Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel je mezinárodní poradenská společnost, která vedla konsorcium, jež realizovalo projekt financovaný EU v Nikaragui na podporu Středoamerického integračního systému (dále jen „příjemce“). Nabídka pro tento projekt obsahovala jména a životopisy dvou odborníků (dále jen "vedoucí týmu" a "druhý odborník"). Smlouva o provedení projektu byla podepsána dne 27. prosince 2012.

2. Dne 15. ledna 2013 informovala delegace EU v Nikaragui, Kostarice a Panamá (dále jen „delegace“) stěžovatele, že podle příjemce byl vedoucí týmu zapojen do protiprávních činností, a požádala proto delegaci, aby jej z projektu vyloučila. Delegace konsorciu sdělila, že pokud nejmenuje nového odborníka, smlouva bude ukončena.[1] Delegace navrhla, aby konsorcium kontaktovalo příjemce s žádostí o další informace.

3. Konsorcium poté se souhlasem delegace a příjemce nahradilo vedoucího týmu.

4. Stěžovatel byl mezitím informován, že důvodem, proč příjemce požádal o nahrazení vedoucího týmu, bylo to, že byl propuštěn z předchozího projektu z důvodu hrubé nedbalosti při plnění svých povinností. Toto propuštění bylo potvrzeno soudním rozsudkem.

5. Dne 18. listopadu 2013 si stěžovatel po úspěšném dokončení projektu stěžoval delegaci, že delegace nedodržela stanovené postupy. Delegace navíc tím, že vedoucímu týmu neposkytla možnost vyjádřit se, nedodržela článek 41 Listiny základních práv. Stěžovatel proto požádal o náhradu denních příspěvků vyplácených druhému odborníkovi až do konečného zahájení zasedání[2] a ii) cestovních nákladů, denních příspěvků a poplatků, které byly předem vyplaceny vedoucímu týmu a které vedoucí týmu odmítl vrátit.

6. Delegace odpověděla dne 29. dubna 2014 a uvedla, že její žádost o nahrazení vedoucího týmu spadá do její diskreční pravomoci.[3] Rovněž uvedla, že bude ochotna zvážit úhradu některých vzniklých nákladů. Odmítla však odškodnit stěžovatele za částky, které vedoucí týmu odmítl vrátit konsorciu.

7. Stěžovatel nebyl s odpovědí spokojen a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Šetření

8. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti a zjistila následující tvrzení a související tvrzení:

Tvrzení

Delegace řádně nedodržela smluvní postupy stanovené pro vnější činnost EU a nespravedlivě trvala na odvolání vedoucího týmu, s nímž původně souhlasila.

Pohledávky

1) Komise by měla stěžovateli nahradit finanční ztráty vzniklé v důsledku rozhodnutí delegace odmítnout původně navrženého a přijatého vedoucího týmu.

2) Komise by měla uznat, že s původně navrženým vedoucím týmu bylo zacházeno nespravedlivě.

9. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv stanovisko Evropské komise ke stížnosti a následně připomínky stěžovatele v reakci na stanovisko Komise. Rozhodnutí veřejného ochránce práv zohledňuje argumenty a stanoviska předložená stranami.

Údajné nedodržování smluvních postupů stanovených pro vnější činnost EU ze strany delegace EU, údajné nespravedlivé odvolání vedoucího týmu a související nároky na náhradu škody

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

10. Stěžovatel tvrdil, že delegace EU nejednala v souladu s platnými procesními pravidly, když požadovala nahrazení vedoucího týmu.

11. Stěžovatel rovněž tvrdil, že delegace EU vznesla neopodstatněná tvrzení o odborné způsobilosti vedoucího týmu a že tato obvinění nebyla podložena žádnými důkazy. Kromě toho delegace EU v rozporu s článkem 41 Listiny základních práv nerespektovala právo vedoucího týmu být vyslechnut.

12. Stěžovatel nakonec poukázal na to, že jednal v dobré víře a předložil návrh na nahrazení vedoucího týmu. Podle jejího názoru by jí Komise měla nahradit finanční ztráty, které utrpěla v důsledku svého rozhodnutí požádat o nahrazení vedoucího týmu.

