohoto šetření veřejný ochránce práv ve svém dopise úřadu EPSO uvedl, že stěžovatelka tvrdí, že by jí měl být poskytnut „podrobný hodnotící list“. Cílem bylo přeložit žádost stěžovatele o „grille d'évaluation detaillée“. Ze stanoviska Komise vyplývá, že „grille d'évaluation“ obsahuje podrobná hodnotící kritéria stanovená výběrovou komisí. Komise proto na toto tvrzení odpověděla jako na žádost o přístup ke kritériím hodnocení. Veřejná ochránkyně práv případ odpovídajícím způsobem přezkoumala.

2 Údajné neposkytnutí informací stěžovateli

2.1 Po svém vyloučení z výběrového řízení COM/LA/3/02 si stěžovatelka vyžádala informace od úřadu EPSO. Úřad EPSO jí zaslal neoznačenou kopii jejího zkušebního dokumentu a závěrečného hodnotícího listu výběrové komise. Stěžovatel tyto informace nepovažoval za uspokojivé. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdila, že jí výběrová komise neposkytla informace, které by jí umožnily pochopit chyby, kterých se dopustila. Navrhla, aby jí výběrová komise zaslala kopii jejího označeného zkušebního dokumentu a „grille d'évaluation detaillée“.

2.2 Komise ve svém stanovisku informovala veřejného ochránce práv, že stěžovatel předložil podobná tvrzení v žádosti o přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Parlamentu, Rady a Komise a ve stížnosti podle čl. Příslušná řízení byla v době vydání stanoviska ukončena, a Komise proto přiložila kopie svých rozhodnutí.

2.3 Ve své odpovědi na potvrzující žádost stěžovatele Komise stěžovatele informovala, že jednotliví hodnotitelé předkládají své připomínky na samostatných hodnotících listech, a že tedy samotný zkušební dokument zůstal neoznačen.

2.4 Dne 18. října 1999 zaslal evropský veřejný ochránce práv Evropskému parlamentu zvláštní zprávu na základě šetření z vlastního podnětu týkajícího se utajení, které bylo součástí přijímacího řízení Komise(2). Zvláštní zpráva obsahovala formální doporučení, aby Komise v budoucích výběrových řízeních umožnila uchazečům na požádání přístup k jejich vlastním označeným zkušebním dokumentům. Dne 7. prosince 1999 zaslal předseda Evropské komise evropskému veřejnému ochránci práv dopis, v němž ho informoval, že:

"Komise vítá doporučení, která jste uvedli v této zprávě, a navrhne nezbytná právní a organizační opatření, aby měli uchazeči od 1. července 2000 na požádání přístup ke svým vlastním označeným zkušebním dokumentům."(3)

2.5 Jedním z aspektů opatření přijatých Komisí byla praxe poskytovat uchazečům, kteří o to požádají, kopii závěrečného hodnotícího listu výběrové komise.

2.6 Veřejná ochránkyně práv má za to, že závazek Komise, o němž se zde hovoří, byl přijat úřadem EPSO v rámci jeho vlastní praxe.

2.7 V projednávané věci EPSO poskytl stěžovatelce neoznačenou kopii písemného zkušebního dokumentu a kopii závěrečného hodnotícího listu výběrové komise. Veřejný ochránce práv si není vědom žádného pravidla, které by výběrové komisi ukládalo povinnost zapsat své připomínky týkající se hodnocení uchazeče do zkušebního dokumentu. Zdá se tedy, že výše uvedený závazek byl v tomto případě dodržen.

2.8 Pokud jde o odmítnutí poskytnout stěžovateli přístup k hodnotícím kritériím (viz předběžná poznámka v bodě 1.5 výše), Komise odkázala na čl. 4 odst. 3 bod ii) nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům, článek 6 přílohy III služebního řádu a rozhodnutí Soudu ve věci Innamorati.

