- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Afgørelse i sag 2241/2012/JF - Odmítnutí vypracovat hodnotící zprávu pro bývalého zaměstnance
Rozhodnutí
Případ 2241/2012/JF - Otevřeno dne Čtvrtek | 31 ledna 2013 - Doporučení týkající se Úterý | 27 května 2014 - Rozhodnutí ze dne Pondělí | 03 listopadu 2014 - Dotčený orgán Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí ( Orgán přijal návrh doporučení ) - Země Řecko
Případ se týkal toho, že Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí („ECDC“) odmítlo vypracovat roční hodnotící zprávu týkající se bývalého zaměstnance střediska.
Během šetření veřejná ochránkyně práv poukázala na to, že služební řád úředníků Evropské unie stanoví povinnost orgánů EU vydávat hodnotící zprávy všem zaměstnancům, a to jak současným, tak minulým a za jakýchkoli okolností. Proto vydala návrh doporučení, aby tak středisko ECDC v případě stěžovatele učinilo. Středisko ECDC návrh doporučení přijalo. Kromě toho veřejná ochránkyně práv doporučila, aby středisko ECDC přezkoumalo svá pravidla pro hodnocení. Vzhledem k tomu, že Komise přezkum těchto pravidel právě provádí, veřejná ochránkyně práv v další poznámce vyzvala středisko ECDC, aby ji informovalo o vývoji v oblasti uvedeného přezkumu.
Pozadí
1. Stěžovatel pracoval jako smluvní zaměstnanec v Evropském středisku pro prevenci a kontrolu nemocí (dále jen „ECDC“). V roce 2012 ho jeho nadřízení pozvali na schůzku se svým přímým nadřízeným, aby prodiskutoval jeho výkon v průběhu roku 2011 (tzv. hodnotící dialog). Stěžovatel odmítl. Když ECDC později v témže roce ukončilo pracovní poměr stěžovatele, jeho hodnotící zpráva (dále jen „hodnotící zpráva za rok 2011“) ještě nebyla vypracována.
2. Stěžovatel se poté obrátil na evropského veřejného ochránce práv s tvrzením, že nevypracování hodnotící zprávy střediska ECDC za rok 2011 bylo protiprávní, a s tvrzením, že by tuto zprávu měl obdržet. Při zahájení šetření veřejná ochránkyně práv vyzvala středisko ECDC, aby zvážilo vypracování návrhu hodnotící zprávy za rok 2011 a zaslalo jej stěžovateli, a to i v případě, že by se nemohl uskutečnit žádný formální dialog. Středisko ECDC odmítlo s odůvodněním, že setkání je povinné a že stěžovateli poskytlo dostatek příležitostí se ho zúčastnit. Kromě toho stěžovatel již v ECDC nepracoval. Ztratil proto jakýkoli zájem, který mohl mít na získání své hodnotící zprávy za rok 2011. Středisko ECDC se proto domnívá, že již není nutné tuto zprávu vypracovávat [1].
Tvrzení o protiprávním nevypracování hodnotící zprávy a souvisejícím nároku
Návrh doporučení veřejného ochránce práv
3. Veřejná ochránkyně práv zdůraznila, že pokud je jí známo, neexistuje ve služebním řádu úředníků Evropské unie žádné ustanovení, podle něhož by hodnotící zpráva nutně závisela na předchozím osobním dialogu mezi zaměstnancem a jeho přímým nadřízeným. Článek 43 služebního řádu ukládá institucím povinnost vydávat hodnotící zprávy [2]. Zdá se, že tuto povinnost potvrdil Soudní dvůr Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr")[3]. Právo obdržet hodnotící zprávu tak mají všichni zaměstnanci, současní i minulí, a to za všech okolností. Skutečnost, že ECDC podmiňuje vydání hodnotící zprávy stěžovatele za rok 2011 předchozím formálním dialogem mezi ním a jeho přímým nadřízeným, tedy představuje, ne-li porušení článku 43 služebního řádu, jistě příliš restriktivní výklad jeho pravidel týkajících se postupu hodnocení. Obdobně se zdá, že pravidla ECDC, konkrétně čl. 1 odst. 4 jeho článku 20, podle něhož by zaměstnanci, kteří agenturu opustili nebo opouštějí, měli svou výroční zprávu vydat pouze tehdy, pokud o ni požádají [4], jsou v rozporu s článkem 43 služebního řádu. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci mají oprávněný zájem na obdržení hodnotící zprávy, kterou lze použít a o kterou se lze opřít v jejich budoucím životě a kariéře [5], veřejná ochránkyně práv zaslala dne 27. května 2014 ECDC návrh doporučení, aby:
„i) připravit a zaslat stěžovateli návrh hodnotící zprávy za rok 2011; a
ii) pečlivě zvážit, zda je článek 20 nebo kterýkoli jiný z jeho vnitřních předpisů slučitelný s článkem 43 služebního řádu. ECDC by mělo změnit všechna neslučitelná pravidla.“
4. Dne 18. srpna 2014 středisko ECDC odpovědělo, že dne 12. srpna 2014 vypracovalo a zaslalo stěžovateli návrh hodnotící zprávy za rok 2011. Uznala, že její výklad článku 20 mohl být "příliš restriktivní", a uvedla, že tento přístup změní tak, že i v případě, že nebude možné vést hodnotící dialog, vydá ECDC hodnotící zprávu pracovníkovi.
