(vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv (1))

Stížnost

Stěžovatel se zúčastnil výběrového řízení COM/C/2/02, jehož cílem bylo sestavit rezervní seznam německy mluvících písařů. Písemná zkouška a ústní zkouška, resp. zkouška f) a g), byly provedeny jeden po druhém ve stejný den. Stěžovatel získal v testu f) 8 bodů, a nedosáhl tak požadovaného minimálního počtu bodů, který činil 10 bodů. Stěžovatelka se proto dne 30. července 2003 písemně obrátila na Komisi s žádostí o vysvětlení týkající se její ochranné známky a přezkoumání testu. Požádala o vysvětlení výběrových kritérií a o kopii svého zkušebního dokumentu.

Dne 16. října 2003 zaslal Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) stěžovatelce kopii hodnotícího listu jejího testu a informoval ji, že její test byl posouzen z hlediska úplnosti, rozvržení, formátování a překlepů. Úřad EPSO však stěžovatele informoval, že nemůže zveřejnit zkušební dokument ani kritéria, která výběrová komise použila k označení testu. Úřad EPSO tvrdil, že podle oznámení o výběrovém řízení byla písařská zkouška součástí ústní zkoušky, a proto se na ni vztahovala povinnost zachovávat důvěrnost jednání výběrové komise, jak vyžaduje článek 6 přílohy III služebního řádu. Podle úřadu EPSO byla tato zásada potvrzena evropským veřejným ochráncem práv v jeho rozhodnutí 481/2001/IP. V neposlední řadě úřad EPSO informoval stěžovatele, že přibližně 75 % uchazečů dosáhlo v testu minimálního počtu bodů (f).

Stěžovatel nebyl s odpovědí úřadu EPSO spokojen, a proto podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv. V souhrnu tvrdila, že jí EPSO neposkytl přístup ke kopii jejího zkušebního dokumentu a neinformoval ji o kritériích použitých pro hodnocení testu. Tvrdila, že by jí měla být poskytnuta kopie jejího opraveného zkušebního dokumentu a měla by být informována o kritériích použitých k označení testu. Odkázala na návrh doporučení veřejného ochránce práv v dokumentu 2097/2002/GG (2) a uvedla, že si přeje přístup, aby mohla zlepšit své výsledky v budoucích výběrových řízeních.

Šetření

Stížnost byla zaslána úřadu EPSO k vyjádření. Stanovisko, které veřejná ochránkyně práv obdržela, však vypracovala Evropská komise.

Stanovisko Komise

Komise uvedla, že stěžovateli byl zaslán hodnotící list, který uváděl, že test stěžovatele byl považován za nedostatečný, pokud jde o rozvržení, formátování a psaní na stroji.

Pokud jde o žádost stěžovatelky o přístup ke kopii jejího označeného zkušebního dokumentu a hodnotících kritérií („critères de correction“), Komise uvedla, že tyto dokumenty tvoří nedílnou součást ústní zkoušky, a že se na ně proto vztahuje tajnost uvedená v článku 6 přílohy III služebního řádu. Kromě toho byl učiněn odkaz na rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv ve věci 481/2001/IP, v němž byla podle Komise tato povinnost mlčenlivosti potvrzena.

Komise vzala na vědomí odkaz stěžovatelky na návrh doporučení evropského veřejného ochránce práv v dokumentu 2097/2002/GG a poznamenala, že stěžovatelka obdržela hodnotící list k praktické prohlídce, jakož i připomínky výběrové komise. Podle Komise obsahoval hodnotící list všechna vysvětlení týkající se chyb, k nimž došlo, což stěžovateli umožnilo vyhnout se těmto chybám v budoucnu.

Komise uvedla, že je třeba uvést dva body:

i) Praktická zkouška se konala ve stejný den jako ústní zkouška, a proto jednání podléhala tajnosti výběrových komisí;

ii) Kromě toho byla oprava praktické zkoušky provedena přímo na původním zkušebním scénáři. Opravy a případné poznámky doplněné během oprav byly proto neoddělitelné od samotného zkušebního dokumentu.

