Zvolený jazyk:
- CS Čeština
Tato stránka byla přeložena pomocí strojového překladu.
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Návrh doporučení Evropské komisi ve stížnosti 489/98/OV
Doporučení
Případ 489/98/OV - Otevřeno dne Pondělí | 18 května 1998 - Doporučení týkající se Čtvrtek | 04 listopadu 1999 - Rozhodnutí ze dne Středa | 12 dubna 2000
(Vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv.(7))
Vážený pane P.,
dne 1. dubna 1998 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se toho, že Vás Evropská komise po skončení Vašeho neplaceného volna z osobních důvodů neobnovila a neodmítla Vám vyplatit náhradu za ztrátu platu a snížený důchod.
Dne 18. května 1998 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 27. července 1998 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Dne 14. září 1998 jsem obdržel Vaše připomínky ke stanovisku Komise. Dne 31. března 1999 jsem obdržel dopis od poslance Evropského parlamentu Brendana Donnellyho, který Vaším jménem napsal, aby se dotázal na výsledek Vaší stížnosti. Dne 12. dubna 1999 jsem mu zaslal odpověď, ve které jsem ho informoval, že Vaše stížnost je stále předmětem vyšetřování. Informoval jsem vás o tom ve stejný den.
Dne 22. dubna 1999 jste zaslal podrobnější informace týkající se Vaší stížnosti. Dne 23. dubna 1999 jsem požádal Komisi o další připomínky k některým aspektům Vaší stížnosti. Komise zaslala své druhé stanovisko dne 1. července 1999 a já jsem Vám jej předala dne 20. července 1999 s výzvou k předložení nových připomínek. Dne 11. srpna 1999 jste zaslal své připomínky k druhému stanovisku Komise.
Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny. Omlouvám se za zpoždění při rozhodování o Vaší stížnosti.
Podle stěžovatele byly relevantní tyto skutečnosti:
Stěžovatel, úředník Evropské komise v platové třídě A4, čerpal neplacené volno z osobních důvodů po dobu jednoho roku od 1. října 1995 do 30. září 1996. Stěžoval si, že ho Komise po tomto období neobnovila. Konkrétněji, dva měsíce po skončení jeho neplaceného volna Komise stále nenabídla opětovné přijetí do zaměstnání, ani neexistovala žádná vyhlídka na opětovné přijetí do zaměstnání v budoucnu.
Stěžovatel se proto dne 25. listopadu 1996 písemně obrátil na generálního ředitele GŘ IX a informoval jej, že z důvodu zajištění zdroje pravidelného příjmu a vzhledem k tomu, že neměl jinou možnost než odejít do předčasného důchodu, odstoupil ze služby s účinností od 1. října 1996.
Dne 10. června 1997 podal stěžovatel na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu žádost o finanční náhradu za ztrátu platu od uplynutí jeho dovolené do data jeho dopisu o odstoupení, jakož i za snížený důchod. Dne 5. srpna 1997 GŘ IX odpovědělo, že stěžovatel podal jednoznačnou žádost o odstoupení podle článku 48 služebního řádu, a že proto nemůže jeho žádost o odškodnění zohlednit.
Dne 17. září 1997 podal stěžovatel k orgánu oprávněnému ke jmenování odvolání proti tomuto odmítnutí na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, přičemž zopakoval svůj požadavek na finanční náhradu. Orgán oprávněný ke jmenování zamítl žádost stěžovatele dopisem ze dne 16. února 1998. Měl za to, že se Komise nedopustila správních nesrovnalostí a není odpovědná za jeho odstoupení, a že tedy nemusí vyplatit náhradu škody. Stěžovatel proto podal tuto stížnost veřejnému ochránci práv, v níž tvrdil, že jej Komise po skončení jeho neplaceného volna z osobních důvodů neobnovila a odmítla vyplatit náhradu za a) ztrátu platu z důvodu jeho neobnovení a za b) finanční ztrátu z důvodu jeho odstoupení.
Stanovisko Komise Ve
svém stanovisku Komise odkázala na odpověď orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 16. února 1998. Orgán oprávněný ke jmenování připomněl stěžovateli ustanovení čl. 40 odst. 4 písm. d) služebního řádu, které ukládá orgánu povinnost vrátit úředníka po uplynutí neplaceného pracovního volna z osobních důvodů na první pracovní místo odpovídající jeho platové třídě, které spadá do jeho kategorie nebo služby, pokud splňuje podmínky pro toto pracovní místo. Postup pro určení, zda úředník splňuje tyto požadavky, musí skutečně proběhnout a musí být proveden tak, aby dotyčný orgán mohl prokázat, že ustanovení bylo dodrženo. Neprovedení takových kontrol by představovalo protiprávní jednání nebo opomenutí, které by vedlo k odpovědnosti Komise vůči žalobkyni.
Komise dále uvedla, že přezkum opatření přijatých stěžovatelem na jedné straně a Komisí na straně druhé neprokázal žádné nesrovnalosti v řízení o opětovném přijetí na pracovní místo. Orgán oprávněný ke jmenování měl za to, že skutečnost, že stěžovatel nebyl na konci listopadu 1996 znovu přijat, je přiměřená vzhledem k tomu, že jeho dovolená z osobních důvodů uplynula dva měsíce před 30. zářím 1996. Z těchto důvodů byla žádost stěžovatele o odškodnění zamítnuta, pokud jde o dobu od skončení jeho pracovního volna z osobních důvodů do data jeho odstoupení.
Orgán oprávněný ke jmenování poukázal na to, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 1. července 1976 (1) rozhodl, že v případě žádosti o náhradu škody za nenavrácení do zaměstnání po skončení pracovního volna z osobních důvodů nemůže žalobce v případě neposkytnutí služby požadovat zaplacení nedoplatku na mzdě. Má však nárok na náhradu skutečné škody, kterou utrpěl v důsledku ztráty tohoto platu v důsledku protiprávního jednání administrativy.
Pokud jde o žádost o finanční kompenzaci ode dne, kdy odešel do důchodu, stěžovatel tvrdil, že byl nucen odstoupit vzhledem k tomu, že mu správa během dvou měsíců následujících po uplynutí jeho dovolené nezanechala žádný příjem. Komise připomněla ustálenou judikaturu, podle níž je orgán Společenství odpovědný, pokud je tvrzené jednání protiprávní, škoda skutečně vznikla a existuje příčinná souvislost mezi uvedeným jednáním a škodou.
