Štrasburk 8. září 2005

Vážený pane,

Dne 4. listopadu 2003 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se přístupu k dokumentům v souvislosti s Vaší účastí ve výběrovém řízení COM/C/2/02.

Dne 27. listopadu 2003 jsem předal stížnost řediteli Evropského úřadu pro výběr personálu. Stanovisko ke stížnosti předložila Evropská komise dne 8. března 2004. Předala jsem vám ji s pozvánkou k vyjádření, pokud si to přejete. Od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Dne 25. října 2004 jsem adresoval návrh doporučení úřadu EPSO a téhož dne jsem Vás informoval o svém návrhu doporučení. Dne 15. prosince 2004 jsem Vám zaslal překlad svého návrhu doporučení.

Dne 14. února 2005 EPSO a Komise předložily společné stanovisko k mému návrhu doporučení. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření do 31. března 2005. K tomuto datu od Vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel se zúčastnil výběrového řízení COM/C/2/02, které se konalo za účelem sestavení rezervního seznamu německy mluvících písařů. Písemná zkouška a ústní zkouška, resp. zkouška f) a g), byly provedeny jeden po druhém ve stejný den. Stěžovatel získal v testu f) 8 bodů, a nedosáhl tak požadovaného minimálního počtu bodů, který činil 10 bodů. Dne 30. července 2003 proto stěžovatel písemně požádal Komisi o vysvětlení týkající se jeho ochranné známky a o přezkoumání testu. Požádal o vysvětlení výběrových kritérií a o kopii svého zkušebního dokumentu.

Dne 16. října 2003 zaslal Evropský úřad pro výběr personálu (dále jen „EPSO“) stěžovateli kopii hodnotícího listu pro jeho zkoušku a informoval ho, že jeho zkouška byla posouzena z hlediska úplnosti, rozvržení, formátování a překlepů. Úřad EPSO však stěžovatele informoval, že nemůže zveřejnit zkušební dokument ani kritéria, která výběrová komise použila k označení testu. Úřad EPSO tvrdil, že podle oznámení o výběrovém řízení byla písařská zkouška součástí ústní zkoušky, a proto se na ni vztahovala povinnost zachovávat důvěrnost jednání výběrové komise, jak vyžaduje článek 6 přílohy III služebního řádu. Podle úřadu EPSO byla tato zásada potvrzena evropským veřejným ochráncem práv v jeho rozhodnutí 481/2001/IP. V neposlední řadě úřad EPSO informoval stěžovatele, že přibližně 75 % uchazečů dosáhlo v testu minimálního počtu bodů (f).

Stěžovatel nebyl s odpovědí úřadu EPSO spokojen, a proto podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv. V souhrnu tvrdil, že mu EPSO neposkytl přístup ke kopii jeho zkušebního dokumentu a neinformoval ho o kritériích použitých při hodnocení testu. Tvrdil, že by měl mít přístup ke kopii svého označeného zkušebního dokumentu a měl by být informován o kritériích použitých k označení testu. Odkázal na návrh doporučení veřejného ochránce práv ve stížnosti 2097/2002/GG (1) a uvedl, že chce přístup, aby mohl zlepšit své výsledky v budoucích výběrových řízeních.

Šetření

Stížnost byla zaslána úřadu EPSO k vyjádření. Stanovisko, které veřejná ochránkyně práv obdržela, však vypracovala Evropská komise.

Stanovisko Komise

Komise uvedla, že stěžovateli byl zaslán hodnotící list, který uváděl, že test stěžovatele byl považován za nedostatečný, pokud jde o rozvržení, formátování a psaní na stroji.

Pokud jde o žádost stěžovatele o přístup ke kopii jeho označeného zkušebního dokumentu a hodnotících kritérií („critères de correction“), Komise uvedla, že tyto dokumenty tvoří nedílnou součást ústní zkoušky, a že se na ně proto vztahuje tajnost uvedená v článku 6 přílohy III služebního řádu. Kromě toho byl učiněn odkaz na rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv ve věci 481/2001/IP, v němž byla podle Komise tato povinnost mlčenlivosti potvrzena.

