Zvolený jazyk:
- CS Čeština
Tato stránka byla přeložena pomocí strojového překladu.
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Návrh doporučení Evropské komisi ke stížnosti 633/97/PD
Doporučení
Případ 633/97/IJH - Otevřeno dne Středa | 30 července 1997 - Doporučení týkající se Pátek | 29 ledna 1999 - Rozhodnutí ze dne Středa | 28 července 1999
(vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv (1)).
Dne 4. července 1997 předložil pan P. evropskému veřejnému ochránci práv stížnost týkající se dvou případů nesprávného úředního postupu.
Stěžovatel za prvé tvrdil, že Komise jednala protiprávně tím, že ukládala automatickou důvěrnost dokumentů týkajících se některých výborů, které se podílejí na provádění právních předpisů Rady Komisí, tzv. výborů komitologie. Stěžovatel tvrdil, že na dokumenty se ve skutečnosti vztahují pravidla Komise o přístupu veřejnosti k dokumentům, a proto je automatická důvěrnost těchto dokumentů protiprávní.
Druhá stížnost stěžovatele se týkala neexistence rejstříku dokumentů Komise. Tvrdil, že nezřízení takového rejstříku představuje nesprávný úřední postup, neboť závažným způsobem omezuje možnost občanů využívat pravidla pro přístup k dokumentům, která jsou stanovena v rozhodnutí Komise 94/40 a podle nichž má veřejnost co nejširší přístup k dokumentům Komise.
Stanovisko Komise Pokud
jde o první stížnost stěžovatele, Komise v souhrnu uvedla, že dotčené výbory nelze považovat za výbory Komise, neboť členy výborů byli zástupci členských států. Dokumenty týkající se výborů tedy nelze považovat za dokumenty Komise, na které se vztahuje rozhodnutí Komise o přístupu veřejnosti k dokumentům. Komise rovněž uvedla, že otázka statusu dokumentů týkajících se postupů projednávání ve výborech byla předmětem probíhajících soudních řízení ve věci T-188/97, Rothmans v. Komise.
Pokud jde o druhou stížnost stěžovatele, Komise uvedla, že nemá „oficiální“ rejstřík dokumentů, který by byl přístupný veřejnosti. Komise však vyjádřila pochopení pro názor stěžovatele, že pro veřejnost je obtížné získat přístup k dokumentům, pokud není známa jejich existence. Komise by proto při provádění článku 191a Smlouvy o ES ve znění Amsterodamské smlouvy prostudovala návrh na zavedení rejstříků dokumentů.
Připomínky stěžovatele
Stěžovatel ve svých připomínkách trval na své stížnosti. Pokud jde o projednávanou soudní věc, stěžovatel uvedl, že v této věci není účastníkem řízení.
Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele považoval veřejný ochránce práv za vhodné požádat Radu ministrů o stanovisko. Vzhledem k tomu, že ze stanoviska Komise vyplynulo, že Komise nepovažovala svá vlastní pravidla pro přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se výborů za použitelná, měla žádost veřejného ochránce práv za cíl objasnit, zda Rada posuzovala dokumenty v rámci postupu projednávání ve výborech, na něž se vztahují její vlastní pravidla pro přístup k dokumentům.
Stanovisko Rady Ve
své odpovědi veřejnému ochránci práv Rada v podstatě uvedla, že dotyčné výbory nelze považovat za výbory Rady, a proto se na dokumenty týkající se těchto výborů nevztahuje rozhodnutí Rady 93/731 o přístupu veřejnosti k dokumentům Rady. Rada dodala, že za normálních okolností by dotčené dokumenty fyzicky neměla k dispozici. Rada rovněž upozornila veřejného ochránce práv na dosud neuzavřená podání ve věci Rothmans v. Komise.
Připomínky stěžovatele
Ve svých připomínkách ke stanovisku Rady stěžovatel setrval na své stížnosti.
1. Přístup k dokumentům týkajícím se postupu projednávání ve výborech
1.1 Je třeba poznamenat, že stěžovatel nepožádal o přístup ke konkrétním dokumentům týkajícím se postupu projednávání ve výborech. Stížnost vyvolává obecnou otázku, zda lze mít za to, že se na dokumenty v rámci postupu projednávání ve výborech vztahují pravidla Komise o přístupu veřejnosti. Zdá se, že tato otázka je předmětem věci Rothmans v. Komise projednávané před Soudem prvního stupně.
1.2 Zdá se, že stížnost pramení z obav o transparentnost postupů projednávání ve výborech. Vzhledem k tomu, že úřad evropského veřejného ochránce práv byl zřízen za účelem posílení vztahů mezi evropskými občany a orgány Společenství, sdílí veřejný ochránce práv tuto obavu.