V projednávané věci orgán oprávněný ke jmenování ověřil, že Komise skutečně podnikla kroky a učinila tak řádným způsobem a že dvouměsíční lhůta mezi uplynutím dovolené a jeho dopisem o odstoupení byla přiměřenou lhůtou, i když stěžovatel nebyl znovu přijat. Stěžovatel rovněž odstoupil z funkce v důsledku toho, že v souladu s článkem 48 služebního řádu písemně jednoznačně vyjádřil svůj úmysl definitivně opustit služební poměr v orgánu. Vzhledem k tomu, že odstoupení bylo dobrovolným aktem stěžovatele, dospěla Komise k závěru, že v této věci nenese žádnou přímou odpovědnost a že Komisi nelze přičítat žádnou vinu. Žádost o finanční vyrovnání byla proto zamítnuta.
Připomínky stěžovatele
Stěžovatel trval na své stížnosti. Uvedl, že v té době bylo ve skutečnosti volných několik zcela vhodných pracovních míst a že Komise nepřezkoumala jeho kvalifikaci pro žádné z těchto pracovních míst. Uvedl, že čtyři vhodná pracovní místa jsou vyhrazena pro další konkrétní kandidáty nebo pro jednotlivce z nových členských států. Stěžovatel se proto domníval, že tvrzení Komise, že v řízení o opětovném zařazení na seznam nedošlo k nesrovnalosti, není správné. Opatření přijatá Komisí nebyla účinná vzhledem k tomu, že nevedla k jediné nabídce návratu do zaměstnání v průběhu 3,5 měsíce ode dne, kdy potvrdil svůj záměr vrátit se do zaměstnání, ani s vyhlídkou na návrat do zaměstnání v budoucnu. Stěžovatel dospěl k závěru, že jednání Komise bylo nedbalé, že mu vznikla škoda a že příčinná souvislost mezi oběma jednáními je zřejmá. Dne 22. dubna 1999 zaslal stěžovatel další upřesnění týkající se 4 pracovních míst, která byla v době, kdy žádal o opětovné přijetí, neobsazena.
Za účelem ověření, zda Komise podrobně přezkoumala schopnosti stěžovatele, pokud jde o volná pracovní místa odpovídající jeho platové třídě, požádal veřejný ochránce práv dne 23. dubna 1999 Komisi o další připomínky ke třem bodům.
Za prvé, veřejný ochránce práv požádal o získání seznamu všech pracovních míst (včetně požadavků) odpovídajících platové třídě stěžovatele (A4), která byla uvolněna v období po skončení jeho dovolené z osobních důvodů (30. září 1996).
Za druhé, Komise byla požádána, aby odpověděla na tvrzení stěžovatele, že nepřezkoumala jeho kvalifikaci pro žádné z volných pracovních míst, protože tato místa byla vyhrazena jiným uchazečům.
Veřejný ochránce práv se nakonec dotázal, jaké jsou důvody pro posouzení orgánu oprávněného ke jmenování, že volná pracovní místa neodpovídají kvalifikaci stěžovatele (dopis komisaře Liikanena ze dne 16. února 1998, strana 3, poslední odstavec).
Druhé stanovisko Komise
Komise zaslala veřejnému ochránci práv seznamy volných řídících míst, které byly zveřejňovány každý týden od 18. července 1996 do 28. listopadu 1996. Komise zopakovala, že tento spor byl důsledkem jednostranného rozhodnutí stěžovatele ze dne 25. listopadu 1996 odstoupit z Komise méně než dva měsíce po 1. říjnu 1996. Komise proto uvedla, že za toto rozhodnutí ani za jeho dopad na příjmy stěžovatele nemůže nést odpovědnost.
Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že nepřezkoumal jeho kvalifikaci pro žádné z volných pracovních míst, Komise poznamenala, že je nesporné, že mezi 1. říjnem 1996 a 30. listopadem 1996 byla volná pracovní místa A5/A4, včetně čtyř pracovních míst vedoucích oddělení citovaných stěžovatelem. Komise nejprve poukázala na to, že jedno z pracovních míst, na které se stěžovatel odvolává, je pracovní místo A3, a proto není relevantní. Bylo tedy třeba přezkoumat, zda životopis stěžovatele prokazuje, že splňuje požadavky na ostatní tři pracovní místa.
Podle životopisu stěžovatele byl jako úředník A4 v letech 1974 až 1990 hlavním administrátorem (A5/4) a následně vedoucím odboru na GŘ II (Hospodářské a finanční věci). V letech 1990 až 1995 byl poradcem GŘ I v Paříži. Komise uvedla, že životopis stěžovatele byl stručný, pokud jde o jeho kariéru a dovednosti, a že až do roku 1988 bylo místo vedoucího oddělení vyhrazeno úředníkům kategorie A3. Po roce 1990 již stěžovatel nebyl vedoucím odboru (nebo spíše vedoucím oddělení).
Dotčená volná pracovní místa byla obsazena vedoucím oddělení pro vnější rozměr vnitřního trhu a finančních služeb v GŘ XV, vedoucím oddělení pro sledování dopadu Evropského sociálního fondu v GŘ V a vedoucím oddělení OSN v GŘ IA. Každá z těchto pozic vyžadovala speciální dovednosti. Komise uvedla, že existují důvodné pochybnosti o tom, zda stěžovatel splňuje požadavek na tato pracovní místa, a to jak ve vztahu k úrovni odpovědnosti (uchazeč o pracovní místo vedoucího oddělení musí mít prokázané manažerské dovednosti), tak ve vztahu k ostatním požadavkům. Správnímu orgánu proto nelze vytýkat, že stěžovatele okamžitě neobnovil, neboť za takových okolností si musí od dotčené osoby vyžádat dodatečné informace. To, že tak Komise neučinila, bylo způsobeno skutečností, že stěžovatel odešel do důchodu dříve, než tak bylo možné učinit v přiměřené lhůtě.
GŘ IX Komise rovněž kontaktovalo různá generální ředitelství, včetně GŘ I, GŘ II, GŘ VI a GŘ XXI, ve snaze nalézt vhodné pracovní místo pro stěžovatele. Tyto pokusy však nevedly k jeho opětovnému přijetí, protože životopis stěžovatele neobsahoval dostatečné podrobnosti o jeho schopnostech. Komise uvedla, že tento životopis je příliš vágní na to, aby bylo možné přijmout okamžité rozhodnutí.