Komise vzala na vědomí odkaz stěžovatele na návrh doporučení evropského veřejného ochránce práv ve stížnosti 2097/2002/GG a poznamenala, že stěžovatel obdržel hodnotící list pro svou praktickou zkoušku, jakož i připomínky výběrové komise. Podle Komise obsahoval hodnotící list všechna vysvětlení týkající se chyb, k nimž došlo, což stěžovateli umožnilo vyhnout se těmto chybám v budoucnu.

Komise uvedla, že je třeba uvést dva body:

i) Praktická zkouška se konala ve stejný den jako ústní zkouška, a proto jednání podléhala tajnosti výběrových komisí.

ii) Kromě toho byla oprava praktické zkoušky provedena přímo na původním zkušebním scénáři. Opravy a případné poznámky doplněné během oprav byly proto neoddělitelné od samotného zkušebního dokumentu.

Podle Komise z ustálené judikatury vyplývá, že povinnost uvést odůvodnění neznamená, že by žalobcům měly být předány kopie zkušebního dokumentu obsahující opravy provedené výběrovou komisí. Komise odkázala na rozhodnutí Soudního dvora ve věci Innamorati (2).

Pokud jde o návrh doporučení veřejného ochránce práv ve věci 2097/2002/GG, Komise uvedla, že stěžovatel nezmínil, že Komise se již zavázala k praxi poskytování přístupu ke zkušebním dokumentům vztahujícím se na výběrová řízení uspořádaná po 1. červenci 2000. Podle Komise tato praxe spočívala v oddělení jednotlivých hodnotících listů, na které každý jednotlivý hodnotitel umístí své známky, od závěrečného hodnotícího listu přijatého výběrovou komisí a v poskytnutí přístupu uchazečům (kteří o to požádají). Tato praxe byla podle Komise v tomto případě dodržena.

Připomínky stěžovatele

Stanovisko Komise bylo předáno stěžovateli, od něhož veřejný ochránce práv neobdržel žádné připomínky.

NÁVRH DOPORUČENÍ OMBUDSMANA

Návrh doporučení

Dne 25. října 2004 zaslal veřejný ochránce práv úřadu EPSO tyto návrhy doporučení:

• Úřad EPSO by měl stěžovateli poskytnout kopii své písemné zkoušky.
• Úřad EPSO by měl dále přehodnotit své odmítnutí poskytnout stěžovateli přístup k hodnotícím kritériím a poskytnout jej, pokud jeho zveřejnění nebrání platné důvody.

Návrhy doporučení vycházely z těchto úvah:

1 Údajné neposkytnutí přístupu ke zkušebnímu dokumentu

1.1 Stěžovatel tvrdil, že mu úřad EPSO neposkytl přístup k jeho zkušebnímu dokumentu.

1.2 Komise uvedla, že stěžovateli nemůže být předána kopie jeho zkušebního dokumentu obsahujícího písemné známky a připomínky hodnotitelů.

1.3 Komise odkázala na článek 6 přílohy III služebního řádu, který stanoví tajnou povahu práce výběrové komise, a na rozhodnutí Soudního dvora ve věci Innamorati (3). Komise dále uvedla, že vzhledem k tomu, že praktická písařská zkouška byla uspořádána ve stejný den jako ústní zkouška, byla první zkouška součástí ústní zkoušky, a stěžovatel proto nemohl obdržet kopii svého zkušebního dokumentu. Komise na podporu svého stanoviska odkázala na rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o stížnosti 481/2001/IP.

1.4 Komise dále uvedla, že z její praxe týkající se přístupu k dokumentům o hospodářské soutěži vyplývá, že je - jako v tomto případě - umožněn přístup k závěrečnému hodnotícímu listu.

1.5 Veřejný ochránce práv nejprve konstatoval, že v rozhodnutí o stížnosti 481/2001/IP bylo připuštěno, že přístup k zápisům z ústní zkoušky může být v tomto případě odepřen. Projednávaná věc se však netýkala zápisu z ústní zkoušky, ale kopie písemného zkušebního dokumentu. Skutečnost, že praktická zkouška a ústní zkouška se konaly ve stejný den, neznamená, že jsou neoddělitelné. V části B oznámení o výběrovém řízení byly praktická zkouška a ústní zkouška popsány jako dvě samostatné fáze hodnocení („f“ a „b“) s odlišným obsahem a metodami označování.

1.6 Pokud jde o závazek Komise poskytnout přístup k dokumentům o hospodářské soutěži, veřejná ochránkyně práv konstatovala, že tento závazek byl formulován takto: „Komise vítá vaše doporučení [...] a navrhne nezbytná právní a organizační opatření, aby měli uchazeči od 1. července 2000 na požádání přístup k vlastnímu označenému zkušebnímu dokumentu“(dopis předsedy Komise Prodiho veřejnému ochránci práv ze dne 7. prosince 1999). Veřejná ochránkyně práv se následně zabývala případy, kdy žadatelé zřejmě obdrželi kopie svých vyšetřovacích dokumentů v rámci běžného uplatňování nových pravidel Komise.

1.7 V projednávaném případě Komise uvedla, že oprava praktické zkoušky byla provedena přímo na původním zkušebním dokumentu, a že opravy a případné poznámky doplněné během oprav jsou tedy neoddělitelné od samotného zkušebního dokumentu.

1.8 Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že dotčené výběrové řízení bylo uspořádáno dva roky poté, co Komise začala žadatelům poskytovat přístup k jejich vyšetřovacím dokumentům. Odpovědnost za přijetí nezbytných opatření k zajištění toho, aby tento přístup mohl být poskytnut, nese Komise. Z toho vyplývala povinnost přijmout nápravná opatření, pokud taková opatření přijata nebyla. V projednávané věci jí praktické okolnosti, které Komise uvedla jako důvod pro neposkytnutí přístupu, neměly bránit v přijetí opatření, která by zajistila, že její výše uvedený závazek bude dodržen.

1.9 Na základě výše uvedených zjištění se veřejný ochránce práv domníval, že Komise neodůvodnila, proč žadateli nebyla poskytnuta kopie jeho zkušebního dokumentu v souladu se závazkem Komise poskytnout žadatelům přístup k jejich označeným zkušebním dokumentům. Jednalo se o nesprávný úřední postup, a veřejná ochránkyně práv proto předložila výše uvedený návrh doporučení.

2 Údajné neinformování stěžovatele o hodnotících kritériích

2.1 Stěžovatel tvrdil, že ho úřad EPSO neinformoval o kritériích použitých při hodnocení testu. Tvrdil, že by měl být informován o kritériích použitých k označení testu, a odkázal na návrh doporučení veřejného ochránce práv ve stížnosti 2097/2002/GG. Uvedl, že chce mít přístup, aby mohl zlepšit své výsledky v budoucích výběrových řízeních.

2.2 Komise uvedla, že hodnotící kritéria tvoří nedílnou součást ústní zkoušky, a proto se na ně vztahuje tajnost uvedená v článku 6 přílohy III služebního řádu. Komise rovněž upřesnila, že z ustálené judikatury vyplývá, že povinnost odůvodnit rozhodnutí o přijetí byla splněna sdělením počtu ochranných známek dotčené žalobkyni. Komise odkázala na rozhodnutí Soudního dvora ve věci Innamorati (1996)(4).