Podle Komise z ustálené judikatury vyplývá, že povinnost uvést odůvodnění neznamená, že by žalobcům měly být předány kopie zkušebního dokumentu obsahující opravy provedené výběrovou komisí. Komise odkázala na rozhodnutí Soudního dvora ve věci Innamorati (3).

Pokud jde o návrh doporučení veřejného ochránce práv ve věci 2097/2002/GG, Komise uvedla, že stěžovatel nezmínil, že Komise se již zavázala k praxi přístupu ke zkušebním dokumentům vztahujícím se na výběrová řízení uspořádaná po 1. červenci 2000. Podle Komise tato praxe spočívala v oddělení jednotlivých hodnotících listů, na které každý jednotlivý hodnotitel umístí své známky, od závěrečného hodnotícího listu přijatého výběrovou komisí a v poskytnutí přístupu uchazečům (kteří o to požádají). Tato praxe byla podle Komise v tomto případě dodržena.

Připomínky stěžovatele

Stanovisko Komise bylo předáno stěžovateli, od něhož veřejný ochránce práv neobdržel žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámky

Stížnost se týká odmítnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) poskytnout přístup k dokumentům a informacím. Stížnost byla proto zaslána úřadu EPSO k vyjádření. Stanovisko předložila Evropská komise, tj. orgán Společenství, který byl původně odpovědný za dotčené výběrové řízení. Veřejná ochránkyně práv považuje za vhodné pokračovat v šetření na základě stanoviska Komise a stěžovatel proti tomu nevznesl námitky. Nicméně s ohledem na skutečnost, že přístup stěžovatele odepřel v první řadě úřad EPSO, a na skutečnost, že úřad EPSO je nyní hlavním orgánem pro organizaci výběrových řízení, má veřejný ochránce práv za to, že úřad EPSO zůstává v projednávané věci relevantním adresátem zjištění a návrhu doporučení.

2 Údajné neposkytnutí přístupu ke zkouškám

2.1 Stěžovatelka se zúčastnila výběrového řízení COM/2/02, které bylo uspořádáno za účelem sestavení rezervního seznamu písařů, v němž nezískala dostatečné známky k úspěšnému složení praktické zkoušky. Stěžovatelka požádala pořadatele soutěže, Evropskou komisi, aby jí poskytl hodnotící kritéria a kopii jejího zkušebního dokumentu. Obdržela odpověď od nově zřízeného Evropského úřadu pro výběr personálu (ESPSO), který jí poskytl kopii závěrečného hodnotícího listu výběrové komise, ale odepřel jí přístup ke kopii jejího zkušebního dokumentu a informacím o hodnotících kritériích.

2.2 Stěžovatelka tvrdila, že jí úřad EPSO neposkytl přístup k jejímu zkušebnímu dokumentu.

2.3 Komise uvedla, že stěžovatelce nemůže být předána kopie jejího zkušebního dokumentu obsahující písemné známky a připomínky hodnotitelů.

2.4 Komise odkázala na článek 6 přílohy III služebního řádu, který stanoví tajnou povahu práce výběrové komise, a na rozhodnutí Soudního dvora ve věci Innamorati (4). Komise dále uvedla, že vzhledem k tomu, že praktická písařská zkouška byla uspořádána ve stejný den jako ústní zkouška, byla první zkouška součástí ústní zkoušky, a stěžovatelka proto nemohla obdržet kopii svého zkušebního dokumentu. Komise na podporu svého návrhu odkázala na rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o stížnosti č. 481/2001.

2.5 Komise dále uvedla, že z její praxe týkající se přístupu k dokumentům o hospodářské soutěži vyplývá, že přístup je umožněn - jako v tomto případě - ke konečnému hodnotícímu listu.

2.6 Nejprve je třeba poznamenat, že rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 481/2001/IP připustilo, že přístup k zápisům z ústní zkoušky může být v tomto případě odepřen. Projednávaná věc se však netýká zápisu z ústní zkoušky, ale kopie písemného zkušebního dokumentu. Skutečnost, že praktická zkouška a ústní zkouška se konaly ve stejný den, neprokazuje, že byly neoddělitelné. Část B oznámení o výběrovém řízení popisuje praktickou zkoušku a ústní zkoušku jako dvě samostatné fáze hodnocení („f“ a „b“) se samostatným obsahem a metodami označování.