2.9 Veřejný ochránce práv již přezkoumal otázku přístupu k hodnotícím kritériím ve svém návrhu doporučení ve stížnosti 2028/2003/(MF)PB, která byla předložena úřadu EPSO dne 7. října 2004 (dosud neschválena). V uvedené věci měly EPSO a Komise za to, že rozhodnutí ve věci Innamorati jim ukládá povinnost odepřít přístup k výběrovým kritériím podle čl. 4 odst. 3 bodu ii) nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(4). Ve svém návrhu doporučení vyjádřil veřejný ochránce práv tyto připomínky:

„Pokud jde o názor Komise, že musela odmítnout přístup s ohledem na případ Innamorati, veřejná ochránkyně práv považuje za užitečné citovat následující body rozsudku:

29 Kritéria hodnocení přijatá výběrovou komisí před zkouškami tvoří nedílnou součást srovnávacího hodnocení příslušných zásluh uchazečů. Jsou navrženy tak, aby ve vlastním zájmu kandidátů zaručovaly určitou konzistentnost hodnocení rady, zejména v případě velkého počtu kandidátů. Na tato kritéria se tedy vztahuje tajnost řízení stejným způsobem jako na posouzení výběrové komise.

30 Srovnávací hodnocení provedená výběrovou komisí se odrážejí v známkách, které přiděluje uchazečům. Ochranné známky jsou výrazem hodnotových úsudků učiněných ohledně každé z nich.

31 S ohledem na tajnost, která musí obklopovat jednání výběrové komise, představuje sdělení známek získaných v jednotlivých zkouškách dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise.

Z výše uvedeného vyplývá, že věc Innamorati se týkala pouze povinnosti odůvodnit individuální rozhodnutí přijatá konkrétně v rámci výběrových řízení na přijetí do zaměstnání. Rozhodnutí ve věci Innamorati se tedy netýká otázky přístupu k dokumentům. Podle názoru veřejného ochránce práv se proto nelze rozhodnutí ve věci Innamorati dovolávat jako právního precedentu, který by orgánům ukládal povinnost držet kritéria výběru v tajnosti podle nařízení č. 1049/2001.

Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že nedávná rozhodnutí Soudu prvního stupně zřejmě toto zjištění podporují. Ve věci Pyres (5) a ve věci Alexandratos a Panagiotou (6) Soud prvního stupně konstatoval, že i když sdělení známky získané uchazeči v různých zkouškách představuje dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise, neznamená to, že uchazeč, který o to požádá, nemůže být informován o kritériích výběru výběrové komise.

Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že umožnění přístupu ke kritériím výběru se zdá být v souladu s politikou a právními předpisy Evropské unie týkajícími se transparentnosti a přístupu veřejnosti k dokumentům, které se od rozhodnutí Účetního dvora ve věci Innamorati v roce 1996 výrazně rozvinuly.

V roce 1997 Amsterodamská smlouva pozměnila Smlouvu o Evropské unii a do článku 1 společných ustanovení této smlouvy vložila tuto zásadu:

Tato smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.

Amsterodamská smlouva rovněž vložila článek 255 do Smlouvy o založení Evropských společenství. Článek 255 Smlouvy stanoví:

„Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, s výhradou zásad a podmínek, které budou stanoveny ...“.

255 odst. 2 stanoví, že "Obecné zásady a omezení tohoto práva na přístup k dokumentům z důvodů veřejného nebo soukromého zájmu stanoví Rada postupem podle článku 251 do dvou let od vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost".

Na základě tohoto ustanovení přijaly Rada a Parlament dne 30. května 2001 nařízení č.1049/2001 o přístupu veřejnosti (7).