Komise proto dospěla k závěru, že správa nebyla v této záležitosti ani zdaleka nečinná a začala podnikat kroky k obnovení postavení stěžovatele.
Dodatečné připomínky stěžovatele
Stěžovatel trval na své stížnosti a zopakoval, že mu nebylo nabídnuto žádné pracovní místo po dobu 3,5 měsíce od jeho žádosti o opětovné zařazení na pracovní místo. Stěžovatel rovněž uvedl, že jeho životopis má za cíl shrnout jeho odbornou praxi, která je Komisi známa již 22 let. Stěžovatel dodal, že v letech 1986 až 1987 skutečně zastával místo vedoucího oddělení A3 v GŘ II-E-2. Stěžovatel uvedl, že všechna pracovní místa, na něž se Komise odvolává, jsou v souladu s jeho zkušenostmi a povinnostmi v pařížské delegaci. Nakonec uvedl, že Komise si mohla vyžádat doplňující informace týkající se jeho životopisu.
1 Skutečnost, že Komise neobnovila stěžovatele po skončení jeho neplaceného volna z osobních důvodů
1.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise jej neobnovila po skončení jeho neplaceného volna z osobních důvodů dne 30. září 1996. Přesněji řečeno, dva měsíce po tomto datu stále neobdržel nabídku na návrat do zaměstnání, ani neexistovala žádná vyhlídka na návrat do zaměstnání v blízké budoucnosti. Komise uvedla, že přezkum opatření přijatých Komisí ukázal, že v řízení o opětovném přijetí nedošlo k žádné nesrovnalosti. Ve svém druhém stanovisku Komise dodala, že existují důvodné pochybnosti o tom, zda stěžovatel splňuje požadavky na volná pracovní místa. Komise rovněž poukázala na to, že životopis stěžovatele je příliš vágní na to, aby bylo možné okamžitě rozhodnout o jeho opětovném zařazení na pracovní místo.
1.2 Veřejný ochránce práv poznamenává, že čl. 40 odst. 4 písm. d) služebního řádu stanoví, že po skončení dovolené musí být úředník znovu zařazen na první pracovní místo odpovídající jeho platové třídě, které spadá do jeho kategorie nebo služby, pokud splňuje požadavky na toto pracovní místo. Podle judikatury Soudu administrativa systematicky ověřuje prostřednictvím podrobného přezkumu schopnosti úředníka čekajícího na opětovné přijetí na pracovní místo ve vztahu ke každému volnému pracovnímu místu odpovídajícímu jeho platové třídě. Proto musí být postup ověřování způsobilosti úředníků čekajících na znovuzařazení účinný a musí probíhat takovým způsobem, aby orgány mohly prokázat, že byl dodržen. V tomto ohledu, i když příslušné orgány nemohou být nuceny prokázat, že přezkoumaly schopnosti úředníka v případě zjevného rozdílu mezi jeho schopnostmi a schopnostmi požadovanými pro konkrétní volné pracovní místo, musí být takový důkaz nicméně předložen ve všech případech, kdy je při neexistenci takového zjevného rozdílu nezbytné úplné ověření schopností dotyčné osoby ve vztahu k volnému pracovnímu místu. Skutečnost, že nejsou systematicky ověřovány schopnosti dotyčného úředníka ve vztahu ke každému volnému pracovnímu místu, na které mohl být znovu přijat, představuje pochybení související se služebním poměrem, které může zakládat odpovědnost administrativy v rozsahu, v němž toto selhání oddaluje opětovné přijetí dotyčné osoby na pracovní místo (2).
1.3 Veřejný ochránce práv proto ověří, zda Komise v tomto případě podrobně přezkoumala schopnosti stěžovatele ve vztahu k pracovním místům, která byla neobsazena. Zdá se, že stěžovatel dne 12. srpna 1996 požádal o obnovení s účinností od 1. října 1996. Ve svém konečném rozhodnutí ze dne 16. února 1998 o odvolání stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu orgán oprávněný ke jmenování pouze uvedl, že žádné generální ředitelství nemohlo stěžovateli nabídnout pracovní místo před koncem listopadu 1996, protože „buď neměli k dispozici žádná příslušná volná pracovní místa, nebo tato volná pracovní místa neodpovídala schopnostem stěžovatele“. Orgán oprávněný ke jmenování nijak neodůvodnil svůj závěr, že schopnosti stěžovatele neodpovídají schopnostem požadovaným volnými pracovními místy, ani neodkázal na konkrétní volná pracovní místa.
1.4 Veřejný ochránce práv proto požádal o podrobnější informace o seznamu volných pracovních míst v období po skončení pracovního volna stěžovatele z osobních důvodů. Požádal rovněž Komisi, aby uvedla, jak orgán oprávněný ke jmenování odůvodnil svůj závěr, že schopnosti stěžovatele neodpovídají schopnostem volných pracovních míst. Ze seznamů volných pracovních míst zveřejněných mezi 18. červencem 1996 a 28. listopadem 1996 vyplývá, že během tohoto období bylo neobsazeno více než dvacet pět míst A5/A4 (3).
1.5 Komise však ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv, s výjimkou 4 pracovních míst uvedených samotným stěžovatelem, neodkázala na žádné konkrétní volné pracovní místo A5/A4 z těchto seznamů a ani krátce neodůvodnila, proč stěžovatel nemohl být znovu zařazen na jedno z těchto pracovních míst. Pokud jde o tři ze čtyř pracovních míst uvedených stěžovatelem, Komise se opět bez podrobného zkoumání omezila na zjištění, že existují důvodné pochybnosti o tom, zda stěžovatel splňuje požadavky na tato pracovní místa, a to jak ve vztahu k úrovni odpovědnosti (potřeba prokázaných řídících dovedností pro pracovní místa vedoucích oddělení), tak ve vztahu k ostatním požadavkům. Komise dokonce dodala, že s ohledem na tuto skutečnou nejistotu si administrativa musí za takových okolností od dotčené osoby vyžádat doplňující informace. Tento požadavek byl rovněž potvrzen judikaturou Soudu prvního stupně (4). Komise však tak neučinila.