2.3 Veřejný ochránce práv již přezkoumal otázku přístupu k hodnotícím kritériím ve svém návrhu doporučení ve stížnosti 2028/2003/(MF)PB předložené úřadu EPSO dne 7. října 2004. V uvedené věci měly EPSO a Komise za to, že rozhodnutí ve věci Innamorati jim ukládá povinnost odepřít přístup k výběrovým kritériím podle čl. 4 odst. 3 bodu ii) nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (5). Ve svém návrhu doporučení vyjádřil veřejný ochránce práv tyto připomínky:

„Pokud jde o názor Komise, že musela odmítnout přístup s ohledem na případ Innamorati, veřejná ochránkyně práv považuje za užitečné citovat následující body rozsudku:

29 Kritéria hodnocení přijatá výběrovou komisí před zkouškami tvoří nedílnou součást srovnávacího hodnocení příslušných zásluh uchazečů. Jsou navrženy tak, aby ve vlastním zájmu kandidátů zaručovaly určitou konzistentnost hodnocení rady, zejména v případě velkého počtu kandidátů. Na tato kritéria se tedy vztahuje tajnost řízení stejným způsobem jako na posouzení výběrové komise.

30 Srovnávací hodnocení provedená výběrovou komisí se odrážejí v známkách, které přiděluje uchazečům. Ochranné známky jsou výrazem hodnotových úsudků učiněných ohledně každé z nich.

31 S ohledem na tajnost, která musí obklopovat jednání výběrové komise, představuje sdělení známek získaných v jednotlivých zkouškách dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise.

Z výše uvedeného vyplývá, že věc Innamorati se týkala pouze povinnosti odůvodnit individuální rozhodnutí přijatá konkrétně v rámci výběrových řízení na přijetí do zaměstnání. Rozhodnutí ve věci Innamorati se tedy netýká otázky přístupu k dokumentům. Podle názoru veřejného ochránce práv se proto nelze rozhodnutí ve věci Innamorati dovolávat jako právního precedentu, který by orgánům ukládal povinnost držet kritéria výběru v tajnosti podle nařízení č. 1049/2001.

Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že nedávná rozhodnutí Soudu prvního stupně zřejmě toto zjištění podporují. Ve věci Pyres(6) a ve věci Alexandratos a Panagiotou(7) Soud prvního stupně konstatoval, že i když sdělení známky získané uchazeči v různých zkouškách představuje dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise, neznamená to, že uchazeč, který o to požádá, nemůže být informován o kritériích výběru výběrové komise.

Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že umožnění přístupu ke kritériím výběru se zdá být v souladu s politikou a právními předpisy Evropské unie týkajícími se transparentnosti a přístupu veřejnosti k dokumentům, které se od rozhodnutí Účetního dvora ve věci Innamorati v roce 1996 výrazně změnily.

V roce 1997 Amsterodamská smlouva pozměnila Smlouvu o Evropské unii a do článku 1 společných ustanovení této smlouvy vložila tuto zásadu:

Tato smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.

Amsterodamská smlouva rovněž vložila článek 255 do Smlouvy o založení Evropských společenství. Článek 255 Smlouvy stanoví:

„Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, s výhradou zásad a podmínek, které budou stanoveny [...].“

Článek 255 odst. 2 stanoví, že „obecné zásady a omezení z důvodu veřejného nebo soukromého zájmu, jimiž se řídí toto právo na přístup k dokumentům, stanoví Rada postupem podle článku 251 do dvou let od vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost“.

Na základě tohoto ustanovení přijaly Rada a Parlament dne 30. května 2001 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti (8).

Preambule nařízení č. 1049/2001 potvrzuje, že "otevřenost [...] zaručuje, že správa má větší legitimitu, je účinnější a odpovědnější vůči občanům v demokratickém systému" (bod 2 odůvodnění, zdůraznění doplněno) a že "v zásadě by všechny dokumenty orgánů měly být přístupné veřejnosti" (bod 11 odůvodnění). 1 písm. b) výslovně stanoví, že cílem nařízení č. 1049/2001 je "stanovit pravidla zajišťující co nejjednodušší výkon tohoto práva".

S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že úřad EPSO a Komise se mylně domnívaly, že rozhodnutí ve věci Innamorati je zavazovalo odepřít přístup k výběrovým kritériím podle čl. 4 odst. 3 bodu ii) nařízení č. 1049/2001. Úřad EPSO a Komise tedy neuvedly dostatečné důvody pro odepření přístupu. Jedná se o nesprávný úřední postup, a veřejný ochránce práv proto předkládá níže uvedený návrh doporučení.

