Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatelem je společnost působící v odvětví letectví. Jednou z jejích činností je oprava a kontrola bezpečnostních pásů a nákladních sítí v souladu s osvědčením o uvolnění oprávněnou osobou vydaným Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví (EASA) a schváleným německým leteckým úřadem Luftfahrtbundesamt (LBA). Její stížnost se týká oznámení návrhu na vydání příkazu k zachování letové způsobilosti (dále jen „PAD“), který se vztahuje na některé letecké výrobky.

2. Příkazy k zachování letové způsobilosti vydává EASA na základě nařízení č. 216/2008 [1]. V souladu s částí M.A.301 přílohy I nařízení č. 2042/2003 [2] musí být zachování letové způsobilosti letadla zajištěno dodržováním všech platných AD. V důsledku toho může být jakékoli letadlo, na které se vztahuje AD, provozováno pouze v souladu s požadavky tohoto AD, pokud EASA nestanoví jinak nebo se nedohodne s příslušným úřadem státu, v němž je letadlo zapsáno v leteckém rejstříku.

3. Dne 13. ledna 2010 zveřejnila agentura EASA dokument PAD 10-010 (dále jen „PAD“) a vyzvala všechny zúčastněné osoby, aby předložily své připomínky do 10. února 2010. Zařízení PAD se vztahuje na "[a]ll bezpečnostní pásy a zádržné systémy trupu, všechna čísla dílů, zastavěné v jakémkoli letadle, pokud jsou udržovány nebo opravovány"a týká se řady výrobců, kteří jsou oprávněnými držiteli schválení provozovatele přenosové soustavy (E)TSO [3].

4. Souvislosti PAD spočívaly v tom, že agentura EASA zjistila, že některé organizace, které udržují nebo opravují bezpečnostní pásy a zádržné systémy trupu, nemají schválené údaje pro údržbu [4]. Podle PAD to bylo v rozporu s článkem 145.A.45 části 145 přílohy II nařízení č. 2042/2003. Neuchovávání těchto údajů by mohlo vést ke ztrátě platnosti schválení provozovatelem (E)TSO a k zákazu instalace některých výrobků do letadel, neboť nesprávná údržba nebo oprava bezpečnostních pásů by mohla vést k selhání systému a ohrozit bezpečnost během turbulencí nebo podmínek nouzového přistání.

5. Zařízení PAD stanoví, že nejpozději tři měsíce po datu vydání AD se provede inspekce s cílem ověřit, zda jsou bezpečnostní pásy a zádržné systémy trupu udržovány nebo opravovány v souladu s platnými pravidly. Toto ustanovení se vztahovalo na vybavení stěžovatele. Směrnice o platebních službách rovněž předpokládá možnost výměny příslušných systémů za provozuschopné díly. Kromě toho musí po datu účinnosti AD všechna instalovaná zařízení splňovat požadavky uvedeného AD.

6. Dne 1. února 2010 se stěžovatel, který je výslovně uveden v PAD, obrátil na veřejného ochránce práv a vznesl několik námitek. Argumenty, které předložila, se odrážejí v nedatovaném dopise nazvaném „Připomínky Deutscher Aero Club k PAD EASA č.: 10-010". Kopie dopisu byla přiložena ke stížnosti.

Předmět šetření

7. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv předložil následující tvrzení a tvrzení:

Při rozhodování o vydání PAD jednala EASA protiprávně, nespravedlivě a svévolně. Na podporu svého tvrzení stěžovatel tvrdí, že EASA znevýhodnila německé společnosti; odůvodnění, které použila, bylo nesprávné a neopodstatněné; a existovalo podezření, že toto rozhodnutí bylo výsledkem úspěšného lobbování [5].

Agentura EASA by měla PAD stáhnout nebo případně vyjmout stěžovatele z žádosti o PAD.

8. Ustanovení čl. 2 odst. 4 jeho statutu vyžaduje, aby stížnostem podávaným veřejnému ochránci práv předcházely vhodné předchozí postupy. Ve svém dopise s žádostí o stanovisko EASA (viz bod 14 níže) veřejný ochránce práv uvedl, že stěžovatel zřejmě agenturu EASA nekontaktoval. Avšak vzhledem k tomu, že se zdá, že připomínky předložené "Deutscher Aero Club", které jmenovitě odkazují na stěžovatele, objasňují podstatné obavy vznesené stěžovatelem v jeho této stížnosti, veřejná ochránkyně práv považovala uvedenou podmínku za splněnou. Ve stejném dopise veřejný ochránce práv dále poznamenal, že agentura EASA nebyla upozorněna na všechny argumenty stěžovatele na podporu jeho tvrzení před tím, než obdržel stížnost stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv však považovala za vhodné, aby agentura EASA měla možnost poskytnout stanovisko k celé stížnosti, spíše než požadovat, aby se stěžovatel s ohledem na některé z těchto argumentů obrátil na agenturu EASA.