1.3 Za těchto okolností, a přestože stěžovatel není účastníkem probíhajícího soudního řízení, veřejný ochránce práv shledává, že není odůvodněné pokračovat v šetření této stížnosti. Nejvyšším orgánem v otázkách práva Společenství jsou soudy Společenství. Rozhodnutí Soudu prvního stupně by mělo poskytnout směrodatnou odpověď na tuto stížnost včas.
Následující návrh doporučení se tedy týká pouze druhé stížnosti stěžovatele.
2. Rejstříky
2.1 Základní zásadou řádné správy je, že orgán veřejné moci by měl vést odpovídající rejstřík dokumentů, které má v držení, včetně příchozích a odchozích dokumentů, které má v držení. Takový rejstřík pomáhá zajistit soudržnost a kontinuitu činností orgánu. Rejstřík rovněž zvyšuje účinnost činností orgánu. Neexistence rejstříku by mohla ztížit přesné a rychlé vyhledání dokumentů. Rejstřík rovněž pomůže zajistit, aby občané dostávali na svá podání včasnou odpověď.
2.2 Z ustálené judikatury vyplývá, že přístup veřejnosti k dokumentům je součástí postupného potvrzování práva občanů seznámit se s informacemi, které má orgán Společenství k dispozici. Neexistence rejstříku dokumentů představuje překážku výkonu tohoto práva; pro občany je obtížné požádat o přístup k dokumentům, jejichž existenci ignorují. Tato překážka může být odstraněna na základě vnitřní organizační pravomoci instituce.
Skutečnost, že je dokument zapsán do rejstříku, automaticky neznamená, že je dokument veřejný. Rejstřík pouze umožňuje občanům podat žádost o přístup k danému dokumentu. Je tedy na orgánu, aby o této žádosti rozhodl v souladu se svými pravidly týkajícími se přístupu veřejnosti a důvěrnosti. Vytvoření takového rejstříku tedy nebrání tomu, aby orgán respektoval důvěrnou povahu dokumentu.
2.3 V této souvislosti veřejná ochránkyně práv konstatuje, že nevedení veřejného rejstříku dokumentů Komisí představuje nesprávný úřední postup. Vzhledem k tomu, že nesprávný úřední postup se netýká záležitosti týkající se pouze stěžovatele, nejeví se jako vhodné hledat smírné řešení podle čl. 3 odst. 5 statutu evropského veřejného ochránce práv.
2.4 V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv proto veřejný ochránce práv předkládá Komisi tento návrh doporučení:
Komise a stěžovatel budou o tomto návrhu doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv zašle Komise do 30. dubna 1999 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí návrhu doporučení veřejného ochránce práv a v popisu toho, jak bylo provedeno.
Štrasburk, 29.01.1999
Jacob Söderman
Stížnost
Dne 4. července 1997 předložil pan P. evropskému veřejnému ochránci práv stížnost týkající se dvou případů nesprávného úředního postupu.
Stěžovatel za prvé tvrdil, že Komise jednala protiprávně tím, že ukládala automatickou důvěrnost dokumentů týkajících se některých výborů, které se podílejí na provádění právních předpisů Rady Komisí, tzv. výborů komitologie. Stěžovatel tvrdil, že na dokumenty se ve skutečnosti vztahují pravidla Komise o přístupu veřejnosti k dokumentům, a proto je automatická důvěrnost těchto dokumentů protiprávní.
Druhá stížnost stěžovatele se týkala neexistence rejstříku dokumentů Komise. Tvrdil, že nezřízení takového rejstříku představuje nesprávný úřední postup, neboť závažným způsobem omezuje možnost občanů využívat pravidla pro přístup k dokumentům, která jsou stanovena v rozhodnutí Komise 94/40 a podle nichž má veřejnost co nejširší přístup k dokumentům Komise.
Šetření
Stanovisko Komise Pokud
jde o první stížnost stěžovatele, Komise v souhrnu uvedla, že dotčené výbory nelze považovat za výbory Komise, neboť členy výborů byli zástupci členských států. Dokumenty týkající se výborů tedy nelze považovat za dokumenty Komise, na které se vztahuje rozhodnutí Komise o přístupu veřejnosti k dokumentům. Komise rovněž uvedla, že otázka statusu dokumentů týkajících se postupů projednávání ve výborech byla předmětem probíhajících soudních řízení ve věci T-188/97, Rothmans v. Komise.
Pokud jde o druhou stížnost stěžovatele, Komise uvedla, že nemá „oficiální“ rejstřík dokumentů, který by byl přístupný veřejnosti. Komise však vyjádřila pochopení pro názor stěžovatele, že pro veřejnost je obtížné získat přístup k dokumentům, pokud není známa jejich existence. Komise by proto při provádění článku 191a Smlouvy o ES ve znění Amsterodamské smlouvy prostudovala návrh na zavedení rejstříků dokumentů.
Připomínky stěžovatele
Stěžovatel ve svých připomínkách trval na své stížnosti. Pokud jde o projednávanou soudní věc, stěžovatel uvedl, že v této věci není účastníkem řízení.
