Pozadí

1. Tato věc se týká stížnosti podané u Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) bývalým zaměstnancem Agentury pro základní práva (FRA) na tento úřad.

2. Stěžovatel upozornil úřad OLAF na určité nesrovnalosti, k nimž údajně došlo v rámci agentury FRA.

3. Úřad OLAF následně stěžovatele informoval, že po svém vyšetřování dospěl k závěru, že by neměla být přijata žádná další opatření. Úřad OLAF však dodal, že se zabýval řadou otázek týkajících se řízení Agentury Evropské unie pro základní práva.

4. Stěžovatel písemně napadl rozhodnutí úřadu OLAF o ukončení vyšetřování a požádal o vysvětlení důvodů tohoto rozhodnutí.

5. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neobdržel žádnou odpověď, kontaktoval veřejného ochránce práv, který vyzval úřad OLAF, aby odpověděl na žádost stěžovatele o vysvětlení týkající se jeho důvodů pro ukončení vyšetřování vedeného proti agentuře FRA.

6. Úřad OLAF poté poskytl veřejnému ochránci práv kopii odpovědi, kterou zaslal stěžovateli. V této odpovědi byl stěžovatel informován o tom, že:

„Není politikou úřadu OLAF vysvětlovat nebo odůvodňovat své rozhodnutí ukončit vyšetřování. Dodal bych pouze, že všechna taková rozhodnutí jsou přijímána po pečlivém zvážení a diskusi mezi vyšetřovateli a jejich vedením.“

7. Stěžovatel vyjádřil nespokojenost s odpovědí úřadu OLAF [1].

Tvrzení o nedostatečném odůvodnění rozhodnutí úřadu OLAF o ukončení vyšetřování

Návrh doporučení veřejného ochránce práv  

8. Stěžovatel tvrdil, že OLAF tím, že neodůvodnil své rozhodnutí ukončit vyšetřování údajných nesrovnalostí, které oznámil, porušil své povinnosti vyplývající z práva EU a zásady řádné správy. Tvrdil tedy, že OLAF by mu měl sdělit důvody svého rozhodnutí ukončit vyšetřování.

9. Při předkládání návrhu doporučení úřadu OLAF vzala veřejná ochránkyně práv v úvahu argumenty a stanoviska předložená stranami. OLAF zejména předložil šest argumentů k odůvodnění své politiky v této věci, které však veřejný ochránce práv nepovažoval za přesvědčivé.

10. Za prvé, veřejný ochránce práv konstatoval, že orgány EU mají obecnou povinnost svá rozhodnutí odůvodnit [2].

11. Za druhé, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že potřeba zachovat důvěrnost vyšetřování úřadu OLAF nemůže odůvodnit přímé odmítnutí odůvodnit rozhodnutí o ukončení vyšetřování. Odůvodnění takového rozhodnutí v každém případě nutně nevyžaduje sdělení důvěrných informací.

12. Zatřetí veřejná ochránkyně práv považovala za obtížné pochopit, jak by odůvodnění rozhodnutí o ukončení vyšetřování mohlo ohrozit nezávislost úřadu OLAF nebo jeho generálního ředitele. Pokud by byl argument OLAF přijat, znamenalo by to, že povinnost uvést odůvodnění by ohrozila nezávislost všech unijních orgánů, které takové povinnosti podléhají.

13. Začtvrté, pokud jde o neexistenci právně závazných účinků rozhodnutí úřadu OLAF, veřejný ochránce práv poznamenal, že judikatura citovaná úřadem OLAF pouze objasňuje, že není možné podat žalobu na neplatnost proti rozhodnutím úřadu OLAF o ukončení vyšetřování nebo o předání jeho zpráv orgánům Unie nebo vnitrostátním orgánům. Zejména v situacích, kdy jsou možnosti podat žalobu k unijnímu soudu omezené nebo neexistují, je totiž odůvodnění rozhodnutí přijatého unijním orgánem o to důležitější pro zajištění odpovědnosti orgánů vůči občanům.

14. Zapáté, pokud jde o argument týkající se transparentnosti, veřejný ochránce práv uvítal skutečnost, že se úřad OLAF rozhodl zveřejnit pokyny pro zaměstnance týkající se vyšetřovacích postupů [3] a priority politiky vyšetřování [4], na nichž byla jeho rozhodnutí založena. Zveřejnění těchto dokumentů však nemohlo nahradit povinnost uvést odůvodnění v konkrétním případě. Ani ISIP, ani priority politiky vyšetřování neposkytly žádné informace o tom, proč se OLAF v konkrétním případě rozhodl vyšetřování uzavřít.

