Vážený pane Diamandourosi,

Náhodou jsem objevil tiskovou zprávu vyzývající ke komentování vašeho dotazu na zdravotní postižení. Velmi mě těší, že mohu uvést následující příklad, který může ukázat, že evropské orgány stále ještě zdaleka nenabízejí rovné příležitosti.

Před několika týdny jsem zaslala těmto třem evropským školám v Bruselu následující dopis:

> Vážený pane X,

> s manželkou jsme absolvovali všechny testy v otevřeném výběrovém řízení COM/A/1/02 pro administrátory v oblasti životního prostředí. V průběhu tohoto roku můžeme nastoupit do zaměstnání v Evropské komisi v Bruselu. Takže jsme právě začali hledat školy pro naše dva syny X (9 let) a Y (12 let).

> Y je mentálně postižený (Downův syndrom). Spolu s pěti dalšími dětmi se zdravotním postižením a pravidelným ročníkem žáků bez zdravotního postižení v současné době navštěvuje 6. třídu naší místní střední školy. Tento projekt inkluze je organizován v rámci vzdělávacího programu stanoveného zákonem o státním vzdělávání, podle kterého třídy z běžných a speciálních škol intenzivně spolupracují na integraci a sociálním začleňování zdravotně postižených dětí. Tento program funguje velmi dobře a jednoznačně přispěl k velmi pozitivnímu rozvoji dětí se zdravotním postižením a výrazně zlepšil sociální chování "normálních" spolužáků.

> Velmi bychom ocenili, kdybychom obdrželi některé informace o tom, jak jsou děti se speciálními vzdělávacími potřebami, jako je náš syn, začleněny do Evropské školy v Bruselu I/II/III. Prosím, neváhejte mě kontaktovat pro další informace, které můžete potřebovat!

> Těším se na slyšení od vás

> S pozdravem

Mezitím jsem obdržel odpověď od všech tří škol. Člověk se necítil kompetentní argumentovat, že škola je přeplněná. Jiná škola projevila znepokojení nad případem a navrhla diskutovat o podrobnostech během osobní návštěvy. Nabídli určitou pomoc, ale dospěli k závěru, že nemají ani know-how, ani lidské zdroje, aby se vypořádali s mentálně postiženým dítětem. Ředitel poslední školy také zdůraznil, že neexistují žádné zdroje pro individuální pomoc, a proto doporučil zůstat v Německu ve prospěch sociální integrace a vzdělávání našeho syna.

Skutečná situace se zjevně liší od toho, co Komise uvedla ve svých připomínkách k Vašemu šetření:

O programu na míru pro každého studenta SEN se rozhoduje na základě jeho schopností a potřeb ve zvláštní radě složené z ředitele, učitelů, rodičů a obvykle lékařského specialisty. Výsledkem rady je smlouva, která nastiňuje odpovědnost každé strany. Smlouva je každoročně obnovována a upravována podle pokroku studenta. Vzhledem k tomu, že každý případ je posuzován individuálně, neexistuje žádné individuální rozpočtové omezení pro poskytování služeb studentům se zdravotním postižením.

Je zřejmé, že nejsou přijímána žádná opatření k uspokojivému začlenění dětí se zdravotním postižením do evropských škol. Zajímalo by mě, jak ostatní zaměstnanci evropských institucí v Bruselu i jinde zvládají situaci, kdy mají dítě s mentálním nebo jiným postižením. V našem případě může tato situace zabránit mé ženě a mně, abychom pokračovali v kariéře v Evropské komisi, i když jsme investovali čas i peníze do účasti v soutěži. Zajímalo by mě, jak to zapadá do politiky rovných příležitostí a výsledků Evropského roku osob se zdravotním postižením. Proto bychom velmi ocenili jakákoli opatření, která je třeba přijmout s cílem zlepšit situaci osob se zdravotním postižením a jejich rodin ve vztahu k evropským institucím.

S pozdravem