Další dotazy
Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele považoval veřejný ochránce práv za vhodné požádat Radu ministrů o stanovisko. Vzhledem k tomu, že ze stanoviska Komise vyplynulo, že Komise nepovažovala svá vlastní pravidla pro přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se výborů za použitelná, měla žádost veřejného ochránce práv za cíl objasnit, zda Rada posuzovala dokumenty v rámci postupu projednávání ve výborech, na něž se vztahují její vlastní pravidla pro přístup k dokumentům.
Stanovisko Rady Ve
své odpovědi veřejnému ochránci práv Rada v podstatě uvedla, že dotyčné výbory nelze považovat za výbory Rady, a proto se na dokumenty týkající se těchto výborů nevztahuje rozhodnutí Rady 93/731 o přístupu veřejnosti k dokumentům Rady. Rada dodala, že za normálních okolností by dotčené dokumenty fyzicky neměla k dispozici. Rada rovněž upozornila veřejného ochránce práv na dosud neuzavřená podání ve věci Rothmans v. Komise.
Připomínky stěžovatele
Ve svých připomínkách ke stanovisku Rady stěžovatel setrval na své stížnosti.
ROZHODNUTÍ
1. Přístup k dokumentům týkajícím se postupu projednávání ve výborech
1.1 Je třeba poznamenat, že stěžovatel nepožádal o přístup ke konkrétním dokumentům týkajícím se postupu projednávání ve výborech. Stížnost vyvolává obecnou otázku, zda lze mít za to, že se na dokumenty v rámci postupu projednávání ve výborech vztahují pravidla Komise o přístupu veřejnosti. Zdá se, že tato otázka je předmětem věci Rothmans v. Komise projednávané před Soudem prvního stupně.
1.2 Zdá se, že stížnost pramení z obav o transparentnost postupů projednávání ve výborech. Vzhledem k tomu, že úřad evropského veřejného ochránce práv byl zřízen za účelem posílení vztahů mezi evropskými občany a orgány Společenství, sdílí veřejný ochránce práv tuto obavu.
1.3 Za těchto okolností, a přestože stěžovatel není účastníkem probíhajícího soudního řízení, veřejný ochránce práv shledává, že není odůvodněné pokračovat v šetření této stížnosti. Nejvyšším orgánem v otázkách práva Společenství jsou soudy Společenství. Rozhodnutí Soudu prvního stupně by mělo poskytnout směrodatnou odpověď na tuto stížnost včas.
Následující návrh doporučení se tedy týká pouze druhé stížnosti stěžovatele.
2. Rejstříky
2.1 Základní zásadou řádné správy je, že orgán veřejné moci by měl vést odpovídající rejstřík dokumentů, které má v držení, včetně příchozích a odchozích dokumentů, které má v držení. Takový rejstřík pomáhá zajistit soudržnost a kontinuitu činností orgánu. Rejstřík rovněž zvyšuje účinnost činností orgánu. Neexistence rejstříku by mohla ztížit přesné a rychlé vyhledání dokumentů. Rejstřík rovněž pomůže zajistit, aby občané dostávali na svá podání včasnou odpověď.
2.2 Z ustálené judikatury vyplývá, že přístup veřejnosti k dokumentům je součástí postupného potvrzování práva občanů seznámit se s informacemi, které má orgán Společenství k dispozici. Neexistence rejstříku dokumentů představuje překážku výkonu tohoto práva; pro občany je obtížné požádat o přístup k dokumentům, jejichž existenci ignorují. Tato překážka může být odstraněna na základě vnitřní organizační pravomoci instituce.
Skutečnost, že je dokument zapsán do rejstříku, automaticky neznamená, že je dokument veřejný. Rejstřík pouze umožňuje občanům podat žádost o přístup k danému dokumentu. Je tedy na orgánu, aby o této žádosti rozhodl v souladu se svými pravidly týkajícími se přístupu veřejnosti a důvěrnosti. Vytvoření takového rejstříku tedy nebrání tomu, aby orgán respektoval důvěrnou povahu dokumentu.
2.3 V této souvislosti veřejná ochránkyně práv konstatuje, že nevedení veřejného rejstříku dokumentů Komisí představuje nesprávný úřední postup. Vzhledem k tomu, že nesprávný úřední postup se netýká záležitosti týkající se pouze stěžovatele, nejeví se jako vhodné hledat smírné řešení podle čl. 3 odst. 5 statutu evropského veřejného ochránce práv.
2.4 V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv proto veřejný ochránce práv předkládá Komisi tento návrh doporučení:
- Komise by měla vést veřejný rejstřík dokumentů, které má v držení.
Komise a stěžovatel budou o tomto návrhu doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv zašle Komise do 30. dubna 1999 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí návrhu doporučení veřejného ochránce práv a v popisu toho, jak bylo provedeno.
Štrasburk, 29.01.1999
Jacob Söderman
(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113/15.