9. Agentura EASA ve svém stanovisku (viz bod 14 níže) zastávala názor, že podmínka stanovená v čl. 2 odst. 4 statutu veřejného ochránce práv nebyla v případě stěžovatele „plně splněna“. Na podporu svého názoru poukázala na to, že stěžovatel neposkytl agentuře EASA příležitost reagovat na její připomínky. Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv před 12. dubnem 2010, což bylo datum, kdy agentura EASA zveřejnila svou odpověď na připomínky, které obdržela k PAD. Agentura EASA dále uvedla, že stěžovatel nevyužil postup pro podávání stížností stanovený v jejím kodexu správné správní praxe (dále jen "kodex EASA")[6]. Podle agentury EASA je účelem konzultace týkající se PAD poskytnout adresátům, jakož i potenciálně dotčeným stranám, možnost vyjádřit se. Nenahrazuje však postup pro podávání stížností. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedodržel postup pro podávání stížností stanovený v kodexu agentury EASA, měla agentura EASA za to, že neměla možnost se tvrzením stěžovatele zabývat dříve, než podal stížnost veřejnému ochránci práv. Podle názoru agentury EASA tedy stěžovatel před tím, než se obrátil na veřejného ochránce práv, neučinil vhodné administrativní kroky, jak vyžaduje čl. 2 odst. 4 statutu veřejného ochránce práv.

10. Veřejná ochránkyně práv chápe, že EASA má námitky proti dvěma otázkám: i) načasování stížnosti veřejnému ochránci práv, které předcházelo zveřejnění odpovědi agentury EASA na připomínky obdržené k PAD, a ii) skutečnost, že stěžovatel nevyužil postupu pro podávání stížností, jak je stanoveno v kodexu agentury EASA.

11. Pokud jde o první otázku, veřejný ochránce práv se domnívá, že čl. 2 odst. 4 jeho statutu implicitně vyžaduje, aby byl orgánu poskytnut dostatek času na to, aby reagoval na stížnost, na kterou byl upozorněn, dříve než může posoudit příslušnou stížnost. Vzhledem k tomu, že konečným termínem pro konzultace uvedeným v PAD byl 10. únor 2010, lze tvrdit, že EASA nemusela zaujmout stanovisko ke stížnostem vzneseným stěžovatelem před uplynutím této lhůty. Stěžovatel však ve své stížnosti nejen vznesl námitky proti podstatě směrnice o platebních účtech, ale také tvrdil, že samotné vydání směrnice o platebních účtech představuje nesprávný úřední postup. S ohledem na tuto skutečnost a s výhradou stanovenou v dopise veřejného ochránce práv agentuře EASA (viz bod 8 výše) se veřejný ochránce práv domnívá, že pokud jde o načasování stížnosti, podmínky stanovené v čl. 2 odst. 4 jeho statutu byly splněny.

12. Pokud jde o druhou otázku, veřejný ochránce práv bere na vědomí postup pro podávání stížností stanovený v článku 27 kodexu EASA. V souladu s tímto postupem může být jakékoli údajné porušení pravidel a zásad stanovených v kodexu agentury EASA předmětem stížnosti, na kterou agentura EASA odpoví do dvou měsíců od obdržení stížnosti. Do jednoho měsíce od obdržení odpovědi agentury EASA může stěžovatel výkonnému řediteli agentury EASA předložit žádost o přezkum. Výkonný ředitel odpoví do jednoho měsíce od obdržení takové žádosti. Ustanovení čl. 27 odst. 6 kodexu stanoví, že „[v]eřejnost je rovněž oprávněna podávat tyto stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv [...]“. Kodex tak výslovně uznává, že stěžovatelé mají možnost volby mezi podáním stížnosti agentuře EASA nebo veřejnému ochránci práv.

13. S ohledem na výše uvedené veřejný ochránce práv trvá na svém názoru, že tato stížnost je přípustná.

Šetření

14. Stížnost byla předána výkonnému řediteli EASA k vyjádření stanoviska. Stanovisko EASA bylo stěžovateli předáno s výzvou k vyjádření do 31. srpna 2010. K tomuto datu ani po něm nebyly obdrženy žádné připomínky. V telefonickém rozhovoru s útvary veřejného ochránce práv dne 1. října 2010 se zástupce stěžovatele vyjádřil ke stanovisku agentury EASA.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