2.7 Pokud jde o závazek Komise poskytnout přístup k dokumentům o hospodářské soutěži, veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že tento závazek byl formulován takto: „Komise vítá vaše doporučení ... a navrhne nezbytná právní a organizační opatření, aby byl uchazečům od 1. července 2000 na požádání umožněn přístup k jejich vlastnímu označenému zkušebnímu dokumentu“ (dopis předsedy Komise Prodiho veřejnému ochránci práv ze dne 7. prosince 1999). Veřejná ochránkyně práv se následně zabývala případy, kdy žadatelé zřejmě obdrželi kopie svých vyšetřovacích dokumentů v rámci běžného uplatňování nových pravidel Komise (5).

2.8 V projednávaném případě Komise uvedla, že oprava praktické zkoušky byla provedena přímo na původním zkušebním dokumentu, a že opravy a případné poznámky doplněné během oprav jsou tedy neoddělitelné od samotného zkušebního dokumentu.

2.9 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že příslušné výběrové řízení bylo uspořádáno dva roky poté, co Komise začala žadatelům poskytovat přístup k jejich vyšetřovacím dokumentům. Odpovědnost za přijetí nezbytných opatření k zajištění toho, aby tento přístup mohl být poskytnut, nese Komise. To znamená povinnost přijmout nápravná opatření, pokud taková opatření přijata nebyla. V projednávané věci jí praktická okolnost, kterou Komise uvedla jako důvod pro neposkytnutí přístupu, neměla bránit v přijetí opatření k zajištění toho, aby její výše uvedený závazek mohl být dodržen.

2.10 Na základě výše uvedených zjištění se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise neodůvodnila, proč žadateli nebyla poskytnuta kopie jeho zkušebního dokumentu v souladu se závazkem Komise poskytnout žadatelům přístup k jejich označeným zkušebním dokumentům. Jedná se o nesprávný úřední postup, a veřejný ochránce práv proto předkládá níže uvedený návrh doporučení.

3 Údajné neinformování stěžovatele o hodnotících kritériích

3.1 Stěžovatelka tvrdila, že ji úřad EPSO neinformoval o kritériích použitých při hodnocení testu. Uvedla, že by měla být informována o kritériích použitých k označení testu, a odkázala na návrh doporučení veřejného ochránce práv v dokumentu 2097/2002/GG. Uvedla, že chce přístup, aby mohla zlepšit své výsledky v budoucích výběrových řízeních.

3.2 Komise uvedla, že hodnotící kritéria tvoří nedílnou součást ústní zkoušky, a proto se na ně vztahuje tajnost uvedená v článku 6 přílohy III služebního řádu. Komise rovněž upřesnila, že z ustálené judikatury vyplývá, že povinnost odůvodnit rozhodnutí o přijetí byla splněna sdělením počtu ochranných známek dotčené žalobkyni. Komise odkázala na rozhodnutí Soudního dvora ve věci Innamorati (1996)(6).

3.3 Veřejný ochránce práv již přezkoumal otázku přístupu k hodnotícím kritériím ve svém návrhu doporučení ve stížnosti 2028/2003/(MF)PB, která byla předložena úřadu EPSO dne 7. října 2004 (stále se projednává). V uvedené věci měly EPSO a Komise za to, že rozhodnutí ve věci Innamorati jim ukládá povinnost odepřít přístup k výběrovým kritériím podle čl. 4 odst. 3 bodu ii) nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (7). Ve svém návrhu doporučení vyjádřil veřejný ochránce práv tyto připomínky:

„Pokud jde o názor Komise, že musela odmítnout přístup s ohledem na případ Innamorati, veřejná ochránkyně práv považuje za užitečné citovat následující body rozsudku:

29 Kritéria hodnocení přijatá výběrovou komisí před zkouškami tvoří nedílnou součást srovnávacího hodnocení příslušných zásluh uchazečů. Jsou navrženy tak, aby ve vlastním zájmu kandidátů zaručovaly určitou konzistentnost hodnocení rady, zejména v případě velkého počtu kandidátů. Na tato kritéria se tedy vztahuje tajnost řízení stejným způsobem jako na posouzení výběrové komise.

