Pozadí

1. Stížnost podaná německým občanem se týká toho, jak Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) vyřizuje žádost o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se uzavřeného vyšetřování úřadu OLAF. Uzavřené šetření se týkalo údajných nesrovnalostí při provádění grantové dohody nevládní organizací. Stěžovatel požádal o přístup k počátečnímu posouzení úřadu OLAF, rozhodnutí úřadu OLAF o uzavření případu a závěrečné zprávě o případu.

2. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti a identifikovala následující tvrzení a tvrzení:

Tvrzení

Úřad OLAF řádně i) nevyřídil žádost stěžovatele o přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001 [1] ve lhůtách stanovených v uvedeném nařízení a ii) neposkytl stěžovateli přístup k požadovaným dokumentům.

Pohledávky

OLAF by se měl i) omluvit za to, že řádně nevyřídil žádost stěžovatele o přístup k dokumentům, a ii) poskytnout stěžovateli přístup k dokumentům, o které požádal.

3. Poté, co se úřad OLAF omluvil za to, že nevyřídil žádost stěžovatele včas, dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že první aspekt žádosti byl vyřešen.

4. Pokud jde o odmítnutí poskytnout stěžovateli přístup k částem dokumentů, vydal veřejný ochránce práv doporučení [2]. Veřejná ochránkyně práv obdržela stanovisko úřadu OLAF k doporučení a následně k připomínkám stěžovatele.

Tvrzení, že OLAF neposkytl stěžovateli přístup k požadovaným dokumentům

Doporučení veřejného ochránce práv

5. Veřejná ochránkyně práv ve svém doporučení ocenila, že úřad OLAF zveřejnil upravené verze požadovaných dokumentů, zdůraznila však, že je nutné pečlivě analyzovat odůvodnění předložená úřadem OLAF, pokud jde o zbývající úpravy.

6. Za prvé, veřejný ochránce práv v zásadě souhlasil s rozhodnutím úřadu OLAF upravit jména informátorů. Zpochybnila však názor úřadu OLAF, že útvar Komise by mohl být klasifikován jako „informátor“ a že název tohoto útvaru by měl být skryt.

7. Zadruhé veřejná ochránkyně práv souhlasila s úřadem OLAF, že pravidla ochrany údajů odůvodňují skrytí jmen vyšetřovatelů úřadu OLAF a dalších osob uvedených v dokumentech. Nicméně s cílem pomoci úřadu OLAF dále zlepšit jeho postupy veřejná ochránkyně práv uvedla, že učiní další poznámku o tom, jak nejlépe sdělit osobám žádajícím o přístup veřejnosti k dokumentům, že požadované dokumenty obsahují osobní údaje [3].

8. Zatřetí se veřejná ochránkyně práv nedomnívala, že by bylo přiměřené pokračovat v šetření týkajícím se otázky, zda by měl úřad OLAF zveřejnit název vyšetřované nevládní organizace a další informace, které by mohly být použity k její identifikaci. Uvedla, že stěžovatel již věděl o názvu nevládní organizace.

9. Za čtvrté, veřejná ochránkyně práv konstatovala, že výši veřejných finančních prostředků, které Komise poskytla nevládní organizaci, jakož i výši finančních prostředků, o něž se jedná v rámci vyšetřování úřadu OLAF, nelze považovat za „obchodní důvěrné“ informace. Veřejná ochránkyně práv se dále domnívala, že existuje veřejný zájem na zveřejnění těchto informací. Veřejný ochránce práv proto tvrdil, že OLAF tyto informace nesprávně skryl.

10. Veřejný ochránce práv rovněž konstatoval, že úřad OLAF neposkytl žádné důvody, které by odůvodňovaly odstranění důvodů pro ukončení šetření. Veřejný ochránce práv měl za to, že v každém případě a bez ohledu na neexistenci jakéhokoli odůvodnění existuje veřejný zájem na tom, aby bylo známo, proč OLAF uzavřel své šetření údajného zneužití veřejných prostředků, aniž učinil jakákoli zjištění.

11. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto veřejná ochránkyně práv předložila úřadu OLAF tato doporučení:

Úřad OLAF by měl zveřejnit název útvarů Komise, které při vyšetřování úřadu OLAF spolupracovaly.

Úřad OLAF by měl zveřejnit částku veřejných finančních prostředků, které nevládní organizace obdržela na realizaci projektu, a částku finančních prostředků, která je předmětem jeho vyšetřování.

OLAF by měl sdělit důvody ukončení svého šetření.

12. Úřad OLAF odpověděl, že na základě doporučení a vzhledem k době, která uplynula od ukončení jeho vyšetřování, byl schopen poskytnout stěžovateli verzi požadovaných dokumentů, v níž byly zveřejněny některé další podrobnosti.

13. Pokud jde o první doporučení, úřad OLAF souhlasil se zveřejněním názvu útvaru Komise, který s úřadem OLAF spolupracoval. Uvedla, že nemůže zveřejnit název podsubjektu v rámci této služby, neboť tento podsubjekt se skládá pouze z malého počtu osob, které by mohly být jednotlivě identifikovatelné, pokud by byl název podsubjektu odhalen.

14. Pokud jde o druhé doporučení, OLAF uvedl, že částku inkasního příkazu vydaného vůči nevládní organizaci již OLAF poskytl stěžovateli ve své odpovědi na jednu z jeho potvrzujících žádostí. Úřad OLAF odmítl zveřejnit výši finančního dopadu možného zpronevěry finančních prostředků, neboť tyto informace byly pouze odhadem informátora (což podle úřadu OLAF nemusí být nutně přesné).

15. Pokud jde o třetí doporučení, OLAF uvedl, že důvody pro ukončení vyšetřování již byly zveřejněny, neboť byly zmíněny zejména na stranách 3 a 4 upravené kopie závěrečné zprávy o případu. Kromě toho bylo nyní možné zveřejnit celou poslední větu týkající se "Závěrů a doporučení" závěrečné zprávy o případu, s výjimkou názvu nevládní organizace.

16. Stěžovatel ve svých připomínkách považoval odpověď úřadu OLAF za neuspokojivou. Tvrdil, že dokumenty zůstaly navzdory změnám úřadu OLAF silně skryty, což mu znemožnilo porozumět jejich obsahu.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po vydání doporučení

17. Veřejná ochránkyně práv vítá skutečnost, že se úřad OLAF rozhodl poskytnout stěžovateli širší přístup veřejnosti k požadovaným dokumentům.

18. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že první aspekt jejího doporučení se týkal skutečnosti, že úřad OLAF nesprávně skryl totožnost útvaru Komise, který úřadu OLAF poskytl informace, aby mu pomohl při jeho šetřeních. Úřad OLAF nyní odhalil totožnost této služby. OLAF však uvedl, že považuje za nezbytné nezveřejňovat název podsubjektu v rámci útvaru Komise odpovědného za poskytování těchto informací, neboť vzhledem k malému počtu osob pracujících v tomto podsubjektu by zveřejnění jeho totožnosti odhalilo zaměstnance odpovědné za poskytování těchto informací.

19. Za prvé, veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel ve svých připomínkách k odpovědi úřadu OLAF výslovně nezpochybnil rozhodnutí úřadu OLAF zadržet tyto informace. Za druhé, odůvodnění doporučení veřejného ochránce práv vycházelo ze skutečnosti, že útvar Komise nemusí být při rozhodování o tom, zda poskytnout informace úřadu OLAF, chráněn před vnějším tlakem. Stejnou poznámku však nelze učinit, pokud jde o jednotlivé zaměstnance. Identita úředníků a obecná práce, kterou vykonávají, by obvykle neměly být tajné. Lze však důvodně předpokládat, že jednotliví zaměstnanci by mohli být odrazeni od toho, aby úřadu OLAF poskytovali informace o domnělém protiprávním jednání, pokud by skutečnost, že informovali úřad OLAF, byla zveřejněna. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že úřad OLAF uvádí, že dílčí subjekt se skládal z malého počtu osob. Je rozumné, aby měl OLAF za to, že takové podrobné informace by mohly vést k identifikaci členů této podsubjekty. Veřejná ochránkyně práv proto považuje za vhodné uzavřít své šetření tohoto aspektu stížnosti zjištěním, že tento aspekt byl vyřešen úřadem OLAF.