1.6 Z výše uvedeného vyvozuje veřejný ochránce práv závěr, že Komise neprovedla podrobný přezkum schopností stěžovatele ve vztahu ke každému volnému pracovnímu místu odpovídajícímu jeho platové třídě, jak to vyžaduje judikatura Soudního dvora. Potvrzuje to i skutečnost, že Komise založila svůj úsudek o schopnostech stěžovatele s ohledem na volná pracovní místa pouze na životopise stěžovatele, který považovala za příliš neurčitý a neurčitý, aniž by stěžovatele požádala o podrobnější informace. Rovněž se zdá, že Komise nikdy nekonzultovala podrobnosti osobního spisu stěžovatele, co mohl udělat vzhledem k tomu, že pro Komisi pracoval 22 let.
1.7 Z těchto úvah tedy vyplývá, že skutečnost, že Komise neprovedla podrobný přezkum kvalifikace stěžovatele pro dotčená pracovní místa, představuje nesprávný úřední postup, který může založit odpovědnost Komise vůči stěžovateli. Vzhledem k tomu, že vzhledem k opačným stanoviskům Komise a stěžovatele nebylo možné nalézt smírné řešení mezi stranami v tomto bodě, předkládá veřejná ochránkyně práv níže uvedený návrh doporučení.
2 Žádosti stěžovatele o finanční náhradu za to, že jej Komise neobnovila, a finanční důsledky jeho odstoupení 2.1
Stěžovatel požadoval náhradu za 1) ztrátu platu (mezi koncem jeho neplaceného volna a dnem jeho odstoupení) z důvodu, že jej Komise neobnovila po skončení jeho neplaceného volna z osobních důvodů, a za 2) finanční ztrátu spojenou se skutečností, že musel odstoupit z Komise. Komise odmítla zaplatit obě náhrady, protože se domnívala, že se na jedné straně nedopustila nesrovnalosti v řízení o opětovném zařazení na pracovní místo a na druhé straně nemohla nést odpovědnost za jednostranné rozhodnutí stěžovatele odstoupit z Komise.
2.2 Pokud jde o první žádost o náhradu škody z důvodu neobnovení pracovního místa stěžovatele ze strany Komise, veřejný ochránce práv konstatuje, že podle judikatury Soudního dvora nemůže žadatel o náhradu škody z důvodu neobnovení pracovního místa po skončení pracovního volna z osobních důvodů v případě neposkytnutí služeb požadovat vyplacení nedoplatku na mzdě. Má však nárok na náhradu skutečné škody, která mu vznikla v důsledku ztráty tohoto platu v důsledku protiprávního jednání administrativy(5).
2.3 V tomto případě by proto Komise měla stěžovateli nahradit majetkovou újmu, která mu přímo vznikla v důsledku pochybení útvaru Komise, kterým je neprovedení podrobného přezkumu kvalifikace stěžovatele na pracovní místa, která byla uvolněna po skončení jeho pracovního volna z osobních důvodů. Veřejný ochránce práv se nedomnívá, že je schopen určit výši této náhrady. Vyzývá strany, aby se dohodly na zásadě a výši finančního vyrovnání. Veřejný ochránce práv proto předkládá níže uvedený návrh doporučení. 2.4 Pokud jde o druhé tvrzení, veřejný ochránce práv konstatuje, že podle judikatury Soudního dvora nemůže být dotyčný orgán činěn odpovědným za jakoukoli finanční ztrátu vyplývající z rozhodnutí úředníka opustit zaměstnání před tím, než obdrží oznámení o jeho opětovném přijetí (6). Článek 40 odst. 4 písm. d) in fine totiž předpokládá, že dokud nebude úředník skutečně znovu přijat na pracovní místo, zůstane na neplaceném pracovním volnu z osobních důvodů. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v tomto případě Komise nemůže nést odpovědnost za jednostranné rozhodnutí stěžovatele odstoupit. Žádost stěžovatele o náhradu škody proto není opodstatněná a nebyl zjištěn nesprávný úřední postup týkající se tohoto aspektu případu.
3 Závěr Podle
judikatury Soudu administrativa systematicky ověřuje prostřednictvím podrobného přezkumu schopnosti úředníka čekajícího na opětovné přijetí na pracovní místo ve vztahu ke každému volnému pracovnímu místu odpovídajícímu jeho platové třídě.
V daném případě orgán oprávněný ke jmenování nijak neodůvodnil svůj závěr, že schopnosti stěžovatele neodpovídají schopnostem požadovaným volnými pracovními místy. S výjimkou čtyř pracovních míst uvedených samotným stěžovatelem Komise rovněž neodkázala na žádné konkrétní volné pracovní místo A5/A4 ze seznamů ani neodůvodnila, a to ani krátce, proč stěžovatel nemohl být znovu zařazen na jedno z těchto pracovních míst. Komise založila své posouzení schopností stěžovatele, pokud jde o volná pracovní místa, pouze na životopise stěžovatele, který považovala za příliš neurčitý a neurčitý, aniž by stěžovatele požádala o podrobnější informace. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že Komise neprovedla podrobný přezkum schopností stěžovatele ve vztahu ke každému volnému pracovnímu místu odpovídajícímu jeho platové třídě, jak vyžaduje judikatura Soudního dvora. Toto pochybení představuje nesprávný úřední postup, který může vést k odpovědnosti Komise vůči stěžovateli.
S ohledem na tyto závěry (body 1.7 a 2.3) a vzhledem k tomu, že nebylo možné nalézt smírné řešení mezi stranami v tomto bodě, předkládá veřejná ochránkyně práv Evropské komisi tento návrh doporučení:
Evropská komise bude o tomto návrhu doporučení informována. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv zašle Komise do tří měsíců podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí doporučení veřejného ochránce práv a v popisu opatření přijatých k jeho provedení.
Váš upřímně
Jacob SÖDERMAN
Štrasburk 4. listopadu 1999
Vážený pane P.,
dne 1. dubna 1998 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se toho, že Vás Evropská komise po skončení Vašeho neplaceného volna z osobních důvodů neobnovila a neodmítla Vám vyplatit náhradu za ztrátu platu a snížený důchod.
Dne 18. května 1998 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 27. července 1998 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Dne 14. září 1998 jsem obdržel Vaše připomínky ke stanovisku Komise. Dne 31. března 1999 jsem obdržel dopis od poslance Evropského parlamentu Brendana Donnellyho, který Vaším jménem napsal, aby se dotázal na výsledek Vaší stížnosti. Dne 12. dubna 1999 jsem mu zaslal odpověď, ve které jsem ho informoval, že Vaše stížnost je stále předmětem vyšetřování. Informoval jsem vás o tom ve stejný den.