5. Pokud jde o doporučení veřejné ochránkyně práv, aby změnila všechna vnitřní pravidla, která mohou být neslučitelná s článkem 43 služebního řádu, středisko ECDC uvedlo, že jeho článek 20 vychází z pravidel Komise platných v době jeho přijetí a schválených tímto orgánem, a to po rozsáhlých konzultacích mezi útvary. Komise ve spolupráci se sítí agentur vypracovávala nová prováděcí pravidla pro hodnocení, která mají být v agenturách přijata. Středisko ECDC bylo přesvědčeno, že Komise nová prováděcí pravidla pro hodnocení přezkoumá s cílem zajistit plný soulad se služebním řádem. Středisko ECDC tato nová prováděcí pravidla přijme, jakmile budou k dispozici, a odpovídajícím způsobem upraví své vnitřní postupy.
6. Dne 30. září 2014 stěžovatel informoval veřejnou ochránkyni práv, že od střediska ECDC obdržel návrh hodnotící zprávy.
Posouzení veřejné ochránkyně práv po návrhu doporučení
7. Středisko ECDC návrh doporučení veřejné ochránkyně práv přijalo. Veřejná ochránkyně práv vítá ochotu střediska ECDC uvést své postupy do souladu s platnými pravidly a judikaturou, pokud jde o roční hodnocení zaměstnanců. Proto věří, že středisko ECDC bude Komisi informovat o analýze potenciálních problémů vyplývajících z uplatňování článku 20, kterou provedla veřejná ochránkyně práv, aby ji Komise mohla zohlednit při přezkumu prováděcích pravidel pro hodnocení, která mají agentury uplatňovat. Veřejný ochránce práv učiní v tomto ohledu další poznámku níže.
Závěry
Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:
Středisko ECDC návrh doporučení veřejné ochránkyně práv přijalo.
Stěžovatel a ředitel střediska ECDC budou o tomto rozhodnutí informováni.
Další poznámky
Veřejná ochránkyně práv věří, že středisko ECDC bude Komisi informovat o své analýze možných problémů vyplývajících z uplatňování článku 20, aby ji Komise mohla zohlednit při přezkumu prováděcích pravidel pro hodnocení, která mají agentury uplatňovat.
Veřejná ochránkyně práv vyzývá středisko ECDC, aby ji informovalo o vývoji výše uvedeného přezkumu.
Emily O'Reillyová
Ve Štrasburku dne 3. listopadu 2014.
[1] Další informace o souvislostech stížnosti, argumentech stran a šetření veřejného ochránce práv naleznete v úplném znění návrhu doporučení, které je k dispozici na adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/cases/draftrecommendation.faces/cs/54593/html.bookmark
[2] Článek 43 služebního řádu platný v době rozhodné z hlediska skutečností stanovil následující prohlášení: „[k]valifikovanost, výkonnost a chování ve službě každého úředníka jsou předmětem pravidelné zprávy, která se vypracovává nejméně každé dva roky, jak stanoví každý orgán [...] Každý orgán přijme ustanovení přiznávající právo podat opravný prostředek ve vykazovaném období, které musí být uplatněno před podáním stížnosti podle čl. 90 odst. 2. Zpráva se předá úředníkovi. Je oprávněn k tomu vznést jakékoli připomínky, které považuje za relevantní.“(kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).
[3] Viz například věc F-93/08 N v. Evropský parlament, Sb. VS s. I-A-1-433 a II-A-1-2339, bod 46: „[i] nezávisle na jeho budoucí užitečnosti je hodnotící zpráva úředníka písemným a formálním důkazem o kvalitě práce vykonávané dotčenou osobou. Takové posouzení se neomezuje na popis úkolů vykonávaných během relevantního období, ale zahrnuje rovněž posouzení osobních kvalit posuzovaného jednotlivce v průběhu jeho profesního života. Každý úředník má tedy právo na to, aby jeho práce byla uznána prostřednictvím spravedlivého a nestranného hodnocení. V důsledku toho musí být v souladu s právem na účinnou soudní ochranu úředníkům v každém případě přiznáno právo napadnout jejich hodnotící zprávu z důvodu jejího obsahu nebo proto, že nebyla vypracována v souladu s pravidly stanovenými služebním řádem.
[4] Čl. 1 odst. 4 prováděcího pravidla střediska ECDC č. 20 o hodnocení: „[z]práva nemusí být vypracována pro zaměstnance, kteří opustili středisko ECDC v témže roce nebo kteří odejdou v následujícím roce, pokud o ni výslovně nepožádají.“
[5] Obdobně viz rozsudek Soudního dvora ve věci Gordon v. Komise, C-198/07 P, Sb. rozh. 2008, s. I-10701, Sb. VS s. I-B-2-25 a II-B-2-193, bod 50: „[v] případě opětovného přijetí by [zpráva o vývoji služebního postupu] byla užitečná pro vývoj úředníka v rámci jeho služby nebo orgánů Společenství. Byl by to hmatatelný, formální důkaz o jeho schopnostech a zkušenostech v rámci orgánu, o který by se mohl opřít...“