Veřejný ochránce práv by dále rád dodal, že výjimka obsažená v čl. 4 odst. 3 bodu ii) se zřejmě nevztahuje na druh dokumentu, o který se jedná v projednávané věci. Ustanovení čl. 4 odst. 3 bodu ii) se vztahuje na „dokumenty obsahující stanoviska“. Podle názoru veřejného ochránce práv nelze dokument obsahující kritéria výběru považovat za „dokument obsahující stanoviska“.“

2.4 Veřejná ochránkyně práv měla za to, že tyto úvahy jsou stejně relevantní a použitelné i v tomto případě. Na tomto základě se veřejná ochránkyně práv domnívala, že důvody pro neinformování stěžovatele o hodnotících kritériích jsou nedostatečné. Jednalo se o nesprávný úřední postup, a veřejná ochránkyně práv proto předložila výše uvedený návrh doporučení.

Podrobné stanovisko úřadu EPSO

Ve svém stanovisku k návrhu doporučení veřejného ochránce práv předloženému společně s Evropskou komisí úřad EPSO mimo jiné uvedl, že výběrová kritéria stanovená výběrovou komisí nelze oddělit od různých pokynů, doporučení a stanovisek, které jsou poskytovány jednotlivým hodnotitelům. Zdálo se, že má za to, že všechny tyto dokumenty jsou součástí přípravných prací výběrové komise, a proto se na ně vztahuje tajnost jednání výběrové komise. Úřad EPSO rovněž uvedl, že všechny dokumenty jsou propojeny, a že částečný přístup tedy nelze poskytnout.

Aby však stěžovatel lépe porozuměl známkám, které mu byly uděleny, přiložil úřad EPSO kopii zkušebního dokumentu stěžovatele obsahujícího ručně psané poznámky hodnotitelů. V samostatném sdělení úřad EPSO dále uvedl podrobné poznámky k těmto opravám a vysvětlil požadavky v testu. Poukázala rovněž na to, že posouzení chyb uvedených ve zkušebním dokumentu bylo obsaženo v hodnotícím listu, jehož kopie již byla zaslána stěžovateli. Úřad EPSO zdůraznil, že vydání zkušebního dokumentu je v tomto případě výjimečné a nevytváří precedens pro budoucí případy.

Úřad EPSO dále uvedl, že začal zkoumat možnost poskytnout uchazečům v budoucích výběrových řízeních podrobnější hodnotící list, aby lépe porozuměli svým známkám. K tomuto podrobnému hodnotícímu listu bude přiložena kopie zkušebního dokumentu.

Připomínky stěžovatele

Podrobné stanovisko úřadu EPSO bylo stěžovateli předáno s výzvou k vyjádření. Od stěžovatele nebyly obdrženy žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1 Údajné neposkytnutí přístupu ke zkouškám

1.1 Stěžovatel se zúčastnil výběrového řízení COM/C/2/02, jehož cílem bylo sestavit rezervní seznam německy mluvících písařů. Stěžovatel získal 8 bodů v testu f), testu psaní na stroji, a tím nedosáhl požadovaného minimálního počtu bodů, který činil 10 bodů. Dne 30. července 2003 se proto stěžovatel písemně obrátil na Komisi s žádostí o vysvětlení týkající se jeho ochranné známky, přezkoumání testu a kopie jeho zkušebního dokumentu. Dne 16. října 2003 zaslal Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) stěžovateli kopii hodnotícího listu pro jeho zkoušku a informoval ho, že jeho zkouška byla posouzena z hlediska úplnosti, rozvržení, formátování a překlepů. Úřad EPSO však stěžovatele informoval, že zkušební dokument nemůže zveřejnit, neboť se na něj vztahuje povinnost zachovávat důvěrnost jednání výběrové komise, jak vyžaduje článek 6 přílohy III služebního řádu. Stěžovatel nebyl s odpovědí úřadu EPSO spokojen, a proto podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

1.2 Stížnost byla zaslána úřadu EPSO k vyjádření. Stanovisko, které veřejný ochránce práv obdržel, však napsala Evropská komise . Komise ve svém stanovisku uvedla, že stěžovateli nemůže být poskytnuta kopie jeho zkušebního dokumentu, protože obsahuje písemné známky a připomínky hodnotitelů.