Dne 22. dubna 1999 jste zaslal podrobnější informace týkající se Vaší stížnosti. Dne 23. dubna 1999 jsem požádal Komisi o další připomínky k některým aspektům Vaší stížnosti. Komise zaslala své druhé stanovisko dne 1. července 1999 a já jsem Vám jej předala dne 20. července 1999 s výzvou k předložení nových připomínek. Dne 11. srpna 1999 jste zaslal své připomínky k druhému stanovisku Komise.
Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny. Omlouvám se za zpoždění při rozhodování o Vaší stížnosti.
Stížnost
Podle stěžovatele byly relevantní tyto skutečnosti:
Stěžovatel, úředník Evropské komise v platové třídě A4, čerpal neplacené volno z osobních důvodů po dobu jednoho roku od 1. října 1995 do 30. září 1996. Stěžoval si, že ho Komise po tomto období neobnovila. Konkrétněji, dva měsíce po skončení jeho neplaceného volna Komise stále nenabídla opětovné přijetí do zaměstnání, ani neexistovala žádná vyhlídka na opětovné přijetí do zaměstnání v budoucnu.
Stěžovatel se proto dne 25. listopadu 1996 písemně obrátil na generálního ředitele GŘ IX a informoval jej, že z důvodu zajištění zdroje pravidelného příjmu a vzhledem k tomu, že neměl jinou možnost než odejít do předčasného důchodu, odstoupil ze služby s účinností od 1. října 1996.
Dne 10. června 1997 podal stěžovatel na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu žádost o finanční náhradu za ztrátu platu od uplynutí jeho dovolené do data jeho dopisu o odstoupení, jakož i za snížený důchod. Dne 5. srpna 1997 GŘ IX odpovědělo, že stěžovatel podal jednoznačnou žádost o odstoupení podle článku 48 služebního řádu, a že proto nemůže jeho žádost o odškodnění zohlednit.
Dne 17. září 1997 podal stěžovatel k orgánu oprávněnému ke jmenování odvolání proti tomuto odmítnutí na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, přičemž zopakoval svůj požadavek na finanční náhradu. Orgán oprávněný ke jmenování zamítl žádost stěžovatele dopisem ze dne 16. února 1998. Měl za to, že se Komise nedopustila správních nesrovnalostí a není odpovědná za jeho odstoupení, a že tedy nemusí vyplatit náhradu škody. Stěžovatel proto podal tuto stížnost veřejnému ochránci práv, v níž tvrdil, že jej Komise po skončení jeho neplaceného volna z osobních důvodů neobnovila a odmítla vyplatit náhradu za a) ztrátu platu z důvodu jeho neobnovení a za b) finanční ztrátu z důvodu jeho odstoupení.
Šetření
Stanovisko Komise Ve
svém stanovisku Komise odkázala na odpověď orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 16. února 1998. Orgán oprávněný ke jmenování připomněl stěžovateli ustanovení čl. 40 odst. 4 písm. d) služebního řádu, které ukládá orgánu povinnost vrátit úředníka po uplynutí neplaceného pracovního volna z osobních důvodů na první pracovní místo odpovídající jeho platové třídě, které spadá do jeho kategorie nebo služby, pokud splňuje podmínky pro toto pracovní místo. Postup pro určení, zda úředník splňuje tyto požadavky, musí skutečně proběhnout a musí být proveden tak, aby dotyčný orgán mohl prokázat, že ustanovení bylo dodrženo. Neprovedení takových kontrol by představovalo protiprávní jednání nebo opomenutí, které by vedlo k odpovědnosti Komise vůči žalobkyni.
Komise dále uvedla, že přezkum opatření přijatých stěžovatelem na jedné straně a Komisí na straně druhé neprokázal žádné nesrovnalosti v řízení o opětovném přijetí na pracovní místo. Orgán oprávněný ke jmenování měl za to, že skutečnost, že stěžovatel nebyl na konci listopadu 1996 znovu přijat, je přiměřená vzhledem k tomu, že jeho dovolená z osobních důvodů uplynula dva měsíce před 30. zářím 1996. Z těchto důvodů byla žádost stěžovatele o odškodnění zamítnuta, pokud jde o dobu od skončení jeho pracovního volna z osobních důvodů do data jeho odstoupení.
Orgán oprávněný ke jmenování poukázal na to, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 1. července 1976 (1) rozhodl, že v případě žádosti o náhradu škody za nenavrácení do zaměstnání po skončení pracovního volna z osobních důvodů nemůže žalobce v případě neposkytnutí služby požadovat zaplacení nedoplatku na mzdě. Má však nárok na náhradu skutečné škody, kterou utrpěl v důsledku ztráty tohoto platu v důsledku protiprávního jednání administrativy.
Pokud jde o žádost o finanční kompenzaci ode dne, kdy odešel do důchodu, stěžovatel tvrdil, že byl nucen odstoupit vzhledem k tomu, že mu správa během dvou měsíců následujících po uplynutí jeho dovolené nezanechala žádný příjem. Komise připomněla ustálenou judikaturu, podle níž je orgán Společenství odpovědný, pokud je tvrzené jednání protiprávní, škoda skutečně vznikla a existuje příčinná souvislost mezi uvedeným jednáním a škodou.
V projednávané věci orgán oprávněný ke jmenování ověřil, že Komise skutečně podnikla kroky a učinila tak řádným způsobem a že dvouměsíční lhůta mezi uplynutím dovolené a jeho dopisem o odstoupení byla přiměřenou lhůtou, i když stěžovatel nebyl znovu přijat. Stěžovatel rovněž odstoupil z funkce v důsledku toho, že v souladu s článkem 48 služebního řádu písemně jednoznačně vyjádřil svůj úmysl definitivně opustit služební poměr v orgánu. Vzhledem k tomu, že odstoupení bylo dobrovolným aktem stěžovatele, dospěla Komise k závěru, že v této věci nenese žádnou přímou odpovědnost a že Komisi nelze přičítat žádnou vinu. Žádost o finanční vyrovnání byla proto zamítnuta.
Připomínky stěžovatele
Stěžovatel trval na své stížnosti. Uvedl, že v té době bylo ve skutečnosti volných několik zcela vhodných pracovních míst a že Komise nepřezkoumala jeho kvalifikaci pro žádné z těchto pracovních míst. Uvedl, že čtyři vhodná pracovní místa jsou vyhrazena pro další konkrétní kandidáty nebo pro jednotlivce z nových členských států. Stěžovatel se proto domníval, že tvrzení Komise, že v řízení o opětovném zařazení na seznam nedošlo k nesrovnalosti, není správné. Opatření přijatá Komisí nebyla účinná vzhledem k tomu, že nevedla k jediné nabídce návratu do zaměstnání v průběhu 3,5 měsíce ode dne, kdy potvrdil svůj záměr vrátit se do zaměstnání, ani s vyhlídkou na návrat do zaměstnání v budoucnu. Stěžovatel dospěl k závěru, že jednání Komise bylo nedbalé, že mu vznikla škoda a že příčinná souvislost mezi oběma jednáními je zřejmá. Dne 22. dubna 1999 zaslal stěžovatel další upřesnění týkající se 4 pracovních míst, která byla v době, kdy žádal o opětovné přijetí, neobsazena.
Další dotazy
Za účelem ověření, zda Komise podrobně přezkoumala schopnosti stěžovatele, pokud jde o volná pracovní místa odpovídající jeho platové třídě, požádal veřejný ochránce práv dne 23. dubna 1999 Komisi o další připomínky ke třem bodům.
Za prvé, veřejný ochránce práv požádal o získání seznamu všech pracovních míst (včetně požadavků) odpovídajících platové třídě stěžovatele (A4), která byla uvolněna v období po skončení jeho dovolené z osobních důvodů (30. září 1996).
Za druhé, Komise byla požádána, aby odpověděla na tvrzení stěžovatele, že nepřezkoumala jeho kvalifikaci pro žádné z volných pracovních míst, protože tato místa byla vyhrazena jiným uchazečům.
Veřejný ochránce práv se nakonec dotázal, jaké jsou důvody pro posouzení orgánu oprávněného ke jmenování, že volná pracovní místa neodpovídají kvalifikaci stěžovatele (dopis komisaře Liikanena ze dne 16. února 1998, strana 3, poslední odstavec).
Druhé stanovisko Komise
Komise zaslala veřejnému ochránci práv seznamy volných řídících míst, které byly zveřejňovány každý týden od 18. července 1996 do 28. listopadu 1996. Komise zopakovala, že tento spor byl důsledkem jednostranného rozhodnutí stěžovatele ze dne 25. listopadu 1996 odstoupit z Komise méně než dva měsíce po 1. říjnu 1996. Komise proto uvedla, že za toto rozhodnutí ani za jeho dopad na příjmy stěžovatele nemůže nést odpovědnost.
Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že nepřezkoumal jeho kvalifikaci pro žádné z volných pracovních míst, Komise poznamenala, že je nesporné, že mezi 1. říjnem 1996 a 30. listopadem 1996 byla volná pracovní místa A5/A4, včetně čtyř pracovních míst vedoucích oddělení citovaných stěžovatelem. Komise nejprve poukázala na to, že jedno z pracovních míst, na které se stěžovatel odvolává, je pracovní místo A3, a proto není relevantní. Bylo tedy třeba přezkoumat, zda životopis stěžovatele prokazuje, že splňuje požadavky na ostatní tři pracovní místa.
Podle životopisu stěžovatele byl jako úředník A4 v letech 1974 až 1990 hlavním administrátorem (A5/4) a následně vedoucím odboru na GŘ II (Hospodářské a finanční věci). V letech 1990 až 1995 byl poradcem GŘ I v Paříži. Komise uvedla, že životopis stěžovatele byl stručný, pokud jde o jeho kariéru a dovednosti, a že až do roku 1988 bylo místo vedoucího oddělení vyhrazeno úředníkům kategorie A3. Po roce 1990 již stěžovatel nebyl vedoucím odboru (nebo spíše vedoucím oddělení).
Dotčená volná pracovní místa byla obsazena vedoucím oddělení pro vnější rozměr vnitřního trhu a finančních služeb v GŘ XV, vedoucím oddělení pro sledování dopadu Evropského sociálního fondu v GŘ V a vedoucím oddělení OSN v GŘ IA. Každá z těchto pozic vyžadovala speciální dovednosti. Komise uvedla, že existují důvodné pochybnosti o tom, zda stěžovatel splňuje požadavek na tato pracovní místa, a to jak ve vztahu k úrovni odpovědnosti (uchazeč o pracovní místo vedoucího oddělení musí mít prokázané manažerské dovednosti), tak ve vztahu k ostatním požadavkům. Správnímu orgánu proto nelze vytýkat, že stěžovatele okamžitě neobnovil, neboť za takových okolností si musí od dotčené osoby vyžádat dodatečné informace. To, že tak Komise neučinila, bylo způsobeno skutečností, že stěžovatel odešel do důchodu dříve, než tak bylo možné učinit v přiměřené lhůtě.
GŘ IX Komise rovněž kontaktovalo různá generální ředitelství, včetně GŘ I, GŘ II, GŘ VI a GŘ XXI, ve snaze nalézt vhodné pracovní místo pro stěžovatele. Tyto pokusy však nevedly k jeho opětovnému přijetí, protože životopis stěžovatele neobsahoval dostatečné podrobnosti o jeho schopnostech. Komise uvedla, že tento životopis je příliš vágní na to, aby bylo možné přijmout okamžité rozhodnutí.
Komise proto dospěla k závěru, že správa nebyla v této záležitosti ani zdaleka nečinná a začala podnikat kroky k obnovení postavení stěžovatele.
Dodatečné připomínky stěžovatele
Stěžovatel trval na své stížnosti a zopakoval, že mu nebylo nabídnuto žádné pracovní místo po dobu 3,5 měsíce od jeho žádosti o opětovné zařazení na pracovní místo. Stěžovatel rovněž uvedl, že jeho životopis má za cíl shrnout jeho odbornou praxi, která je Komisi známa již 22 let. Stěžovatel dodal, že v letech 1986 až 1987 skutečně zastával místo vedoucího oddělení A3 v GŘ II-E-2. Stěžovatel uvedl, že všechna pracovní místa, na něž se Komise odvolává, jsou v souladu s jeho zkušenostmi a povinnostmi v pařížské delegaci. Nakonec uvedl, že Komise si mohla vyžádat doplňující informace týkající se jeho životopisu.