30 Srovnávací hodnocení provedená výběrovou komisí se odrážejí v známkách, které přiděluje uchazečům. Ochranné známky jsou výrazem hodnotových úsudků učiněných ohledně každé z nich.

31 S ohledem na tajnost, která musí obklopovat jednání výběrové komise, představuje sdělení známek získaných v jednotlivých zkouškách dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise.

Z výše uvedeného vyplývá, že věc Innamorati se týkala pouze povinnosti odůvodnit individuální rozhodnutí přijatá konkrétně v rámci výběrových řízení na přijetí do zaměstnání. Rozhodnutí ve věci Innamorati se tedy netýká otázky přístupu k dokumentům. Podle názoru veřejného ochránce práv se proto nelze rozhodnutí ve věci Innamorati dovolávat jako právního precedentu, který by orgánům ukládal povinnost držet kritéria výběru v tajnosti podle nařízení č. 1049/2001.

Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že nedávná rozhodnutí Soudu prvního stupně zřejmě toto zjištění podporují. Ve věci Pyres(8) a ve věci Alexandratos a Panagiotou(9) Soud prvního stupně konstatoval, že i když sdělení známky získané uchazeči v různých zkouškách představuje dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise(9), neznamená to, že uchazeč, který o to požádá, nemůže být informován o kritériích výběru výběrové komise.

Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že umožnění přístupu ke kritériím výběru se zdá být v souladu s politikou a právními předpisy Evropské unie týkajícími se transparentnosti a přístupu veřejnosti k dokumentům, které se od rozhodnutí Účetního dvora ve věci Innamorati v roce 1996 výrazně rozvinuly.

V roce 1997 Amsterodamská smlouva pozměnila Smlouvu o Evropské unii a do článku 1 společných ustanovení této smlouvy vložila tuto zásadu:

Tato smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.

Amsterodamská smlouva rovněž vložila článek 255 do Smlouvy o založení Evropských společenství. Článek 255 Smlouvy stanoví:

„Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, s výhradou zásad a podmínek, které budou stanoveny ...“.

255 odst. 2 stanoví, že "Obecné zásady a omezení tohoto práva na přístup k dokumentům z důvodů veřejného nebo soukromého zájmu stanoví Rada postupem podle článku 251 do dvou let od vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost".

Na základě tohoto ustanovení přijaly Rada a Parlament dne 30. května 2001 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti (10).

Preambule nařízení č. 1049/2001 potvrzuje, že "otevřenost [...] zaručuje, že správa bude mít větší legitimitu, účinnost a odpovědnost vůči občanům v demokratickém systému" (bod 2 odůvodnění, zdůraznění doplněno) a že "v zásadě by všechny dokumenty orgánů měly být přístupné veřejnosti" (bod 11 odůvodnění). 1 písm. b) výslovně stanoví, že cílem nařízení č. 1049/2001 je "stanovit pravidla zajišťující co nejjednodušší výkon tohoto práva".

S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že úřad EPSO a Komise se mylně domnívaly, že rozhodnutí ve věci Innamorati je zavazovalo odepřít přístup k výběrovým kritériím podle čl. 4 odst. 3 bodu ii) nařízení č. 1049/2001. Úřad EPSO a Komise tedy neuvedly dostatečné důvody pro odepření přístupu. Jedná se o nesprávný úřední postup, a veřejný ochránce práv proto předkládá níže uvedený návrh doporučení.