1.3 Dne 25. října 2004 zaslal veřejný ochránce práv EPSO návrh doporučení, v němž navrhl, aby EPSO poskytl stěžovateli kopii jeho písemného zkušebního dokumentu.

1.4 Úřad EPSO a Komise ve svém podrobném stanovisku k návrhu doporučení přiložily kopii písemného zkušebního dokumentu stěžovatele, který má být stěžovateli zaslán. Zdůraznily, že vydání zkušebního dokumentu je v tomto případě výjimečné a že nevytváří precedens pro budoucí případy.

1.5 S ohledem na výše uvedené dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že úřad EPSO přijal návrh doporučení veřejné ochránkyně práv a že opatření přijatá úřadem EPSO k jeho provedení jsou uspokojivá.

2 Údajné neinformování stěžovatele o hodnotících kritériích

2.1 Stěžovatel tvrdil, že ho úřad EPSO neinformoval o kritériích použitých při hodnocení testu. Tvrdil, že by měl být informován o kritériích použitých k označení testu, a odkázal na návrh doporučení veřejného ochránce práv v dokumentu 2097/2002/GG. Uvedl, že chce mít přístup, aby mohl zlepšit své výsledky v budoucích výběrových řízeních.

2.2 Komise uvedla, že hodnotící kritéria jsou tajná podle článku 6 přílohy III služebního řádu. Komise rovněž upřesnila, že podle ustálené judikatury byla povinnost odůvodnit rozhodnutí o přijetí do zaměstnání splněna sdělením ochranných známek dotčené žalobkyni. Komise odkázala na rozhodnutí Soudního dvora ve věci Innamorati (1996)(9).

2.3 Dne 25. října 2004 předložil veřejný ochránce práv návrh doporučení, v němž doporučil, aby úřad EPSO přehodnotil své odmítnutí poskytnout stěžovateli přístup k hodnotícím kritériím.

2.4 Dne 14. února 2005 předložil EPSO společně s Komisí své podrobné stanovisko k návrhu doporučení veřejného ochránce práv. Úřad EPSO uvedl, že kritéria výběru stanovená výběrovou komisí nelze oddělit od různých pokynů, doporučení a stanovisek, které jsou poskytovány jednotlivým hodnotitelům. Zdálo se, že má za to, že všechny tyto dokumenty jsou součástí přípravných prací výběrové komise, a proto se na ně vztahuje tajnost jednání výběrové komise. Úřad EPSO rovněž uvedl, že všechny dokumenty jsou propojeny, a že částečný přístup tedy nelze poskytnout. Aby však stěžovatel lépe porozuměl známkám, které mu byly uděleny, přiložil úřad EPSO kopii zkušebního dokumentu stěžovatele obsahujícího ručně psané poznámky hodnotitelů. V samostatném sdělení úřad EPSO dále uvedl podrobné poznámky k těmto opravám a vysvětlil požadavky v testu. Poukázala rovněž na to, že posouzení chyb uvedených ve zkušebním dokumentu bylo obsaženo v hodnotícím listu, jehož kopie již byla zaslána stěžovateli.

2.5 Veřejný ochránce práv neobdržel od stěžovatele žádné připomínky.

2.6 Veřejný ochránce práv pečlivě přezkoumal podrobné stanovisko úřadu EPSO a bere na vědomí následující skutečnosti:

2.7 Pokud jde o žádost stěžovatele o přístup k výběrovým kritériím použitým výběrovou komisí, ze stanoviska úřadu EPSO vyplývá, že neměl pocit, že by mohl přístup k těmto kritériím poskytnout. Veřejná ochránkyně práv však rovněž konstatuje, že úřad EPSO ve svém podrobném stanovisku k návrhu doporučení přiložil kopii zkušebního dokumentu stěžovatele obsahujícího ručně psané poznámky hodnotitelů. Úřad EPSO uvedl, že tento dokument přiložil právě proto, aby stěžovateli umožnil lépe porozumět známkám, které mu byly uděleny. V samostatném sdělení úřad EPSO dále uvedl podrobné poznámky k těmto opravám a poukázal na to, že posouzení chyb uvedených ve zkušebním dokumentu bylo obsaženo v hodnotícím listu, jehož kopie již byla zaslána stěžovateli.

2.8 Veřejný ochránce práv neobdržel od stěžovatele žádné připomínky k podrobnému stanovisku úřadu EPSO. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že stěžovatel ve své stížnosti výslovně uvedl, že chce přístup, aby mohl zlepšit své výsledky v budoucích výběrových řízeních. Jak bylo uvedeno výše, úřad EPSO v projednávané věci podnikl kroky s cílem poskytnout stěžovateli podrobnější informace, které mu umožní lépe pochopit, proč neprošel příslušnou zkouškou. Zdá se, že tím úřad EPSO poskytl stěžovateli informace, které jsou podstatně podrobnější než informace, které úřad EPSO již dříve považoval za schopné poskytnout uchazečům. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že podrobné informace poskytnuté úřadem EPSO by měly obvykle uchazeči pomoci lépe porozumět známkám, které mu byly uděleny. Úřad EPSO proto učinil důležitý krok k tomu, aby stěžovateli poskytl užitečné informace o označení jeho zkušebního dokumentu. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že neexistují důvody pro pokračování v šetření této části případu.

2.9 Veřejný ochránce práv však konstatuje, že podrobné stanovisko úřadu EPSO vyvolává důležité faktické a právní otázky obecnější povahy. Veřejná ochránkyně práv se proto rozhodla zahájit šetření z vlastního podnětu týkající se udělení přístupu uchazečům ke kritériím výběru stanoveným výběrovými komisemi. Informace o výsledku šetření veřejného ochránce práv z vlastního podnětu budou zveřejněny na jeho domovské stránce (http://www.ombudsman.europa.eu).

3 Závěr

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že by mu měl být umožněn přístup k jeho vyšetřovacímu dokumentu, veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že úřad EPSO návrh doporučení veřejného ochránce práv přijal a že opatření přijatá úřadem EPSO jsou uspokojivá. Veřejný ochránce práv proto uzavírá šetření této části případu.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že by mu měl být umožněn přístup k výběrovým kritériím, veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že neexistují důvody pokračovat v šetření této stížnosti. Veřejná ochránkyně práv se však rozhodla zahájit šetření z vlastního podnětu týkající se udělení přístupu uchazečům ke kritériím výběru stanoveným výběrovými komisemi.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován ředitel úřadu EPSO.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Návrh doporučení veřejné ochránkyně práv v této věci zněl, že „Rada Evropské unie by měla stěžovatelce umožnit přístup k jejímu vlastnímu označenému vyšetřovacímu dokumentu“.

(2) Rozsudek Soudního dvora ve věci Innamorati v. Parlament, C-254/95 P, Recueil 1996, s. I-3423.

(3) Rozsudek Soudního dvora ve věci Innamorati v. Parlament, C-254/95 P, Recueil 1996, s. I-3423.

(4) Rozsudek Soudního dvora ve věci Innamorati v. Parlament, C-254/95 P, Recueil 1996, s. I-3423.

(5) Úřední věstník 2001, L 145, s. 43.

(6) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Pyres v. Komise, T-72/01, Recueil FP 2003, s. IA-169, body 70 až 71.

(7) Věc T-233/02, Alexandratos a Panagiotou v. Rada, rozsudek ze dne 17. září 2003, bod 31.

(8) Úřední věstník 2001, L 145, s. 43.

(9) Rozsudek Soudního dvora ve věci Innamorati v. Parlament, C-254/95 P, Recueil 1996, s. I-3423.