ROZHODNUTÍ
1 Skutečnost, že Komise neobnovila stěžovatele po skončení jeho neplaceného volna z osobních důvodů
1.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise jej neobnovila po skončení jeho neplaceného volna z osobních důvodů dne 30. září 1996. Přesněji řečeno, dva měsíce po tomto datu stále neobdržel nabídku na návrat do zaměstnání, ani neexistovala žádná vyhlídka na návrat do zaměstnání v blízké budoucnosti. Komise uvedla, že přezkum opatření přijatých Komisí ukázal, že v řízení o opětovném přijetí nedošlo k žádné nesrovnalosti. Ve svém druhém stanovisku Komise dodala, že existují důvodné pochybnosti o tom, zda stěžovatel splňuje požadavky na volná pracovní místa. Komise rovněž poukázala na to, že životopis stěžovatele je příliš vágní na to, aby bylo možné okamžitě rozhodnout o jeho opětovném zařazení na pracovní místo.
1.2 Veřejný ochránce práv poznamenává, že čl. 40 odst. 4 písm. d) služebního řádu stanoví, že po skončení dovolené musí být úředník znovu zařazen na první pracovní místo odpovídající jeho platové třídě, které spadá do jeho kategorie nebo služby, pokud splňuje požadavky na toto pracovní místo. Podle judikatury Soudu administrativa systematicky ověřuje prostřednictvím podrobného přezkumu schopnosti úředníka čekajícího na opětovné přijetí na pracovní místo ve vztahu ke každému volnému pracovnímu místu odpovídajícímu jeho platové třídě. Proto musí být postup ověřování způsobilosti úředníků čekajících na znovuzařazení účinný a musí probíhat takovým způsobem, aby orgány mohly prokázat, že byl dodržen. V tomto ohledu, i když příslušné orgány nemohou být nuceny prokázat, že přezkoumaly schopnosti úředníka v případě zjevného rozdílu mezi jeho schopnostmi a schopnostmi požadovanými pro konkrétní volné pracovní místo, musí být takový důkaz nicméně předložen ve všech případech, kdy je při neexistenci takového zjevného rozdílu nezbytné úplné ověření schopností dotyčné osoby ve vztahu k volnému pracovnímu místu. Skutečnost, že nejsou systematicky ověřovány schopnosti dotyčného úředníka ve vztahu ke každému volnému pracovnímu místu, na které mohl být znovu přijat, představuje pochybení související se služebním poměrem, které může zakládat odpovědnost administrativy v rozsahu, v němž toto selhání oddaluje opětovné přijetí dotyčné osoby na pracovní místo (2).
1.3 Veřejný ochránce práv proto ověří, zda Komise v tomto případě podrobně přezkoumala schopnosti stěžovatele ve vztahu k pracovním místům, která byla neobsazena. Zdá se, že stěžovatel dne 12. srpna 1996 požádal o obnovení s účinností od 1. října 1996. Ve svém konečném rozhodnutí ze dne 16. února 1998 o odvolání stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu orgán oprávněný ke jmenování pouze uvedl, že žádné generální ředitelství nemohlo stěžovateli nabídnout pracovní místo před koncem listopadu 1996, protože „buď neměli k dispozici žádná příslušná volná pracovní místa, nebo tato volná pracovní místa neodpovídala schopnostem stěžovatele“. Orgán oprávněný ke jmenování nijak neodůvodnil svůj závěr, že schopnosti stěžovatele neodpovídají schopnostem požadovaným volnými pracovními místy, ani neodkázal na konkrétní volná pracovní místa.
1.4 Veřejný ochránce práv proto požádal o podrobnější informace o seznamu volných pracovních míst v období po skončení pracovního volna stěžovatele z osobních důvodů. Požádal rovněž Komisi, aby uvedla, jak orgán oprávněný ke jmenování odůvodnil svůj závěr, že schopnosti stěžovatele neodpovídají schopnostem volných pracovních míst. Ze seznamů volných pracovních míst zveřejněných mezi 18. červencem 1996 a 28. listopadem 1996 vyplývá, že během tohoto období bylo neobsazeno více než dvacet pět míst A5/A4 (3).
1.5 Komise však ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv, s výjimkou 4 pracovních míst uvedených samotným stěžovatelem, neodkázala na žádné konkrétní volné pracovní místo A5/A4 z těchto seznamů a ani krátce neodůvodnila, proč stěžovatel nemohl být znovu zařazen na jedno z těchto pracovních míst. Pokud jde o tři ze čtyř pracovních míst uvedených stěžovatelem, Komise se opět bez podrobného zkoumání omezila na zjištění, že existují důvodné pochybnosti o tom, zda stěžovatel splňuje požadavky na tato pracovní místa, a to jak ve vztahu k úrovni odpovědnosti (potřeba prokázaných řídících dovedností pro pracovní místa vedoucích oddělení), tak ve vztahu k ostatním požadavkům. Komise dokonce dodala, že s ohledem na tuto skutečnou nejistotu si administrativa musí za takových okolností od dotčené osoby vyžádat doplňující informace. Tento požadavek byl rovněž potvrzen judikaturou Soudu prvního stupně (4). Komise však tak neučinila.
1.6 Z výše uvedeného vyvozuje veřejný ochránce práv závěr, že Komise neprovedla podrobný přezkum schopností stěžovatele ve vztahu ke každému volnému pracovnímu místu odpovídajícímu jeho platové třídě, jak to vyžaduje judikatura Soudního dvora. Potvrzuje to i skutečnost, že Komise založila svůj úsudek o schopnostech stěžovatele s ohledem na volná pracovní místa pouze na životopise stěžovatele, který považovala za příliš neurčitý a neurčitý, aniž by stěžovatele požádala o podrobnější informace. Rovněž se zdá, že Komise nikdy nekonzultovala podrobnosti osobního spisu stěžovatele, co mohl udělat vzhledem k tomu, že pro Komisi pracoval 22 let.
1.7 Z těchto úvah tedy vyplývá, že skutečnost, že Komise neprovedla podrobný přezkum kvalifikace stěžovatele pro dotčená pracovní místa, představuje nesprávný úřední postup, který může založit odpovědnost Komise vůči stěžovateli. Vzhledem k tomu, že vzhledem k opačným stanoviskům Komise a stěžovatele nebylo možné nalézt smírné řešení mezi stranami v tomto bodě, předkládá veřejná ochránkyně práv níže uvedený návrh doporučení.