20. Pokud jde o druhé doporučení, veřejný ochránce práv konstatuje, že OLAF zveřejnil peněžní částku, která byla předmětem jeho vyšetřování. OLAF uvedl, že částku inkasního příkazu vydaného ve vztahu k nevládní organizaci již OLAF poskytl stěžovateli ve své odpovědi na jednu z jeho potvrzujících žádostí (ve výši 329 934 EUR). 47).

21. OLAF však odmítl zveřejnit odhad informátora týkající se finančního dopadu údajného zneužití finančních prostředků nevládní organizací.

22. Veřejný ochránce práv souhlasí s tím, že takový odhad nemusí být přesný. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že zveřejnění odhadu neidentifikovaného informátora, který nemusí být přesný, může poškodit oprávněné zájmy. Kromě toho neexistuje veřejný zájem na zveřejnění takového odhadu, zejména s ohledem na skutečnost, že OLAF zveřejnil částku inkasního příkazu vydaného ve vztahu k nevládní organizaci. Výše inkasního příkazu je naproti tomu formálním posouzením Komise, pokud jde o částku veřejných prostředků, která měla být získána zpět. V této souvislosti považuje veřejná ochránkyně práv za vhodné uzavřít šetření tohoto aspektu stížnosti zjištěním, že žádná další šetření nejsou oprávněná.

23. Pokud jde o třetí doporučení, totiž aby úřad OLAF zveřejnil důvody pro ukončení svého šetření, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že úřad OLAF zveřejnil důvody pro ukončení svého šetření, kterými byly: orgán pověřený záležitostmi nevládní organizace informoval úřad OLAF, že „s nevládní organizací nemá žádný vztah“; veškerá šetření zaměřená na nalezení a identifikaci osoby odpovědné za nevládní organizaci, která „získala negativní výsledky“; auditor nevládní organizace s odvoláním na služební tajemství neodpověděl úřadu OLAF; příslušné informace požadované od jiného subjektu se nikdy nedostaly k úřadu OLAF „navzdory veškerému úsilí vynakládanému vyšetřovateli“. Úřad OLAF v souhrnu potvrdil, že případ uzavřel kvůli nedostatku „prvků“, které by umožňovaly „identifikaci a lokalizaci osob odpovědných za správu nevládní organizace v době rozhodné z hlediska skutkového stavu“.

24. Pokud jde o zveřejnění důvodů úřadu OLAF pro ukončení šetření, veřejná ochránkyně práv považuje za vhodné uzavřít šetření týkající se tohoto aspektu stížnosti zjištěním, že tento aspekt byl úřadem OLAF vyřešen.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

OLAF přijal doporučení veřejného ochránce práv.

Stěžovatel a úřad OLAF budou o tomto rozhodnutí informováni.

Další poznámky

Pokud se úřad OLAF domnívá, že osobní údaje musí být z dokumentu, k němuž je požadován přístup veřejnosti, odstraněny, měl by žadatele o existenci a povaze těchto údajů informovat co nejdříve, například v okamžiku vydání původního rozhodnutí. Současně by měl úřad OLAF informovat žadatele o právu uvést důvody, proč je přístup veřejnosti k těmto osobním údajům nezbytný a proč tato potřeba převažuje nad oprávněnými zájmy osob uvedených v dokumentech.

Konečné anglické znění rozhodnutí o stížnosti 2351/2012/JAS

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

[2] Další informace o souvislostech stížnosti, argumentech stran a šetření veřejného ochránce práv naleznete v úplném znění doporučení veřejného ochránce práv, které je k dispozici na adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/cases/recommendation.faces/en/59874/html.bookmark

[3] Viz body 25 a 26 doporučení veřejného ochránce práv.