Úvodní poznámky

15. Vzhledem k jejich věcné souvislosti je vhodné přezkoumat tvrzení stěžovatele a tvrzení společně.

A. Tvrzení a tvrzení stěžovatele

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

16. Ve své stížnosti stěžovatel na podporu svého tvrzení a tvrzení v podstatě předložil následující argumenty:

• Výrobky udržované a opravované podle vnitrostátních předpisů do 1. dubna 2009, kdy nařízení č. 2042/2003 vstoupilo v Německu v plném rozsahu v platnost, by měly být vyňaty z oblasti působnosti směrnice o platebních účtech;
• Agentura EASA nepodložila své tvrzení, které stěžovatel považuje za neodůvodněné a svévolné, že nemá schválené údaje pro údržbu. Stěžovatel uvedl, že je držitelem platného formuláře 1 EASA Osvědčení o uvolnění oprávněnou osobou schváleného úřadem LBA, jakož i osvědčení o schválení podle části 145. Kromě toho se nikdy nevyskytly žádné stížnosti na kvalitu dotčených výrobků a tvrzení agentury EASA by musel potvrdit nezávislý odborník;
• Směrnice o platebních službách se týká výlučně německých společností zajišťujících údržbu, a proto je diskriminuje. Příslušné společnosti se sídlem v jiných členských státech, které nemusí mít schválené údaje pro údržbu, nejsou v dokumentu PAD uvedeny;
• Směrnice o platebních službách by měla významný hospodářský dopad na německé provozovatele a vedla by k možné ztrátě až 1 milionu EUR a mnoha pracovních míst.

V této souvislosti stěžovatel tvrdil, že při rozhodování o vydání PAD jednala agentura EASA protiprávně, nespravedlivě a svévolně. Stěžovatel tvrdil, že agentura EASA by měla PAD stáhnout nebo jej případně z žádosti o PAD vyjmout.

17. EASA ve svém stanovisku uvedla, že vydáním DDD dodržela standardní postup, který zahrnoval předložení DDD zúčastněným stranám k připomínkám. Nelze tedy mít za to, že EASA jednala protiprávně, nespravedlivě nebo svévolně. EASA rovněž poukázala na to, že PAD nepředstavuje závazné rozhodnutí. Zamýšlení adresáti tedy nebyli povinni se jím řídit. Nezakládala ani žádné závazky pro jiné dotčené strany. Účelem konzultačního postupu bylo umožnit agentuře EASA řádně zohlednit názory dotčených externích stran a odpovídajícím způsobem změnit svůj přístup, bude-li to považováno za odůvodněné.

18. Agentura EASA dále vysvětlila, že odebrala PAD prostřednictvím „prohlášení o odejmutí PAD 10-010“ze dne 12. dubna 2010. Směrnice PAD byla nahrazena „Bezpečnostním informačním bulletinem“, který upozorňuje na nezákonnou povahu určité údržby. Agentura EASA na závěr uvedla, že se domnívá, že stažení PAD vyhovělo žádosti stěžovatele.

19. V telefonickém rozhovoru s útvary veřejného ochránce práv dne 1. října 2010 zástupce stěžovatele uvedl, že se domnívá, že záležitost byla vyřešena ke spokojenosti stěžovatele.

Posouzení veřejného ochránce práv

20. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tím, že agentura EASA stáhla PAD, vyhověla tvrzení stěžovatele. Vzhledem ke stažení PAD a s ohledem na názor stěžovatele, že záležitost byla vyřešena k jeho spokojenosti, se veřejný ochránce práv domnívá, že agentura EASA případ vyřešila.

B. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Agentura EASA případ vyřešila ke spokojenosti stěžovatele.

Stěžovatel a agentura EASA budou o tomto rozhodnutí informováni.

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 23. listopadu 2010.

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670/EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES (Úř. věst. 2008, L 79, s. 1).

[2] Nařízení Komise (ES) č. 2042/2003 ze dne 20. listopadu 2003 o zachování letové způsobilosti letadel a leteckých výrobků, letadlových částí a zařízení a schvalování organizací a personálu zapojených do těchto úkolů (Úř. věst. 2003, L 315, s. 1).

[3] (E)TSO znamená "evropský technický normalizační příkaz".

[4] V čl. 145.A.45 písm. b) části 145 (příloha II nařízení č. 2042/2003) je uvedena následující definice údajů pro údržbu: „Pro účely této části se použijí tyto údaje pro údržbu:

1. veškeré použitelné požadavky, postupy, provozní směrnice nebo informace vydané úřadem odpovědným za dozor nad letadlem nebo letadlovým celkem;

2. jakýkoli použitelný příkaz k zachování letové způsobilosti vydaný úřadem odpovědným za dozor nad letadlem nebo letadlovým celkem;

3. pokyny pro zachování letové způsobilosti vydané držiteli typového osvědčení, držiteli doplňkového typového osvědčení, jakoukoli jinou organizací, která je povinna zveřejnit tyto údaje podle části 21, a v případě letadel nebo letadlových celků ze třetích zemí údaje letové způsobilosti pověřené úřadem odpovědným za dozor nad letadlem nebo letadlovým celkem;

4. veškeré použitelné normy, jako jsou mimo jiné standardní postupy údržby uznané agenturou jako dobrý standard pro údržbu;

5. veškeré příslušné údaje vydané v souladu s písmenem d).“

[5] Veřejná ochránkyně práv chápe, že stěžovatel odkazem na lobbování naznačuje, že agentura EASA jednala nesprávně, a to z podnětu třetí strany, která by mohla mít zájem na PAD.

[6] Znění předpisu EASA viz: http://easa.europa.eu/ws_prod/g/doc/Agency_Mesures/Agency_Decisions/2009/ED%20Decision%202009_078_E%20annex.pdf