Případ se týkal toho, že Evropská centrální banka (ECB) dostatečně neodpověděla na žádost stěžovatele o informace týkající se pravomoci ECB zajistit prosazování finanční regulace a právních předpisů na ochranu spotřebitele v členských státech. Veřejná ochránkyně práv požádala ECB, aby stěžovateli poskytla podrobnou odpověď týkající se její úlohy v oblasti dohledu nad národními centrálními bankami, ale také úlohy jednotného mechanismu dohledu při dohledu nad soukromými subjekty. ECB odpověděla jasně a komplexně. Veřejná ochránkyně práv se proto rozhodla případ uzavřít.

Případ se týkal odmítnutí Evropské rady poskytnout stěžovateli přístup veřejnosti ke dvěma dokumentům v souvislosti s pracovní skupinou pro posílení správy ekonomických záležitostí v celé EU z roku 2010. Evropská rada původně tvrdila, že zveřejnění dokumentů by ohrozilo ochranu finanční, měnové nebo hospodářské politiky Unie nebo členského státu a rozhodovacího procesu orgánu.

Po prostudování příslušných dokumentů zastával veřejný ochránce práv předběžný názor, že jejich obsah se nezdá být tak citlivý, jak tvrdila Evropská rada, zejména vzhledem k tomu, že dokumenty pocházejí z roku 2010. Evropská rada poté své posouzení znovu zvážila a oba dokumenty stěžovateli předala. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Evropská rada takto záležitost, na kterou si stěžovala, vyřešila.

Případ se týkal stížnosti, že Evropská centrální banka nezveřejnila srovnávací přehled o tom, jak členské státy eurozóny dodržují tzv. „konvergenční kritéria“, jak to učinily některé centrální banky v minulosti. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že ECB není povinna takový přehled zveřejňovat, zejména vzhledem k tomu, že členské státy jsou nyní vyzývány, aby dodržovaly různá kritéria. Rovněž zjistila, že ECB a Evropská komise zveřejňují relevantní a dostupné statistické informace o dozoru nad trhem. Nedošlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal zpoždění Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) při vyřizování žádosti stěžovatele, aby EBA vyšetřil údajné porušení práva EU ze strany estonského orgánu pro finanční dohled. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že orgán EBA byl z velké části schopen odůvodnit její zpoždění. Z tohoto důvodu a také proto, že se orgán EBA za zpoždění omluvil a zavázal se zlepšit svůj postup, nezjistil veřejný ochránce práv nesprávný úřední postup. Vzhledem k tomu, že v průběhu šetření orgán EBA stanovil interní lhůty pro vyřizování podobných žádostí, veřejná ochránkyně práv jej vyzvala, aby tyto lhůty formalizoval změnou svého jednacího řádu. Případ uzavřela další poznámkou.

Případ se týkal údajně nedostatečného vysvětlení poskytnutého Evropskou komisí ohledně jejího rozhodnutí nezahájit řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a požádala Komisi, aby poskytla další informace o svém rozhodnutí. V odpovědi Komise svůj postoj objasnila. Veřejná ochránkyně práv shledala, že takto poskytnuté informace jsou soudržné, dostatečné a přiměřené. Případ proto uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal odmítnutí Europolu poskytnout veřejnosti přístup k dokumentu o provádění dohody o Programu sledování financování terorismu (TFTP) mezi EU a USA. Aby bylo možné zjistit, zda Europol správně uplatňoval příslušná pravidla pro přístup ke svým dokumentům, potřeboval veřejný ochránce práv dotčený dokument vidět. Europol však tvrdil, že nemohl veřejnému ochránci práv umožnit nahlédnout do dokumentu, neboť k tomu byl nutný souhlas orgánů USA a orgány USA souhlas odmítly udělit. V souladu s „technickými postupy“ dohodnutými mezi EU a USA pro provádění dohody o TFTP mají USA právo veta, pokud jde o sdílení jakýchkoli informací poskytnutých USA Europolem se třetími stranami. USA v tomto případě využily tohoto veta a odmítly udělit souhlas. Veřejná ochránkyně práv se setkala s americkým velvyslancem při EU, USA však veto zachovaly. Ačkoli tedy Europol s veřejným ochráncem práv plně spolupracoval, veřejný ochránce práv nebyl schopen dokument nahlédnout. Veřejná ochránkyně práv proto neměla jinou možnost než své šetření uzavřít. Požádala však Evropský parlament, aby zvážil, zda je přijatelné, aby dohoda se zahraniční vládou bránila veřejné ochránkyni práv vykonávat její práci. Poukázala zejména na to, že ustanovení o „technických modalitách“, na rozdíl od samotné dohody o TFTP, nebyla nikdy zaslána Radě ani Parlamentu ke schválení.