Preambule nařízení č. 1049/2001 potvrzuje, že "otevřenost [...] zaručuje, že správa bude mít větší legitimitu, účinnost a odpovědnost vůči občanům v demokratickém systému" (bod 2 odůvodnění, zdůraznění doplněno) a že "v zásadě by všechny dokumenty orgánů měly být přístupné veřejnosti" (bod 11 odůvodnění). 1 písm. b) výslovně stanoví, že cílem nařízení č. 1049/2001 je "stanovit pravidla zajišťující co nejjednodušší výkon tohoto práva".

S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že úřad EPSO a Komise se mylně domnívaly, že rozhodnutí ve věci Innamorati je zavazovalo odepřít přístup k výběrovým kritériím podle čl. 4 odst. 3 bodu ii) nařízení č. 1049/2001. Úřad EPSO a Komise tedy neuvedly dostatečné důvody pro odepření přístupu. Jedná se o nesprávný úřední postup, a veřejný ochránce práv proto předkládá níže uvedený návrh doporučení.

Veřejný ochránce práv by dále rád dodal, že výjimka obsažená v čl. 4 odst. 3 bodu ii) se zřejmě nevztahuje na druh dokumentu, o který se jedná v projednávané věci. Ustanovení čl. 4 odst. 3 bodu ii) se vztahuje na „dokumenty obsahující stanoviska“. Podle názoru veřejného ochránce práv nelze dokument obsahující kritéria pro výběr považovat za "dokument obsahující stanoviska"(8)."

2.10 Na základě výše uvedených zjištění učinil veřejný ochránce práv tento návrh doporučení:

„EPSO by měl přehodnotit své odmítnutí poskytnout stěžovateli přístup k výběrovým kritériím stanoveným výběrovou komisí a poskytnout přístup, pokud platné důvody nebrání jejich zpřístupnění podle kterékoli z výjimek uvedených v nařízení č. 1049/2001 o dokumentech Evropského parlamentu, Rady a Komise.“

2.11 Veřejný ochránce práv se domnívá, že zjištění obsažená v jeho návrhu doporučení úřadu EPSO ve výše uvedeném případě jsou stejně relevantní a použitelná i v tomto případě. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že důvody, proč stěžovateli nebyl poskytnut přístup ke kopii podrobného hodnotícího listu, byly nedostatečné. Jedná se o nesprávný úřední postup, a veřejný ochránce práv proto předkládá níže uvedený návrh doporučení.

3 Závěr

S ohledem na výše uvedené předkládá veřejný ochránce práv úřadu EPSO v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv tyto návrhy doporučení:

Úřad EPSO by měl znovu zvážit své odmítnutí poskytnout stěžovateli přístup k kopii podrobného hodnotícího listu a poskytnout přístup, pokud jeho zveřejnění nebrání platné důvody.

Úřad EPSO a stěžovatel budou o tomto návrhu doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv zašle úřad EPSO do 31. ledna 2005 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo sestávat z přijetí rozhodnutí veřejného ochránce práv a popisu opatření přijatých k provedení návrhu doporučení.

Štrasburk 28. října 2004

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

(2) Zvláštní zpráva evropského veřejného ochránce práv Evropskému parlamentu v návaznosti na šetření z vlastního podnětu týkající se utajení, které je součástí přijímacího řízení Komise: http://www.ombudsman.europa.eu/special/en/default.htm.

(3) Viz tisková zpráva evropského veřejného ochránce práv č. 16/99 ze dne 15. prosince 1999.

(4) Úřední věstník 2001, L 145, s. 43.

(5) Věc T-72/01, Pyres, rozsudek ze dne 25. června 2003, body 70–71.

(6) Věc T-233/02, Alexandratos a Panagiotou, rozsudek ze dne 17. září 2003, bod 31.

(7) Úřední věstník 2001, L 145, s. 43.

(8) Zdá se, že další jazykové verze nařízení 1049/2001 podporují zjištění veřejného ochránce práv, například „des avis“ (francouzština), „Stellungnahme“ (němčina), „yttranden“ (švédština), „meningstilkendegivelser“ (dánština), „opiniones“ (španělština), „riflessioni“ (italština).