Veřejný ochránce práv by dále rád dodal, že výjimka obsažená v čl. 4 odst. 3 bodu ii) se zřejmě nevztahuje na druh dokumentu, o který se jedná v projednávané věci. Ustanovení čl. 4 odst. 3 bodu ii) se vztahuje na „dokumenty obsahující stanoviska“. Podle názoru veřejného ochránce práv nelze dokument obsahující kritéria pro výběr považovat za „dokument obsahující stanoviska“(11).“

3.4 Na základě výše uvedených zjištění veřejná ochránkyně práv předložila tento návrh doporučení:

„EPSO by měl přehodnotit své odmítnutí poskytnout stěžovateli přístup k výběrovým kritériím stanoveným výběrovou komisí a poskytnout přístup, pokud platné důvody nebrání jejich zpřístupnění podle kterékoli z výjimek uvedených v nařízení č. 1049/2001 o dokumentech Evropského parlamentu, Rady a Komise.“

3.5 V tomto případě veřejný ochránce práv konstatuje, že nebyl učiněn výslovný odkaz na nařízení č. 1049/2001 o přístupu k dokumentům. Zdá se však také, že ani stěžovatel, ani Komise se tímto sporem nezabývali pouze s ohledem na povinnost uvést odůvodnění. Stěžovatel výslovně odkázal na návrh doporučení veřejného ochránce práv 2097/2002/GG, který částečně vycházel z vývoje Unie směrem k větší transparentnosti, zejména z povinnosti přijímat rozhodnutí co nejotevřeněji (bod 1.4 návrhu doporučení). Komise odkázala na svou novou praxi otevřenosti týkající se výběrových řízení, která podle všeho nebyla zavedena v rámci rozšířeného výkladu povinnosti uvést odůvodnění.

3.6 Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že zjištění obsažená v jeho návrhu doporučení úřadu EPSO ve výše uvedeném případě jsou stejně relevantní a použitelná i v tomto případě.

3.7 Na základě výše uvedených zjištění se veřejná ochránkyně práv domnívá, že důvody pro neinformování stěžovatele o hodnotících kritériích byly nedostatečné. Jedná se o nesprávný úřední postup, a veřejný ochránce práv proto předkládá níže uvedený návrh doporučení.

4 Závěr

S ohledem na výše uvedené předkládá veřejný ochránce práv úřadu EPSO v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv tyto návrhy doporučení:

1. Úřad EPSO by měl stěžovateli poskytnout kopii písemné zkoušky.

2. Úřad EPSO by měl dále přehodnotit své odmítnutí poskytnout stěžovateli přístup k hodnotícím kritériím a poskytnout jej, pokud jeho zveřejnění nebrání platné důvody.

Úřad EPSO a stěžovatel budou o tomto návrhu doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv zašle úřad EPSO do 31. ledna 2005 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo sestávat z přijetí rozhodnutí veřejného ochránce práv a popisu opatření přijatých k provedení návrhu doporučení.

Štrasburk 25. října 2004

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

(2) Návrh doporučení veřejné ochránkyně práv v této věci zněl, že „Rada Evropské unie by měla stěžovatelce umožnit přístup k jejímu vlastnímu označenému vyšetřovacímu dokumentu“.

(3) Rozsudek Soudního dvora ve věci Innamorati, C-254/95 P, Recueil 1996, s. I-3423.

(4) Rozsudek Soudního dvora ve věci Innamorati, C-254/95 P, Recueil 1996, s. I-3423.

(5) Rozhodnutí o stížnosti 324/2003/MF a návrh doporučení 2028/2003/(MF)PB.

(6) Rozsudek Soudního dvora ve věci Innamorati, C-254/95 P, Recueil 1996, s. I-3423.

(7) Úřední věstník 2001, L 145, s. 43.

(8) Věc T-72/01, Pyres, rozsudek ze dne 25. června 2003, body 70–71.

(9) Věc T-233/02, Alexandratos a Panagiotou, rozsudek ze dne 17. září 2003, bod 31.

(10) Úřední věstník 2001 L 145, s. 43.

(11) Zdá se, že jiná jazyková znění nařízení 1049/2001 podporují zjištění veřejného ochránce práv, například "des avis" (francouzština), "Stellungnahme" (němčina), "yttranden" (švédština), "meningstilkendegivelser" (dánština), "opiniones" (španělština), "riflessioni" (italština).