13. Komise ve svém stanovisku uvedla, že příjemce po podpisu smlouvy vznesl proti vedoucímu týmu námitky. Tvrdila však, že příjemce v době hodnocení nabídky nevěděl o rozsudku soudu proti vedoucímu týmu.

14. Podle Komise je ustálenou právní zásadou, že smlouva může být považována za neplatnou, pokud byl souhlas se smlouvou udělen bez znalosti relevantních skutečností, které mohly ovlivnit vůli smluvní strany podepsat smlouvu. Komise dodala, že jakmile se příjemce dozvěděl o soudním rozsudku proti vedoucímu týmu, okamžitě informoval delegaci EU o svých obavách a požádal, aby byl vedoucí týmu nahrazen.[4] Komise rovněž poukázala na to, že podle finančního nařízení by existence rozsudku potvrzujícího profesní pochybení v první řadě vedla k vyloučení vedoucího týmu ze zadávacího řízení[5].

15. Komise uznala, že žádosti o nahrazení zaměstnanců jsou obecně založeny na neefektivnosti zaměstnanců nebo na neplnění povinností[6]. Obecná pravidla však rovněž stanoví, že veřejný zadavatel může ukončit smlouvu, pokud se po zadání zakázky ukáže, že v zadávacím řízení došlo k podstatné chybě[7].

16. Komise poté uvedla, že je ochotna uhradit některé výdaje, jako jsou dodatečné cestovní výdaje a denní příspěvky požadované stěžovatelem. Trvala však na tom, že nepokryje náklady vzniklé stěžovateli v důsledku toho, že vedoucí týmu odmítl vrátit zálohy, které obdržel za úkol, který nikdy nevykonal.

17. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že bylo porušeno právo vedoucího týmu být vyslechnut podle článku 41 Listiny lidských práv, Komise zdůraznila, že stěžovateli byla dána možnost vyjádřit své názory, což několikrát učinila. Kromě toho stěžovatel pravidelně informoval Komisi o názorech vedoucího týmu. Proto nebylo nic, co by podpořilo tvrzení stěžovatelů a tvrzení, že s vedoucím týmu bylo zacházeno nespravedlivě.

18. Stěžovatel ve svých připomínkách uvedl, že v důsledku opatření delegace přišel o peníze. Zejména uvedl, že delegace odmítla uhradit některé výdaje druhého odborníka. Dodala, že letenky původního vedoucího týmu byly zakoupeny v době, kdy byl stěžovatel informován o žádosti příjemce o nahrazení vedoucího týmu.

Posouzení veřejného ochránce práv

19. Veřejná ochránkyně práv poukazuje na to, že v případech týkajících se smluvních sporů není její úlohou přesně určovat meze smluvních práv a povinností. Její úlohou je spíše určit, zda dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt EU jednal při uplatňování smluvních práv a povinností rozumně.

20. Obecnou právní zásadou je, že platnost smlouvy může být zpochybněna, pokud je souhlas strany s uzavřením smlouvy ovlivněn podstatným pochybením. Tato obecná právní zásada se odráží ve všeobecných podmínkách rámcové smlouvy použitelných v tomto případě, které veřejnému zadavateli umožňují ukončit smlouvu v případě podstatných chyb[8].

21. Chyba je považována za „podstatnou“, pokud odkazuje na základní aspekt smlouvy, který by v případě, že by byl zjištěn před podpisem smlouvy, vedl smluvní stranu k odmítnutí jejího souhlasu. V této souvislosti jsou odborníci nedílnou součástí nabídek. Jejich profily a odborné znalosti musí být uvedeny ve zvláštním mandátu a musí být součástí původní zakázky.[9] Za podstatnou chybu by tedy mohla být považována jakákoli závažná chyba, pokud jde o pověřovací listiny odborníka, a to i ta, která nebyla konsorciu známa, nebo opomenutí důležitých relevantních informací, jako je rozsudek potvrzující vážné profesní pochybení. Pokud je odborník vedoucím týmu, jak tomu bylo v projednávané věci, jsou takové chyby ještě relevantnější.

22. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že bylo rozumné, aby se Komise domnívala, že pokud by příjemce věděl o rozsudku během hodnocení nabídky, odmítnul by svůj souhlas. Delegace by proto stěžovateli zakázku nezadala.

23. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise uznala, že stěžovatel si nebyl vědom minulých právních obtíží vedoucího týmu. Za těchto okolností se veřejná ochránkyně práv domnívá, že rozhodnutí delegace nahradit vedoucího týmu namísto ukončení celé smlouvy bylo přiměřené a spravedlivé.

24. Pokud jde o žádost stěžovatele o náhradu škody, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise několikrát nabídla stěžovateli náhradu části finančních ztrát, které vznikly v důsledku pozdního nahrazení vedoucího týmu. Veřejná ochránkyně práv tento přístup vítá. Věří, že jí Komise s uznáním dobré víry stěžovatele nahradí cestovní výdaje, které konsorciu vznikly v souvislosti s nahrazeným vedoucím týmu, a dodatečné denní příspěvky druhého odborníka.

25. Pokud jde o ostatní výdaje požadované stěžovatelem, veřejný ochránce práv považuje za přiměřené stanovisko Komise, že by neměla konsorciu vyplácet částky, které nahrazený vedoucí týmu obdržel předem za práci, kterou nevykonal, a denní příspěvky na výdaje, které mu nevznikly. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že nahrazený odborník odmítl tyto peníze konsorciu vrátit. Spor o tyto platby se týká konsorcia a odborníka. Jak vysvětluje PRAG[10], měl by být určen příslušnému soudu.

26. Na základě výše uvedených skutečností dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že Komise jednala spravedlivě, rozumně a přiměřeně.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

Komise se nedopustila nesprávného úředního postupu.

Komise a stěžovatelé budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Štrasburk, 20. dubna 2016

[1] Ustanovení čl. 36 odst. 3 písm. h) obecných podmínek rámcové smlouvy: ⁇ rámcový dodavatel byl pravomocně odsouzen za podvod, korupci, účast na zločinném spolčení nebo za jinou protiprávní činnost poškozující finanční zájmy EU ⁇ .

[2] Vedoucí týmu původně navrhoval mít letenku na zahajovací schůzku, ale nikdy se nedostal na cestu. Druhý odborník však cestoval na zahajovací schůzku původně plánovanou na 15. ledna 2013 a musel počkat na schválení nového vedoucího týmu a na zahájení prací dne 24. ledna 2013.

[3] Článek 16 odst. 1 obecných podmínek rámcové smlouvy: ⁇ Rámcový dodavatel musí veřejného zadavatele informovat o všech zaměstnancích, které hodlá použít k plnění úkolů, s výjimkou odborníků, jejichž životopisy jsou uvedeny v příloze IV. Příloha II nebo příloha III stanoví minimální úroveň odborné přípravy, kvalifikace a zkušeností pracovníků a případně požadovanou specializaci. Veřejný zadavatel má právo bránit rámcovému dodavateli ve výběru zaměstnanců. ⁇

[4] Čl. 36 odst. 3 písm. m) obecných podmínek rámcové smlouvy

[5] Článek 106 odst. 1 písm. c) finančního nařízení stanoví: „Z účasti na zadávacích řízeních jsou vyloučeni zájemci nebo uchazeči, pokud: c) se dopustili vážného profesního pochybení, které může veřejný zadavatel prokázat jakýmikoli prostředky, včetně rozhodnutí EIB a mezinárodních organizací.“

[6] Čl. 17 odst. 2 všeobecných podmínek

[7] Čl. 36 odst. 3 písm. m) všeobecných podmínek

[8] Článek 116 odst. 1 nařízení č. 966/2012 (finanční nařízení)

[9] 2.2.3.3 Profil odborníků nebo popis odborných znalostí, pokyny rámcové smlouvy COM 2011

[10] Praktický průvodce smluvními postupy pro vnější činnost EU, 2012