Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel na základě nařízení č. 1049/2001 [1] požádal v červnu 2014 o přístup k dokumentům v držení Evropské rady. Tyto dokumenty se týkaly práce pracovní skupiny, kterou zřídil předseda Evropské rady s cílem posílit správu ekonomických záležitostí v celé EU v roce 2010.

2. Generální sekretariát Rady, jednající jako sekretariát Evropské rady, původně poskytl přístup k 23 dokumentům, na které se vztahuje žádost stěžovatele o přístup. Následně bylo zveřejněno dalších 17 dokumentů. Odmítl však přístup k jednomu německému a jednomu rumunskému příspěvku k práci pracovní skupiny s odůvodněním, že jejich zpřístupnění by ohrozilo rozhodovací proces orgánu (čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001).

3. Stěžovatel poté podal potvrzující žádost a požádal o plný přístup k příslušným německým a rumunským příspěvkům.

4. Evropská rada odpověděla na potvrzující žádost stěžovatele a potvrdila rozhodnutí, že k oběma dotčeným dokumentům nelze poskytnout přístup, a to ani částečný. U obou dokumentů založila odepření přístupu na čl. 4 odst. 1 písm. a) čtvrté odrážce, tedy na ochraně finanční, měnové nebo hospodářské politiky Unie nebo členského státu, a na čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001, tedy na ochraně rozhodovacího procesu orgánu po přijetí rozhodnutí.

5. Stěžovatel se poté obrátil na veřejného ochránce práv.

Šetření

6. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti a identifikovala následující tvrzení a tvrzení:

Evropská rada nesprávně odmítla poskytnout veřejnosti přístup ke dvěma dokumentům týkajícím se pracovní skupiny pro posílení správy ekonomických záležitostí v celé EU z roku 2010. Stěžovatel tvrdil, že Evropská rada by měla poskytnout přístup ke dvěma příslušným dokumentům.

7. Veřejný ochránce práv zkontroloval dotčené dokumenty, aby mohl určit, zda Evropská rada správně uplatnila nařízení č. 1049/2001. Inspekce vedla veřejnou ochránkyni práv k předběžnému názoru, že obsah dokumentů se nezdá být tak citlivý, jak tvrdila Evropská rada. Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívala, že není zřejmé, zda se na dokumenty vztahují výjimky podle nařízení č. 1049/2001, na jejichž základě Evropská rada odepřela přístup veřejnosti.

8. Veřejná ochránkyně práv poté požádala Evropskou radu o předložení stanoviska ke stížnosti. Veřejná ochránkyně práv zejména vyzvala Evropskou radu, aby se zabývala otázkou, jak při uplatňování příslušných výjimek nařízení č. 1049/2001 zohlednila skutečnost, že oba dokumenty, k nimž odepřela přístup, pocházejí z roku 2010. Veřejná ochránkyně práv obdržela stanovisko Evropské rady. Při provádění šetření veřejný ochránce práv zohlednil argumenty předložené stranami. Stěžovatel nepředložil připomínky k inspekční zprávě veřejného ochránce práv ani ke stanovisku Evropské rady.

K tvrzení, že Evropská rada neprávem odmítla poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

9. Pokud jde o výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001, tedy ochranu rozhodovacího procesu orgánu, stěžovatel předložil dva argumenty na podporu svého tvrzení, že Evropská rada neprávem odepřela přístup k oběma dotčeným dokumentům. Zaprvé tvrdil, že výjimky stanovené v čl. 4 odst. 3 se lze dovolávat pouze tehdy, pokud orgán dosud nepřijal rozhodnutí. V této souvislosti poukázal na to, že Evropská rada již podepsala doporučení pracovní skupiny, která byla následně Evropským parlamentem a Radou schválena ve formě dvou legislativních balíčků označovaných jako „balíček šesti právních aktů“ a „balíček dvou právních aktů“. Za druhé, stěžovatel nesouhlasil s hodnocením Evropské rady, že ochrana rozhodovacího procesu by převážila nad veřejným zájmem na zpřístupnění. Uvedl, že doporučení pracovní skupiny tím, že pomáhají utvářet reakci EU na finanční krizi, mají dopad na životy občanů v celé EU. Z tohoto důvodu by veřejný zájem na zpřístupnění měl podle názoru stěžovatele převážit nad ochranou rozhodovacího procesu orgánu.

10. Stěžovatel se nevyjádřil k tomu, jak Evropská rada uplatňuje výjimku podle čl. 4 odst. 1 písm. a) čtvrté odrážky nařízení č. 1049/2001, tj. ochranu finanční, měnové nebo hospodářské politiky EU nebo členského státu.

11. Evropská rada ve svém stanovisku informovala veřejnou ochránkyni práv, že s ohledem na její předběžné stanovisko byly oba dokumenty důkladně přehodnoceny. Nové posouzení vedlo Evropskou radu k závěru, že již není vhodné odepřít veřejnosti přístup k dokumentům, zejména vzhledem k tomu, že dokumenty byly v té době starší pěti let. Evropská rada tak dokumenty v plném rozsahu zveřejnila a sdílela je se stěžovatelem.

Posouzení veřejného ochránce práv

12. Veřejná ochránkyně práv vítá rozhodnutí Evropské rady poskytnout veřejnosti přístup k dotčeným dokumentům.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

Evropská rada tuto záležitost vyřešila.

Stěžovatel a Evropská rada budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Štrasburk, 15. března 2016

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).