2 Žádosti stěžovatele o finanční náhradu za to, že jej Komise neobnovila, a finanční důsledky jeho odstoupení 2.1
Stěžovatel požadoval náhradu za 1) ztrátu platu (mezi koncem jeho neplaceného volna a dnem jeho odstoupení) z důvodu, že jej Komise neobnovila po skončení jeho neplaceného volna z osobních důvodů, a za 2) finanční ztrátu spojenou se skutečností, že musel odstoupit z Komise. Komise odmítla zaplatit obě náhrady, protože se domnívala, že se na jedné straně nedopustila nesrovnalosti v řízení o opětovném zařazení na pracovní místo a na druhé straně nemohla nést odpovědnost za jednostranné rozhodnutí stěžovatele odstoupit z Komise.
2.2 Pokud jde o první žádost o náhradu škody z důvodu neobnovení pracovního místa stěžovatele ze strany Komise, veřejný ochránce práv konstatuje, že podle judikatury Soudního dvora nemůže žadatel o náhradu škody z důvodu neobnovení pracovního místa po skončení pracovního volna z osobních důvodů v případě neposkytnutí služeb požadovat vyplacení nedoplatku na mzdě. Má však nárok na náhradu skutečné škody, která mu vznikla v důsledku ztráty tohoto platu v důsledku protiprávního jednání administrativy(5).
2.3 V tomto případě by proto Komise měla stěžovateli nahradit majetkovou újmu, která mu přímo vznikla v důsledku pochybení útvaru Komise, kterým je neprovedení podrobného přezkumu kvalifikace stěžovatele na pracovní místa, která byla uvolněna po skončení jeho pracovního volna z osobních důvodů. Veřejný ochránce práv se nedomnívá, že je schopen určit výši této náhrady. Vyzývá strany, aby se dohodly na zásadě a výši finančního vyrovnání. Veřejný ochránce práv proto předkládá níže uvedený návrh doporučení. 2.4 Pokud jde o druhé tvrzení, veřejný ochránce práv konstatuje, že podle judikatury Soudního dvora nemůže být dotyčný orgán činěn odpovědným za jakoukoli finanční ztrátu vyplývající z rozhodnutí úředníka opustit zaměstnání před tím, než obdrží oznámení o jeho opětovném přijetí (6). Článek 40 odst. 4 písm. d) in fine totiž předpokládá, že dokud nebude úředník skutečně znovu přijat na pracovní místo, zůstane na neplaceném pracovním volnu z osobních důvodů. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v tomto případě Komise nemůže nést odpovědnost za jednostranné rozhodnutí stěžovatele odstoupit. Žádost stěžovatele o náhradu škody proto není opodstatněná a nebyl zjištěn nesprávný úřední postup týkající se tohoto aspektu případu.
3 Závěr Podle
judikatury Soudu administrativa systematicky ověřuje prostřednictvím podrobného přezkumu schopnosti úředníka čekajícího na opětovné přijetí na pracovní místo ve vztahu ke každému volnému pracovnímu místu odpovídajícímu jeho platové třídě.
V daném případě orgán oprávněný ke jmenování nijak neodůvodnil svůj závěr, že schopnosti stěžovatele neodpovídají schopnostem požadovaným volnými pracovními místy. S výjimkou čtyř pracovních míst uvedených samotným stěžovatelem Komise rovněž neodkázala na žádné konkrétní volné pracovní místo A5/A4 ze seznamů ani neodůvodnila, a to ani krátce, proč stěžovatel nemohl být znovu zařazen na jedno z těchto pracovních míst. Komise založila své posouzení schopností stěžovatele, pokud jde o volná pracovní místa, pouze na životopise stěžovatele, který považovala za příliš neurčitý a neurčitý, aniž by stěžovatele požádala o podrobnější informace. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že Komise neprovedla podrobný přezkum schopností stěžovatele ve vztahu ke každému volnému pracovnímu místu odpovídajícímu jeho platové třídě, jak vyžaduje judikatura Soudního dvora. Toto pochybení představuje nesprávný úřední postup, který může vést k odpovědnosti Komise vůči stěžovateli.
S ohledem na tyto závěry (body 1.7 a 2.3) a vzhledem k tomu, že nebylo možné nalézt smírné řešení mezi stranami v tomto bodě, předkládá veřejná ochránkyně práv Evropské komisi tento návrh doporučení:
- Komise by měla stěžovateli nahradit majetkovou újmu, která mu přímo vznikla v důsledku pochybení Komise v souvislosti se službami, kterým je neprovedení podrobného přezkumu kvalifikace stěžovatele na pracovní místa, která byla uvolněna po skončení jeho pracovního volna z osobních důvodů.
Evropská komise bude o tomto návrhu doporučení informována. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv zašle Komise do tří měsíců podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí doporučení veřejného ochránce práv a v popisu opatření přijatých k jeho provedení.
Váš upřímně
Jacob SÖDERMAN
(1) Věc 58/75, Sergy v. Komise, Sb. rozh. 1976, s. 1139.
(2) věc T-48/90, Giordani v. Komise, Sb. rozh. 1993, s. II-721, body 50 až 56; věc T-276/94, Buick v. Komise, Sb. rozh. 1995, s. II-667, body 34 až 46; Věc T-205/96, Bieber v. Parlament , Sb. rozh. 1998, s. II-723.
(3) Volná místa COM/088/96, COM/090/96, COM/093/96, COM/094/96, COM/095/96, COM/096/96, COM/R/5138/96, COM/036/96, COM/105/96, COM/104/96, COM/103/96, COM/109/96, COM/110/96, COM/065/96, COM/113/96, COM/118/96, COM/122/96, COM/120/96, COM/126/96, COM/115/96, COM/116/96, COM/128/96, COM/R/5659/96, COM/131/96, COM/155/96, COM/157/96, COM/163/96.
(4) Viz věc T-276/94 výše, bod 43.
(5) Věc 58/75, Sergy v. Komise, Sb. rozh. 1976, s. 1139, bod 39.
(6) Věc 292/87, Pizziolo v. Komise, Sb. rozh. 1988, s. 5165.
(7) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, 1994 Úř. věst. L 113/15.