Vážená paní M.,
dne 16. prosince 1997 jste zaslala evropskému veřejnému ochránci práv stížnost týkající se řady nesrovnalostí v otevřeném výběrovém řízení A 1/97 (španělští administrátoři) organizovaném Skupinou sociálních demokratů Evropského parlamentu. Vaše tvrzení se týkají složení výběrové komise a transparentnosti jejího řízení.
Dne 5. února 1998 jsem předal Vaši stížnost předsedovi Evropského parlamentu s žádostí o připomínky do konce května 1998. Dne 4. června 1998 požádal generální tajemník Evropského parlamentu o prodloužení lhůty o jeden měsíc. Po přijetí této první žádosti byla dne 15. července 1998 obdržena dodatečná žádost o nové prodloužení. Dne 27. července 1998 zaslal Evropský parlament své stanovisko, které jsem Vám dne 4. srpna předal s výzvou k vyjádření. Dne 28. září 1998 jste zaslal své připomínky.
Dne 25. února 1999 jste mi napsal návrh na přátelské řešení tohoto problému. Předal jsem Váš návrh Evropskému parlamentu dne 3. března 1999 s žádostí o připomínky do konce dubna 1999. Tato lhůta byla později na žádost Evropského parlamentu prodloužena do 31. května 1999. Dne 15. června 1999 jsem obdržel odpověď Evropského parlamentu.
Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledek dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

V roce 1997 se stěžovatel zúčastnil otevřeného výběrového řízení A 1/97 (španělští administrátoři) pořádaného Skupinou sociálních demokratů Evropského parlamentu. Přestože byla vyslechnuta výběrovou komisí, její jméno nebylo zařazeno na rezervní seznam výběrového řízení.
Stěžovatelka písemně požádala sekretariát výběrové komise o přístup ke svým písemným testům. Výběrová komise ji informovala, že vzhledem k tomu, že její práce je důvěrná, jak je stanoveno ve služebním řádu a uznáno judikaturou Soudního dvora, nemůže umožnit přístup k její písemné zkoušce. Dopis doplnil, že ačkoli v písemných testech získala vysoké známky (83 bodů nad 100 bodů), její jméno nemohlo být vzhledem k pohovorům vedeným výběrovou komisí zařazeno na rezervní seznam.
Na základě další žádosti stěžovatelky jí výběrová komise dne 26. listopadu 1997 sdělila, že na rezervní seznam pro toto výběrové řízení byli zařazeni tři uchazeči, z nichž dva byli vybráni k obsazení volných pracovních míst. Dopis odkazoval pouze na jména těchto kandidátů. V odpovědi nebyly uvedeny výsledky uchazečů z důvodu důvěrné povahy jednání výběrové komise. Toto rozhodnutí potvrdil předseda politické skupiny odpovědné za organizaci výběrového řízení.
Stěžovatel proto podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv, v níž uvedl tato tvrzení:
1. Porušení vnitřního řízení: ve stížnosti bylo uvedeno, že nebyla dodržena řada pravidel z předpisů skupiny sociálních demokratů:
– Článek 8.1.5: během ústních testů nebyl přítomen žádný zástupce výboru zaměstnanců; výběrová komise navíc zahrnovala více než dva členy stejné státní příslušnosti / jazyka zkoušky (španělština).
Článek 8.1.6: počet uchazečů zařazených na rezervní seznam byl nižší než trojnásobek počtu volných pracovních míst.
- Článek 8.1.5-8.2: rozhodnutí přijaté výběrovou komisí bylo podepsáno jedním z jejích členů bez hlasovacího práva.
Stěžovatel rovněž tvrdil, že skutečnost, že někteří uchazeči zařazení na rezervní seznam měli pracovní vztahy s některými členy výběrové komise, vyvolala pochybnosti o nestrannosti jeho rozhodnutí.
2. Neposkytnutí informací: podle stěžovatelky neobdržela odpovídající vysvětlení, pokud jde o hodnotící kritéria, podle nichž výběrová komise posuzovala testy. V souvislosti s tímto aspektem stěžovatelka uvedla, že předsedovi socialistické skupiny trvalo dlouhou dobu (2 měsíce), než odpověděl na její žádosti, a navíc že její dopis členovi výběrové komise zastupujícímu výbor zaměstnanců zůstal nezodpovězen.

Šetření

Stanovisko Parlamentu
Evropský parlament ve svém stanovisku odkázal na připomínky, které předložila skupina sociálních demokratů. Stručně řečeno, tyto připomínky jsou následující:
Pokud jde o nepřítomnost zástupce výboru zaměstnanců ve výběrové komisi, stanovisko zdůraznilo, že k vytvoření výběrové komise musí její předseda pouze ověřit, zda je přítomen minimální počet členů, aby bylo dosaženo usnášeníschopnosti. Kromě toho žádný uchazeč nevznesl před zahájením zkoušek v této věci žádné námitky.
Skupina sociálních demokratů vysvětlila, že ačkoli dva členové výběrové komise mají stejnou státní příslušnost, jeden z nich je pouhým pozorovatelem bez hlasovacího práva. Zástupce španělské delegace proto hlasoval pouze jedním hlasem. Skupina sociálních demokratů uznala, že tento pozorovatel rovněž podepsal konečné rozhodnutí výběrové komise. Nicméně jako člen správní rady, byť jen s pouhou poradní úlohou, mu nebylo bráněno v podpisu konečného dokumentu.
- Pokud jde o počet uchazečů zařazených na rezervní seznam, stanovisko poukázalo na to, že zahrnuje pouze uchazeče, kteří podle názoru výběrové komise splňují kritéria pro výběr.
Stanovisko zpochybnilo tvrzení výběrové komise o podjatosti založené na existenci pracovních vztahů mezi některými jejími členy a některými uchazeči, kteří byli zařazeni na rezervní seznam. Skupina sociálních demokratů vysvětlila, že podobné vztahy existují i ve vztahu k jiným kandidátům, kteří nebyli vybráni. Navíc vzhledem k tomu, že výběrové řízení bylo organizováno politickou skupinou, byl by relevantní pouze předchozí pracovní vztah s touto skupinou.
Pokud jde o tvrzení o nedostatku informací a transparentnosti, ve stanovisku se uvádí, že s ohledem na potřebu důvěrnosti práce výběrové komise byl stěžovateli poskytnut dostatek informací. Výběrová komise proto neměla povinnost poskytnout stěžovateli další informace.
Skupina sociálních demokratů vysvětlila, že zpoždění v odpovědi předsedkyně její skupiny bylo způsobeno jejím častým cestováním. Pokud jde o to, že zástupce výboru zaměstnanců neodpověděl, bylo konstatováno, že jako člen výběrové komise nemohl jménem komise učinit prohlášení v reakci na tvrzení stěžovatele.
Připomínky stěžovatelky
Stěžovatelka ve svých připomínkách zdůraznila tvrzení, která již uvedla ve své stížnosti.
Stěžovatelka poukázala na každý z aspektů týkajících se porušení vnitřních pravidel skupiny sociálních demokratů, které považovala za základ svého tvrzení:
Za prvé, pokud jde o nepřítomnost zástupce výboru zaměstnanců, stěžovatel se domníval, že potřeba dosáhnout usnášeníschopnosti je spíše kvalitativní než kvantitativní povinností. Podle jejího názoru je přítomnost zástupce výboru zaměstnanců zárukou. Jeho nepřítomnost je proto porušením postupu stanoveného jak ve služebním řádu, tak ve vnitřních předpisech skupiny sociálních demokratů. Poukázala rovněž na to, že před začátkem zkoušky nezpochybnila složení výběrové komise, protože předpokládala, že jejich členové jednali v dobré víře.
- Stěžovatel rovněž odmítl vysvětlení Parlamentu ohledně přítomnosti třetího španělského státního příslušníka ve výběrové komisi. Ačkoli Parlament uvedl, že tato osoba plní pouze poradní úlohu, stěžovatel se domníval, že mu tato úloha měla zabránit v podpisu konečného rozhodnutí výběrové komise.
- Stěžovatelka zopakovala svá tvrzení ohledně údajně nízkého počtu uchazečů zařazených na rezervní seznam.
Pokud jde o nedostatek transparentnosti, zdůraznila, že rozsáhlý výklad zásady důvěrnosti jednání výběrové komise uvedený ve stanovisku Parlamentu vedl k nedostatku transparentnosti a informací. Podle jejího názoru by zveřejnění kritérií výběru použitých pro její konečné známky nemělo vliv na důvěrnost jednání výboru, jak požadovala. Stěžovatelka podpořila své stanovisko výňatky z nedávného rozsudku Soudního dvora ve věci 254/95 (Innamorati v. Evropský parlament)(1).
Stěžovatelka odmítla vysvětlení skupiny sociálních demokratů ohledně zpoždění v odpovědi na její žádosti z důvodu cesty jejího předsedy. Poukázala na pravidla uplatňovaná útvary evropského veřejného ochránce práv, která stanoví, že stěžovatel by měl obdržet odpověď v přiměřené lhůtě.

Další dotazy

Dne 25. února 1999 stěžovatel znovu napsal evropskému veřejnému ochránci práv. Po rozhovoru s předsedkyní španělské socialistické delegace se domnívala, že je možné nalézt přátelské řešení, na jehož základě bude její jméno zařazeno na rezervní seznam výběrového řízení. Dne 8. března 1999 veřejný ochránce práv předal návrh stěžovatele Evropskému parlamentu.
Po několika žádostech o prodloužení lhůty obdržel veřejný ochránce práv připomínky skupiny sociálních demokratů Evropského parlamentu ze dne 15. června 1999. V tomto dopise skupina uvedla, že nemůže přijmout návrh stěžovatele. Poukázala na to, že rezervní seznam již byl sestaven na základě uchazečů, kteří byli považováni za vhodné pro dané pracovní místo, a že stěžovatel v té době nebyl mezi vybranými jmény. Dodala, že jakákoli změna rezervního seznamu by byla diskriminační vůči ostatním nevybraným uchazečům.

ROZHODNUTÍ

Na základě informací poskytnutých stěžovatelem a připomínek předložených Evropskou komisí dospěla veřejná ochránkyně práv k těmto závěrům:
1 Rozsah pravomocí evropského veřejného ochránce práv
1.1. Vzhledem k tomu, že případ je primárně zaměřen proti politické skupině Evropského parlamentu, veřejný ochránce práv považuje za nezbytné před posouzením opodstatněnosti případu uvést několik úvah týkajících se rozsahu jeho pravomocí.
1.2. Skutkové okolnosti věci se týkají rozhodnutí přijatých výběrovou komisí v rámci výběrového řízení organizovaného politickou skupinou Evropského parlamentu za účelem výběru několika dočasných zaměstnanců, kteří mají být touto skupinou zaměstnáni.
1.3. Jak je stanoveno v čl. 2 odst. 1 jeho statutu, „Evropský veřejný ochránce práv pomáhá odhalovat nesprávný úřední postup orgánů a institucí Společenství“. K nesprávnému úřednímu postupu dochází, pokud veřejný subjekt nejedná v souladu s pravidlem nebo zásadou, které jsou pro něj závazné (2). Existují meze toho, co se může považovat za nesprávný úřední postup. Stížnosti proti rozhodnutím politické, a nikoli správní povahy je tedy třeba považovat za nepřípustné. Tak je tomu v případě stížností na politickou činnost Evropského parlamentu nebo jeho orgánů (3), zejména na činnost jeho politických skupin.
1.4 Organizaci výběrového řízení na dočasné zaměstnance politickými skupinami Evropského parlamentu však nelze zcela považovat za politickou činnost. Podle článku 14 rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 25. června 1997 [4] jsou politické skupiny oprávněny vybírat si své vlastní dočasné zaměstnance, přičemž na základě pověření vykonávají pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování podle služebního řádu.
Z tohoto hlediska představuje pořádání výběrových řízení na dočasné zaměstnance politickými skupinami Parlamentu administrativní činnost podléhající určitým pravidlům Společenství. V tomto rozsahu spadají tyto situace do pravomoci soudů Společenství, a tudíž jak Soud prvního stupně, tak Evropský soudní dvůr mají pravomoc přezkoumávat soulad těchto výběrových řízení s právem Společenství.
1.5 Šetření veřejného ochránce práv se proto omezilo na posouzení, zda byla v tomto případě řádně dodržena pravidla a zásady Společenství.
2 Údajné nesrovnalosti na základě vnitřních pravidel politické skupiny
2.1. Stěžovatel tvrdil, že v průběhu výběrového řízení došlo k řadě nesrovnalostí. Tyto nesrovnalosti se týkaly:
a. Složení výběrové komise: nepřítomnost zástupce výboru zaměstnanců během ústních testů; přítomnost více než dvou členů stejné státní příslušnosti / jazyka zkoušky ve výběrové komisi; podpis závěrečného aktu výběrové komise jedním z jejích členů bez hlasovacího práva; a pracovní vztahy mezi některým členem výběrové komise a několika uchazeči.
b. Omezený počet uchazečů zařazených na rezervní seznam.
Stěžovatel zdůraznil, že všechny tyto nesrovnalosti jsou v rozporu s vnitřními předpisy socialistické skupiny.
2.2. Je třeba poznamenat, že údajně nedodržená nařízení jsou určena členům politické skupiny Evropského parlamentu. Vzhledem k politické povaze této činnosti je dohled nad uplatňováním těchto pravidel mimo působnost veřejného ochránce práv.
2.3. K údajným nesrovnalostem však došlo v průběhu výběrového řízení, v němž politická skupina jednala z pověření a jménem orgánu Evropského parlamentu oprávněného ke jmenování. Z tohoto hlediska představuje organizace výběrového řízení správní činnost podle práva Společenství, která podléhá přezkumu soudů Společenství. Za účelem posouzení údajných nesrovnalostí se veřejný ochránce práv snažil objasnit, zda výběrová komise nejednala v souladu s pravidlem nebo zásadou Společenství, které jsou pro ni závazné.
2.4. Některá tvrzení stěžovatele se týkala nesprávného složení výběrové komise.
Jak stanovily soudy Společenství, složení výběrové komise se považuje za nevhodné, pokud nemůže zaručit objektivní posouzení kvalit uchazečů (5). Na základě informací předložených v průběhu šetření nemůže veřejný ochránce práv dospět k závěru, že při posuzování kvalit uchazečů nebyla výběrová komise výběrového řízení objektivní. Veřejný ochránce práv proto shledává, že v souvislosti s tímto aspektem případu neexistují žádné důkazy o nesprávném úředním postupu.
2.5. Pokud jde o uchazeče, kteří mají být zařazeni na rezervní seznam výběrového řízení, stěžovatel se domníval, že počet vybraných uchazečů by měl zahrnovat trojnásobek počtu pracovních míst, která mají být obsazena. Podle názoru Parlamentu skupina sociálních demokratů uvedla, že výběrová komise zařadila na rezervní seznam pouze ty uchazeče, kteří byli na základě výběrového řízení považováni za vhodné.
2.6. Veřejný ochránce práv konstatuje, že čl. 5 odst. 5 služebního řádu stanoví, že „výběrová komise vypracuje seznam vhodných uchazečů [ ]; seznam obsahuje pokud možno nejméně dvakrát tolik jmen, než je počet pracovních míst, která mají být obsazena.“
S ohledem na předchozí ustanovení má výběrová komise určitý prostor pro uvážení, pokud jde o počet vhodných uchazečů, kteří mají být zařazeni na rezervní seznam. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v souvislosti s tímto aspektem případu neexistují žádné důkazy o nesprávném úředním postupu.
3 Informace o kritériích pro hodnocení zkoušek
3.1. Stěžovatelka uvedla, že navzdory četným žádostem adresovaným tajemníkovi výběrové komise, jejímu členovi zastupujícímu výbor zaměstnanců a předsedovi skupiny jí nebylo poskytnuto žádné vysvětlení, pokud jde o kritéria pro hodnocení testů. Parlament ve svém stanovisku uvedl, že stěžovatelka byla informována o svých známkách při písemných a ústních zkouškách. Z důvodu důvěrnosti jednání výběrové komise jí nemohly být poskytnuty žádné další informace.
V současném stavu práva Společenství neexistuje žádný právní základ, na jehož základě by bylo možné mít za to, že Parlament je povinen zveřejnit podrobné informace o kritériích, kterými se výběrová komise při hodnocení testů řídí. Veřejný ochránce práv proto shledává, že v souvislosti s tímto aspektem případu neexistují žádné důkazy o nesprávném úředním postupu.
3.2. Veřejný ochránce práv by však měl Parlament upozornit na skutečnost, že tím, že by uchazečům sděloval podrobnější informace o kritériích hodnocení, by Parlament výrazně zvýšil transparentnost při přijímání zaměstnanců a mohl by rovněž usnadnit práci výběrových komisí při vyřizování žádostí a stížností uchazečů.
4 Závěr
Na základě šetření evropské veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu Evropského parlamentu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

DALŠÍ POZNÁMKY

Všechna tvrzení stěžovatele se týkala obvinění z možného porušení vnitřních předpisů politické skupiny. Jak již veřejný ochránce práv uvedl, zajištění správného uplatňování těchto pravidel je mimo jeho působnost.
Politická skupina však při přijímání dočasných zaměstnanců jedná jménem Parlamentu jako orgán oprávněný ke jmenování, a měla by proto dodržovat příslušná pravidla Společenství a zásady řádné správy. Navíc vzhledem k tomu, že občané často vnímají tyto typy výběrových řízení jako oficiální výběrová řízení Společenství, měl by orgán sám rovněž hrát monitorovací úlohu, aby bylo zajištěno řádné provádění těchto výběrových řízení při řádném dodržování platných právních pravidel a zásad. Tím by Parlament přispěl k posílení vztahů Unie s jejími občany.
Upřímně,
Jacob SÖDERMAN

---

(1) Věc C-254/95, Evropský parlament v. Angelo Innamorati, Sb. rozh. 1996, s. I-3423.

(2) Evropský veřejný ochránce práv, výroční zpráva za rok 1997, s. 23.

(3) Evropský veřejný ochránce práv, výroční zpráva za rok 1995, s. 17–18.

(4) PE 259.383/BUR.

(5) Viz spojené věci T-32/89 a T-39/89, Georges Marcopoulos v. ESD, Sb. rozh. 1990, s. II-0281, body 37–41.