Souvislosti stížnosti

1. Stěžovatel, Statewatch, je nezisková organizace zaměřená na monitorování státních a občanských svobod a odpovědnosti a otevřenosti v Evropě.

2. Dne 9. listopadu 2016 podal stěžovatel Evropské komisi žádost o přístup k dokumentům. Žádost se týkala projektu s názvem ENLETS [1], který šíří osvědčené postupy [2]. Stěžovatel si přál získat přístup k „veškerým materiálům [...] v držení Komise v rámci projektu „ENLETS Disseminates Best Practices (EDBP)“ financovaného z Fondu pro vnitřní bezpečnost [3] [a] veškerým materiálům [...] v držení Komise v souvislosti s projektem „ENLETS Security and Procurement (ESTP)“.

3. Dne 30. listopadu 2016 zaslala Komise stěžovateli e-mail, kterým prodloužila lhůtu pro odpověď na žádost do 21. prosince 2016.

4. Dne 21. prosince 2016 zaslala Komise stěžovateli e-mail, kterým tuto lhůtu opět prodloužila, tentokrát do 19. ledna 2017.

5. Komise v této nové lhůtě neodpověděla. Dne 20. ledna 2017 se stěžovatel písemně obrátil na Komisi a dotázal se na aktuální stav případu.

6. Dne 24. ledna 2017 informovala Komise stěžovatele e-mailem, že jeho žádost „byla vyřízena, dokumenty byly identifikovány a brzy mu budou zaslány “.

7. Stěžovatel Komisi znovu napsal dne 30. ledna 2017, 6. února 2017 a 15. února 2017, aby jí připomněl vyřízení žádosti. Tyto e-maily zůstaly nezodpovězeny.

8. Stěžovatel se obrátil na veřejnou ochránkyni práv dne 20. února 2017.

Šetření

9. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se toho, že Komise nevyřídila žádost stěžovatele o přístup veřejnosti k dokumentům ve lhůtách stanovených v nařízení č. 1049/2001 ^[4] a nesplnila požadavky kodexu řádné správní praxe Komise, neboť na dotazy stěžovatele neodpověděla.

10. Dne 21. června 2017 vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv zkontroloval spisy Komise spadající do oblasti působnosti žádosti a interní korespondenci Komise v této věci. Mezitím Komise dne 4. dubna 2017 poskytla částečný přístup [5] ke 14 dokumentům spadajícím do oblasti působnosti žádosti stěžovatele. Stěžovatel nepožádal o přezkum tohoto rozhodnutí. Veřejná ochránkyně práv proto omezila své šetření na otázku počáteční nečinnosti a zpoždění při poskytování přístupu.

11. Rozhodnutí veřejného ochránce práv zohledňuje argumenty a názory předložené stranami.

Včasnost vyřizování žádosti Komisí

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

12. Stěžovatel tvrdil, že Komise nedodržela lhůtu stanovenou nařízením č. 1049/2001. Stěžovatel dále tvrdil, že Komise nedodržela svůj vlastní kodex řádné správní praxe, neboť rovněž neodpověděla na své dotazy týkající se stavu žádosti.

13. I když Komise dne 4. dubna 2017 poskytla částečný přístup ke 14 dokumentům spadajícím do oblasti působnosti žádosti stěžovatele, stěžovatel se chtěl stížností zabývat, pokud jde o zpoždění při zpracování jeho žádosti. Měla za to, že doba potřebná k odpovědi na její žádost není přijatelná.

14. Komise vysvětlila, že zpoždění bylo způsobeno vysokou pracovní zátěží Komise před koncem roku, nedostatkem dostupných zdrojů a širokým rozsahem žádosti stěžovatele.

Posouzení veřejného ochránce práv

15. Veřejný ochránce práv konstatuje, že nařízení č. 1049/2001 stanoví pro odpověď na žádost o přístup k dokumentům lhůtu nejvýše 30 pracovních dnů [6]. Nařízení rovněž upravuje vyřizování velkých žádostí.

16. V tomto případě Komise nedodržela lhůtu stanovenou v nařízení. Rovněž nesplnila své vlastní následné závazky vůči stěžovateli, že do určitého data odpoví. Kromě toho v rozporu se zásadami řádné správy neodpověděla na dotazy stěžovatele ohledně stavu jeho žádosti.

17. Ačkoli Komise nakonec dokumenty částečně zveřejnila a stěžovatel přijal podstatu stanoviska Komise k poskytnutí informací, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že nedodržení lhůty a chybějící odpověď na dopisy stěžovatele představují nesprávný úřední postup. V této souvislosti by veřejná ochránkyně práv ráda objasnila, že očekává, že Komise ve všech budoucích případech dodrží lhůty stanovené v nařízení č. 1049/2001. Domnívá se však, že doporučení vyplývající z jejího zjištění nesprávného úředního postupu v tomto konkrétním případě by nyní neposloužilo žádnému užitečnému účelu.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

Nedodržení lhůty stanovené v nařízení č. 1049/2001 a neposkytnutí odpovědi na dopisy stěžovatele představuje nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv je toho názoru, že doporučení vyplývající z jejího zjištění nesprávného úředního postupu v tomto konkrétním případě by nyní neposloužilo žádnému užitečnému účelu, neboť dokumenty byly nakonec řádně zpřístupněny.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O SpolečnostiReilly

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 9. února 2018

[1] ENLETS znamená Evropskou síť technologických služeb v oblasti prosazování práva. Byla zřízena v roce 2008 s cílem shromažďovat požadavky uživatelů, skenovat a zvyšovat povědomí o nových technologiích a osvědčených postupech, srovnávat a poskytovat poradenství v rámci služeb vnitřní bezpečnosti.

[2] Projekt se mimo jiné zaměřil na zpravodajskou činnost s otevřeným zdrojovým kódem, která se týká policejní činnosti v první linii (události, kontrola davu) a vyšetřování trestné činnosti (vyhledávání důkazů, monitorování a sledování), a na signálovou zpravodajskou činnost (jaký druh signálové zpravodajské činnosti je provozně nejúčinnější a nejotevřenější pro integraci senzorů (používaný donucovacími orgány a jaký druh koncepce bude zapotřebí, protože ke zpracování je předáváno stále více údajů a je třeba analyzovat více informací).

[3] Dohoda HOME/2012/ISEC/FP/C2/4000003994.

[4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Úř. věst. 2001, L 145, s. 43.

[5] Pokud jde o části, které byly vynechány, Komise se dovolávala ochrany veřejné bezpečnosti (v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001) a ochrany osobních údajů (v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001).

[6] V souladu s příslušnými částmi čl. 7 odst. 1 nařízení „[v] patnácti pracovních dnech od registrace žádosti orgán buď umožní přístup k požadovanému dokumentu a zpřístupní jej v této lhůtě v souladu s článkem 10, nebo v písemné odpovědi uvede důvody úplného nebo částečného zamítnutí žádosti a informuje žadatele o jeho právu podat potvrzující žádost v souladu s odstavcem 2 tohoto článku“.

Kromě toho v souladu s čl. 7 odst. 3 téhož nařízení „[v]e výjimečných případech, například v případě žádosti týkající se velmi rozsáhlého dokumentu nebo velkého počtu dokumentů, může být lhůta stanovená v odstavci 1 prodloužena o 15 pracovních dnů, pokud je o tom žadatel předem vyrozuměn a jsou uvedeny podrobné důvody“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).