15. Zašesté veřejný ochránce práv zpochybnil logiku argumentu úřadu OLAF, podle něhož by bylo lepší, kdyby se oznamovatel dotčený údajnými nesrovnalostmi oznámenými úřadu OLAF obrátil na svého zaměstnavatele s žádostí o pomoc. Pravidla pro whistleblowing byla zavedena právě proto, aby oznamovatelé měli možnost informovat třetí stranu, jako je OLAF, o údajných nesrovnalostech v jejich příslušném orgánu. V každém případě takový argument nemá žádný vliv na otázku, zda OLAF neodůvodnil své rozhodnutí ukončit vyšetřování.

16. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívala, že odmítnutí úřadu OLAF odůvodnit své rozhodnutí ukončit vyšetřování představuje nesprávný úřední postup. Předložila proto níže uvedený návrh doporučení:

„Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) by měl stěžovatele informovat o důvodech svého rozhodnutí ukončit vyšetřování v tomto případě.“

Posouzení veřejné ochránkyně práv po návrhu doporučení

17. OLAF ve svém podrobném stanovisku uvedl, že nařízení 1073/1999 [5] mu neukládá povinnost informovat oznamovatele o důvodech uzavření vyšetřování bez doporučení. Služební řád ani sdělení Komise o whistleblowingu navíc takovou povinnost neukládají.

18. Úřad OLAF dále tvrdil, že vzhledem k tomu, že dozorčí výbor úřadu OLAF pečlivě sleduje vyšetřovací činnosti úřadu OLAF, jsou jeho rozhodnutí plně odpovědná.

19. OLAF tedy tvrdil, že se v projednávané věci nedopustil nesprávného úředního postupu. Úřad OLAF však dodal, že po vstupu nařízení č. 883/2013 v platnost [6] se rozhodl změnit svou politiku a informovat oznamovatele o důvodech uzavření vyšetřování.

20. OLAF tedy poskytl kopii interní šablony, která bude pro tyto účely použita, jakož i kopii dopisu zaslaného stěžovateli v tomto případě, v němž uvedl, že důvodem jeho rozhodnutí ukončit vyšetřování bylo, že "vyšetřování nepotvrdilo původní obvinění z podvodu proti dotčené osobě".

21. Stěžovatel ve svých připomínkách uvedl, že oceňuje návrh doporučení veřejného ochránce práv. Dodal však, že podle jeho názoru OLAF tento návrh doporučení neprovedl správně, protože se týkal pouze jednoho z jeho tvrzení (konkrétně jeho obvinění z podvodu). Podle stěžovatele se dopis úřadu OLAF nezabýval jeho dalšími tvrzeními (např. nesprávnými náborovými postupy, manipulací s rozpočtem a zpětnou platností smluv; použití nesprávného právního základu pro některé výdaje; nepravidelná nabídková řízení; atd.).

22. Veřejná ochránkyně práv vyzvala úřad OLAF, aby poskytl další vysvětlení, pokud jde o důvody pro ukončení vyšetřování. Úřad OLAF uvedl, že pečlivě analyzoval všechna obvinění vznesená stěžovatelem. Uvedla, že ačkoli vyšetřování poukázalo na určité nesrovnalosti a špatné postupy řízení, tvrzení o podvodu proti dotčené osobě nebyla potvrzena. Zjištěné prvky nebyly pro vydání doporučení dostatečné.

23. Ačkoli stěžovatel nebyl s dodatečnými vysvětleními úřadu OLAF zcela spokojen, poděkoval veřejné ochránkyni práv za její zásah.

24. Veřejná ochránkyně práv vítá rozhodnutí úřadu OLAF v návaznosti na návrh doporučení změnit svou politiku a v budoucnu informovat oznamovatele, jako je stěžovatel, o důvodech ukončení vyšetřování. OLAF se proto rozhodl přijmout návrh doporučení veřejné ochránkyně práv v zásadě s cílem řešit základní obavy.

25. Pokud jde o konkrétní případ, veřejný ochránce práv konstatuje, že ačkoli stěžovatel vyjádřil svůj souhlas s návrhem doporučení, není spokojen s prohlášením úřadu OLAF o důvodech ukončení vyšetřování. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že úřad OLAF informoval stěžovatele, že vyšetřování bylo uzavřeno, protože obvinění z podvodu nebyla během vyšetřování potvrzena, a že ačkoli vyšetřování potvrdilo určité nesrovnalosti a špatné postupy řízení, nepostačovalo to k přijetí dalších opatření.

26. Skutečnost, že stěžovatel zřejmě nesouhlasí s důvody úřadu OLAF pro rozhodnutí o ukončení vyšetřování, nic nemění na skutečnosti, že se úřad OLAF rozhodl vyhovět návrhu doporučení veřejného ochránce práv a poskytnout stěžovateli důvody svého rozhodnutí o ukončení vyšetřování. V tomto případě se tedy veřejná ochránkyně práv domnívá, že úřad OLAF správně provedl její návrh doporučení.

Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

OLAF návrh doporučení přijal.

Stěžovatel a úřad OLAF budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová